Major v záloze Ing. Milan Mojžíš, který v současné době působí jako zástupce velitele Aktivních záloh (AZ) 73. tankového praporu, je s Aktivní zálohou spjat již od samých začátků, kdy ji před dvaceti lety „aktivně“ pomáhal zakládat. Dnes má Milan Mojžíš z hlediska funkčního zařazení v jednotkách Aktivní zálohy u útvarů AČR v současné době nejvyšší hodnost. Současný velitel 73. tankového praporu, podplukovník Vít Ducháček, ho označuje jako „aktivního velitele Aktivních záloh“. V rámci tzv. 1. vlny koronaviru např. osobně navštívil vojáky na hranicích apod. Jsme rádi, že nám pan Mojžíš i přes svou současnou pracovní vytíženost, poskytl následující zajímavý rozhovor.

Foto: Major v záloze Ing. Milan Mojžíš | Ministerstvo obrany ČR

1) Byl jste první, kdo působil jako zástupce velitele Aktivních záloh (AZ) 73. tankového praporu, resp. toto prvenství bylo v rámci celé AČR. V Aktivních zálohách jste působil od samotného začátku. Kdy jste se rozhodl pro vstup do záloh? Jak se z civilisty vlastně stane záložník v hodnosti majora?

To bylo v lednu loňského roku, kdy jsem byl ustanoven na pozici zástupce velitele (AZ) 73. tankového praporu, ale dnes je stejná funkce obsazena i u 72. mechanizovaného praporu. To, že se jedná o útvary 7. mechanizované brigády "Dukelské", je naprosto zákonité, neboť tato brigáda má s jednotkami aktivních záloh u útvarů AČR nejvíce zkušeností. A k tomu svou činností v minulosti přispěla i tanková rota AZ 73. tankového praporu, se kterou je úzce svázáno i mé působení v Aktivní záloze, kterou jsem před dvaceti lety „aktivně“ pomáhal zakládat.

Od svého mládí jsem se totiž zajímal o novodobou, především vojenskou historii našeho státu. Mimo badatelskou činnost v oblasti historie a tradice naší armády jsem se angažoval v klubech vojenské historie. Odtud byl jen krůček do aktivní a úzké spolupráce s Vojenským muzeem na demarkační linii v Rokycanech a Nadací pozemního vojska AČR, která spolu s Pozemními silami každoročně organizuje Den pozemního vojska AČR – BAHNA.

Když nás v roce 2000 oslovil tehdejší náčelník generálního štábu arm. gen. J. Šedivý, že by potřeboval pomoci s propagací tehdy zaváděných dobrovolných cvičení, neváhali jsme ani minutu. Ve Strašicích u 22. mechanizovaného praporu jsme zformovali experimentální záložní 1. mechanizovanou rotu, jejíž 1. četa se po dvou letech transformovala na tankovou rotu 1. mechanizovaného praporu Aktivních záloh dobrovolných. Tanková rota AZ se od roku 2004 stala součástí 73. tankového praporu „Hanáckého“ a jako jedna z mála jednotek Aktivních záloh byla po celou dobu své existence na téměř plných stavech a cvičila na technice.

Zkušenosti s výcvikem a nasazení tankové roty AZ následně využilo velení armády i 7. mechanizované brigády při začlenění jednotek AZ do organizačních a mobilizačních struktur. A s tím souvisí i rozšíření tabulek aktivních záloh o pozici zástupce velitele praporu. Přijmout tuto funkci bylo pro mne nejen završením mé dosavadní angažovanosti v rámci tvorby Aktivních záloh, ale i další výzvou k cestě za jejich dalším rozvojem.

2) Pokud se nepletu, jste záložníkem resp. vojákem v Aktivní záloze v nejvyšší hodnosti?

Zde je ale nutno upřesnit v aktivní záloze u bojových útvarů AČR a zařazeným na tabulce, které přísluší hodnost majora, abych to blíže vysvětlil. Všechny jednotky Aktivní zálohy mají své organické tabulky a s přihlédnutím k potřebám ozbrojených sil jsou v souladu s platnou legislativou obsazovány. A tak pokud zájemce o službu nenalezne zařazení ve své dosažené hodnosti, a má přesto zájem o službu, slouží po dobu zařazení do Aktivní zálohy v hodnosti příslušné jeho funkčnímu zařazení. Jinak řečeno, zájemce může požádat na dobu zařazení do Aktivní zálohy o „dobrovolnou degradaci“.

