V souvislosti s debatou o potřebách českého nadzvukového letectva vyvstává také otázka týkající se budoucnosti podzvukových strojů ve výzbroji Vzdušných sil AČR. Jakou mají podzvukové bitevníky L-159 ALCA v AČR budoucnost a jak s nimi vzhledem k rozvoji vrtulníkového a nadzvukového letectva naložit v dalších letech?

Foto: L-159 ALCA | Ministerstvo obrany ČR

Strategické dokumenty se zabývají současnou a budoucí rolí podzvukového letectva obecně. KVAČR 2030 na straně 25 uvádí, že v rámci Milníku 2025 „Podzvukové letectvo doplní schopnosti nadzvukového letectva“ a „Podzvukové letectvo doplní schopnosti nadzvukového letectva zabezpečením NaPoSy PVO ČR a poskytováním přímé letecké podpory PozS.“ V rámci Milníku 2030 pak na straně 29 nalezneme následující: „Podzvukové letectvo bude modernizováno a využíváno v závislosti na celkových schopnostech nadzvukového letectva“.

Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 na straně 21 počítá s využitím podzvukového letectva i v roce 2035 a uvádí: „V návaznosti na rozvoj schopností nadzvukového letectva bude využití podzvukového letectva zaměřeno na efektivní využití svých schopností k doplnění úkolů nadzvukového letectva.“

Je tedy patrné, že AČR s využitím podzvukového letectva počítá. Na tomto místě je však třeba poznamenat, že oba zmíněné strategické dokumenty byly zpracovávány v době, kdy se ČR těšila velmi dobré ekonomické situaci, z čehož také vycházel optimismus ohledně navyšovaní obranných výdajů až na „magická“ 2 % HDP. V době ekonomických škrtů je však otázkou, které modernizační projekty AČR upřednostní a které naopak pozastaví či úplně zruší. V tomto světle se nabízí debata o budoucnosti českého podzvukového letectva.

Podzvukové letectvo a zejména jeho bojová část se v ČR těší velké oblibě, jelikož se jedná o domácí konstrukci a domácí výrobu. Letoun L-159 ALCA je i navzdory svému osudu poměrně úspěšný v zahraničí. Nachází se ve výzbroji iráckého letectva a ve Spojených státech působí v rámci výcviku často v roli tzv. agresora.

Podzvukové bitevníky mají dle KVAČR 2030 plnit úkoly blízké palebné podpory pozemních sil. Na jedné straně došlo k jejich vyzbrojení přesnými zbraněmi, výrazné modernizaci palubního softwaru, kokpitů, integraci nových multifunkčních barevných displejů nebo přístrojů nočního vidění. Na straně druhé však stále nedošlo k integraci zaměřovacích kontejnerů, střel kategorie vzduch-vzduch a s nimi souvisejících přilbových zaměřovačů nebo modernizace radaru. L-159 se tak nachází „na půli cesty“.

Vzhledem k výše uvedenému je proto třeba již nyní uvažovat nad budoucností těchto letounů. Podle posledních dostupných informací již výrobce letounu AERO Vodochody AEROSPACE a.s. seznámil Ministerstvo obrany ČR s plány na možnou modernizaci letounů.

Druhou, nepříliš zmiňovanou, možností by pak mohla být změna určení podzvukových bitevníků AČR z bojové role na roli výcvikovou. Níže autor článku uvádí základní důvody, proč by bylo vhodné o této možnosti uvažovat.

Prvním a asi nejdůležitějším důvodem je nedostatek financí v následujících letech. Není jisté, zda české ministerstvo obrany bude hospodařit s dostatečným rozpočtem na to, aby mohla realizovat všechny zamýšlené projekty.

Druhým důvodem, souvisejícím s výše zmíněným prvním důvodem, je rozvoj nadzvukového letectva. V obecné rovině chce AČR jít cestou navýšení počtu nadzvukových strojů na minimálně 24 kusů tak, aby české nadzvukové letectvo mohlo plnit širší spektrum úkolů než doposud. Otázkou je, zdali si AČR opravdu bude moci, ve světle potřeby rozvoje ostatních částí armády, dovolit provozovat 24 kusů nadzvukových letounů a k tomu podzvukové bitevní letectvo?Případné navýšení počtu nadzvukových letounů bude mimo jiné vyžadovat i větší počet pilotů. Ti se rekrutují právě z řad pilotů podzvukových bitevníků. Vzhledem k náročnosti výcviku pilotů tak může dojít k přesunu těchto pilotů k nadzvukovým strojům a následnému nedostatku pilotů pro podzvukové stroje.

Autor již v úvodu článku zmínil schopnosti podzvukových bitevníků, které v případě těch českých nejsou nijak významné. Nabízí se tedy otázka, zda vůbec pokračovat s jejich provozem nebo se poohlížet po jiném, efektivnějším a logičtějším řešení. V obecné rovině by se jednalo o rozdělení schopností podzvukových bitevníků mezi nadzvukové a vrtulníkové letectvo. 

Zaprvé z KVAČR 2030 vyplývá, že AČR chce v následujících letech výrazně navýšit schopnosti nadzvukového letectva pomocí jeho modernizace a pořízení munice naváděné GPS. Může se jednat i o nejtěžší typy, které stejně L-159 ALCA nést nemůže. Pokud se AČR rozhodne pro pokračování využívání letounů JAS-39 Gripen, může tak využít možnosti integrace širokého spektra výzbroje, což je jedna z hlavních předností tohoto řešení.

Zadruhé vrtulníkové letectvo projde v následujících letech výraznou modernizací díky nákupu nových amerických bitevních vrtulníků AH-1Z Viper a víceúčelových vrtulníků UH-1Y Venom. Oba tyto vrtulníky disponují schopností protizemních úderů pomocí řízených i neřízených střel. Bitevní vrtulníky Viper navíc mohou používat více druhů řízených střel. Do budoucna pak není vyloučeno navýšení počtu bitevních vrtulníků, což by také usnadnilo vyřazení podzvukových bitevníků z bojové role.

Vzhledem k tomu, že AČR bude v budoucnu disponovat dostatečným počtem platforem pro nesení podobné výzbroje podzvukového letectva a vzhledem k možnému nedostatku finančních prostředků a pilotů je tak úvaha nad odnětím role pozemní podpory podzvukovému letectvu a převedení této role na nadzvukové a vrtulníkové letectvo na místě.

Zdroje: Czech Air Force, DVO 2035, KVAČR 2030