Naše redakce měla výjimečnou možnost si osobně vyzkoušet, co obnáší práce protivzdušné obrany v rámci náborové akce „Vojákem na zkoušku“, kterou letos již pošesté pořádal strakonický 25. protiletadlový raketový pluk. 

Náročný program, který pro zájemce 25. protiletadlový raketový pluk připravil, umožnil účastníkům nahlédnout do všech činností tohoto pluku. Třicítka zájemců, kteří v pátek 14. října zavítali do strakonických kasáren, si tak mohli vyzkoušet nejen základní dovednosti vojáků, ale i zcela specifické činnosti, které ovládají jen příslušníci vojska pozemní protivzdušné obrany.

Foto: Seznámení se s technikou | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

Páteční ráno se na vrátnici strakonické základny sešlo na 30 žen a mužů, které čekal náročný celodenní program. Po základním seznámení s programem a nutné administrativě jsme se přesunuli do autoparku, kde nám specialisté představili vozidla používaná plukem, včetně nejmodernější techniky pro řízení palby.

Foto: Seznámení se s technikou | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

Cílem akce bylo zájemcům o práci v armádě, či lidem zajímajícím se o práci protiletadlového pluku, reálně a na vlastní kůži přiblížit, co by je u vojenského útvaru ve Strakonicích konkrétně čekalo. Fyzicky nejnáročnější činností bylo rozebrání, přenos a opětovná instalace protiletadlového kompletu RBS-70. Každá část kompletu vážila od 5 do 15 kilogramů a pěkně jsme se tak zapotili. „Někteří byli překvapení, kolik jednotlivé součásti kompletu váží, asi to čekali lehčí,“ komentoval výcvik rotný Ptáček.

Foto: Fyzicky nejnáročnější činností bylo rozebrání, přenos a opětovná instalace protiletadlového kompletu RBS-70. | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

Přesun zbraně a její kompletace byly náročné, avšak zvládnutelné úkoly, po kterých následovaly střelby na simulátoru. Vyzkoušet si, jak tyto zbraně fungují, bylo opravdu unikátní zkušeností a sestřelit na trenažeru vrtulník nebo letadlo bylo dost náročné. Protiletadlový komplet RBS-70 totiž není naváděn samostatně, ale pracuje na přesnosti střelce, který navádí raketu pomocí laseru do doby zásahu cíle. Jedním z těch, komu střelba na trenažéru protiletadlového kompletu RBS-70 celkem šla, byl Patrik Gyevát. „Pracoval jsem dřív jako svářeč, takže se mi neklepou ruce,“ objasnil, proč neměl problémy s ovládáním citlivého joysticku. Sám ale přiznal, že rychlejší a manévrující cíle, jako například stíhací letouny, se mu sestřelit nepodařilo. „K tomu již člověk potřebuje patřičný vojenský výcvik a dril,“ připustil jednadvacetiletý muž, který je vyučeným automechanikem. Že řadě mladým lidem nedělá problémy sestřelit na trenažéru jednodušší cíle, potvrdil i rotný Tomáš Ptáček. „Rychleji se adaptují na nový systém, činnost na trenažéru svým způsobem připomíná počítačovou hru. Někteří sami říkali, že to vypadá jako PlayStation,“ prozradil instruktor, který se během akce civilistům věnoval. „Měli o to velký zájem, což je další předpoklad k tomu, aby jim to jako vojákům šlo,“ dodal. 

Součástí vojenského života je také umět sebeobranu nebo zvládat základy první pomoci, což jsem si opět vyzkoušel na vlastní kůži. Umět se ubránit útoku nožem nebo umět zastavit masivní krvácení se vždy hodí.

Foto: Součástí vojenského života je také umět sebeobranu nebo zvládat základy první pomoci | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

Foto: Součástí vojenského života je také umět sebeobranu nebo zvládat základy první pomoci | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

V lesíku za základnou nás pak čekala ukázka bojového drilu, tedy správné držení a manipulace se zbraní, základní formace, hlídkování, přepadení, stažení se z nebezpečné oblasti a další činnosti vojáků v poli, zkrátka vše, co by měl každý voják dobře znát. Instruktoři nešetřili dýmovnicemi, ani slepými náboji, takže všichni zájemci si mohli alespoň na chvíli zažít, jaký je to „rachot“.

