Vláda ČR dne 20. 12. 2023 schválila dokument resortu obrany (zpracovaný na Generálním štábu AČR)  „Koncepce výstavby Armády České republiky 2035 - KVAČR 2035“. V současné hierarchii koncepčních dokumentů ministerstva obrany KVAČR navazuje na „Dlouhodobý výhled pro obranu“, zpracovávaný v gesci vrchního ředitele Sekce obranné politiky a strategie MO. Dlouhodobý výhled má obecnější charakter zejména proto, že se zabývá ozbrojenými silami ČR jako celkem (ty kromě AČR tvoří ještě Vojenské zpravodajství, Vojenská policie, Hradní stráž a Vojenská kancelář prezidenta republiky) a stanovuje základní koncepci pro  výstavbu komplexního obranného systému státu. Navíc, časový horizont Dlouhodobého výhledu přesahuje KVAČR o 5 roků. Z uvedených důvodů by schválení KVAČR vládou mělo logicky následovat až po schválení Dlouhodobého výhledu. To však z nějakého důvodu tentokrát neplatí – aktualizace Dlouhodobého výhledu zpracovaného v roce 2019 byla prozatím odložena.

Na KVAČR 2035 bychom měli logicky nahlížet prizmatem nedávno schválené Obranné strategie ČR, která pro síly AČR mimo jiné stanovuje velmi náročný cíl, aby byly „připraveny k vedení dlouhotrvající obranné války vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi s tím, že „musí být udržovány ve stupni připravenosti odpovídajícím jejich zařazení do Nového modelu sil NATO“.

V návaznosti na tento cíl náčelník generálního štábu AČR genpor. Karel Řehka na listopadovém Velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu Armády ČR v Praze uvedl, že jeho hlavním a jediným cílem je bojeschopnost, k jehož naplnění má pomoci zejména vojenská revize obrany, podle níž vojáci testují a revidují obranné plány, pracují na mírové i válečné struktuře armády a zabývají se také zálohami, mobilizací a vytvářením adekvátních zásob.

Podíváme-li se však z výše uvedených hledisek na schválený KVAČR 2035, vyvstává řada otázek, které by si zasloužily dodatečné objasnění nebo zásadní diskusi pro objasnění východisek, i realizovatelnost jednotlivých záměrů. Jedná se zejména o následující body:

Analytické podklady a východiska

Standardní podmínkou při zpracování systémových koncepčních dokumentů je předchozí komplexní analýza. V případě KVAČR 2035 by součástí takové analýzy, kromě vyhodnocení současného stavu AČR, měla být také revize dopadů  aliančních operačních a obranných plánů (probíhající na základě letošního summitu ve Vilniusu) a analýza poznatků z války na Ukrajině (tzv. Lessons Learned). O zpracování a závěrech takových analýz však nejsou žádné dostupné informace, proto nelze zpracovaný KVAČR z tohoto pohledu řádně posoudit. V úvodu nové koncepce jsou pouze uvedeny víceméně obecné závěry SWOT analýzy z hlediska nejnáročnějšího operačního scénáře (dlouhotrvající konflikt intenzívní úrovně…). Například mezi „slabými stránkami“ jsou uvedeny „Limitované schopnosti protivzdušné obrany území ČR vlastními prostředky a vedení přesných paleb na velké vzdálenosti,“ avšak v koncepční části je pak řešení tohoto mimořádně závažného problému velmi nekonkrétní až nedostatečné.

Strategické cíle a priority

KVAČR 2035 vyjmenovává šest strategických cílů: 

1. Investice do rozvoje lidského kapitálu
2. Posilování připravenosti, nasaditelnosti a udržitelnosti
3. Digitalizace systému velení a řízení
4. Účinné působení ve všech operačních doménách
5. Prohlubování mezinárodní spolupráce a rozvoj interoperability
6. Agilní inovace a zavádění nastupujících a přelomových technologií

Návazně na to pak stanovuje strategii pro dosažení požadovaného stavu, kdy v první etapě, tedy v letech 2024-2030, mají jejími prioritami být:

1. Dobudování těžké mechanizované brigády
2. Doplnění organizačních struktur armády personálem
3. Pořízení letounů F-35
4. Posílení schopností PVO
5. Tvorba zásob
6. Implementace konceptu MDO
7. Příprava vojsk

V koncepci dále stojí: „Druhá etapa v letech 2031 až 2035 bude klást důraz na dokončení integrace pořízené výzbroje a rozvoj schopností kvalitativně vyšší úrovně využívající nastupující a přelomové technologie. V obou etapách bude modernizována a rozšiřována nemovitá infrastruktura.“

Základním požadavkem metody řízení pomocí cílů zavedené u resortu MO (Management by Objectives) je to, aby definice cílů umožňovala jejich konkrétní vyhodnocení z časového a věcného hlediska, což však výše uvedené cíle neumožňují, resp. jejich hodnocení je relativní a plnění průběžné - na rozdíl od výše uvedených priorit, které toto kritérium převážně splňují.

