Potřeba modernizace resp. lidově řečeno, držet krok s dobou, se nevyhýbá ani tankům či ostatním bojovým vozidlům. Posledním trendem, který zkouší velké množství ozbrojených sil po celém světě, je tzv. skleněný neboli transparentní kokpit (glass cockpit). Pokud chce AČR držet krok se svými spojenci, měla by uvažovat o pořízení takových tanků či bojových vozidel, do kterých půjde výše zmíněná technologie nainstalovat.  

Ačkoliv se spojení výrazu kokpit a pozemní síly může jevit na první pohled jako nesmysl, není tomu tak. Technologie transparentního kokpitu původně opravdu vychází ze snahy poskytnout osádkám tanků a ostatních bojových vozidel podobné technologie pro rozšíření povědomí o situaci okolo vozidla stejně, jako mají piloti taktických letounů a vrtulníků.

V současné době je velkým problémem pro osádky tanků a ostatních obrněných bojových vozidel nemožnost efektivně monitorovat celkovou situaci okolo vozidla. Zejména v posledních asymetrických konfliktech v zastavěných oblastech (Afghánistán, Irák, Mali) se jasně ukázalo, že velkým problémem jsou překvapivé a bleskové útoky povstalců na koaliční síly. Tyto útoky byly zpravidla vedeny ručními zbraněmi a zbraněmi typu RPG. Zastavěné oblasti poskytují útočníkům dokonalý úkryt a posléze možnost splynutí s ostatními civilními osobami tak, že pro osádku vozidla je, vzhledem k omezenému výhledu z vozidla, velmi složité útočníka identifikovat a adekvátně reagovat.

Foto: Transparentní kokpit reaguje právě na potřebu 360° povědomí o situaci okolo vozidla (ilustrační foto) | Rafael Advanced Defense Systems / CC BY-NC-ND

Transparentní kokpit reaguje právě na potřebu 360° povědomí o situaci kolem vozidla. Jedním z častých způsobů, jak lze takový systém (soustavu systémů) popsat, je jeho přirovnání k systému DAS (Distributed Aperture System) ve stealth letounu Lockheed Martin F-35 Lightning II. Ten se, kromě dalších systémů, skládá z šesti infračervených kamer rozmístěných v různých částech letounu tak, aby pilotovi poskytovaly informace o okolí letounu. Pokud se pilot podívá např. pod sebe, je schopen na základě záběrů z kamery vidět „skrz“ letoun a může případně adekvátně reagovat.

Právě možnost vidět „skrz“ letoun nebo pancíř tanku (bojová vozidla) je hlavní výhodou transparentního kokpitu (V angličtině se tato technologie označuje také jako „see-through armour“). V případě pozemních vozidel existuje několik možností řešení. 

Prvním (a možná trochu překvapivým) řešením je ukrajinské řešení pro modernizované tanky T-84. Společnost LimpidArmor vyvinula systém, který nabízí v rámci svého programu Land Platform Modernization. Tento systém poskytuje osádce 360° povědomí o situaci okolo tanku díky čtyřem soupravám kamer, které promítají záběry přímo do speciálních brýlí, které jsou vybavené technologií rozšířené reality. Celkem šestnáct kamer poskytuje osádce denní i noční záběry z okolí tanku. V brýlích je použita technologie Hololens od společnosti Microsoft.  Tato technologie umožňuje promítat záběry z dronu, rozlišit vlastní a nepřátelské jednotky apod.

Druhé řešení nabízí německá společnost Hensoldt. Ta v nedávné době představila svůj Local Situational Awareness System (LSAS). Tento systém se, stejně jako výše zmíněné ukrajinské řešení, skládá z několika kamer a společně s ostatními optickými systémy poskytuje osádce povědomí o situaci okolo tanku. LSAS, na rozdíl od ukrajinského řešení, poskytuje záběr podobný pohledu skrz stěny tanku (odtud transparentní kokpit nebo „see-through armour“). Stejně jako u ukrajinského řešení mají kamery denní a noční režim. Společnost Hensoldt uvádí, že díky termovizní kameře je systém schopen pracovat i za velmi špatné viditelnosti a je schopen na 300 metrů rozeznat osobu. 

Třetí a zatím asi nejpokročilejší řešení nabízí společnost Rafael. Ta svůj systém již dokázala otestovat v podmínkách blížících se reálnému nasazení. Tento systém, stejně jako obě výše zmíněná řešení, poskytuje 360° povědomí o situaci kolem pancéřového vozidla. Zvláštností izraelského řešení je pak možnost rozdělení pohledu na 180° vepředu a 180° vzadu. V tomto případě je plně využito technologií rozšířené reality a dotykových obrazovek, kdy se operátorům stačí dotknout obrazovky a identifikovat tak daný cíl. Informace o cíli jsou následně okamžitě sdíleny s ostatními vozidly. Na rozdíl od klasického tanku, kde je pro obsluhu systému potřeba tří a více mužů, nabízí izraelské řešení snížení počtu operátorů na dva.  V rámci celého řešení je také možné přijímat data od ostatních vozidel, dronů a dalších senzorů a podle těchto dat plánovat trasu postupu (například díky možnosti identifikace nástražných výbušných zařízení). Velkoplošné dotykové obrazovky uvnitř vozidla tak zajišťují, že vojáci mají dokonalý přehled o situaci, aniž by museli opouštět vozidlo. 

Ačkoliv by se mohlo zdát, že AČR má momentálně jiné priority v rámci modernizačních projektů, i v této oblasti platí okřídlené „I cesta je cíl“. AČR by neměla rezignovat na zavádění pokročilých technologií jako jsou algoritmy umělé inteligence nebo virtuální a rozšířená realita. Ruku v ruce se zaváděním těchto technologií však musí jít také vzdělávání vojáků v oblastech nových konceptů vedení války jako například Network-Centric Warfare nebo Algorithmic Warfare. Jedině tak bude AČR konkurenceschopná a připravena čelit hrozbám 21. století.