Generálmajor Ivo Střecha se nedávno stal prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu, kdy ve funkci nahradil generálporučíka Jaromíra Zůnu. Gen. Střecha předtím působil jako ředitel sekce rozvoje sil Ministerstva obrany a v rámci této funkce se zabýval mimo jiné modernizací AČR a významnými akvizičními projekty. V souvislosti s jeho předchozí i nynější funkcí jsme pana generála požádali o rozhovor.

Foto: Generálmajor Ivo Střecha | Ministerstvo obrany ČR

Změnily se priority v rámci vyzbrojování AČR v souvislosti s válkou na Ukrajině, a jakým způsobem to ovlivní Koncepci výstavby Armády České republiky 2030, Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 či Strategii vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu České republiky do roku 2030? V jakém časovém horizontu se případné nové potřeby AČR v návaznosti na události na Ukrajině vyhodnocují?

Vyzbrojování armády je dáno zásadními dokumenty, jako jsou bezpečnostní a obranná strategie České republiky. Dalšími dokumenty jsou Dlouhodobý výhled pro Obranu ČR do roku 2035, Koncepce výstavby AČR 2030 a na ně navazující koncepce nižšího řádu. Ty už konkretizují potřebné vyzbrojovací projekty. Všechny tyto dokumenty reagují na novou bezpečnostní situaci. A ta není nová z důvodu současného „horkého konfliktu“ na Ukrajině, ale je jiná již od událostí v Gruzii a na Krymu. Priority armády zůstávají v podstatě stejné a je jen otázkou disponibilních zdrojů, které má resort obrany přiděleny, jak rychle se budou tyto plány a priority v nich stanovené naplňovat. Systém periodické revize zmíněných dokumentů je nastavený a reaguje na všechny hrozby a rizika, kterým může být bezpečnost České republiky vystavena. Tedy nejen riziko konvenční války. Zkušenosti z jakýchkoliv konfliktů jsou analyzovány a implementovány do koncepčních dokumentů.

Nespoléhají se všechny současné plány a koncepce až příliš na schopnosti technologií 21. století, když současná válka na Ukrajině ukazuje poměrně efektivní použití kombinace „tradiční“ techniky s technikou/technologií 21. století?

Technologie vždy hrály důležitou roli v jakémkoliv konfliktu. Nicméně absolutně zásadní je nalezení efektivní synergie mezi špičkovou a méně vyvinutou technologií k dosažení požadovaného efektu na bojišti. Vysvětlím, i současný konflikt na Ukrajině ukazuje, že špičkové technologie mohou mít okamžitý dopad na dílčí fáze operace, ale v dlouhodobějším horizontu může být tato výhoda potlačena opatřením protistrany. Klíčová je pak připravenost personálu, velitelů a štábů k jejich použití. 

Budou podle vás současné resp. Budoucí akvizice pro AČR nějak ovlivněny zvýšenou poptávkou po vyzbrojování u řady evropských armád? Např. podle informací izraelského výrobce protitankových řízených střel Spike byla v posledních měsících deklarovánamožná dodávka až za 2 roky.

Určitě ano. V minulosti jsme spoustu elementárních potřeb pro konvenční válčení jako je sofistikovaná munice, potřebné množství náhradních dílů, úhradu válečných ztrát apod. řešili tzv. principem odložené potřeby. Tento princip byl aplikován v kontextu tehdejší bezpečnostní situace a byl reakcí na nedostatek finančních zdrojů. Riziko spočívalo v tom, že v případě urgentní potřeby, nebudeme v Alianci jediní a postavíme se do hodně dlouhé fronty zákazníků. To se teď bohužel děje. 

V souvislosti s pořízením nových prostředků pro AČR je potřeba také počítat s novou infrastrukturou, servisem a střelivem. Jsou současná kritéria nákupů nastavena tak, aby s tímto počítala?