Z hlediska Obranné strategie ČR je  zásadní otázkou míra a termín naplnění cíle, aby AČR byla „připravena k vedení dlouhotrvající obranné války vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi“. Hlavní modernizační projekty pozemních sil budou totiž realizovány do roku 2030 a akvizice F-35 do roku 2035. To mimo jiné znamená, že do tří let (predikovaných některými experty jako období, do kterého Rusko získá schopnosti ke konfliktu s NATO) bude AČR v podstatě disponovat nanejvýš novou výzbrojí nasmlouvanou již v období působení tehdejšího ministra obrany Metnara (bitevní vrtulníky, děla CAESAR, protiletadlový komplet SHORAD apod.).

Modernizace pozemních sil

Hlavní údernou silou pozemního vojska je 7. mechanizovaná brigáda (tzv. těžká), jejíž modernizace je pro ČR rovněž jedním z aliančních cílů výstavby sil (Capability Targets- CT) s termínem splnění do roku 2026. Vzhledem k průtahům s akvizicí nových BVP však AČR tato vozidla získá (oproti KVAČR 2030) až v létech 2026 -2030. Navíc není doposud dořešen kontrakt na jejich servis.

Obdobný posun je u tankového vojska, které se musí spolehnout na dříve zadanou modernizaci stávajících T-72M4 CZ v létech 2024-2026, zatímco dodaných 14 kusů tanku  Leopard 2A4 bude sloužit pouze pro výcvik. Tankové vojsko AČR by se mělo výrazně posílit až po dodání cca 70 kusů Leopard 2A8 v létech 2027-2030.

Další významnou akvizicí, uzavřenou ještě za ministra Metnara, jsou francouzské 155mm houfnice CAESAR, které budou dodány v létech 2026-2027. Součástí dodávky těchto houfnic bude i nákup munice za cca 10 mld. Kč. V této souvislosti vyvstává otázka dalšího masívního doplnění munice na požadovaný alianční standard 30denní spotřeby, což například představuje nedávno oznámený nákup cca 100 tisíc kusů protitankových střel RPG-7 za 2,5 mld. Kč. Lze tedy předpokládat, že resort obrany bude muset doplánovat do výdajů nákupy nejenom zásob munice (pro nová BVP, tanky atd.) za další desítky mld. Kč.

Oproti KVAČR 2030 pak byla odsunuta akvizice lehkých útočných vozidel (LÚV) v rámci  navýšení schopností výsadkového pluku, a to až za rok 2030.

Z hlediska poznatků z války na Ukrajině, kde má použití raketometů mimořádnou účinnost, je překvapující, že AČR do budoucna podle KVAČR 2035 s jejich pořízením (alespoň jedné baterie) nepočítá, tím spíše, že je ČR v jejich výrobě soběstačná.

Modernizace letectva

Do roku 2027 by AČR měly být dodány zbývající bitevní a víceúčelové vrtulníky Viper a Venom, a počítá se také  s nákupem 2 ks brazilských středních transportních letounů  Embraer C-390 Millennium v letech 2025-26  formou vláda-vláda. Po roce 2031 se rovněž plánuje pořízení dalších středních a těžkých vrtulníků – zatím bez specifikace.

Dominujícím modernizačním projektem je akvizice dvou letek letounů F-35 plánovaných dodat v létech 2029-34. Jejich potřeba je ve KVAČR 2035  zdůvodněna následovně: „Letouny F-35 zásadním způsobem přispějí k  dosažení informační nadvlády nad bojištěm v  konceptu MDO (multidoménové operace)“.

Za pozornost rovněž stojí, ustanovení, že: „Vypracován bude záměr náhrady podzvukových letounů bezpilotními prostředky a záměr integrace konceptu Manned-Unmanned Teaming3 do schopností TL“. Tímto se AČR zbaví zbývajících 24 kusů L-159, nakoupených po roce 2004 za téměř 100 mld Kč. Dodejme, že AČR bude za účelem výcviku svých pilotů v rámci Centra leteckého výcviku v Pardubicích (součást státního podniku LOM PRAHA) nově využívat moderních letounů L-39NG vyráběných v AERO Vodochody. 

