Katedra vojenské robotiky Univerzity obrany v Brně je centrum vzdělávací, výzkumné a expertní činnosti pro Armádu České republiky. Podporuje implementační procesy a připravuje technické a manažerské specialisty ve vědních disciplínách, jako je technická kybernetika, aplikovaná robotika a autonomní/automatizované systémy (2AS) řízení. Je zaměřená také na znalostní, expertní a simulační základnu v oblasti autonomních a robotických systémů. Soustřeďuje se na monitoring trendů rozvoje, sběr a analýzu informací o robotických a autonomních systémech a jejich technologiích. Dále se věnuje rozvoji kybernetizace a robotizace, zejména bezosádkových vzdušných prostředků (UAV), bezosádkových pozemních prostředků (UGV) a jejich kooperaci, a rozvoji schopností eliminace kybernetických a robotických prostředků protivníka. Vedoucím této katedry je plukovník generálního štábu doc. Ing. Jan Mazal, Ph.D. Podobně jako zaměření katedry je pestrý i vlastní životopis plk. Mazala. Ten v předchozím období působil v Centru excelence NATO pro modelování a simulaci (NATO M&S COE), a to jako vedoucí odboru pro doktríny, vzdělávání a výcvik. Je autorem a spoluautorem více než 80 odborných publikací, řešitelem více než 20 vědeckých projektů, autorem celé řady funkčních vzorků, aplikačního softwaru a je zvaným členem a autorem mnoha přednášek z oblasti vojenské robotiky na mezinárodních workshopech a sympoziích. Plk. Mazal je také organizátor mezinárodních konferencí zasahujících do problematiky autonomních systémů, robotiky, modelování a simulace. V minulosti působil také v zahraničních misích EUFOR (Bosna a Hercegovina 2006) a ISAF (Afghánistán 2010).  Právě plukovník Mazal byl dalším hostem našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY, ve kterém jsme si povídali nejen o robotizaci dnešního i budoucího bojiště.

Video: Rozhovor s vedoucím Katedry vojenské robotiky Univerzity obrany v Brně plk. Janem Mazalem / CZ DEFENCE

Jakkoliv se zdá zavádění robotizace do struktur armády jako relativní novinka, podle plk. Mazala je tento pojem ve vojenství zaveden již více než 100 let. „Nejedná se o nic nového a v současné době to již nestojí ani přede dveřmi. To znamená, že technologie a možnosti, které mohou výrazně zasáhnout do oblasti válčení a převzetí nejenom rutinních, ale i pokročilejších úloh robotickými systémy, jsou tady,“ říká plk. Jan Mazal a doplňuje, že některé armádní aktivity jsou velmi dobře automatizované, jako například navádění inteligentních střel, provádění průzkumu, používání bezpilotních letounů a podobně. Některé činnosti pak na pokročilejší automatizaci teprve čekají. „Ne, že by nebyly teoreticky vyřešeny, ale nejsou ještě dostatečně operačně odzkoušeny. Vzhledem k tomu, že je armády, zejména ty evropské, dlouhá léta nepoužívaly, tak samozřejmě chyběla zpětná vazba s těmito činnostmi, s jejich úspěšností,“ doplňuje plukovník Mazal.

Katedra robotiky na Univerzitě obrany vytváří podmínky pro zavádění robotizace a robotiky do AČR, a nás tak zajímalo, jak tento proces v praxi probíhá? „My máme takový poradní hlas v rámci různých organizací, konferencí, shromáždění, kterých se účastníme. Já sám jsem předseda Rady pro umělou inteligenci a robotiku pod ministerstvem obrany pro vědu a výzkum. I z této pozice se nám daří prosazovat některé projekty, informovat a upozorňovat. Máme samozřejmě vliv i na koncepci výstavby Armády ČR. Armáda jako taková má samozřejmě setrvačnost. Je si poměrně dobře vědoma toho, co by měla dělat, ale ty procesy nějakou dobu trvají, než se usadí v tom správném směru,“ říká plk. Mazal, podle kterého je také potřeba vnímat fakt, že vývoj robotických systémů se dramaticky urychlil, zejména v posledních letech. „Vidíme to primárně v civilním sektoru, ale i armády na to začínají reagovat. Summit NATO v roce 2018 ustanovil robotizaci, automatizaci, umělou inteligenci a analýzu dat jako jeden z hlavních páteřních směrů, kterými by se měl vydat, aby reagoval na bezpečnostní hrozby. Vidíme konflikt na Ukrajině, který zásadním způsobem zasáhl do navýšení rozpočtů,“ uvádí šéf katedry robotiky. Na Ukrajině můžeme sledovat v přímém přenosu využití např. bezpilotních prostředků, kdy právě tato válka zaznamenala rapidní nasazení těchto prostředků. „Pokud se podíváme na automatizaci třeba v jiných doménách, tak se samozřejmě využívají zbraně, které již do té doby byly vyřešeny. Nicméně pokud se podíváme třeba na oblast bezosádkových pozemních prostředků, tak ty tam v širší míře zapojeny nejsou. Nicméně i tady vidíme, že v teoretické úrovni jsou procesy vyřešeny a je potřeba je jenom operačně doladit a investovat dostatečně významné vývojové úsilí, které by bylo schopno dosáhnout milníků tak, aby tyto systémy byly spolehlivé,“ uvádí v souvislosti s válkou na Ukrajině plk. Mazal s tím, že automatizace jako taková není v tomto případě žádným překvapením a budoucí konflikty budou zejména o těchto systémech. Na ukrajinském bojišti je také vidět, že ruská, ani ukrajinská strana nebyly na konflikt tzv. nové generace připraveny, a proto se tam hodně improvizuje.

