JTAC (Joint Terminal Attack Controller) je označení pro jednotku předsunutých leteckých návodčích. V misích fungují hlavně jako oči pilotů bojových letounů, vrtulníků a také dělostřelců. Rozhodují a zodpovídají za to, že letecká munice dopadne přesně na zaměřený cíl. O jejich práci jsme si tentokrát povídali s plukovníkem Petrem Porubou, který u JTAC působil jako velitel skupiny, zástupce velitele roty, velitel roty, instruktor a náčelník STANEVAL (Standardisation and Evaluation). V letech 2017–2020 působil na velitelství HQ AIRCOM Ramstein – CAS Capabilities Section. Plukovník Petr Poruba byl třikrát nasazen v zahraniční bojové operaci v Afghánistánu a 7. října 2023 osobně zažil napadení Izraele Hamásem.

Video: Rozhovor s bývalým leteckým návodčím plk. Petrem Porubou / CZ DEFENCE

Na začátku roku 2001 odvozovala jednotka předsunutých leteckých návodčích svůj název od britských leteckých návodčích, respektive kurzů návodčích ve Velké Británii, proto v té době v AČR platilo označení FAC. „Nicméně americká strana měla vždy označení JTAC. A vzhledem k tomu, že tady probíhala standardizace, bylo v našich aliančních předpisech standardizované i toto označení,“ vysvětluje na úvod vývoj označení předsunutých leteckých návodčích plk. Poruba.

Pracovní náplň leteckého návodčího se dá podle plk. Poruby shrnout do těchto následujících úkolů: „Zabezpečit, aby byl pilot a pozemní jednotka v bezpečí a dostat na zem ty největší zbraně, kterými můžeme podpořit velitele akce.“ Všeobecně lze říci, že úkolem leteckého návodčího je koordinace všech druhů podpůrných paleb, které může na bojišti velitel obdržet od vzdušné podpory, to zahrnuje leteckou munici, dělostřelecké prostředky a minomety. „Zároveň ale zajišťuje dekonflikci všech prostředků, protože my se neřídíme heslem Big Sky Small Bullets, ale musíme se ujistit, že všechno ve vzduchu probíhá plánovaným způsobem, aby tam nedošlo třeba k sestřelení vlastního letadla anebo ke shozu munice na naše vlastní jednotky,“ upřesňuje důležitost naprostého přehledu o celkové situaci plk. Poruba.

Profese JTAC je bez nadsázky velice náročná, a ne každý je vhodným kandidátem. Ideální kandidát by měl být nejen mladý, ale také flexibilní. „Naše hlavní heslo je, aby byli ne nejlepší v jedné dovednosti, ale aby byli minimálně průměrní ve všech dovednostech,“ vysvětluje bývalý elitní letecký návodčí plk. Poruba. Povaha leteckého návodčího vyplývá z faktu, že podporuje pozemní jednotky a musí tak umět efektivně kooperovat se všemi těmito jednotkami, musí znát jejich taktiky i jejich zbraně. „Musí sám umět ovládat většinu zbraní. A základní předpoklad k tomu, aby mohl být letecký návodčí, je i výborná angličtina. Veškerá komunikace s letadlem a v daném prostředí probíhá v anglickém jazyce,“ říká plk. Poruba. 

Další nutnou vlastností leteckého návodčího je velice dobrá prostorová představivost a psychická odolnost. „Bavíme se o integraci palebných systémů. Nebavíme se jen o prostoru 2D, ale i 3D. Člověk musí být hodně psychicky odolný, a hlavně musí se umět učit,“ říká v rozhovoru plk. Poruba a dodává, že letecký návodčí je integrátor všech palebných systémů, které na bojišti najdeme, kdy před i během použití těchto prostředků musí probíhat detailní plánování. „Ale hlavně návodčí musí umět komunikovat v mezinárodním prostředí, protože my jsme součástí NATO,“ popisuje plk. Poruba a doplňuje, že daná certifikace umožňuje nasazení českých leteckých návodčích pod jakýmkoliv velením v rámci států NATO. V praxi to například znamená, český návodčí může být nasazen pro německého velitele. „Nebo jak běžně bývalo zvykem v Afghánistánu, běžně jsme sloužili s americkými jednotkami, abychom podporovali je i naše jednotky,“ vzpomíná plukovník Poruba.