Dlouhodobější snahou armády je zavádět nové zbraňové systémy komplexnější formou, než tomu bylo v minulosti. To znamená, mimo jiné, pořídit systém, který je hned po dodání schopen operačního použití a nemusí se dalších x let dovybavovat. S tím je spojena nutnost promyšlené změny organizačních struktur, doktrín, kvalitní příprava velitelů a personálu, nutné je zabezpečení životního cyklu, interoperability a infrastruktury. Tomu jsou podřízeny i parametry smluvních vztahů. Současná krize si žádá urychlení některých projektů, kde ne všechny parametry budou naplněny v potřebném čase. Co však zůstává, jako nezbytná nutnost, je operačně schopný zbraňový systém, vycvičený personál a udržitelnost. Další oblasti, které nejsou nezbytně nutné k vedení boje, mohou zatím počkat.

Jaká je podle vás ideální lhůta mezi stanovením potřeby armády na nákup nové techniky či technologie a jejím pořízení?

Pokud se budeme bavit o velkých projektech, nenakupujeme zbraňové a jiné systémy v „konfekci“. Jedná se zpravidla o sofistikované a technologicky komplikované produkty, které nikde nejsou na trhu v takové podobě, aby vyhovovaly všem potřebám armády. A to si žádá čas. Ten je rozdělen na etapy plánovací a analytickou, akviziční a implementační, kde ta první nejsložitější v sobě zahrnuje průzkum trhu v podobě studii proveditelnosti, specifikace technických parametrů, definice zajištění bezpečnosti dodávek ve formě zapojení národního obranného průmyslu, v některých případech i požadavky na výzkum a vývoj. Takže pokud od identifikace potřeby pořízení systému po jeho pořízení uplyne 5 a více let, není to nic výjimečného. Zkušenosti od koaličních partnerů jsou podobné. 

Počítá se při nákupu v rámci stanovení cílového počtu techniky také s určitým počtem náhradních kusů pro pokrytí případných ztrát a v jakém procentuálním poměru?

U nově pořizovaných systémů ano, vycházíme z doporučení Aliance.

Jak dlouho trvá implementace nové techniky či technologie do struktur AČR?

V minulosti jsme hovořili o 10–15 letech (takzvané varovací doby) před konfliktem, a to nás vedlo k tomu, že některé schopnosti zbraňových systémů jsme budovali postupně několik let. Často podle možnosti rozpočtů. Dnes je situace diametrálně odlišná. To, co pořizujeme, musí být schopné k operačnímu použití v okamžiku, kdy je systém k dispozici. Je to jediná možná cesta. To si ale žádá adekvátní finance v dané době, efektivní přípravu personálu a systém udržitelnosti, tedy logistiku.

Jako jedna z klíčových schopností všech armád se ukazuje logistika, schopnost rychlého operativního přesunu živé síly a materiálu. Počítá KVAČR nebo podobná koncepce s rozšířením této schopnosti (např. směrem k východní hranici NATO a do Pobaltí)?

Mám rád jedno moudro… “Logistika není vším, ale vše bez logistiky je ničím“. Logistická oblast je jednou z nejvíce poddimenzovaných schopností AČR a dlouhodobě neprávem opomíjena. Veškerá pozornost ve výstavbě této schopnosti byla v minulosti podřízena zabezpečení našeho působení v zahraničních operacích a běžného života armády. Na nejvyšší politickou vojenskou ambici, tj. obrana republiky všemi dostupnými silami a prostředky, nezbývaly zdroje. To se musí změnit.

V současném válčení je udržitelnost jedním z nejdůležitějších a plánovači nejčastěji analyzovanou schopností. Armáda udělala za poslední roky několik zásadních kroků, které mohou tuto schopnost pozvednout na vyšší úroveň. Je to především výstavba praporu pro zabezpečení podpory hostitelskou zemí v Rakovníku. Dále znovuzavedení akvizičních schopností a kapacit u Agentury logistiky. Společné pořízení osmi velkokapacitních letounů A330 v rámci projektu MRTT zásadním způsobem navýšilo schopnost přepravy osob a materiálu na velké vzdálenosti a umožnilo našim pilotům rozvíjet jejich schopnost tankování za letu. Součástí změn je i připravovaná výstavba logistického „HUBu“ na letišti v Mošnově ve spolupráci s Moravskoslezským krajem. A mohl bych pokračovat…

Co přepravní kapacity AČR? Má podle vás smysl přemýšlet o nákupu většího transportního letounu, jehož akutní nedostatek ukázala například evakuace osob z Afghánistánu v minulém roce? Nebo bychom se měli spoléhat pouze na SALIS a podobné systémy?