Modernizace pozemní PVO

Posílení protivzdušné obrany (PVO) je nejen v KVAČR vytýčeno jako jedna z priorit. Konstatování o nedostatečné pozemní PVO se objevilo v citované SWOT analýze i v řadě dalších dokumentů. KVAČR 2035 na tuto problematiku reaguje následovně: „Pozemní protivzdušná obrana je vrstvená a integrovaná do NaPoSy PVO ČR a systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO. Je připravena integrovat posilující alianční prvky a  prostředky. Kapacity PVO budou navýšeny za účelem ochrany a obrany objektů důležitých pro obranu státu. Posilována bude schopnost obrany proti balistickým a hypersonickým hrozbám zahrnující detekci, systém varování a systém řízení palebných prvků. Rozvíjeny budou schopnosti C-RAM a C-UAS. Za účelem rovnoměrného pokrytí území státu a zvýšení odolnosti PVO bude vypracován záměr rozložení prvků PVO“. Konkrétně se však v přehledu projektů počítá „jen“ s akvizicí 4 kompletů SHORAD v létech 2025-2026. Dalo by se přitom očekávat, že bude v nové  koncepci alespoň naznačeno posílení  o prostředek středního a delšího dosahu, jak plánuje např. Slovensko. Rovněž chybí zmínka o rozjednané účasti v německém projektu European Sky Shield Initiative.

Odklad získání velmi aktuální schopnosti C-RAM (Counter Rocket, Artillery and Mortar) o osm let (oproti původnímu předpokladu z KVAČR 2030) je pak velmi překvapivý.

Potřeba účinného pokrytí území ČR pozemní protivzdušnou obranou proti balistickým a přesným hypersonickým dalekonosným střelám a dronům přitom vyplývá zejména  ze  zkušeností z války na Ukrajině, kdy by obdoba jejího scénáře hrozila v (doufejme hypotetickém) aliančním konfliktu, na který se má AČR podle Obranné strategie připravovat.

Personál

Na investice do lidského kapitálu je zaměřený první, obecně znějící strategický cíl. Konkrétně v kapitole „Zdrojová východiska“ stojí, že „Koncepce počítá s personálním růstem AČR do 30 000 vojáků z povolání a do 10 000 vojáků v aktivní záloze k roku 2030“. Vzhledem k vykazovanému počtu vojáků 28 134 pro rok 2023 a při absolutním ročním nárůstu o cca 1 000 (ročně cca 2 000 nábor – 1 000 odchod) vojáků se tento cíl jeví jako splnitelný. Složitější to bude u aktivních záloh, kterých je v současné době cca 4 200  a meziroční nárůst se pohybuje kolem 500.

Je však potřeba poukázat na fakt, že počty osob uváděných ze strany ministerstva obrany jsou výrazně vyšší, než reálná naplněnost útvarů a jednotek, která se pohybuje v průměru mezi 70-80 % (Skutečný počet vojáků z povolání je aktuálně uváděn 23 800, přičemž ministryně obrany nedávno na bilanční tiskové konferenci zmínila naplněnost nejmenovaného útvaru v Žatci, sídle 4. brn, na úrovni pouhých 50 %). Reálná naplněnost útvarů výrazně snižuje jejich bojeschopnost, konkrétní čísla však podléhají režimu utajení.

Ministerstvo obrany v poslední době přijalo řadu opatření za účelem zvýšení náboru (např. zřízení virtuálního náborového střediska, různé náborové kampaně na sociálních sítích apod.), avšak kontraproduktivně bude působit rozhodnutí vlády o zmrazení platů vojáků pro rok 2024. Negativním jevem je každoroční vysoká odchodovost vojáků, nedostatečné pokrytí některých odborností a výrazné stárnutí (současný věkový průměr překračuje 39 roků, což nás řadí v NATO na předposlední místo). Za negativní jev personální politiky lze rovněž považovat přetrvávající přebujelost velitelských struktur doprovázenou mimo jiné enormním množstvím generálů, jejichž stávající počet 32 znamená jednoho generála na 845 vojáků. Na druhou stranu personál na Generálním štábu AČR často v rámci řešení různých zadání často nestíhá tyto z nízkých kapacitních důvodů efektivně plnit.

