Česká vojenská pomoc Ukrajině patří vedle americké, britské, polské či slovenské k nejvýznamnějším. Od začátku ruského útoku 24. února dodala Česká republika ze skladů Armády České republiky i od společností obranného průmyslu značné množství ručních zbraní, střeliva, balistických prostředků, protitankových zbraní, velkorážové munice i těžké vojenské techniky včetně tanků, raketometů, samohybných děl nebo protiletadlových kompletů. Jde o prostředky, které si vybrala ukrajinská strana z dostupných zbraní a techniky. Jako zcela nemístné je třeba odmítnout námitky místních prokremelských či jinak přeopatrných komentátorů, že budou chybět našim ozbrojeným silám. Jednak vláda urychluje akvizice moderních prostředků a techniky, jednak se na rozdíl od Ukrajiny může Česká republika spolehnout na přímou podporu spojenců v NATO.

Foto: Česká vojenská pomoc Ukrajině patří vedle americké, britské, polské či slovenské k nejvýznamnějším | Open Source Intelligence Monitor defender

Vojenská pomoc Ukrajině je z hlediska informování veřejnosti mimořádně citlivé téma. Současně platí, že v otevřené společnosti jednoduše nelze zcela vše utajit, a konec konců to ani není vždy žádoucí. Ministryně obrany Jana Černochová to glosovala v případě tanků slovy, že tank do kabelky neschová. Samozřejmým imperativem je neohrozit průběh konkrétní dodávky, a podrobnější informace proto zpravidla přicházejí až po úspěšném předání ukrajinské straně. Současně platí, že intenzívní dodávky zbraní včetně těžké techniky mohou pomoci přesvědčit ostatní spojenecké země, aby se rovněž zapojily, a ty české k tomu zřejmě přispěly.

Ještě před ruským útokem, doslova pár dní či hodin před ním, v době, kdy většina z nás nevěřila, že se Putin odhodlá použít ve 21. století prostředky století minulého, jsme sledovali lety britských letounů se zbraněmi, jež se svým způsobem staly symbolem ukrajinského odporu - jako jsou protitankové řízené střely NLAW. A již tehdy se objevila první váhavost ze strany Německa, přes jehož území britské stroje nelétaly.

Prvním krokem české vlády byl přibližně měsíc před zahájením ruské agrese dar 4000 dělostřeleckých granátů ráže 152 mm v hodnotě 37 milionů korun. Šlo o část zásob munice, s níž do budoucna Armáda České republiky již s ohledem na přechod na ráží 155 mm NATO nepočítá, ale ukrajinské ozbrojené síly systémy ráže 152 mm disponují standardně a ve velkých počtech. Problémem daru bylo, že s vypuknutím války byly granáty stále na českém území. S ruským útokem se ale efektivita české podpory Ukrajiny zcela změnila.

V prvních dvou týdnech na Ukrajinu zamířil také zdravotnický materiál a nabídka poskytování zdravotnické péče zraněným ukrajinským vojákům. Do pomoci se zapojila Evropská unie, která začala spolufinancovat dodávky protitankových, protiletadlových a dalších zbraní. Z Česka zamířilo na Ukrajinu také 40 tisíc ručních zbraní a střelivo za částku bezmála 200 milionů korun: pistole, útočné pušky Sa 58, odstřelovací pušky SVD Dragunov a Falcon. 

Velkým březnovým tématem byla, vedle (ne)vyhlášení bezletové zóny, kterou by bylo komplikované až nemožné vymáhat, zvažovaná možnost dodávat bojové letouny. Především typ MiG-29 ze stavu polského, slovenského nebo bulharského letectva. Jako efektivnější bylo nakonec, přes určité naléhání ukrajinské strany, zvoleno podpořit bojující zemi dodávkami protivzdušných systémů. Díky dodávkám přenosných protiletadlových řízených střel byly a zůstávají pro ruské letouny a vrtulníky nižší letové hladiny, a tím efektivní podpora pozemních sil, velmi nebezpečné. Ukrajinskou PVO posílily a její ztráty částečně nahradily ze západu dodané systémy středního a velkého dosahu, jako slovenský S-300, ale také české komplety 9K35 STRELA-10M, nedávno vyřazené z výzbroje AČR.

A velmi záhy se začalo mluvit také o dodávkách těžké vojenské techniky. Řada českých společností má dlouhodobé zkušenosti s renovací ex-sovětské techniky a tak je nabídly, ve spolupráci s vládou, Ukrajině. První konkrétnější informace o pomoci tohoto druhu přišly začátkem dubna. Z České republiky jako z první ze západních zemí na Ukrajinu zamířily tanky T-72M a bojová vozidla pěchoty BVP-1 v počtu odhadovaném na desítky kusů. Kritika tohoto kroku byla poněkud nekonzistentní. Současně byla vyjadřována obava z toho, že budou tato vozidla chybět českým ozbrojeným silám, i to, že tato zastaralá technika nebude Ukrajincům nic platná.