Představa, že budeme vlastnit flotilu letadel s přepravní kapacitou potřebnou pro nasazení našich jednotek do aliančních operací je naivní. Tím nedisponuje většina našich kolačních partnerů. To však neznamená, že rezignujeme. Pořídili jsme další dva nové letouny CASA, zapojili jsme se do projektu několika zemí k nákupu zmiňovaných osmi letounů A330 v rámci projektu MRTT, pokračujeme v programu SALIS, stejně tak jako v projektu ATARES. Vládou přislíbené navýšení rozpočtu nám dává možnost podnikat seriózní kroky k pořízení dvou středních dopravních letounů v relativně krátkém období. Zkrátka dopravní letectvo nebude popelkou.

AČR po letech čeká nákup nových tanků. Jaké má podle vás na dnešním moderním bojišti tank uplatnění? Často se objevují názory, že tanky jsou přežitek a lze je jednoduše vyřadit s pomocí přenosných protitankových systémů (NLAW, Javelin apod.), jak můžeme dnes vidět na ukrajinském bojišti.

Podle mnohých odborníků ještě v nedávné minulosti byl tank na bojišti postradatelný. Konflikt na Ukrajině však ukazuje pravý opak. Tank, pokud je správně používán v součinnosti s ostatními druhy sil včetně letectva, s patřičnou taktikou, je stále vysoce efektivní nástroj. Otázkou zůstává, jakými technologickými změnami by měl do budoucna projít, aby si tu efektivitu zachoval. Obecně technologická kvalita představuje výhodu na bojišti, nicméně i kvantita generuje kvalitu a je v konfliktu stále nezastupitelná.

Foto: Podle mnohých odborníků ještě v nedávné minulosti byl tank na bojišti postradatelný. Konflikt na Ukrajině však ukazuje pravý opak. (na snímku tank Leopard 2 A7) | KMW

Od 12. července jste nově ve funkci 1. zástupce náčelníka Generálního štábu. Jaké budou vaše úkoly?

V první řadě jsem zástupcem náčelníka Generálního štábu, a to znamená, že budu muset být schopen plnit úkoly náčelníka v době jeho nepřítomnosti. Pak se budu věnovat věcem, které jsou v mé gesci, jako jsou například věda, výzkum a inovace, zahraniční vztahy, fungování našich zastoupení na zahraničních pracovištích a mezinárodních organizacích zřizovaných MO na teritoriu České republiky, jako je expertní centrum COE CBRN, Mnohonárodní středisko leteckého výcviku (MATC) ve Vyškově a Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky (MLCC) v Praze.

Foto: Gen. Střecha je od 12. července ve funkci 1. zástupce náčelníka Generálního štábu (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Přebíráte si něco ze své bývalé funkce, kde jste odpovídal za rozvoj pozemních, vzdušných a kybernetických sil?

Po dohodě s vedením resortu a velením armády jsme dospěli k názoru, že bude vhodné, abych nějakým způsobem dál zúročil zkušenosti získané v uplynulých čtyřech letech. Budu se snažit pomoci ředitelům všech sekcí, zodpovědných za rozvoj v oblasti strategických a významných akvizičních projektů. A to ve všech fázích – jak té plánovací, analytické, tak akviziční a implementační.

Dále se budu věnovat personálu v oblastech jeho výběru, vzdělávání a přípravy. Zasadím se o aplikaci talent managementu, implementaci obsahově nového Kariérního vzdělávání všech hodnostních sborů a prosazení Doktríny operační přípravy AČR do života jednotek. Jsou to relativně nová a dlouhodobě neřešená systémová opatření.