Letečtí návodčí pracují většinou v týmech, což vyplývá z povahy úkolů. V době působení plk. Poruby v Afghánistánu pracovali návodčí vždy ve dvou. „Každý měl svoji úlohu v rámci plnění úkolu. Jeden se třeba staral o dekonflikci vzdušného prostoru, druhý se staral o samotné letadlo a palby, které naváděl. Obecně bych řekl, že se pracuje v týmu, nicméně návodčí je schopen pracovat i samostatně,“ doplňuje plk. Poruba.

Výbava JTAC v terénu nezahrnuje pouze osobní výstroj vojáka, ale také další materiály umožňující jeho práci. „Právě proto trvá příprava takovou dobu, protože je spousta technického materiálu, který musí letecký návodčí obsluhovat. Počítač je dneska řekl bych samozřejmost. Nicméně základní předpoklad je, aby návodčí věděl, kde je cíl, aby na něj mohl přivést oči pilota. To je jen jedna z jeho hlavních úloh. Tím pádem musí zvládat mapu a buzolu,“ říká plukovník Poruba.

Naši letečtí návodčí si vedou v alianční konkurenci velice dobře. „Já to mohu osobně posoudit, protože jsem působil tři roky ve strukturách NATO na nejvyšším velitelství vzdušných sil NATO v Ramsteinu. Mým úkolem bylo provádět akreditace všech programů NATO pro předsunuté letecké návodčí, a to od přípravy, jak se dostat k akreditaci toho programu, přes samotnou akreditaci, a měl jsem možnost vidět víceméně všechny programy. Tam si člověk uvědomí, že si stojíme velice dobře, máme velice dobře připravený personál,“ hodnotí plk. Poruba.

V rozhovoru jsme dále probírali, zda například pořízení letounů 5. generace F-35 nějak ovlivní dosavadní práci JTAC. Podle plk. Petra Poruby se používáním nových technologií mění mnoho věcí, ale úloha návodčích zůstane v základu stejná – tedy blízká vzdušná podpora. „Nicméně je potřeba se potom bavit, jakou blízkou vzdušnou podporu nám budou dávat F-35, které jsou určeny k jiným úkolům, ale mají neustále schopnost shazování letecké protizemní munice. Činnost leteckých návodčí se změní v tom, že už nebudou dělat ty klasické ‚Type One Control ‘, kdy musí vidět letadlo, musí vidět cíl a dělá se tzv. Low Level. Přejdou třeba ke kontrolám typu 2 a 3. Ale hlavně se vyvíjejí techniky, taktiky a procedury, jak je návodčí využíván. Už třeba nebude na úrovni mechanizovaného družstva, ale třeba se spíš bude dávat na vyšší stupně velení kvůli digitalizaci, protože bude mít daleko větší ‚Situational Awareness‘ (situační povědomí, pozn. redakce) o bojišti,“ přibližuje budoucnost návodčích plukovník Petr Poruba.

Zajímalo nás také, co bylo pro plk. Porubu v jeho kariéře nejtěžší. „Pro mě bylo nejtěžší odejít od jednotky. Jakmile jste tam, tak se učíte nové věci, protože je máte po ruce. A nejtěžší je na nějakou dobu odejít a pak se zase vrátit. Na tři roky jsem odešel do Německa do Ramsteinu, pak jsem se vrátil a najednou zjistíte, že mnoho lidí ani neznáte. Ona je ta jednotka taková malá rodina, dnes už je trošku větší, ale když jsem začínal u jednotky, tak nás bylo deset,“ vzpomíná plk. Poruba.

