Na předchozí konferenci s názvem „Budování státu: inovace, nebo stagnace?“  uspořádanou Vysokou školou CEVRO – Centrem bezpečnostních studií (CEBES) ve spolupráci s Future Forces Forum, pražským Centrem transatlantických vztahů a Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu ČR navázal druhý z plánovaných pěti inovačních workshopu s názvem „Inovace v oblasti bezpečnosti a obrany“. Ten byl zaměřen na otázky tvorby a implementace inovací v oblasti bezpečnosti a obrany.  

Pozvání na téměř tříhodinovou diskusi a výměnu zkušeností přijali: brigádní generál Miroslav Feix, ředitel Sekce plánované schopností MO, Jan Vykoukal z odboru bezpečnostního výzkumu a policejního vzdělávání Ministerstva vnitra, Hana Chlebná, ředitelka Hubu Tech4LIfe agentury Czechinvest a František Hůla, který zastupoval AOBP. Celý program workshopu vedli František Mičánek a Pavel Štalmach.

Mezi diskusní témata patřily (zaměřené na oblast bezpečnosti a obrany):

• tvorba znalostí v rámci programů vědy a výzkumu
• tvorba inovačních požadavků
• utajování v rámci inovačních procesů
• testovací infrastruktura pro tvorbu inovací
• role a služby inovačních akcelerátorů inovačních procesů
• vlastnictví inovací
• role státu v inovačním ekosystému
• financování tvorby a implementace inovací – rizikový kapitál

Workshop otevřel Dr. Pavel Štalmach, který ve svém vystoupení naznačil jeho zaměření a cíle, zdůraznil jeho provázanost s lednovou konferencí a také s připravovaným kurzem MPA Inovační management, který bude zahájen v září 2024 v rámci postgraduálního vzdělávání na VŠ CEVRO. 

Podle generála Feixe je pro armádu důležité v otázce inovací několik základních věcí. Na jedné straně vytvoření tzv. firemní kultury pro inovační směry v armádě, které jsou definované potřebou jejího využití a bojeschopností. Dalším důležitým motorem pro inovace je nábor nových odborníků, kteří budou současné technologie a znalosti z bojiště posouvat dopředu. Obecně lze podle něj říct, že nejde stanovit nějaké priority stanovení vývoje produktů v armádě, protože produktem inovací musí být připravená armáda. Rozvíjí se také velmi úspěšně spolupráce s akademickou obcí. Podle něj je také důležité, podobně jako například u izraelské armády, víc podpořit komunikaci s firmami, tak aby bylo lépe možné formulovat její potřeby. Dalším problémem je délka akvizičních procesů v resortu.

Jan Vykoukal představil programy ministerstva vnitra v oblasti bezpečnostního výzkumu a tvorby inovací. Jde o programy:

• Strategická podpora rozvoje bezpečnostního výzkumu ČR 2019-2025 (IMPAKT 1). Ten je určen pro ty, bez jejichž dlouhodobého zapojení do bezpečnostního výzkumu nebo služeb se v budoucnu ve snaze o získání relevantních bezpečnostních inovací neobejdeme.
• Program bezpečnostního výzkumu ČR 2021–2026: vývoj, testování a evaluace nových bezpečnostních technologií (SECTECH - SECurity TECHnologies) je pro ty, kteří již disponují technologiemi, které lze pro bezpečnostní inovace uplatnit, je však nutné je modifikovat nebo dopracovat, aby mohly na trh či došly využití v bezpečnostním sektoru.
• Program bezpečnostního výzkumu pro potřeby státu v letech 2022-2027 (SecPro - SECurity PROcurement) slouží pro ty, kteří jsou schopni uvést do praxe nápady a řešení potřeb, které definuje uživatel. 

Ti, kteří mají nápady, o kterých se domnívají, že mohou bezpečnostní inovace přinést a chtějí je ověřit nebo posunout dál se mohou zapojit do Otevřené výzvy v bezpečnostním výzkumu 2023 – 2029 (Open Calls for Security – OPSEC). Prostřednictvím těchto programů byla, podle Vykoukala v tomto období podpořena již řada projektů.

