Známý citát „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali“ platí v otázkách národní bezpečnosti a obrany dvojnásobně. Nositeli této skutečnosti jsou pak lidé, kteří historické konflikty osobně prožili a měli možnost svou zkušenost sdělit následujícím generacím. Pro naše generace, které již světové válečné konflikty nemohou osobně pamatovat, jsou pak tyto vzpomínky k dispozici v muzeích a historických publikacích. Někteří z nás pak čerpají informace o historii přímo z materiálů svých rodinných sbírek, jako je tomu například v případě rodiny armádního generála Sergěje Jana Ingra – legionáře, který se v zahraničí zúčastnil všech tří československých odbojů a kterému po skončení 2. světové války bylo upřeno, aby se vrátil zpět do své vlasti s poctami, jež si oprávněně zasloužil. Na svého prastrýce Sergěje Jana Ingra v dalším pokračování našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY zavzpomínal jeho prasynovec David Koláček.

Video: Rozhovor s prasynovcem armádního generála Sergěje Jana Ingra Davidem Koláčkem / CZ DEFENCE

Jan Ingr se narodil 2. září 1894 ve Vlkoši v okrese Kyjov. Vojenskou kariéru zahájil v roce 1913 a logicky do jeho plánů zasáhla první světová válka. V září 1915 padl na frontě do ruského zajetí. V roce 1916 přestoupil již v hodnosti poručíka do československých legií a v červenci 1917 se zúčastnil i slavné bitvy u Zborova. V říjnu 1917 se přesunul do francouzských a v srpnu 1918 nakonec i do italských legií. Jako velitel praporu 33. čs. střeleckého pluku se vrátil v prosinci 1918 do vlasti. V roce 1919 se aktivně podílel na osvobozování slovenského území a zajišťování Těšínska. V roce 1938 byl jmenován do hodnosti divizního generála. Po okupaci v roce 1939 spoluorganizoval podzemní armádu Obrana národa. V červnu 1939 odešel do zahraničního odboje. Sergěj Jan Ingr má zásadní podíl na organizování československých ozbrojených sil. V srpnu 1939 zřídil a vedl při československém velvyslanectví v Paříži vojenskou kancelář, která se v listopadu transformovala na Československou vojenskou správu. Osobně se podílel na organizaci evakuace vojáků z Francie. V letech 1940–1944 byl ministrem národní obrany československé exilové vlády. Vždy hájil skutečné potřeby státu i armády před stranickými zájmy. Od září 1944 až do dubna 1945 zastával funkci vrchního velitele československé branné moci. V září 1947 byl povýšen do hodnosti armádního generála. Od prosince 1947 se stal vyslancem v Holandsku. V reakci na únorový komunistický převrat rezignoval hned počátkem března na funkci velvyslance a žil poté v Londýně a později v USA. Stal se členem Rady svobodného Československa a organizoval protikomunistický odboj. V návaznosti na západní služby budoval exilovou zpravodajskou službu. Od roku 1949 byl konzultantem americké vlády. Zemřel náhle 17. června 1956 v Paříži na srdeční záchvat. 

David Koláček se o existenci generála Ingra dozvěděl z vyprávění své tety Anežky. „Ona byla vlastně schovanka generála a opatrovala jeho písemnou pozůstalost, velmi často o něm mluvila. Pak samozřejmě po revoluci, kdy už se o tom mohlo volně mluvit, tak jsem o to získal intenzivní zájem a po smrti tety jsem dostal část jeho písemné pozůstalosti,“ říká generálův prasynovec.

Svůj život s armádou spojila velká část Ingrovy rodiny. „Včetně mého tatínka, který ještě před válkou studoval na vojenské akademii v Hranicích. Můj dědeček, který si vzal za ženu sestru generála Ingra, byl legionář. Takže historie rodu je spjatá několik generací s armádou,“ vysvětluje David Koláček a dodává, že legionářské tradice zachovávají v rodině dodnes. Základem těchto tradic jsou vzpomínky, respekt a hrdost. „O anabázi v legiích hovořil zejména můj dědeček, kterého jsem ještě zažil. Byl jsem tehdy dítě, takže pro mě bylo fascinující, čím si legionáři museli projít, a hlavně jakým způsobem udržovali étos vlastenectví, což dneska zní možná jako klišé, ale já to považuju za mimořádně důležité,“ doplňuje David Koláček.

