Ložiska vzácných zemin lze nalézt na celém světě, ale jen málo zemí se rozhodlo jejich finančně náročnou těžbu zahájit. Na dovozu těchto kovů přitom závisí řada průmyslových odvětví v Evropě. Poptávka evropských firem po vzácných zeminách bude navíc v následujících desetiletích výrazně růst. Čína si strategický význam prvků třetí skupiny periodické tabulky uvědomila již před více než třemi desetiletími a od té doby si v jejich těžbě i zpracování vybudovala dominantní postavení.

„Blízký východ má ropu, Čína má vzácné zeminy,“ prohlásil v roce 1987 Teng Siao-pching, tehdejší čínský vůdce při návštěvě čínského naleziště vzácných zemin ve Vnitřním Mongolsku. Peking si díky dlouhodobé průmyslové strategii a státním dotacím vytvořil de facto monopolní pozici na těžbu a zpracování skupiny sedmnácti prvků. Podle údajů z roku 2022 Čína vyprodukovala 210 000 tun vzácných zemin (asi 70 % světové výroby), zatímco všechny ostatní země dohromady jen 90 000 tun (Spojené státy 14 % světové výroby, Austrálie 6 %).  

Oxidy třetí skupiny periodické tabulky se počátkem 21. století využívaly především při broušení skla a v keramice. Sloučeniny vzácných zemin najdou také uplatnění v chemickém průmyslu (katalyzátory), metalurgii a při rafinaci ropy. Dále je můžeme najít v televizních a počítačových monitorech, osvětlovací technice či radiolokátorech. Ani výroba vysoce účinných magnetů pro větrné turbíny či elektromobily dnes není myslitelná bez sloučenin samaria, případně terbia nebo dysprosia. Jak uvádí deník Washington Post, mnohé výrobky a polotovary s obsahem vzácných zemin najdou využití i ve vojenských technologiích (rakety a stíhací letouny), což zesiluje jejich strategický význam. 

Země Evropské unie v minulém desetiletí (období 2016–2018) dovážely průměrně 9 438 tun sloučenin vzácných zemin ročně, respektive 1 162 tun kovů a mezislitin každých dvanáct měsíců. Kanadská těžební společnost Leading Edge Materials nedávno předpověděla šestinásobný růst unijní poptávky po kovech vzácných zemin do roku 2030 a sedminásobný růst do doku 2050. Ministerstvo životního prostředí České republiky v loňské ročence informovalo o dovozu 43,5 tuny sloučenin ceru a 4,7 tunách sloučenin lanthanu, praseodymu, neodymu nebo samaria během roku 2022 na české území. Další importované vzácné zeminy nepřesáhly hmotnost desítek až stovek kilogramů. 

Současná evropská produkce prvků třetí skupiny periodické tabulky je na úrovni těžby i zpracování zanedbatelná. „Růst poptávky po kovech vzácných zemin nezbytných pro další elektrifikaci naší společnosti, například pro výrobu motorů v elektromobilech, přináší rizika. Dodávky těchto surovin se mohou stát zranitelným místem ekologické transformace,“ varoval Jan Moström, generální ředitel švédské těžební společnosti LKAB (Luossavaara-Kiirunavaara Aktiebolag). „Vzhledem ke zvýšené geopolitické nejistotě a skutečnosti, že Čína nyní ovládá téměř celý výrobní řetězec, existuje pro evropský průmysl značná hospodářská hrozba.“

Donedávna se pokusy o těžbu vzácných zemin v Evropě potýkaly s řadou komplikovaných administrativních úkonů a nutností vyjít vstříc všem regulačním orgánům. Získání potřebných environmentálních povolení představovalo hlavní překážku pro všechna nová ložiska a těžkopádné evropské licenční procesy patřily k nejnáročnějším na světě. O délce povolovacího řízení ani nemluvě. I v případech, kdy se licenci k těžbě podařilo získat, následná odvolání často oddálila zahájení provozu dolu nebo zpracovatelského závodu.

Změnu přineslo až vyhlášení Evropské aliance pro suroviny (European Alliance on Raw Materials) v září 2020 v rámci akčního plánu pro kritické suroviny. Cílem organizace je posílit „strategickou autonomii“ EU v oblasti surovin (včetně vzácných zemin), které Brusel považuje za klíčové pro ekologickou a digitální transformaci. Dne 18. března letošního roku přijala Evropská rada Nařízení o kritických surovinách (CRMA - Critical Raw Materials Act), které na legislativní úrovni připravuje půdu pro finanční podporu průmyslových projektů přispívajících k zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin. CRMA chce do roku 2030 pokrývat 10 % unijní roční spotřeby kritických surovin z vlastních dolů a z žádné jednotlivé země nedovážet více 65 % roční spotřeby. 23. května Evropská unie vyzvala těžební společnosti na základě CRMA k předkládání strategických projektů, které se v případě schválení mohou těšit ze zjednodušeného povolovacího řízení a unijního financování. 