Následně proběhlo seznámení s protiletadlovým raketovým systémem 2K12-KUB sovětské provenience s přezdívkou „tři prsty smrti", který tvoří základ protivzdušné výzbroje strakonického pluku, a to do doby přezbrojení moderním izraelským systémem SPYDER. Nejprve proběhla zkouška nakládky raket pomocí jeřábu, kdy samotné rakety simulovaly kyblíky s vodou. Jenom je nevylít.

Foto: Zkouška nakládky raket pomocí jeřábu, kdy samotné rakety simulovaly kyblíky s vodou. Jenom je nevylít. | kpt. Jana Samcová

Poté následovalo seznámení s obsluhou radaru, jeho „roztočení“ a zaměření leteckých cílů. Jako třešinka na dortu pak byla jízda pásovým nosičem raket. Kdo si troufl, mohl si vyzkoušet i jeho řízení, což jsem si nenechal ujít. Jízda mně potvrdila, že pásový podvozek si s terénními nerovnostmi hravě poradí.

Foto: 2K12-KUB | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

Řízení bojového pásového vozidla překvapilo mého kolegu Patrika, který nepovažoval ovládání vozidla za složité, avšak zaskočilo ho, jak je fyzicky náročné. Nedokázal si představit, že by vozidlo řídil např. dvě hodiny vkuse. Před vstupem do armády ho to však neodradilo. „Je to můj sen od dětství. Jako každý malý kluk jsem si rád hrál na vojáky a neopustilo mě to ani později. Tato akce mě jen utvrdila v tom, že se chci této profesi věnovat na sto procent,“ doplnil Patrik.

Foto: Jako třešinka na dortu pak byla jízda pásovým nosičem raket | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

Foto: Jako třešinka na dortu pak byla jízda pásovým nosičem raket | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

Foto: Jako třešinka na dortu pak byla jízda pásovým nosičem raket | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

Již za tmy kolem sedmé hodiny proběhlo vyhodnocení akce a výsledek byl jednoznačný –⁠ zážitky nabitý den kompletně ukázal všem účastníkům práci protileteckého pluku a řada z nich projevila zájem o práci profesionálního vojáka.

S velkým zápalem na akci dorazil i Jan Špičák, který čtvrtým rokem slouží u jednotky Aktivní zálohy a chtěl by přejít takzvaně k profíkům. „Vidím v tom příležitost, abych si uchoval to, co již znám a zároveň abych se naučil něco nového a nasbíral nové zkušenosti.“ V civilu pracuje v továrně, která vyrábí police. Je to pro něj ale jen dočasné zaměstnání, než si najde místo v armádě nebo u jiné ozbrojené složky. „Velice mě láká pozice, která mi byla nabídnuta. Služba u protiletadlového pluku ve Strakonicích mi přijde zajímavá i z důvodu plánovaného přezbrojení 251. oddílu na moderní systém SPYDER,“ dodal Jan Špičák.

Foto: Strávit den v rámci akce „Vojákem na zkoušku“ ve Strakonicích byl pro mě opravdu výjimečný zážitek a pozitivně hodnotím především přístup instruktorů, kteří se všem zájemcům celý den plně věnovali a předávali jim své zkušenosti. | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE

Další ze zájemců Ondřej pak doplnil: „Mám zájem o práci v armádě, minimálně v Aktivní záloze, dokud si nedodělám vysokou školu. Dnešní akce mi umožnila vyzkoušet si práci u jedné z jednotek, ve kterých mám zájem pracovat jako profesionální voják. Jsem rád, že jsem si mohl nejen prohlédnout základnu, ale také vyzkoušet jednotlivé pozice v protiletecké jednotce.“

Strávit den v rámci akce „Vojákem na zkoušku“ ve Strakonicích byl pro mě opravdu výjimečný zážitek a pozitivně hodnotím především přístup instruktorů, kteří se všem zájemcům celý den plně věnovali a předávali jim své zkušenosti.

Foto: Skupinové foto části účastníků | Tomáš Kolařík / CZ DEFENCE