Brigádní generál Roman Náhončík je od začátku loňského prosince velitelem Pozemních sil Armády České republiky. Převzal velení v situaci, kdy je třeba počítat s reálným konfliktem blízko našich hranic. Náš alianční závazek je tak nutné brát vážně, což obnáší určité nároky na výcvik, modernizaci vojenské techniky či nový charakter misí. V tomto díle našeho pořadu CZ DIALOGY jsme tak s panem generálem probrali nejen nedávné převzetí prvního tanku Leopard 2 A4, ale i další rozvoj tankového vojska AČR, výcvik vojáků, stárnutí armády a další rozvoj pozemního vojska. 

Video: Rozhovor s velitelem Pozemních sil Armády České republiky brigádním generálem Romanem Náhončíkem / CZ DEFENCE

Současná bezpečnostní situace má podle generála Náhončíka vliv na celkový výcvik a přípravu naší armády. „Proto se v letošním roce soustředíme více na to, abychom se začali cvičit ve vyšších vojenských celcích a připravovali se tak, jak řekl náčelník generálního štábu – na konflikt vyššího rozsahu. Tento rok budeme znovu dolaďovat čtvrté brigádní úkolové uskupení, které bude mít během roku několik štábních nácviků. Vyvrcholením bude v měsících září a říjnu vyvedení jednotek do vojenského výcvikového prostoru Hradiště,“ upřesnil velitel Pozemních sil AČR. Základní parametry výcviku se přitom nezměnily: „Stále se připravujeme na kolektivní obranu v součinnosti s aliančními jednotkami. Konkrétně jde o cvičení Czech Lion 2023 a půjde o sladění čtvrtého brigádního uskupení s našimi a koaličními partnery.

Pozemní síly Armády České republiky také zavádějí nové technologie a techniku, což se týká např. průzkumných prostředků u 53. pluku průzkumu a elektronického boje. „Tyto prostředky jsme využili minulý rok na cvičení JOINT FIRES EXPERIMENTAL, kde proběhla velitelská příprava našich podřízených velitelů útvarů do úrovně velitele praporu, aby viděli, čím disponují naše jednotky a vlastně celé pozemní síly,“ uvedl generál.

73. tankový prapor v Přáslavicích na konci loňského roku převzal první Leopard 2 A4 a hovoří se o pořízení dalších pěti desítek strojů v nejmodernější variantě. Nabízí se tak otázka, zdali nedojde k rozšíření pozemních sil ještě o jeden tankový prapor. Generál Náhončík tuto úvahu zatím nepotvrzuje. „Zatím plánujeme přezbrojit, připravit a vycvičit jeden tankový prapor tak, aby byl plnohodnotný a měl veškeré atributy, které potřebuje. To znamená, že to není jen o tom převzít techniku Leopard jako takovou, ale je to o logistice, o zabezpečení, o náhradních dílech, o munici a dalších věcech, které se musí vytvořit,“ vysvětluje generál. Novinkou bude také změna ve výcviku jednotlivých osádek, kdy zatímco tank T-72M4 CZ obsluhuje tříčlenná osádka, tank Leopard 2 potřebuje osádku o čtyřech mužích – velitel, řidič, střelec a nabíječ. Pro AČR to znamená změnu organizační struktury a absolvování určitých kurzů. Následně se nová technika zavede do armády a může probíhat plnohodnotný výcvik ve vyšších celcích. „Myslím tím od čety, roty a praporu, potom potažmo brigády. Výcvik na novém typu tanku začíná výcvikem řidičů, střelců, velitelů tanků, ale víceméně pro nás je důležitý operátor jako nový člen osádky. Další úrovní výcviku je zastupitelnost. Kompletní čtyřčlenná osádka musí být vycvičena tak, aby se členové mohli vzájemně zastupovat,“ upřesňuje velitel. Generál Náhončík je sám původně tankista, zeptali jsme se tedy, jaký by podle něj byl ideální nový tank pro AČR? I tady má jasno: „Co se týče výzbroje Armády ČR, tak Leopard 2 A7+, který používá Bundeswehr. Když jsem byl velitel čtvrté brigády, měl jsem hodně blízkou spolupráci s 37. mechanizovanou brigádou Bundeswehru. Ti jsou tímto druhem tanků vyzbrojeni. Samozřejmě jsou tam stejné problémy jako s každou novou technikou, týkající se náhradních dílů, servisu a dalších věcí. Při pořizování nových tanků je tak potřeba mít dostatek náhradních dílů a hlavně finančních prostředků na to udržet tuto techniku v životním cyklu. Každopádně si myslím, že je Leopard 2 A7+ pro naší armádu nejvhodnější,“ uvádí generál.

