České ministerstvo obrany v říjnu 2022 publikovalo požadavky na nové lehké útočné vozidlo, jež by se mělo stát základní mobilní platformou 43. výsadkového pluku. Jedná se o další krok v procesu, jenž běží již několik roků a míří k vystřídání automobilů Land Rover Defender 130 Kajman, jež nesporně odvádějí dobré služby, avšak nyní už nutně potřebují nástupce. Armáda žádá celkem 159 nových vozidel v šesti provedeních a specifikace jsou formulovány poměrně volně, což může znamenat účast značného počtu různých uchazečů. Trh automobilů určených pro výsadkové a speciální síly představuje velmi lukrativní sektor, na kterém se tedy pohybuje mnoho značek, které armádám nabízejí rozmanitá řešení. Na základě zveřejněných požadavků a nabídek dodavatelů si proto lze udělat aspoň přibližnou představu, z jakých možností mohou čeští vojáci vybírat a která by se jevila jako vhodná.

Připomeňme, že dosud užívané vozy Land Rover Defender 130 Kajman představují třetí verzi legendárního britského terénního vozu pro české výsadkové a speciální jednotky. Dřívější dvě nesly názvy SOV a SOV II, byly známé i pod přezdívkou „Kovboj“ a jako svůj základ užívaly kratší provedení Defender 110. Na základě zkušeností s jejich provozem (a to včetně nasazení v Afghánistánu) se pak zrodila modifikace Kajman. 79 kusů obdržela 601. skupina speciálních sil a 43. výsadkový prapor, načež vzniklo ještě deset kusů poněkud odlišné verze Kajman M1, které získal 102. průzkumný prapor. Vozy Kajman, na jejichž vývoji a výrobě se podílel např. podnik VOP 026 (dnes VOP CZ) a firma SVOS, se nepochybně osvědčily, ale postupně vyšly najevo také některé slabiny. Automobily operují de facto přetížené, neboť přídavná balistická ochrana spotřebovává velkou část nosnosti, takže toto přetěžování se logicky negativně odráží na výdrži a spolehlivosti. Životnost Kajmanů skončí v roce 2025, nehledě k tomu, že původní platforma Defender se v roce 2016 přestala vyrábět, což samozřejmě znamená komplikace při údržbě a pořizování náhradních dílů pro Kajmany.

Platforma Land Rover Defender je v Armádě ČR značně rozšířena, a tudíž bylo potřeba nalézt vhodnou náhradu. Pro roli lehkého terénního automobilu k dopravě osob a nákladů byl zvolen osvědčený japonský vůz Toyota Hilux, avšak otázka nové platformy pro zvláštní a výsadkové síly české armády zůstává stále otevřená a provází ji několik kauz. Zde jen připomeňme, že se zamýšlelo zakoupení trojice vozidel Supacat HMT 400 pro 601. skupinu speciálních sil, avšak tato akvizice se neuskutečnila a místo toho armáda vsadila na domácí projekt Perun od značky SVOS. Posléze ovšem vznikl spor mezi armádou a výrobcem ohledně (ne)splnění požadavků, ministerstvo od smlouvy ustoupilo a kauza skončila u soudu. Pro 601. skupinu se pak pořídilo pět podstatně lehčích vozů Enok 4.8. Kromě toho se rozběhl projekt akvizice výrazně vyššího počtu vozidel pro 43. výsadkový pluk, jenž potřebuje získat všechny nové vozy do roku 2026, kdy by měl dle plánů dosáhnout plné bojeschopnosti.

Foto: Pro 601. skupinu se pořídilo pět vozů Enok 4.8 | Martin Šiška / CZ DEFENCE

Foto: Enok 4.8 na podvozku Mercedes G od bavorské společnosti ACS na veletrhu IDET 2021 | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Zpočátku se hovořilo o pořízení dvou platforem, lehčí nevyzbrojené (váha do 3,5 tuny) a těžší vyzbrojené, avšak podle aktuálních požadavků se bude kupovat jen jediná. Max. hmotnost má činit 9500 kg včetně balistické ochrany na úrovni NATO STANAG 4569 Level 2, takže vozy by měly odolávat průbojnému střelivu ráže 7,62×51 mm a 5,56×45 mm. Měly by přepravovat zátěž 2000 kg a u základní verze se předpokládá, že bude převážet kompletní družstvo (neboli 6 až 7 mužů) s výzbrojí, výstrojí a zásobami pro samostatné působení po minimálně 48 hodin. Armáda žádá také např. modulární řešení balistické ochrany, integraci výzbroje, max. rychlost 110 km/h a dojezd 700 km. Rozměry vozidla mají umožnit jeho přepravu ve vrtulníku CH-47 Chinook. Vedle 75 vozidel základní bojové verze LÚV-B se poptává též 27 velitelských vozů LÚV-V, 17 spojovacích LÚV-S, 18 vozidel LÚV-PTŘS nesoucích protitankové řízené střely Spike LR, 13 vozidel LÚV-MIN vybavených minomety Expal M-86 a devět exemplářů verze LÚV-Pz s průzkumným určením. Součástí kontraktu je také dodání 13 nákladních přívěsů, jež mají sloužit k dopravě munice pro verzi LÚV-MIN.