Bohužel do života generála Ingra a jeho vrstevníků a spolubojovníků zasáhly nejen války, ale také politika. Dokladem toho je nejen blízké přátelství gen. Ingra s gen. Heliodorem Píkou, či kontroverzní vztah s Ludvíkem Svobodou. Oba byli legionáři, avšak bojovali na jiné frontě. Svoboda bojoval na východní frontě pod vlivem Sovětského svazu, Ingr pak působil na západní frontě. Jako ministr obrany exilové vlády měl však na starosti oba československé sbory. Vztahy s Ludvíkem Svobodou byly podle Koláčka kontroverzní. „Politická orientace strýce byla opačná než Svobodova. A myslím, že tam byly historicky problémy s koordinací. Svoboda pod vlivem komunistů nerespektoval subordinaci a svoji podřízenou roli vůči ministrovi a potom náčelníkovi generálního štábu. To, jakým způsobem Svoboda fungoval v Rusku pod vlivem komunistů, to byl jeden z hlavních důvodů, proč strýc vyslal do Moskvy po dohodě s Benešem Píku. Ingr a Píka byli velcí kamarádi a jejich osud, nebýt prezidenta Beneše, mohl být velmi podobný. Takže se dá říct, že prezident Beneš strýci zachránil život,“ říká Koláček a pokračuje v popisu životopisu generála Ingra, na kterém se podepsali komunisté.

Generál Ingr začal jako ministr obrany v exilové vládě v Londýně, v roce 1944 byl odvolán z funkce ministra a byl jmenován náčelníkem hlavního štábu vojenských sil. „Po Košické vládní dohodě byl odvolán i z tohoto postu. A vlastně už tehdy byl sice odvolán Benešem, ale na dokumentu, který máme v jeho pozůstalosti, byla kontrasignace Fierlingera,“ upřesňuje David Koláček. Proč byl Ingr pro Sověty nepřijatelný, je zřejmé na první pohled. „Naprosto jednoznačně jeho absolutně prozápadní orientací, protože velmi intenzivně spolupracoval s Churchillem, respektive s Churchillovou vládou. Dokonce, pokud si dobře pamatuju z toho, co jsem se dozvěděl od tatínka, byli osobní přátelé. Ta prozápadní orientace byla pro komunisty naprosto nepřijatelná, a tím pádem se mu snažili házet klacky pod nohy,“ oživuje své vzpomínky na svého prastrýce David Koláček. Vše pak vyvrcholilo poválečným jmenováním Ingra velvyslancem v Holandsku. „Beneš ho tzv. uklidil nebo odsunul do Haagu jako mimořádného velvyslance v prosinci 1947. To mu zachránilo život, protože kdyby nebyl v Haagu, tak by asi nejspíš dopadl jako generál Píka,“ doplňuje Koláček.

Armádní generál Sergěj Jan Ingr svým osudem nesporně přispěl k budování takových pojmů, jako je obrana, bezpečnost, český stát. „Vážil si svobody a demokracie, protože zažil, co to znamená o svobodu a demokracii bojovat. Byl loajálním spolupracovníkem prezidenta Beneše a měl absolutní prozápadní orientaci, to znamená orientaci na demokracii. Myslím, že jeho přínos byl dán tím, že měl jasno v tom, co je správné a co je špatné a jaký význam mají slova vlast, demokracie, svoboda. A to si myslím, že jsou v dnešní době pořád relevantní pojmy, kterých si musíme vážit a být připraveni za ně bojovat,“ říká generálův prasynovec David Koláček.

Zajímalo nás, jak by se generál Ingr, který se zasloužil o obrodu české armády ve dvou světových válkách a který je letos navržen na Řád Bílého lva in memoriam, díval na stav dnešní české armády. „Já myslím, že by měl určitě pocit mimořádné hrdosti, protože česká armáda dnes jednoznačně navazuje na tradice prvorepublikové armády. A to si myslím, že by pro „strýčka“ (tak se mu v rodině Davida Koláčka říkalo, pozn. redakce) bylo mimořádně důležité, že se opět brání pojmy svoboda, demokracie, vlast,“ říká prasynovec armádního generála Sergěje Jana Ingra.

V rozhovoru jsme si dále například povídali o tom, jak gen. Ingr přišel ke svému křestnímu jménu Sergěj nebo jaký byl válečný a poválečný osud širší Ingrovy rodiny. Pokud vás zajímají další podrobnosti o generálu Ingrovi, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

Zdroj: VHÚ, CZ DEFENCE