Rozvinutí válečné armády

Přestože avizovaný scénář „dlouhotrvající obranné války vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi“ by nezbytně vyžadoval rozsáhlou mobilizaci a rozvinutí válečné struktury AČR, nový KVAČR se tomuto zásadnímu problému věnuje pouze obecně, viz: „Systém mobilizačního rozvinutí armády bude upraven tak, aby byl schopen rychleji přijmout, vybavit, připravit a zařadit do válečné struktury armády personál a věcné prostředky. Základem tohoto systému budou již v míru existující prvky zabezpečující organizační a zdrojové rozvinutí AČR do válečné struktury. Aktualizovány budou koncepce mobilizace a záloh“.  V současné době však nelze jednoznačně uvést, v jakém rozsahu a v jakém termínu je AČR schopna se zmobilizovat – nezbytným předpokladem je zmíněná revize Koncepce mobilizace.

V prvé řadě to bude vyžadovat dlouho požadovanou novelu branného zákona, aby bylo možno provádět odvody ještě před stavem ohrožení státu. V současné době jsou schopnosti AČR  (kromě aktivní zálohy) zmobilizovat, vybavit, vyzbrojit a vycvičit větší množství záložních jednotek a útvarů velmi omezené a časově neodpovídající aktuálním potřebám – odhad doby rozsáhlejšího zmobilizování je cca za 1 rok. (Komplikací je i skutečnost, že sklady materiálu i výzbroje byly značně redukovány pomocí Ukrajině). Všechna s mobilizací související  opatření nejsou prozatím kalkulována, aby bylo možno následné vyčíslení příslušných finančních potřeb. Lze však počítat s desítkami mld. Kč, které zatím nejsou podle všeho nikde plánovány.

Za pozitivní lze považovat následující záměr: „Zahájena bude výstavba praporů územní obrany a prvku podpory teritoriálních sil na bázi aktivní zálohy. Tyto útvary dosáhnou konečných operačních schopností za horizontem roku 2035“. Avšak horizont roku 2035 svědčí o naprostém podcenění priority teritoriální obrany v souvislosti s narůstající hrozbou konfliktu s Ruskem.

Závěr

KVAČR 2035 již podle názvu představuje pouze koncepční záměr dlouhodobého rozvoje AČR a přestože je schválena vládou, není reálným plánem, který by vyžadoval modelování všech potřebných výdajů a kalkulaci zdrojových možností v jednotlivých létech vytýčeného časového horizontu. O tom svědčí ustanovení, že na jejímž základě budou teprve vypracovány navazující koncepce (například mobilizace), které budou konkretizovat vytýčené cíle, modernizační projekty s přihlédnutím ke zdrojovým možnostem.

Tento názor potvrzuje i skutečnost, že oproti KVAČR 2030 (z roku 2019) došlo přes výrazné meziroční zvyšování obranných výdajů u řady modernizačních projektů k nežádoucímu posunu termínů jejich realizace. Týká se to zejména nákupu samohybných minometů, lehkých útočných vozidel, ale i nákupu nových a modernizace stávajících KBVP Pandur II 8x8.

Zásadní podíl na neustálém opožďování modernizačních projektů má však dlouhodobě neefektivní řízení akvizičního procesu. Tento neuspokojivý trend zřejmě pokračuje i přes enormní nárůst výdajů resortu obrany od roku 2024, ve kterém kapitálové výdaje  představují cca 60 %. Kromě problémů akvizičního procesu se na zpožďování realizace některých projektů mohou podle názorů některých odborníků podílet i výrazné zálohové platby na akvizici F-35, které už v roce 2024 činí 15 mld. Kč.

Za hlavní problém KVAČR 2035 je možno považovat jeho obecný až proklamativní charakter a nedostatečné zdůvodnění posunu realizace většiny modernizačních projektů oproti KVAČR 2030. Měla by tak být snaha schválený KVAČR 2035 dodatečně podrobněji analyzovat, prodiskutovat a současně také řešit veškeré připomínky politické opozice.

V kontextu výše uvedeného jsme požádali tiskové oddělení Kanceláře náčelníka Generálního štábu Armády České republiky o zodpovězení následujících otázek:

V KVAČR 2035 se na několika místech hovoří o posílení schopností PVO, modernizaci pozemní PVO, navýšení kapacit PVO. Mezi projekty náhrady a rozvoje hlavních druhů výzbroje však jiné prostředky PVO než v roce 2021 zakoupené komplety SPYDER (a systém C-RAM odložený za rok 2031) nevidíme. Jakým způsobem plánuje AČR posilovat schopnosti a kapacity PVO? Plánuje pořídit prostředky mobilní PVO a prostředky C-UAS? Případně kdy a jaké?