Ve skutečnosti má o takovou techniku ukrajinská armáda jasně formulovaný zájem. Její vojáci tuto techniku umějí ovládat, na Ukrajině pro ni existuje logistické zázemí. Kvalita či parametry zbraně jsou jedna věc, kompetentní využití jejich byť omezených schopností je pak věc další. Ruská armáda předvedla dnes již v nesčetném množství případů, že jí relativně modernější technika pro chyby velitelů či nepružnou organizaci jejích praporních úkolových uskupení, které se kromě dalšího vyznačují relativním nedostatkem pěchoty, nemusí být mnoho platná. Tank T-72M je možná v mnoha ohledech technicky modernizovanými ruskými T-72B či T-90 v rovných podmínkách překonán, jde pak tedy o to, aby s nimi za rovných podmínek nebojoval. Ale jeho 125mm kanón svou práci samozřejmě stále odvede, zejména proti slabším vozidlům, jako BVP, apod.

Nedlouho po dodávkách tanků a BVP-1 zamířily na Ukrajinu také samohybné kanónové houfnice DANA a salvové raketomety, ať již na původním starším podvozku, nebo na moderním osmikolovém tatrováckém. Tyto zbraně zřetelně hrají na Ukrajině velmi důležitou roli, a bude rozhodně třeba se velmi vážně zamyslet nad jejich návratem do výzbroje AČR.

Byla-li Česká republika první zemí, která se odhodlala, přes ruské výhrůžky a směšná prohlášení o ruském nesouhlasu s reexportem ex-sovětské techniky na Ukrajinu, těžkou techniku dodávat, dnes již zdaleka není jedinou zemí. Přidali se například Australané. Velmi významné budou pásové samohybné houfnice schopné vystřelovat naváděnou munici, ať již americké M109 nebo Nizozemskem dodané německé PzH 2000, které mohou po zacvičení ukrajinských obsluh velmi významně do bojů promluvit svou schopností vést efektivní protibaterijní palbu a likvidovat tím zřejmě nejnebezpečnějšího protivníka ukrajinské armády - ruské dělostřelectvo.

Zmínkou houfnic německého původu se dotýkáme poněkud ostudné role Německa v celé krizi. To v první fázi podpořilo Ukrajinu dodávkou několika tisíců přileb, posléze přidalo i zbraně, byť přenosné protiletadlové střely ze zásob po východoněmecké armádě údajně nebyly ve vyhovujícím stavu. Dodány byly také účinné protitankové Panzerfausty 3. „Žábou na prameni“ je zde přitom zcela zřetelně kancléř Scholz a jeho přímé politické okolí, protože německé zbrojovky, většina veřejnosti ale i třeba politická strana Zelených jsou pro masivnější a účinnou vojenskou pomoc Ukrajině. Odstrašující je případ Bundeswehrem vyřazených bojových vozidel pěchoty Marder a další těžké techniky. 

Scholzovy výmluvy o tom, že tyto zbraně nejsou funkční, že se je Ukrajinci nenaučí dost rychle ovládat, že s těmito zbraněmi počítá NATO nebo že žádná jiná země těžké zbraně nedodává, byly následně jedna po druhé vyvráceny ministryní obrany Christinou Lambrechtovou (SPD), experty, zástupci Aliance a konečně také příkladem Česka, USA, Velké Británie, Austrálie, Polska, Slovenska, Rumunska, Turecka, Itálie, Finska, Dánska, Nizozemska a dalších zemí, které těžké zbraně na Ukrajinu dnes dodávají. Ve finále Ukrajině nabídl zbraně za 1 miliardu eur, ale těžké zbraně z nabídky vyškrtl. Mardery údajně obratem nabídl k prodeji do Řecka.

Český přístup, jakkoli je Česká republika na dodávkách plynu z Ruska závislejší než Německo, je právě opačný. Kdo rychle dává, dvakrát dává. Ministryně obrany aktuálně v USA jedná o bilaterální vojenské spolupráci a možných nákupech vojenské techniky. Opakovaně byly zmíněny vrtulníky - pořízení dalších kusů strojů systému H-1 by pak mohlo pro Ukrajinu uvolnit české Mi-35. Urychlený nákup moderních tanků může uvolnit další starou techniku ze zásob AČR. O pásových BVP nemluvě; ovšem v těchto případech se již dotýkáme časového horizontu v řádu let, a nikdo si nepřejeme, aby válka na Ukrajině trvala tak dlouho. Česká pomoc napadené zemi je příkladná. Dosahuje již nyní celkové hodnoty jen na vojenském materiálu hodně přes jednu miliardu korun. Oznámen byl projekt oprav poškozené ukrajinské techniky přímo v České republice, jakkoli oprava například tanků T-64 nebude určitě snadným úkolem.

Nejpozději od razantní české reakce na zjištění týkající se původců výbuchů v muničním skladu ve Vrběticích v loňském roce je Česká republika Ruskem označována oficiálně za nepřátelskou zemi. Fakticky jsme jí nejpozději od roku 2014, kdy agenti GRU ve Vrběticích útočili. Jsme členem NATO, a jako takoví jsme samozřejmě v případě otevřeného konfliktu také potenciálním cílem ruského vojenského útoku. Pomoci nám může jen zřejmá síla a sebevědomí spíše než ustrašené mlčení a koukání stranou. Sebevědomí již prokazujeme, sílu je třeba budovat. Rychleji a efektivněji než dosud v dobách zdánlivě klidných. Náklady pak budou nesrovnatelně nižší než případná nutnost napravovat zkázu a škody případného konfliktu, který na sebe můžeme přivolat nikoliv podporou Ukrajiny, ale zjevnou slabostí.

Zdroj: reuters.com, nbcnews.com, Ministerstvo obrany ČR