Koncem září tohoto roku došlo v oblasti Náhorního Karabachu k otevřeným bojům mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Konflikt, jehož počátky se datují už ke konci 80. let minulého století, se velmi rychle proměnil z konfliktu zamrzlého v otevřenou konvenční válku. Po několika týdnech intenzivních bojů Ázerbájdžán a Arménie podepsali 9. listopadu mírovou dohodu. Signatářem dohody bylo kromě zmíněných stran konfliktu i Rusko, které do oblasti Náhorního Karabachu 10. listopadu vyslalo mírové síly. Od ukončení konfliktu uběhlo pár dnů a mnoho odborníků se již stihlo k výsledkům konfliktu vyjádřit. Zatímco v táboře Ázerbájdžánců panuje nadšení, mnoho Arménů zažívá smutek a hněv. Je však potřeba se podívat i na argumenty, proč premiér Arménie, Nikol Pašinjan, přistoupil na mírovou dohodu.

Foto: Na konci září 2020 se na Kavkazu rozhořely těžké boje, když latentní konflikt o spornou oblast Náhorního Karabachu eskaloval do regulérní války mezi Arménií a Ázerbájdžánem, jež skončila 10. listopadu, když obě země podepsaly dohodu o příměří garantovanou Ruskem. (ilustrační foto) | Shutterstock

Zastavení války co nejdříve

Nikol Pašinjan ve svém vyjádření krátce po ukončení bojů uvedl, že k rozhodnutí podepsat mírovou dohodu a zastavit tak boje v Náhorním Karabachu dospěl po několika apelech ze strany arménské armády a politického vedení Arcachu (současný název Náhornokarabašské republiky). Podle Pašinjana často docházelo k problémům, které nebylo možné vyřešit, nebo byly vyčerpány zdroje na řešení těchto problémů. Jako příklad zmiňuje ve svém vyjádření situaci, kdy místní obyvatelé Náhornokarabašských měst blokovali vojenským vozidlům a vojákům výjezd do bojových linií, z čeho pak pramenili pro Arménii nepříjemné důsledky. Pašinjan kromě toho mluvil i o problémech s mobilizací a dezertováním. Zatímco někteří vojáci hrdinsky na frontě bojovali, ukázalo se, že civilní obyvatelstvo není připraveno k plnému nasazení ve vojenských akcích. To způsobilo, že mnoho vynaložených zdrojů vyšlo nazmar a často docházelo ke scénáři, že bojovníky, kteří byli na frontě několik týdnů, neměl kdo nahradit. Arménská armáda společně s místním politickým vedením pak žádala o ukončení bojů co nejdříve, aby se tak předešlo ještě větším ztrátám. Premiér považuje rozhodnutí podepsání mírové dohody za těžké, jiného východiska ale podle něj nebylo. Obdobný názor na neexistenci alternativy k mírové dohodě zní i z ruské Státní dumy. 

Tři pickupy můžou dobýt město

Není to však jenom Nikol Pašinjan, který se k problémům arménské strany v konfliktu vyjádřil. Velitel dobrovolnického oddílu „Arabo“ Manvel Egiazarjan ve svém stanovisku kritizuje premiéra Arménie a označuje ho za viníka vzniklé situace a žádá ho, aby ze své funkce odstoupil. Hlavním bodem kritiky velitele dobrovolnického oddílu byla neschopnost arménských orgánů provést včasnou mobilizaci. Důsledkem nezvládnutí této situace bylo například i to, že ázerbájdžánská armáda obsadila město Zangilan pomocí třech pickupů. K výsledkům konfliktů se vyjádřil i expert Vladimír Evseev, který říká, že dohoda mezi stranami odráží i schopnosti a kapacity obou účastníků konfliktu, přičemž Arménie nedisponuje dostatečnou silou, která by umožňovala protiútok.

Co bude dál?

Jak bude dodržování mírové dohody v blízké budoucnosti vypadat, je otázkou. Důležitým faktorem v dalším vývoji situace bude i přítomnost ruských mírových sil v oblasti konfliktu. Podle nejnovějších informací od velitele ruských mírových jednotek, generálporučíka Rustama Muradova, v oblasti Náhorního Karabachu nedochází k porušování dohody a situace se začíná stabilizovat. Jeho slova potvrzuje i telefonní rozhovor prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina, prezidenta Ázerbájdžánu Ilhama Alijeva a premiéra Arménie Nikoly Pašinjana, který se podle kanceláře prezidenta Ruské federace uskutečnil 14. 11. 2020.