Přinášíme vám rozhovor s bývalým náčelníkem Generálního štábu AČR generálem Jiřím Šedivým, který, jak je u něj zvykem, popisuje realitu konfliktu na Ukrajině i stav ukrajinských a ruských vojsk bez příkras. Generál Šedivý hovoří mimo jiné o zásadních chybách, kterých se dopustila ukrajinská strana, nesmyslnosti kurské operace či angažmá severokorejských vojsk, které podle něj neznamená žádnou výraznou eskalaci. 

Blíží se třetí výročí vpádu Ruska na Ukrajinu. Situace na východních bojištích se pro Ukrajince nevyvíjí příliš optimisticky. Západní pomoc Ukrajině pokulhává a snižuje se. Chce vůbec Západ, aby Ukrajina Rusko porazila? 

Západ samozřejmě chce, aby Ukrajina válku s Ruskem vyhrála. Ale i Západ má určité limity, například politické, které jsou spojeny s fungováním Severoatlantické aliance a obavou, že při nesprávném rozhodnutí může dojít k eskalaci a zatáhnutí NATO do války. Takové obavy jsou zcela legitimní a logické. 

A nesmíme také zapomínat na limity ekonomické a materiálové. Ano, neustále se debatuje o tom, že evropský průmysl není schopen vyrábět to, co ten ruský a podobně, ale musíme si uvědomit, že my nejsme ve válečném stavu! Evropské ekonomiky nejsou převedeny na válečnou výrobu tak, jako to vidíme v Rusku. Stále fungujeme v normálním prostředí konkurenčního obchodování a výroby. Představa, že někdo vydá rozkaz, že se bude vyrábět milion nábojů za rok a všichni ostatní to budou respektovat, prostě neodpovídá realitě. Domnívám se, že toto jsou hlavní faktory, proč západní pomoc Ukrajině je taková, jaká je.

Ukrajinci dlouhodobě žádají o povolení útočit západními zbraněmi do hloubky ruského území, ale zatím bez úspěchu. Rozváže Západ Ukrajincům už konečně ruce? (Rozhovor s gen. Šedivým vznikl před rozhodnutím amerického prezidenta Joe Bidena schválit Ukrajině omezené použití amerických zbraní dlouhého doletu na území Ruska, pozn. red.) 

Nesmíme zapomínat, že Ukrajina má i své vlastní prostředky, kterými je schopna provádět údery do výrazně větší hloubky ruského území než těch cca 500 km, na které by dosáhly zvažované západní zbraně. Ukrajina nedávno představila novou balistickou raketu, která má teoreticky dosah přes 500 km. Ukrajina není tak úplně bezbranná. Samozřejmě, že potřebuje takových prostředků mnohem více a my bychom se měli konečně rozhodnout tak, že Ukrajina má právo se bránit. Pokud takové prostředky dostala, anebo dostane, má mít právo je používat. Ale zase jde o politickou debatu a politické rozhodnutí, které pravděpodobně bude ještě nějakou dobu trvat. 

Je potřeba také vzít v úvahu, že Ukrajina má i vlastní limity v lidském potenciálu, který je výrazně menší než ruský. Ukrajina také udělala některé chyby a chybná rozhodnutí, která tento deficit ještě prohloubily. 

Spojené státy americké nemají problém jenom v Evropě na Ukrajině, který řeší se svými spojenci, ale mají větší problémy a větší výzvy v Indočíně a na Blízkém východě. A to jsou cíle, které USA musí řešit naléhavěji než Ukrajinu. 

Jinými slovy, konflikt na Ukrajině je pro USA bojištěm druhého řádu, a především se připravují na střet s Čínou? Oslabení Ruska je jen bonus?

To je sice pravda, ale nesouvisí to s tím, že by USA nechtěly nechat Ukrajinu zvítězit a jenom udržují ten konflikt na nějaké úrovni, která oslabuje Rusko. Tak to není. Dnes už to říkají velmi otevřeně i američtí politici, že Ukrajina je především evropský problém. Od počátku to byl evropský problém a my jako Evropa jsme jej nebyli schopni vyřešit. 

Nedávno si ukrajinský prezident Zelenskyj postěžoval, že ze slíbené americké pomoci z dubna tohoto roku zatím obdrželi jen cca 10 %. To je docela problém…

Prezident Zelenskyj řekl, že to není problém politického rozhodnutí, ale realizovatelnosti a s tím spojené byrokracie. Samozřejmě ve finále je to jedno. Na druhou stranu ta pomoc není a nebyla vázána na jedno krátké období. USA neřeší jen Ukrajinu. Faktem také je, že prezident Zelenskyj je někdy velmi netrpělivý. Pokud se bavíme o některých deficitech, které dnes Ukrajina má, tak jedním z nich je loňská dlouho odkládaná mobilizace a špatně rozhodnutá a vedená ukrajinská protiofenziva. Problémem je i letos odsouhlasená mobilizace se sníženými počty a velmi sporná ofenzíva v Kursku. Tady se kumulují problémy. Zásadním deficitem Ukrajiny je však omezený počet vojáků a jejich motivace. Velká část těch, kteří přišli dobrovolně bránit Ukrajinu na počátku ruské agrese, je buď vyčerpaná, nebo zahynula. 

Projevila se v ukrajinské strategii, jak vzdorovat ruskému agresorovi, výměna na postu šéfa ukrajinské armády?

Odvolaný generál Zalužnyj už na podzim loňského roku avizoval, že protiofenziva nesplnila svůj cíl a pokud se Ukrajina chce pokusit o něco dalšího, musí přijít zásadní změny. Domnívám se, že už při plánování loňské protiofenzivy hrály významnou roli politické tlaky, které ovlivňovaly vojenská rozhodnutí. Generál Zalužnyj tehdy řekl, že potřebuje další zhruba půl milion vojáků. Nakonec byl vyměněn za generála Syrského, který zřejmě akceptoval tlak na významné snížení počtu mobilizovaných. Generál Syrskyj asi v řadě věcí podléhá tlaku, který přichází z politické úrovně, v jejímž čele stojí prezident Zelenskyj. Svědčí o tom mimochodem i operace v Kurské oblasti. Žádný vojenský velitel na strategické úrovni by ji nemohl zahájit v okamžiku, kdy na jiných místech fronty vojáci prohrávají nebo ustupují a neměl by zároveň další hodně silné zálohy, které by mohl použít ještě nad kvótu vojsk vyslaných do Kurské oblasti. Evidentně Ukrajinci v Kursku vyčerpali zálohy, které měli k dispozici. 

Sami Ukrajinci o důvodech vpádu do Kurské oblasti říkají různé věci. Považujete ji tedy za zásadní, strategickou chybu? 

Za situace, v jaké byla provedena, to byla strategická chyba. Pokud by proběhla v jiné době a Ukrajina stále disponovala dalšími silami, které by mohla poslat do ohrožených směrů pomoci zastavit ruské útoky, pak by dávala smysl. Sám Zelenskyj zpočátku nebyl schopen říct, proč tuto operaci spustili. Pak se vyrojilo mnoho důvodů a bylo zřejmé, že se zdůvodnění teprve hledá, anebo jej nechtěli sdělit právě proto, že samotná operace byla relativně brzy zastavena. Podle mého názoru se jednalo o hazard. 

Na druhou stranu Ukrajinci velkou část obsazeného ruského území stále drží…

Ukrajinci mají pod kontrolou zhruba polovinu původně obsazeného území. Ale především celá operace nesplnila cíl, jak ho ukrajinské vedení později deklarovalo, tedy vázat na sebe ruská vojska, aby nebyla použita jinde. To vidíme, že není pravda, nebo je dokázala vázat jen z části a ruskou ofenzivu to nezastavilo. Vzhledem k načasováním si ani nemyslím, že budou Ukrajinci schopni vyměnit toto území za nějaké jiné, které Rusové obsadili. Obávám se, že celá kurská operace byla připravena a načasována špatně.

V Kurské oblasti mají být nasazeni severokorejští vojáci. Jde podle vás o významnou eskalaci ze strany Ruska, když se do bojů zapojí cizí armáda? Není to ze strany Ruska trochu zoufalství, že nasazuje vojáky KLDR?