Konkrétní plán rozvoje schopností PVO bude rozpracován v koncepci nižšího řádu Koncepce rozvoje vzdušných sil. Zde budou definovány priority a směr rozvoje v kvalitativní a kvantitativní rovině. Vždy ale bude plánovaná ambice odpovídat přiděleným prostředkům rozpočtu MO v rámci balancování s dalšími rozvojovými projekty MO ČR.

Pro účel zvýšení mobility PVO je MO ČR v tzv. předakviziční fázi projektu pořízení kolového obrněného vozidla s věžovou stanicí pro již pořízený systém pozemní protivzdušné obrany RBS-70NG.

Prostředky kinetického působení proti bezpilotním prostředků třídy I (dle NATO do 150 kg) jsou v budoucnu plánovány pořídit společně se schopností C-RAM s cílem využít parametrů systémů dostupných v čase pořízení. Způsoby a efekt působení již existujících prostředků a aktuálně vyvíjených je předmětem studie PVO 21. století realizované v roce 2024 Univerzitou obrany v Brně.

V nové koncepci je na čtyřech místech uvedeno slovo „bezpilotní“; specificky pak v odstavci o koncepci rozvoje dělostřeleckých jednotek, taktického a vrtulníkového letectva. Nekonkrétně je zmíněna také vyčkávací munice. Lze říci, v jakých kategoriích a jakém časovém rámci budou bezpilotní prostředky pro potřeby PozS i VzS pořizovány?

Chceme bezpilotní prostředky pořídit v co nejkratším časovém horizontu, tedy v letech 2025-2026.

Z jakých důvodů byla oproti KVAČR 2030 v nové koncepci uspíšena akvizice univerzální ženijní platformy, a zároveň odložena akvizice C-RAM, lehkých útočných vozidel a samohybných minometů? Může být jedním z důvodů finanční náročnost těchto akvizic?

Akvizice univerzální ženijní platformy byla zařazena v plánech již od roku 2017, kdy bylo plánováno pořízení obrněných vozidel v kategorii MRAP pro jednotky uvolňování cest a jednotky EOD, které jsou součástí ženijního vojska. Z důvodu nedostatku finančních prostředků způsobeného snižováním rozpočtu MO v předchozích letech byla realizace těchto projektů posouvána v letech. V důsledku toho i v současné době uvedené jednotky ženijního vojska využívají převážně nepancéřovaná vozidla, která nejsou pro plnění daných úkolů přizpůsobena. Důležitost těchto projektů pro zajištění ochrany příslušníků ženijního vojska při plnění úkolů podpory bojových operací brigádního úkolového uskupení je patrna z toho, že pořízení vozidel bylo uvedeno i v Koncepci výstavby AČR 2030. V rámci dostupných finančních prostředků byly tyto akce zařazeny do plánů a jsou společně s dalšími projekty připravovány k realizaci v plánovaných letech. Akvizice univerzální ženijní platformy není žádným způsobem uspíšena na úkor vámi zmiňovaných dalších akvizic.

Z jakých důvodů se AČR nezabývá v Koncepci obnovou raketového dělostřelectva, ať již ve formě salvových raketometů, nebo dělostřeleckých raketometů schopných zasahovat cíle s vysokou přesností na velkou vzdálenost?

Záměrem české armády, který je vyjádřený v KVAČR 2035, je budovat vševojskovou armádu se standardizovanou organizační strukturou. Prostředky raketového dělostřelectva, ať už zastoupené schopnostmi salvových raketometů, popř. jinými platformami s multifunkčním užitím, jsou schopností palebné podpory na úrovni divizního úkolového uskupení, které v AČR není organizačně budováno.

Ing. Oldřich Hoďánek

Po absolvování Vojenské akademie v Brně (1972) sloužil jako voják z povolání v řadě funkcí v oblasti technického zabezpečení vojsk až po zástupce velitele tankové divize pro výzbroj. Od roku 1993 pracoval na MO ČR, kde se podílel na rozvoji systému obranného plánování a zpracování rezortních koncepčních, plánovacích a hodnotících dokumentů. Absolvoval postgraduální kurz řízení logistiky na US Army Logistic Management College a mezinárodní kurz managementu obranných zdrojů na US Naval Postgraduate School. Služební kariéru ukončil v roce 2009 jako člen Stálé delegace MO při NATO v Bruselu odchodem do starobního důchodu. Do současné doby aktivně působí v rámci bezpečnostní komunity ČR.

Zdroj: KVAČR 2030, KVAČR 2035