V souvislosti s válkou na Ukrajině a jejím průběhem se také nabízí otázka, zdali robotizace bojiště resp. využití robotiky a umělé inteligence na bojišti primárně spíše šetří životy nebo pomáhá jednotlivým vojákům efektivněji plnit jejich úkoly na bojišti? Podle plk. Mazala je to vlastně obojí. „Donedávna robotizace zejména šetřila životy, neboli byla používána z důvodu bezpečnosti, i přestože roboti nebyli schopni dosáhnout takové efektivity jako samotní vojáci. Ale to se mění. V tuto chvíli si již můžeme představit procesy, kdy již nebude mít smysl do některých akcí nasazovat vojáky, protože roboti to udělají mnohem efektivněji, rychleji, spolehlivěji a hlavně levněji. Tato éra, kdy všechny výhody budou na straně robotů, nás teprve čeká,“ nastiňuje situaci plukovník Mazal. „Západními společnostmi je pak vnímána ztráta lidského života mnohem citlivěji než materiální ztráty jako takové. To mluví za vše,“ doplňuje Jan Mazal.

Foto: V tomto díle našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY jsme si popovídali s vedoucím Katedry vojenské robotiky Univerzity obrany v Brně plk. Janem Mazalem | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Zeptali jsme se, zdali má vývoj robotiky v armádě nějaký souběh s civilní oblastí. Podle plk. Mazala ano. „Armádní nebo vojenská robotika využívá celou řadu civilních komponent, přístupů, hardwaru a podobně, ale samozřejmě se zabývá svým segmentem, který v civilu není až tak rozvíjen. To znamená, že oblast bezpečnosti je oblastí válčení, ale jsou tam samozřejmě segmenty, třeba jako logistika, doručování zásob a další, obvykle v jiných podmínkách, než na co je civilní robotika připravována. Stejně tak si to můžeme ukázat na robotických linkách, kde si spoustu věcí můžete přizpůsobit, zatímco v operačním prostředí už ne,“ odpovídá plukovník Mazal.

Výsledky práce Katedry vojenské robotiky Univerzity obrany hodnotí plk. Mazal velice kladně. „My jsme stáli u zrodu vojenské robotiky v rámci Armády ČR i v rámci NATO. Účastnili jsme se několika aktivit, které tyto oblasti řekněme více aktivovaly. My se zabýváme robotikou už od roku 2004, kdy naše iniciační investice do oblastí bezosádkových systémů, myslím, vedly k tomu, že v tuto chvíli máme již několik zavedených bezosádkových systémů v AČR a tato oblast se intenzivně rozvíjí. Myslím, že jsme také přispěli k popularizaci této oblasti. Účastníme se množství shromáždění, konferencí – říkáme, co je potřeba, informujeme o možnostech a snažíme se propojovat armádní sféru s civilní a akademickou. Ukazujeme, co je možné, poukazujeme na schopnosti civilního sektoru vyřešit tu či onu oblast, která by již s relativně malým úsilím mohla být využita v armádě a podobně. Rapidní rozvoj této oblasti nás teprve čeká,“ uvádí plk. Mazal, který jako klíčový okamžik pro efektivní využití výzkumu vidí propojení s výrobou. „Samozřejmě my jsme velmi intenzivně napojeni zejména na naše státní podniky, ale spolupracujeme i s celou řadou čistě komerčních společností v rámci různých projektů, řešíme spoustu konzultací a podobně. Myslím tedy, že jsme velmi intenzivně propojeni a v oblasti robotizace známe klíčové hráče v České republice, ale samozřejmě i ve světě,“ doplňuje plk. Mazal.

Foto: Podle plk. Mazala se vývoj robotických systémů dramaticky urychlil (ilustrační foto) | Hanwha

V současné době se Katedra robotiky UNOB může pochlubit dvěma projekty, které se týkají bezosádkových systémů. „Jeden je určen pro oblast logistiky a druhý systém je pro oblast odminování. Projekty probíhají, takže nemůžu být moc konkrétní, ale myslím si, že se nám podařilo dosáhnout celé řady úspěchů z hlediska vyřešení klíčových algoritmů přístupů, případně otevřít nové cesty, které je ještě potřeba doladit tak, aby tyto systémy byly efektivní a byly schopny v komplexním prostředí uspět. Zde bych odhadoval, že tato oblast je celosvětově ne úplně dotažená a předpokládáme, že její úplné vyřešení může přijít tak za pět až deset let. Důkazem toho, že tato věc opravdu ještě není připravena pro operační využití, je například soutěž DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) – takzvaný RACER, který měl v oblasti offroad prostředí ověřovat tyto koncepty. Ukazuje se, že výsledky ještě nejsou tak pokročilé, že by bylo možné tyto systémy v tuto chvíli do operačního prostředí s vysokou mírou spolehlivosti nasadit,“ říká vedoucí Katedry vojenské robotiky Univerzity obrany v Brně plk. Jan Mazal.

S plukovníkem Mazalem jsme v tomto díle hovořili také o tom, jak se projeví investice 2 % HDP do výzkumu robotiky a umělé inteligence, o tom, jestli nasazení robotizace na bojištích v příštích 20 letech převládne nebo zdali se máme bát, že by stále více dominující robotizace na bojišti s využitím umělé inteligence nakonec mohla ohrozit existenci člověka jako takového. Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

Zdroj: CZ DEFENCE