Zapojení pravidelných jednotek z KLDR a vojáků ze Střední Asie nebo jemenských Húsiů do operací na frontě nepředstavuje pouze eskalaci rusko-ukrajinského konfliktu, ale může jít rovněž o počátek snah Ruska vytvořit nová ohniska a organizovanou vojenskou sílu v boji proti Západu. Nasvědčují tomu například také informace o jednáních mezi húsijskými povstalci a Ruskem o dodávkách zbraní.

Rusko údajně poskytlo jemenským Húsíům prostřednictvím Íránu satelitní údaje pro zaměřování jejich raket, řízených střel a dronů na západní obchodní lodě v Rudém moři. Od podzimu 2023 napadly húsiové v mezinárodních vodách poblíž Jemenu na 200 obchodních lodí. Řada lodí byla unesena, potopena nebo vážně poškozena. Opodstatněné obavy nejenom v této souvislosti budí stále těsnější spolupráce mezi Íránem a Ruskem. Obavy se týkají zejména dodávek pokročilých zbraňových systémů. Rusko v poslední době dodalo Íránu např. pokročilé systémy protivzdušné obrany. Ze strany Ruska tak může jít o naplňování pohrůžky, že bude na západní dodávky zbraňových systémů Ukrajině reagovat podobně a poskytne srovnatelnou podporu subjektům, které mohou ohrozit zájmy západních států nebo jinými slovy vést tzv. proxy válku, ze které Rusko obviňuje západní státy.

Proxy válka

Proxy válka je mezinárodní konflikt, ve které se snaží zúčastněné strany dosáhnout vlastních cílů za pomoci vojenských operací probíhajících na území a využívajících tzv. zdrojů třetí země, pod rouškou řešení vnitřního konfliktu v této třetí zemi (s využitím definice, kterou uvedl Karl Deutsch v roce 1964).

Pomocí vedení proxy války se redukují rizika pro aktéry v pozadí, snižují se náklady a eliminují se, popř. minimalizují ztráty vlastních občanů. Často jsou doprovázeny snahou o zbavení se zodpovědnosti za své intervence. Jak prohlásil prezident Dwight D. Eisenhower v roce 1955, proxy války představují „nejlevnější pojištění na světě“.

Avšak, jak můžeme vidět z nedávné historie i aktuálního dění např. na Blízkém východě, většinou se nepodaří odhadnout reálné důsledky těchto intervencí a zejména pak najít vhodnou navazující politiku. V posledních dnech přichází zprávy o postupu islamistických povstaleckých skupin v Sýrii. Otázkou je, kdo tyto skupiny podporuje a využívá a co je hlavním cílem současného dění. Vedle útoku na Asadův režim to může být i oslabení pozice Ruska, které má v Sýrii své základny a také regionální zájmy. Čas pak ukáže, kdo bude oslaben a kdo posílen. Nelze vyloučit, že se objeví na scéně další hráči, kteří využijí měnící se situace. V této souvislosti se může snažit posílit své pozice např. Čína, která má stále větší ambice posilovat svůj vliv i v tomto regionu.

Zapojení zahraničních vojáků z blízkého východu

V případě ukrajinského konfliktu nelze vyloučit ani širší využití obyvatel Blízkého východu, kteří bojují proti izraelské armádě či jsou na útěku a bojují o přežití kvůli nedostatku základních životních potřeb. Pokud tito lidé, z nichž někteří již nyní mají v plánu se pomstít za své mrtvé či vlastní prožité utrpení, obdrží finanční odměnu a příležitost bojovat proti „Západu“ na ukrajinském bitevním poli, mohou i po ukončení války představovat významnou hrozbu po svém návratu. Tímto způsobem může navíc Rusko posilovat svůj vliv v těchto zemích či regionech.

Tvoří se na Ukrajině protizápadní koalice?

Prezentace ukrajinského konfliktu ze strany Ruska tak, že jde o zástupný konflikt, kterým se snaží země NATO oslabit Rusko, není namířena jen směrem ke svým občanům. Zdůrazňování narativu, že jde o obranu proti agresi států NATO může posloužit k rozšíření organizované protizápadní koalice. Stále širší zapojování zahraničních jednotek nebo vojáků do konfliktu na Ukrajině tak představuje vysoký potenciál pro dynamický nárůst hrozeb ze strany Ruska včetně rizika další eskalace již probíhajícího střetu. Kromě vojenské hrozby na východním křídle NATO je zde reálné nebezpečí, že budou postupně vytvořeny předpoklady pro přenesení útoků proti západním státům do dalších regionů, aktuálně zejména do oblasti Blízkého východu. 

Hybridní válka

Hybridní válka je druh ozbrojeného konfliktu s využitím konvenčních vojenských sil a nevojenských prostředků se synergickým účinkem, přičemž důležitou roli hrají nevojenské nástroje. Mezi ně patří např. psychologické operace, informační válka a propaganda, kybernetické útoky, kriminální a teroristické aktivity, ekonomické sankce a další. 

V této souvislosti vytváření nových hrozeb ze strany Ruska mu poskytuje další možnosti, jak odpovědět na opatření Západu ve prospěch Ukrajiny, a do budoucna významný nástroj nátlaku či hrozby vůči Západu, a to nejenom v oblasti Blízkého východu. Rusko, pokud nebude „donuceno“ k otevřené válce s NATO, bude hledat různé způsoby, jak Západ oslabit, ale zároveň se vyhnout přímému střetu. V současné době jsou to hackerské útoky, informační válka a propaganda a otázkou je také ruský podíl na podezřelých sabotážích v Evropě. Je potřeba mít také na paměti, že strana, která nemůže ihned oplatit podobnou mincí, hledá jiné možnosti, jak odpovědět. Jde v podstatě o asymetrické používání disponibilních prostředků, které může být překvapivé a nedá se vždy odhadnout. Asymetrický útok či odpověď, nemusí přijít okamžitě, ale teprve v okamžiku, kdy bude útočník připraven či se mu to bude nejlépe hodit v návaznosti na své zájmy a geopolitické cíle.

Zdroj: ČTK