O čerpání peněz z Bruselu má zájem švédská společnost LKAB, v jejímž ložisku Kiruna se dle odhadů nachází 1,3 milionu tun vzácných zemin. Namísto předpokládaných 10 až 15 let k získání povolení k těžbě si od zrychleného procesu pod hlavičkou CRMA slibuje zkrácení této doby na polovinu. Už od roku 2028 by LKAB mohla produkovat 2000 tun oxidů vzácných zemin ročně. Švédská společnost se podle sdělení z minulého týdne přihlásila o podporu CRMA celkově se třemi projekty pro těžbu a zpracování vzácných zemin. 

Pozadu nezůstává ani kanadská společnost Leading Edge Materials. V polovině letošního srpna požádala unijní úřady o zařazení dolu Norra Kärr Heavy Rare Earths na seznam strategických projektů vzácných zemin. Kurt Budge, výkonný ředitel kanadské těžební společnosti, rozvoj naleziště pokládá za významný příspěvek k budování „bezpečného, odolného a udržitelného dodavatelského řetězce“ Evropské unie. Odhadovaná roční produkce z naleziště Norra Kärr činí 5 340 tun oxidů vzácných zemin ročně.

Evropská komise k nařízení CRMA uvedla, že první seznam strategických projektů bude zveřejněn v prosinci letošního roku. 

Mimo Švédsko se další významná evropská ložiska sedmnácti měkkých kovů nachází v Grónsku (lokality Kringlerne, Kvanefjeld a Sarfartoq), do pokročilé fáze se dostal i průzkum menšího naleziště Storkwitz v sousedním Německu. V České republice se podle odhadů Ministerstva životního prostředí nachází okolo 5 000 tun ceru v uranových rudách strážského bloku české křídové pánve, asi 24 tun yttria na ložisku Bližná v Pošumaví a dvě tuny stroncia v lokalitě Krásno. Potenciálním zdrojem vzácných zemin je také odkaliště ve Stráži pod Ralskem, kam se desetiletí svážel odpad z těžby uranu. 

Evropská snaha vymanit se ze závislosti na dovozu čínských kritických surovin se velmi pravděpodobně setká s reakcí Pekingu. V případě nových projektů na těžbu vzácných zemin se stále častěji čínské společnosti snaží stát jejich významnými partnery, jako v případě vstupu čínské Shenghe Resources do grónského projektu Kvanefjeld. To umožňuje Číňanům získávat informace o vývoji, ke kterému ve světě dochází. Některé západní státy začaly proti takovému postupu zasahovat a například Austrálie zablokovala čínskému investorovi zdvojnásobit svůj podíl v Northern Minerals (malé společnosti s velkými plány na světových trzích se vzácnými zeminami) na 19,9 % z důvodu obav o národní bezpečnost.

Čína uplatňuje vůči konkurentům i jiné druhy vlivu. Malajsijský závod australské společnosti Lynas se stal terčem pročínských dezinformačních kampaní v sociálních médiích. „Není pochyb, že si chtějí udržet dominantní postavení a že chtějí tento průmysl pro ostatní země téměř zablokovat,“ objasnil Martijn Rasser, výkonný ředitel společnosti Datenna, soukromé zpravodajské společnosti zaměřené na Čínu. „Udělají vše, co je v jejich silách, aby podkopali snahy Západu o diverzifikaci a zvýšení spolehlivosti dodavatelského řetězce [vzácných zemin].“ 

Nicméně ukazování prstem pouze na Čínu problémy evropského a českého průmyslu se vzácnými zeminami nevyřeší. Aby se EU podařilo vybudovat konkurenceschopný zdroj kritických surovin, bude muset vyvážit náklady na pracovní sílu, energii a dodržování předpisů vysokými dotacemi. Peking své doly dlouhodobě finančně podporuje ze státní kasy a světový trh kontroluje skrze neprůhledné ceny, vývozní kvóty a technologický náskok. Zda se Evropě podaří vytvořit na Číně nezávislý dodavatelský řetězec vzácných zemin, bude záležet na politické vůli evropských představitelů a jejich ochotě investovat do geopoliticky významných, ale hospodářsky málo efektivních těžebních projektů.

Zdroj: ERECON, Ministerstvo životního prostředí, Globe Newswire, Financial Times, Washington Post, Reuters, LKAB, Euractiv