3) Je nějakým způsobem stanovena nejvyšší možná hodnost, kterou může příslušník Aktivních záloh dosáhnout?

Jak jsem již předeslal výše, ozbrojené síly otevírají tabulky s přihlédnutím k jejich aktuálním potřebám. S postupem růstu Aktivních záloh či mobilizačních potřeb armády budou jistě otevřeny tabulky i pro vyšší pozice a vyšší hodnosti. Nebudou však nejspíše obsazovány „záložáky“, ale bývalými profesionálními důstojníky, jejichž potenciál, výcvik a zkušenosti tak dojdou k uplatnění i po jejich odchodu z činné služby.

4) Současný velitel 73. tankového praporu, podplukovník Vít Ducháček, Vás označuje jako „aktivního velitele Aktivních záloh“. V rámci tzv. 1. vlny koronaviru jste např. osobně navštívil vojáky na hranicích apod. Z Vaši činnosti je vidět, že máte o činnost vojáků zájem a často s nimi udržujete osobní kontakt. Jak Vy osobně hodnotíte Vaši službu?

S pocitem hrdosti mohu říci, že jsem stál u zrodu Aktivních záloh. Právě v těchto počátcích, nebylo zdaleka vše jednoduché, a tak každý z nás musel ke svému nasazení ještě přidat něco navíc ze svého pohodlí a civilního života. Z organizování velkých akcí, jako například Dnů pozemního vojska BAHNA, velké vojensko-historické přehlídky k 60. výročí osvobození v roce 2005 v Praze na Letné či nespočtu vojensko-historických prezentací jsem měl dostatek zkušeností a autority, že jsem nemusel velet jen na základě předpisů o nadřízenosti a podřízenosti, ale i na principu autority a dobrovolné podřízenosti.

Foto: Milan Mojžíš v bojovém tanku T-72M4 CZ | Ministerstvo obrany ČR

A s tankovou rotou AZ jsem prožil i „těžké doby“, kdy se jednotka semkla, aby lépe odolala všem nástrahám a potížím, neboť náš kolektiv byl ještě takovou skupinou, ve které „srdcaři“ dokázali táhnout za jeden provaz. Naše aktivity nekončily východem z brány posádky, ale scházeli jsme se i mimo vojenské cvičení na historických, pietních či branných akcích a v soukromém životě. Tak se utužovala hrdost na svou jednotku a na svou zbraň, a rota si tím postupně vybudovala své místo v útvaru, pozemních silách i armádě. S mým nástupem do funkce druhého zástupce velitele praporu mně přibyly další povinnosti, které s velitelem praporu pplk. Vítem Ducháčkem řešíme průběžně po celý rok.  Na jaře loňského roku mne například seznámil s úkoly praporu v rámci boje proti šíření pandemie nemoci COVID-19, abychom byli připraveni, kdyby eventuálně došlo k nasazení mému či naší jednotky AZ. A spolupráce s velitelem přirozeně funguje i při prezentaci a propagaci tankového praporu na veřejnosti, kdy mohu naopak i já pomoci svou civilní profesí a svými zkušenostmi či kontakty.

5) V současné době je poradcem náčelníka Generálního štábu AČR pro Aktivní zálohy kapitán v záloze Ludvík Cimburek. Existuje nějaká forma spolupráce s panem Cimburkem. Konzultujete např. společně některá témata, resp. jsou nějak využívány Vaše velmi bohaté zkušenosti v oblasti AZ?

Kapitán Cimburek prošel obdobně jako já službou u jednotky Aktivní zálohy bojového útvaru, takže máme mnoho společných zkušeností a snažím se mu v jeho funkci pomáhat a nepřidělávat mu starosti s malichernostmi, které umíme řešit v rámci útvaru či brigády. V počátcích Aktivních záloh byl prostor pro diskuze, pro předkládání návrhů a hledání nejoptimálnějších forem začlenění záloh do AČR.

