V souvislosti s válkou na Ukrajině se logicky skloňují i implikace z ní vycházející. Ačkoliv lze při pohledu na bitevní pole vyvozovat dílčí závěry, některé z nich jsou velmi zavádějící a do budoucna také velmi nebezpečné, jelikož mohou vést až ke znemožnění obranyschopnosti státu.

Po začátku 21. století v souvislosti s proměnou bezpečnostního prostředí se Severoatlantická aliance soustředila spíše na protiteroristické aktivity a postkonfliktní rekonstrukci. Klesala tak relativní schopnost členských zemí bojovat v klasické konvenční válce střední až vysoké intenzity. S nástupem pokročilých informačních technologií a prohlášením kybernetického prostoru za pátou doménu válčení se do určité míry ve společnosti a také v odborných kruzích vžil názor, že konvenční války, v nichž armády masivně nasazují dělostřelectvo, letectvo, bojová vozidla pěchoty či tanky, jsou války 20. století a ve 21. století se bude válčit pouze v kybernetickém prostoru, popřípadě pomocí dronů a umělé inteligence. 

Foto: Podle Tomáše Kopečného je pro úspěšný projekt obnovy Ukrajiny klíčové, aby rekonstrukce této země byla atraktivní pro soukromý kapitál, aby obnova Ukrajiny byla atraktivní pro české, evropské a světové společnosti. (ilustrační foto) | Shutterstock

Ačkoliv samozřejmě nelze kybernetický prostor a rozvoj moderních technologií v podobě dronů nebo umělé inteligence v žádném případě podceňovat, válka v Gruzii v roce 2008, bleskové obsazení Krymského poloostrova ruskou armádou v březnu roku 2014 a boje mezi ruskou a ukrajinskou armádou na východě Ukrajiny, horká fáze konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem v listopadu roku 2020 nebo rozšíření bojů z východní Ukrajiny do dalších ukrajinských oblastí po 24. únoru letošního roku jasně dokazuje, že konvenční války nezmizely a armády, včetně armád členských států Aliance, se na ně musí připravovat.

Typickým příkladem nepochopení nasazení těžkých zbraní a faktu, že konvenční válka, resp. ozbrojený konflikt vysoké intenzity nezmizel, je např. rozhovor profesora strategických studií Phillipse O´Briena s redaktorkou týdeníku Respekt Barborou Chaloupkovou ze dne 10. 9. 2022. O´Brien v rozhovoru například tvrdí, že v současné době vidíme velké problémy tanku jako bojového prostředku. Přestože ztráty (zejména ruské tankové techniky) se mohou na ukrajinském bojišti zdát být až neúměrně vysoké, nelze jednoznačně tvrdit, že jsou tanky v obecné rovině odepsané. Jak je známo, ruské tanky mají konstrukční problém s umístěním munice a také v drtivé většině případů tanky postrádají systém aktivní ochrany před střelami jako jsou Javelin nebo NLAW. Navíc způsob nasazení ruských tanků, zejména pak v počáteční fázi války na Ukrajině, byl po taktické stránce mírně řečeno zmatečný. 

Pokud by se tank jevil na moderním bojišti opravdu jako neefektivní prvek, nebyl by např. žádný důvod, aby Česká republika, Polsko, Slovensko a další evropské země tanky na Ukrajinu vůbec posílaly. Nebyl by tak důvod pro odeslání německých tanků Leopard 2 ze zásob španělské armády, nebyl by důvod pro spekulace ohledně zaslání amerických tanků Abrams apod. Všechny doposud získané zkušenosti z bojiště totiž jasně ukazují, že ukrajinská armáda tanky potřebuje a jejich specifické úkoly nelze nahradit v rámci kybernetického či jiného prostoru. 

Podobně se profesor O´Brien vyjadřuje také k případu potopení křižníku Moskva ukrajinskou protilodní střelou Neptun a vyvozuje z toho tak závěr, že válečné lodě globálně jsou v současných konfliktech ve velkých problémech. Pokud se však podíváme, kolik ruských plavidel a jaké typy ukrajinská armáda potopila, uvidíme, že se rozhodně o žádnou katastrofu pro Černomořskou flotilu nejedná, ačkoliv se v médiích často objevovaly náhodné zprávy o potopení několika dalších významných plavidel. Ohledně míry důležitosti válečných lodí, resp. velkých a silně vyzbrojených plavidel se můžeme inspirovat např. u amerického námořnictva, které se rozhodně nechystá nikterak snižovat počty svých torpédoborců či letadlových lodí, kdy jedním z důvodů je mimo jiné rostoucí síla čínského námořnictva, které bylo podle Pentagonu v roce 2021 početně největší na světě.

Stejně tak nelze vyvozovat ukvapené závěry z nasazení dronů Bayraktar nebo střel Javelin a NLAW. Ačkoliv tyto prostředky ukrajinské armádě v konkrétní fázi války pomohly, nelze se na ně trvale absolutně spoléhat. Naopak si povšimněme, jak od léta začaly ukrajinské armádě narůstat dodávky tradiční vojenské techniky v podobě tanků, obrněných vozidel a především hlavňových a raketových dělostřeleckých prostředků.

Dá se tak říci, že se konvenční válka vrátila? Nikoliv. Konvenční válka vysoké intenzity totiž nikdy nezmizela a bude se objevovat i nadále, byť s určitými obměnami a doplňky v souvislosti s rozvojem technologií. Konflikt na Ukrajině je dostatečným připomenutím, že moderní válka se neodehrává jen za pomoci supermoderních prostředků či pouze ve virtuálním prostoru, ale odehrává se na skutečném bitevním poli, a to hlavně prostřednictvím tanků, bojových vozidel pěchoty a dalších obrněných vozidel či prostředků hlavňového / raketového dělostřelectva. 

Zdroje: DoD, Respekt