Již v roce 2021 česká armáda informovala, že podle marketingového průzkumu může připadat v úvahu až 14 typů vozidel od 12 různých dodavatelů, ačkoliv jen několik výrobců souhlasilo, aby byli výslovně jmenováni. Odborníci však pochopitelně dokázali vypočítat též řadu dalších potenciálních uchazečů, jejichž jména pravděpodobně patří do onoho výčtu. V zásadě lze říci, že existují dva různé principiální přístupy ke konstrukci vozidel pro výsadkové a zvláštní sily. Ten první reprezentuje konstrukce nových platforem výhradně pro armádní zákazníky, kdežto druhý sází na využívání již existujících konstrukcí, které se uplatňují také v civilní sféře. Jako snad nejznámější příklad prvního přístupu lze uvést výrobky již zmíněné firmy Supacat, jež se vyskytují zejména u speciálních jednotek v anglosaských zemích a původně platily za favority i v Česku. Posléze se však objevila rovněž kritika, která míří mj. na nedostatečnou balistickou ochranu osob v otevřené karosérii, nevhodné umístění motoru uprostřed (jenž tak neposkytuje ochranu vůči minám) či na chyby brzdového systému.

Další platformu konstruovanou výlučně pro výsadkové a speciální síly představuje vůz ATTV (Air Transportable Tactical Vehicle) od nizozemské společnosti Defenture. Byl zaveden např. do výzbroje tamních speciálních sil pod názvem Vector a pro zajímavost se dá uvést, že užívá podvozek s páteřovým rámem, který se vzdáleně podobá řešení české společnosti Tatra. Mezi uchazeče náleží též příslušné varianty dvou soudobých armádních obrněnců, a to slovenského typu Zetor Gerlach a vozu Nimr Ajban ze Spojených arabských emirátů. První z nich původně vznikl především pro výběrové řízení slovenské armády na obrněné vozidlo kategorie MRAP, roku 2021 však byla představena i otevřená verze Gerlach RDV pro speciální síly. Vůz Ajban existuje v řadě verzí včetně provedení pro zvláštní jednotky Ajban SOV Mk 2. Za zmínku zde stojí, že jeho výrobce uzavřel smlouvu o licenční produkci s českým podnikem VOP CZ. Jako další se uvádí vozy z USA, a sice těžší Oshkosh JLTV, který je již provozován nebo objednán několika členy NATO, a lehký Flyer 72 od firem General Dynamics a Flyer Defense, který se nachází mj. ve výzbroji amerických speciálních sil.

Foto: Lehké útočné vozidlo Flyer 72 Heavy Duty | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Druhý přístup, tedy využití již existujících platforem užitkových vozů, reprezentuje např. výše zmíněný typ Enok 4.8, v podstatě speciální derivát terénního automobilu Mercedes-Benz třídy G. Mezi oblíbené podvozkové platformy patří též další výrobek slavné německé automobilky, a to vůz Unimog, na jehož podvozku je konstruován např. lehký obrněnec Venpir francouzské značky Soframe nebo vůz LTTV britské společnosti Jankel. V seznamu uchazečů figuruje též automobil Eagle V, který nabízí společnost General Dynamics European Land Systems. První tři generace vozidla Eagle, které původně vyvinula švýcarská firma MOWAG, byly postaveny na šasi HMMWV, zatímco typy čtvrté a páté generace užívají švýcarské podvozky řady Duro. Mezi kandidáty náleží také obrněnec SandCat od izraelské firmy Plasan, který je postavený na osvědčeném podvozku Ford řady F. Mezi populární platformy pro takové přestavby patří také výrobky japonské značky Toyota, např. typ Hilux. Několik takových vozů ostatně v minulosti užíval také speciální útvar české vojenské policie.

Ještě častěji se však v úloze lehkého útočného vozidla pro výsadkové a zvláštní síly vyskytuje automobil Toyota Land Cruiser. Na světě působí několik značek, jež se takovými přestavbami úspěšně zabývají, mj. výše zmíněná britská firma Jankel nebo společnost NSV Automotive ze Spojených arabských emirátů. Ve stejném oboru působí také česká firma Autosalon Dajbych, která ve spolupráci se značkou Tatra Defence Vehicle zkonstruovala vozidlo jménem Gepard. To dnes existuje ve dvou provedeních, lehčí RDV (Rapid Deployment Vehicle) a těžší LRPV (Long-Range Patrol Vehicle), z nichž druhé bylo vyvinuto přímo jako nástupce vozu Kajman. Ve prospěch platformy Land Cruiser mluví např. výjimečná odolnost, velké rozšíření po světě (a z toho plynoucí možnost využívat servisní síť značky Toyota) a v neposlední řadě existence šestikolových variant s vyšší nosností (až 3 tuny), jež se mohou optimálně uplatňovat mj. jako platformy pro některé výkonnější zbraňové systémy.

Foto: Průzkumné vozidlo dlouhého dojezdu – Long Range Patrol Vehicle (LRPV) – Gepard vychází z platformy legendární Toyoty Land Cruiser řady 70. | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Před českou armádou tudíž leží skutečně rozsáhlá škála možností, přestože je pravděpodobné, že ne všichni z původně uvedeného tuctu uchazečů budou schopni splnit všechny specifikace. Ve výběru se každopádně nacházejí vozidla velmi lehká i typy takřka na hranici hmotnostního limitu (jako Supacat HMT 400), stejně tak automobily zkonstruované od počátku výlučně pro vojenské role (jako opět produkty společnosti Supacat) i vozy na existujících platformách, mj. od firem Mercedes-Benz a Toyota. Různé přístupy samozřejmě nabízejí rozmanité přednosti a nevýhody, pokud jde např. o ochranu proti balistickým a výbušným hrozbám, způsobilost pro přepravu vzduchem či dostupnost servisních služeb, takže armádní experti budou muset velmi pečlivě vybírat. Závěrem se ještě hodí zdůraznit, že při výběru by se mělo hledět i na zapojení českého průmyslu, resp. na možnost účasti domácích subdodavatelů či na montáž, popřípadě i licenční výrobu nových vozidel pro české výsadkáře.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR