Armáda České republiky v uplynulých dvaceti letech odsunula rozvoj dělostřelectva na druhou kolej. Neinvestovala do něj, a dokonce vyřadila z výzbroje raketomety. Postoj změnila v důsledku války na Ukrajině. Nyní plánuje investovat asi 40 milionů euro do nového systému řízení palby.

13. dělostřelecký pluk se opírá o 152 mm samohybné kanónové houfnice DANA pocházející ze 70. let. Dělostřelecké baterie jsou dále vyzbrojeny dělostřeleckými lokátory ARTHUR a průzkumnými prostředky SNĚŽKA a LOS na podvozku BVP-2, které procházejí modernizací. Česká armáda dále využívá samohybné minomety PRAM a minomety vz. 82. Raketomety RM-70 GRAD byly vyřazeny roku 2011 bez náhrady.

Video: Poslední salva z raketometů RM70 / YouTube

Jak je z tohoto výčtu zřejmé, dělostřelecká výzbroj je východní provenience, převážně ze 70. a 80. let. Česká armáda už dlouho hovoří o tom, že potřebuje přezbrojit na 155 mm NATO a zvýšit účinný dostřel z dvaceti na na padesát kilometrů.

Domácí zbrojovka TATRA TRUCKS modernizovala ShKH 152 mm DANA, které nakoupila izraelská zbrojovka Elbit a přeprodala je dál do Ázerbajdžánu, což vyvolalo skandál. Samotná česká armáda by mohla takto modernizované houfnice pořídit pro své rezervní jednotky (Aktivní záloha), ale na počátku roku 2018 deklarovala, že počítá s kompletním přezbrojením dělostřelectva na ráži 155 mm. V úvahu tak připadají například houfnice Pzh 2000.

Foto: Samohybná houfnice vz. 77 DANA 152 mm | army.cz

Přezbrojení dělostřelectva bude postupný proces, který se pravděpodobně opozdí kvůli zpomalování růstu ekonomiky. Takže česká armáda bude muset souběžně ovládat východní a západní výzbroj dalších deset až dvacet let. Sice nyní říká, že od koncepce „dvou ráží“ upustila, ale je zde střet smělých plánů a politicko-ekonomické reality.

Armáda provedla marketingové studie, v jejichž rámci posuzovala například systém ODIN od norské zbrojovky Kongsberg. Média záhy přinesla znepokojivé informace, že tento SŘP se snaží protlačit společnost Omnipol, jež se však netěší dobré pověsti, protože se dříve zapletla do korupčních skandálů. Jiné výstupy z této studie nejsou dosud veřejnosti známy.

Na odborných serverech se častěji hovoří o polském systému TOPAZ, protože polská armáda stejně jako česká přechází z ráže 152 mm na 155 mm NATO postupně, a tak potřebovala SŘP, který si poradí s širokou paletou dělostřelecké výzbroje. Tento systém zahrnuje i bezpilotní letecké prostředky a za svoji rychlost a přesnost si vysloužil obdiv amerických dělostřelců, kteří se s ním seznámili na společném cvičení.

Foto: Ráži 152 mm je potřeba nahradit 155 mm NATO | army.cz

Ministerstvo obrany České republiky nicméně před časem sdělilo, že ani o tomto systému neuvažuje. Zdůvodnilo to tím, že nezná aktualizaci systému na architekturu C4ISTAr4 a certifikace komisí ASCA (projekt USA, SRN a UK, jehož cílem je umožnit provádění společných palebných úkolů, některé jeho metodiky následně akceptuje NATO).

Bohužel se zdá, že česká armáda si modernizací dělostřelectva zadělává na podobný problém jako v případě nákupu nových bojových vozidel pěchoty. Zatím příliš nekomunikuje, takže veřejné povědomí je formováno diskusemi novinářů a externích odborníků. Až velení armády vydá finální specifikace pro nákup SŘP a posléze samohybných houfnic, bude čelit ještě více dotazům a připomínkám než nyní.