Problematiku převodu výzkumu do výroby prezentovala Hana Chlebná z agentury Czechinvest. Jde podle ní o podporu startupů, firem, které mají nějaký dobrý nápad, mají produkt a potřebují ho dostat z úrovně technologické připravenosti do výroby. Pomoc agentury je finančně konzultační, dochází k propojení s průmyslem a k možnostem testování. 

Průběžná diskuse, zejména zástupců startupových ukázala na fakt, že provázanost mezi výzkumem, vývojem a výrobou jsou mnohem složitější a narážejí na množství různých překážek. Od legislativních, přes parametrické v rovině jednotlivých podpůrných programů a po absenci přímé odborné diskuse mezi armádou a podnikatelským sektorem.

Závěry z tohoto druhého workshopu navazují na závěry identifikované již na předchozí konferenci k inovacím státu z ledna 2024. Opětovně zdůrazňují

• ochotu zainteresovaných subjektů podstupovat a akceptovat  riziko možného neúspěchu
• nezbytnost existence tzv. rizikového kapitálu
• potřebu jasného nastavení inovačních procesů z hlediska vzniku potřeby požadavků na inovace požadavky versus jejich následné akviziční specifikace
• nezbytnost efektivní vzájemné komunikace a sdílení znalostí subjektů zapojených v inovačním ekosystému
• nutnost zásadního zrychlení celého procesu VVI a tvorby inovací

V takřka tříhodinové debatě v podstatě nejvíce rezonovaly dva základní problémy:

• Absentující integrace inovačního ekosystému v České republice, kde bezesporu existuje mnoho subjektů, které na něčem pracují, ale vzájemně o sobě neví, případně spolu mluví málo nebo vůbec z důvodu uchování často fiktivní konkurenční výhody. Chybí tedy jakýsi centrální subjekt, který by procesně i obsahově diskuzi k inovacím moderoval, nikoliv však omezoval či řídil . Řešením by mohlo být vytvoření inovačního akcelerátoru v gesci ministerstva pro vědu a výzkum, který by zastupoval všechny relevantní prvky. V případě inovací v oblasti obrany a bezpečnosti tedy nejen armádu, policii a další složky IZS, ale také zástupce soukromé a státní výrobní sféry, vybraných vysokých škol a jejich vědeckých a výzkumných pracovišť atd.  Tento akcelerátor by v podstatě svou strukturou a působností, věcně reagoval na fakt uváděný v našich strategických dokumentech týkající se bezpečnosti státu (Bezpečnostní strategie ČR, 2023) zdůrazňující, že zajištění bezpečnosti je hlavní úlohou nejen vlády a v podstatě celé společnosti, a tedy bychom se na ní měli všichni společně podílet.
• Inovační proces má mnohá rizika, na která však není (minimálně) státní sektor a obecně státní správa jako taková legislativně, a také z pohledu současné organizační kultury připravena. To samozřejmě brání kreativitě a aktivitě jednotlivců a společností, činí celý inovační proces nesmyslně dlouhým a nutí nositele inovací odcházet do zahraničí, na což jako stát následně doplácíme. Řešením jsou (nejen) adekvátní legislativní změny ale také cílená příprava personálu formou různých vzdělávacích aktivit, workshopů, konferencí či prezentací inovací z dílny malých firem či startupů na veletrzích (např. Future Forces Forum, za zvýhodněných podmínek od pořadatele).

Kombinace dříve zmíněného by jistě pomohlo nastavit ty správné podmínky v oblasti tvorby a implementace inovací, kde dnes ČR výrazně zaostává za Evropou a světem. 

Program všech workshopů vyvrcholí letos na podzim na konferenci Future Forces Forum „Disruptive Technologies and Defence Innovations“, která proběhne 17. až 18. října 2024 v Praze (PVA Letňany). Zde v rámci panelu Optimalizace inovačního systému pro oblast bezpečnosti a obrany v České republice dojde k vyvrcholení probíhajících diskusí a prezentaci studie, která tuto oblast komplexně zmapuje a s návrhy na řešení bude předána vládě ČR k dalšímu využití pro další strategický dialog a realizaci nezbytných změn v oblasti vytváření a implementace inovací v ČR.