S přijetím zákona č 45/2016 Sb. o službě vojáků v záloze a novel stávajících branných zákonů bylo ale naše snažení završeno. Nejenom, že došlo k rozšíření jednotek aktivní zálohy v Armádě České republiky a několikanásobnému navýšení počtu záložáků, ale Aktivní záloha se stala nedílnou součástí AČR a záložáci jsou po dobu cvičení ve stejném služebním poměru, jako profesionální vojáci. To zcela změnilo naše postavení a nyní jsme začlenění do útvarů a jsme jejich součástí, což si ale mnohdy neuvědomují někteří především „noví“ velitelé jednotek AZ. I v tomto případě se snažím „Cimbovi“ pomáhat a snažím se vysvětlit kolegům, že jsme součástí jednoho společného týmu a nelze si vynucovat náležitosti, které se nedostávají ani profesionálním vojákům.  

6) Co vojáci z povolání, občas slýcháme o jisté nevraživosti mezi nimi a příslušníky AZ?

V současné době se já, ani naše jednotka s ničím takovým nesetkává, právě naopak všichni cítíme pocit sounáležitosti a začlenění do tohoto velkého kolektivu. Ne vše ale bylo vždy tak jednoduché. V počátcích existence Aktivních záloh jsme se setkávali s nepochopením či přímo odmítáním nejenom u příslušníků mužstva, ale i od důstojníků na různých úrovních velení. Opakovaně jsme museli vysvětlovat, že nám nejde jen o chvilkovou zábavu či „povyražení“, neboť jsme byli přesvědčeni, že nelze takovou občanskou iniciativu odmítat a že navíc naše armáda své zálohy pro plnění úkolů potřebuje.

U 73. tankového praporu jsme měli vždy velitele, kteří chápali smysl a cíle Aktivních záloh a dávali příklad i svým podřízeným. Navíc, díky začlenění roty do společného výcviku mateřského útvaru, došlo i k provázanosti profesionálů se záložáky a v průběhu let se mezi námi vytvořilo mnoho společných pout, přátelství a vzájemného respektu daného navíc příslušností k naší fenomenální odbornosti. Obecně ale v armádě chvíli trvalo, než se problém vzájemných vztahů vyřešil. Rád vzpomínám na vyřazení jednoho základního kurzu přípravy v roce 2012 ve Vojenské akademii ve Vyškově, kterého jsem se zúčastnil, abych viděl přísahu svého syna. Plukovník Klinovský tam ve svém úvodním slovu k novým záložákům zdůraznil, že nejsou profesionální vojáci a záložníci, ale všichni jsou příslušníci ozbrojených sil, kteří jsou součástí jedné armády a jednoho velkého kolektivu. V tom jsem cítil ten hlavní myšlenkový posun, o který jsme se tolik let snažili.

7) Jak Vy sám záložníky specifikujete, jaké je (mělo by být) podle Vás jejich určení?

Ve většině případů jsou to občané, kteří se snaží pro svou vlast udělat více než je jejich povinnost! Tak to vyslovil jeden ze „zakladatelů“ Aktivních záloh Jiří Kunc, když jsme se před dvaceti lety snažili navázat na historické zkušenosti, na tradice naší předválečné armády, na zkušenosti zahraničních armád a vše transformovat do nových struktur Armády České republiky. S příchodem profesionalizace armády si mnoho z nás uvědomovalo, že se tato nová armáda nesmí stát uzavřenou kastou profesionálů, ale že je zde nutné udržovat sepětí s „civilní“ společností a propojit vše za jedním cílem, kterým je ochrana a obrana našeho státu.  

Foto: S příchodem profesionalizace armády si mnoho z nás uvědomovalo, že se tato nová armáda nesmí stát uzavřenou kastou profesionálů, ale že je zde nutné udržovat sepětí s „civilní“ společností a propojit vše za jedním cílem, kterým je ochrana a obrana našeho státu. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Již dávno prohlásil Winston Churchill: „Dobrovolník je dvakrát občanem.“ Jeho slova platí stále. Proto je dle mého názoru zcela správné, že v rámci současných struktur jsou jednotky aktivních záloh budovány jak na teritoriálním rozsahu, tak u útvarů Armády České republiky a organizací ministerstva obrany. Osobně jsem přesvědčen, že každá jednotka má své opodstatnění a každý z dobrovolníků tak má možnost sloužit v jednotkách, které jsou mu z nějakých důvodů blízké a současně tak naplňovat potřeby armády a rezortu obrany. 

8) Kam podle Vás služba v záloze od Vašich začátků v AZ pokročila, včetně počtů záložníků?

Na počátku našeho století, když se hrozba jakýchkoliv konfliktů zdála strašně vzdálená, se našlo několik jedinců, kteří se nenechali ukolébat obdobím relativního „bezpečí“, neboť z historie věděli, že právě v tomto klidu je třeba se připravovat na „horší časy“. Jejich myšlenky nalezly porozumění u části velení naší armády, vedení ministerstva obrany, části poslanců a společně založili Aktivní zálohy. V listopadu 2000 nás bylo okolo jednoho sta nadšenců a postupně se počty zvyšovaly.

Pak ale byl, v rámci snižování výdajů na armádu, slibný rozjezd přerušen a přišla stagnace. Ti, kdo vydrželi sloužit dále, se setkávali se snižováním stavů, potížemi s výstrojí, výcvikem a mnohdy i nepochopením. Dá se říci, že vydržela tisícovka opravdu jen těch největších „srdcařů“, kteří na úkor svého pohodlí, svého soukromí, rodin a mnohdy i zaměstnání, pomáhali armádě udržovat schopnosti, které každý stát pro svou obranu potřebuje.

Teprve přijetí nového branného zákona v roce 2016 přineslo Aktivním zálohám nový rozvoj. V současné době je v Aktivní záloze zařazeno 3 440 mužů a žen a v roce 2025 Armáda České republiky plánuje mít ve svých řadách 5700 vycvičených aktivních záložníků. V současné době jsme tak opravdu nedílnou součást naší armády.

9) Co výbava, výzbroj a výstroj v AZ? Jaký je podle Vás současný stav a čeho se případně nedostává?

Co se týče výstroje, ale i výzbroje patří tanková rota k nejlépe zabezpečeným jednotkám aktivních záloh. Podíl na tom nese i nadstandardní podpora velení 73. tankového praporu od začlenění tankové roty do jeho struktury, což umožnilo tankové rotě „přežít“ i dlouhé období úspor a strádání lépe, než jiné jednotky. Byly doby, kdy pro výcvik záloh nebyly vyčleněny téměř žádné prostředky, a tak jsme cvičili jen díky podpoře a vyčlenění prostředků z mateřského útvaru.

V současné době je však situace s výbavou, výstrojí i výzbrojí záloh daleko příznivější a rozdíly mezi záložáky a profesionály se rychle srovnávají. A tím, jak sloužím v záloze již přes dvacet let, jsem za současnou podporu vděčen a daleko více si ji vážím, neboť bylo období, kdy jsme si mnoho součástí výzbroje pořizovali sami. Tím, jak jsme spjati s mateřským útvarem, s jeho příslušníky a jeho velením, tak k těmto problémům přistupujeme asi racionálněji a v širších souvislostech. 

10) Delší dobu se hovoří o možnosti vyslání záložníků do zahraničních misí. Jaký na to máte názor? Vidíte smysl ve využití záložníků na misích např. v Mali či Pobaltí a které specializace by byly podle Vás pro záložníky nejvhodnější?

Od 1. července 2016  platná legislativa umožňuje operační nasazení vojáků v AZ až na 7 měsíců za rok mimo ČR za předpokladu souhlasu vojáka AZ. Jistě jsou zahraniční mise různé intenzity, ale mimo vysloveně bojové operace se naše armády zúčastnila a účastní i řady mírových a pozorovatelských misí.

Osobně ve vyslání aktivních záložníků do těchto misí nevidím žádný zásadní problém, neboť v devadesátých letech se stovky a tisíce záložáků účastnilo právě takových misí na území bývalé Jugoslávie. A své úkoly tam splnili se ctí. V dnešní době má již mnoho útvarů své aktivní zálohy, které jsou do nich začleněny, cvičí dle standardů mateřských útvarů a mají za sebou i společný výcvik. Stejně jako tehdy i dnes každému nasazení předchází stmelovací výcvik, a pokud jím záložník projde a stane se součástí připravené jednotky, tak nevidím důvod, proč by nemohl s ní být nasazen.

11) Příslušníci AZ se nebudou pravděpodobně moci delší dobu účastnit výcviku (mimo e-learning) z důvodu koronakrize a nezařazení příslušníků AZ do „očkovacího plánu AČR“. Může tato absence cvičení nějakým způsobem ohrozit celkovou úroveň bojeschopnosti naší armády (jelikož AČR ve svých plánech s příslušníky AZ počítá)?

V loňském roce jsme jako jediná jednotka AZ absolvovali dvě cvičení a jen minimum našich příslušníků cvičilo formou e-lerningu. I přesto zcela zákonitě došlo ke snížení úrovně naší připravenosti, neboť neproběhly všechny naplánované kurzy, a též se nám nepodařilo zapojit naše vycvičené tankové čety do společné výcviku a profesionálními jednotkami.

Zatím se situace s vývojem pandemie nelepší, a obnovení výcviku se opětovně odkládá. Ale opět bych nevyčleňoval Aktivní zálohy, neboť problém výcviku řešíme v rámci celého útvaru a celé AČR.

A co se týče nezařazení příslušníků AZ do „očkovacího plánu AČR“, tak se domnívám, že to není konečné stanovisko. Vzhledem k současnému masovému nasazení příslušníků armády v rámci boje proti šíření pandemie může každým dnem přijít i povolání jednotek AZ, a s tím i spojená revize „očkovacího plánu“. Události posledních týdnů ukazují, že není vše „definitivní“ a hlavní prioritou je nyní získání dostatečného množství vakcín.

12) Od roku 2017 pracujete pro Československou obec legionářskou (ČsOL) jako řídící a ekonomický tajemník. Můžete nám svoji funkci stručně popsat?

Československá obec legionářská je naše největší veteránská organizace, která v letošním roce bude slavit 100. výročí od svého založení. S příchodem novodobých veteránů do jejího vedení se z ní stala ekonomicky silná organizace, jež účelně a cílevědomě realizuje své dlouhodobé cíle a projekty, a to jak v oblasti sociální, tak i v oblasti uchovávání historických tradic. Tyto rozsáhlé několikaleté projekty s celospolečenským dopadem již nelze řídit a realizovat jen na dobrovolnickém základu či volených spolkových strukturách, ale potřebují profesionální vedení.

Foto: S válečnými veterány při zahájení projektu Legie 100, 11. října 2014 na Vítkově | Ministerstvo obrany ČR

A tak jsem v roce 2017 opustil po téměř třiceti letech svou stavařskou profesi a začal na plný úvazek pracovat jako řídící a ekonomický tajemník, což je svým způsobem funkce provozního ředitele, který zodpovídá za realizaci projektů a každodenní činnost ČsOL. Činnost obce je úzce provázána s rezortem ministerstva obrany a má dlouholetá služba v Aktivní záloze je přínosná pro obě strany. Do projektů ČsOL mohu v široké míře zapojovat příslušníky Aktivních záloh a naopak pomáhat prezentaci a propagaci tankové roty AZ, jednotek AZ a Armády České republiky včetně 73. tankového praporu. Příslušníci tankové roty AZ i dalších jednotek se v uplynulých letech účastnili s Československou obcí legionářskou desítek pietních aktů doma či v zahraničí a národních a vzpomínkových poutích na bojištích 1. a 2. světové války po celé Evropě, čímž připomínali nejenom vojenské tradice našeho státu, ale úspěšně reprezentovali Českou republiku a její armádu. 

13) Chtěl byste ještě něco sdělit našim čtenářům na závěr našeho rozhovoru?

Ano. Náš velitel 73. tankového praporu pplk. Vít Ducháček končil nedávno svůj rozhovor proklamací: „Je jedno jestli máme barety zelené, červené nebo jiné barvy. Uniformu máme všichni stejnou a na levém rameni nosíme vlajku naší vlasti. Jsme jeden tým, jeden celek a jsme tu pro naši republiku“. S těmito slovy se plně ztotožňuji i já a platí i pro příslušníky Aktivních záloh Armády České republiky. A za sebe na závěr mohu jen dodat, že ty naše černé montérky bych za jiné nevyměnil.

Foto: A za sebe na závěr mohu jen dodat, že ty naše černé montérky bych za jiné nevyměnil. | Ministerstvo obrany ČR