Foto: V tomto díle našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY jsme si popovídali s velitelem Pozemních sil Armády České republiky brigádním generálem Romanem Náhončíkem | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Zeptali jsme se také na problém, na který koncem minulého roku poukázal náčelník Generálního štábu AČR gen. Řehka v rámci velitelského shromáždění, kde upozornil na fakt, že Armáda České republiky stárne a je tak potřeba rekrutovat. „Na rok 2023 máme plán rekrutovat tisíc vojáků pro Pozemní síly AČR. Vzhledem k tomu, že je v současné době u všech útvarů, které máme v rámci pozemních sil, zhruba tři tisíce pět set až tři tisíce šest set neobsazených míst, měla by být rekrutační ambice vyšší. Noví vojáci však musejí projít výcvikem, školami a získat odpovídající vzdělání a odbornost a hlavně získat nějakou praxi. Proto je reálná doba na doplnění plného stavu profesionálních vojáků u pozemních jednotek spíše 10 let,“ vypočítává generál Náhončík. V náboru hraje roli spousta věcí, jako jsou jednotlivé odbornosti, plán vzdělávání, výcviku apod., aby např. nováčci později  mohli jednotkám buď velet nebo být příslušníky štábu. Achilovou patou rekrutace u pozemních sil jsou podobné aspekty jako u ostatních jednotek, což jsou hlavně zdravotní stav, věk a připravenost. „Základní vojenská služba skončila v roce 2004. My už musíme počítat, že uchazeči nikdy vojnou neprošli, takže jim musíme dát ty úplně základní řekněme vojenské návyky, na kterých bychom mohli stavět a cvičit je dál,“ vysvětluje generál Náhončík. Důležitým pomocníkem mohou být také Aktivní zálohy. Ty jsou podle generála pevnou součástí jednotek pozemních sil. Záložáci jsou u všech útvarů a je snaha například vojáky, kteří odejdou ze služby v armádě udržet u AZ. „Někdy se to už děje i obráceně, kdy z Aktivní zálohy lidé přechází zpátky do armády, ale to už je život,“ uvažuje velitel pozemních sil. Pokud se záložák vrací zpět do služby, je to pro armádu určitá výhoda. Přichází totiž člověk, který je již vycvičený a může tak cvičit další. Výhodou je také případná předchozí zkušenost z misí.

Právě zahraniční mise jsou důležitou součástí v životě vojáka, proto jsme se generála Náhončíka zeptali, která z misí mu nejvíce utkvěla v paměti: „Ta první. Byl to rok 1997, Bosna a Hercegovina, obrovská zkušenost. Tenkrát to nebyli jenom profesionální vojáci, samozřejmě. Byli zde záložníci, kteří s námi vyjeli a vycvičili se. Tenkrát probíhala tříměsíční příprava ve středisku v Českém Krumlově a myslím si, že to, co jsme potřebovali, jsme věděli,“ vzpomíná generál.

V rámci rozhovoru jsme s panem generálem kromě současné a budoucí výzbroje pozemních sil probírali i její propojení s bezpilotními prostředky a letectvem. Na závěrečnou otázku, co by popřál naší armádě v tomto roce generál Náhončík odpověděl: „Hodně dobrých lidí, protože vojáci i vojenský personál jsou stěžejní. Spolehliví lidé jsou základ. Pokud nebudu mít lidi, můžu mít na dvoře tu nejmodernější techniku, ale nebudu mít k tomu obsluhy. A to prostě nejde.“ 

Zdroj: CZ DEFENCE