7. října 2023 byl plukovník Petr Poruba v Izraeli na ročním kurzu na Vysoké škole národní bezpečnosti Michlala l'Bitachon Leumi (MABAL), jako úplně první studující z české armády. „Není to příjemné datum. Nám to studium přešlo do opravdové válečné školy, protože tam vypukla válka a museli jsme často chodit do krytu,“ vzpomíná na osudný den plk. Poruba. „My jsme pokračovali ve studiu a byli jsme se podívat přímo i v Gaze. Šli jsme z kibucu Beeri středem až na pobřeží moře, přes praporní velitelství Izraele, které se tam nacházelo,“ říká v rozhovoru Poruba a doplňuje, že to bylo hodně poučné. „Já jsem absolvoval tři mise v Afghánistánu, tak mám určitě představu o tom, jak probíhá konflikt. Tohle bylo jiné, protože to byl opravdu útok na civilní obyvatelstvo,“ popisuje Poruba, který se na místo dostal zhruba týden po útoku. Právě v kibucu Beeri, který byl jeden z nejpostiženějších, bylo patrné, jak útok proběhl. „Ten útok byl důkladně naplánován, byl velice agresivní a zákeřný. Proběhl ve třech vlnách. V první vlně vyrazily elitní jednotky Hamásu – takzvaná NUKBA Force. Pak vyrazily běžné jednotky, a ty už měly za úkol provádět více teroru přímo v kibucech. A nakonec se tam dostalo civilní obyvatelstvo z Gazy, které bylo pod vidinou finanční odměny motivováno, aby si šli takzvaně zarabovat. Byla tam vidět velká zkáza a zmar,“ popisuje své dojmy z místa konfliktu plukovník Petr Poruba.

Nyní, po více než roce konfliktu, však v ulicích izraelských měst na první pohled nepoznáte, že probíhá válka. „Obyvatelstvo ví, že konflikt probíhá, ale kdybyste teď přijeli zvlášť do centrální oblasti, tak by vás ani nenapadlo, že tam probíhá nějaký konflikt. Ten se vás začne týkat až v okamžiku, kdy se rozezní sirény a musíte jít do krytu. Ale do té doby to vypadá, že se nic neděje. Je to pro ně normální život, na který jsou zvyklí,“ popisuje atmosféru v Izraeli plk. Poruba.

Základním protivzdušným obranným prvkem Izraele je systém mobilní protivzdušné obrany Iron Dome, který je určený ke zneškodnění raket krátkého doletu a minometných granátů. „To je velice efektivní nástroj. Záleží samozřejmě, jak je použit. Je třeba říct, že to není název celého protivzdušného systému. Je to ta nejnižší vrstva, a celková protivzdušná obrana je vrstvená. Máte nižší vrstvu, střední a vysokou. Iron Dome je ta nejnižší, pak je David's Sling, a na balistickách raketách ve velkých výškách již pracuje systém Arrow 2, Arrow 3. Ty nástroje jsou efektivní,“ potvrzuje plk. Poruba. Izrael se z logických důvodů zdokonalováním těchto systémů neustále zabývá. „Izrael je známý tím, že je technologická velmoc a pokud se ptáme co bude následovat po systému Iron Dome, tak známe následovníka. Následovat bude Iron Beam. A tady už se bavíme o laserových prostředcích použitých pro sestřelování raket. To bude další krok a bude to levnější systém než ten současný,“ popisuje plukovník Petr Poruba, který nyní působí jako poradce v analytickém oddělení náčelníka Generálního štábu AČR.

V rozhovoru jsme se dále dozvěděli, co obsahuje výbava předsunutého leteckého návodčího, jak naši vojáci využívají schopnost improvizace a jaké moderní technologie dnes letečtí návodčí využívají.

Zdroj: CZ DEFENCE