Významná eskalace by to mohla být, pokud by tito vojáci vstoupili na ukrajinském území. Ale zdá se, že jsou nasazeni jen na území ruském. A zda je Putin zoufalý? Nedávno takto o Putinovi hovořil nový generální tajemník NATO Mark Rutte. Putin je v každém případě válečný zločinec a musí být potrestán, ale určitě není zoufalý. Dokázal překonat všechny krize, které Rusům na Ukrajině nastaly. Tu první okamžitě potom, co zahájil agresi vůči Ukrajině, kdy bylo zřejmé, že vůbec neznali situaci na Ukrajině, neznali situaci ukrajinských vojsk, ale i nastavení politického vedení země a jejích obyvatel. Rusové prohrávali i při první ukrajinské protiofenzivě v roce 2022. Ale i to překonali a poslední velkou ukrajinskou protiofenzívu v roce 2023 de facto zdevastovali. Na Rusko byla uvalena celá řada sankcí a všichni předpokládali, že se Rusko zhroutí. I s tím si Putin nakonec poradil a sankce výrazně otupil. A z poslední doby zmiňme ruské úspěchy na půdě BRICS. Prostě izolace Ruska tak, jak si to Západ představoval, se nekoná. Je jasné, že i pro Putina musel být šok, když Ukrajinci vstoupili do Kurské oblasti. Nakonec ale ten narativ obrátil tak, že Rusko bylo napadeno a musí se bránit. A ruská společnost zůstala v klidu. Zastavili rozšiřování ukrajinského vlomu a zablokovali tam významnou část ukrajinských kvalitních vojsk. A nyní přišel s vojáky KLDR. My nad tím kroutíme hlavou a jsme překvapeni. Ale Rusko tím na svém vlastním území neporušilo žádné mezinárodní dohody, když použije severokorejské vojáky na svém území na základě mezistátní smlouvy. 

Dobře, ale fakt, že nasazuje na vlastním území cizí vojáky, o jejichž kvalitě a připravenosti panují pochybnosti, přece svědčí i o tom, že Rusko začíná mít významný deficit v počtu bojeschopných vojáků. Ať už si myslíme o číslech ruských ztrát, které zveřejňují Ukrajinci, cokoli.

K číslům, která uvádějí Ukrajinci, jsem rezervovaný. A bohužel, Putin je stále schopen stavy vojska doplňovat dobrovolníky, kterým dostatečně zaplatí. A to ještě Rusko nepřistoupilo k druhé mobilizaci, protože by byla politicky velmi citlivá. Dlouhodobě říkám, že Putina podceňujeme a že je to chyba. Jak dlouho severokorejští vojáci v bojích vydrží, nevím, ale určitě bych je nepodceňoval. Tito vojáci sice nemají bojové zkušenosti, ale určitě jsou vycvičeni.

Pokud Ukrajinci, alespoň zatím, odmítají větší mobilizaci, nabízí se otázka, proč se více nerekrutují vojáci v zahraničí?

Když začala ruská agrese, tak se vytvořila tzv. cizinecká legie. Ukrajina podle Zelenského měla asi 20 tisíc takových vojáků. Kolik cizinců ale dnes bojuje na Ukrajině? Nebylo to už tehdy přehnané číslo? Dnes se mluví o tom, že jich tam je maximálně tak 1500 a nejde o kompaktní jednotku, ale jsou rozmístěni v různých útvarech. 

Pokud jako Západ nechceme posílat regulérní vlastní vojska na Ukrajinu, tak vytvořme podmínky, aby dobrovolníci, kteří chtějí jít bojovat, měli co nejmenší omezení. Snahy tu zpočátku byly, ale nedovedli jsme to celé uchopit správně a hned zpočátku říci: „Poslouchejte, to nejsou vojáci z NATO, ale dobrovolníci v cizinecké legii.“ Francie má zkušenosti s cizineckou legií, tak mohli říci „Pojďme postavit cizineckou legii Ukrajiny“. Současné slibné informace přichází z Polska, že se do tohoto projektu přihlásilo asi 700 Ukrajinců a v Polsku zahájili výcvik. Je to ale málo vojáků a předpokládaný výcvik v délce 35 dnů je velmi krátký.

Chci připomenout to, že mechanismy na to v Evropě známe, není to něco úplně neobvyklého. Bohužel se toho ale nikdo kromě Poláků organizačně nechopil a nezačal s tím systémem pracovat. Ano, odchází dobrovolníci i jednotlivci tak, jak se sami rozhodnou. Ale to nestačí. Obávám se, že i dnes ve velkých státech Evropy, zejména v Německu, stále přetrvává představa, že válka skončí a Rusko bude znovu významným ekonomickým partnerem.