Před dvaceti lety zanikly v AČR vševojskové brigády a jejich existenci nám dnes připomíná v malé míře 4. brigáda rychlého nasazení „Obrany národa“ a 7. mechanizovaná brigáda „Dukelská“. Ohledně vývoje schopností obou zmíněných brigád, včetně jejich organizační struktury, jsme požádali o rozhovor kpt. Martina Vaňourka, který se historií 4. brn i 7. mb zabýval a také o těchto útvarech napsal rozsáhlé odborné publikace.

V letošním roce si připomenuly 4. brigáda rychlého nasazení a 7. mechanizovaná brigáda 30 let od svého vzniku. Jaká byla situace v AČR v roce 1994 a kolik vůbec tehdy vzniklo brigád?

Rok 1994 byl obdobím mnoha pokračujících reorganizací v armádě a také přechodem z divizního systému na brigádní, kdy reorganizací mechanizovaných, motorizovaných a tankových divizí vznikaly mechanizované brigády. V průběhu roku 1994 vzniklo sedm mechanizovaných brigád a jedna brigáda rychlého nasazení, přičemž všechny byly plánovány a stavěny jako vševojskové. Současně dnem 1. dubna 1994 došlo k reorganizaci Vojenského velitelství Západ na 1. armádní sbor v Táboře, kterému byla podřízena 1., 2., 3. a 5. mechanizovaná brigáda. Na Moravě se Vojenské velitelství Střed reorganizovalo na 2. armádní sbor, kterému byla podřízena 6., 7. a 8. mechanizovaná brigáda. Pokud jde o 4. brigádu rychlého nasazení v Havlíčkově Brodě, tak ta nebyla podřízena žádnému z dvou armádních sborů, ale podléhala přímo Generálnímu štábu.

Jednalo se o vševojskové brigády, jaká byla jejich organizační struktura, například 7. mechanizované brigády?

Organizační struktura vševojskové 7. mechanizované brigády se v průběhu let 1994 až 2004 postupně měnila. K 1. lednu 1995 se brigáda skládala z velitelství umístěné v Kroměříži, ze dvou mechanizovaných praporů, 71. mechanizovaný prapor v Hodoníně a 73. mechanizovaný prapor v Přáslavicích. Dále ze dvou výcvikových středisek, 72. výcvikové středisko bylo v Hodoníně a 74. výcvikové středisko v Přáslavicích. Dále brigáda měla v sestavě 76. dělostřelecký oddíl v Hranicích, kde byl dislokován též 7. protitankový prapor. V Bzenci byl pak 7. protiletadlový oddíl, kde byla i 7. rota chemické ochrany. Největší koncentrace jednotek byla ale v Kroměříži, kde mimo již zmíněného velitelství byl umístěn 7. průzkumný prapor, 7. prapor zabezpečení, 7. spojovací prapor a 7. zdravotnický oddíl. 

Zmínil jste, že v průběhu let došlo ke změnám v organizační struktuře brigády. O co se konkrétně jednalo?

V roce 1997 došlo k předání 72. výcvikového střediska v Hodoníně do podřízenosti 6. mechanizované brigády, a náhradou za to došlo k předání 61. mechanizovaného praporu 7. mechanizované brigádě. Tento prapor se reorganizoval na 72. mechanizovaný prapor a byl redislokován do Hranic. V témže roce došlo k reorganizaci 74. výcvikového střediska na 74. mechanizovaný prapor. Ještě téhož roku došlo v Břeclavi k reorganizaci 6. ženijního praporu na 7. ženijní prapor, který byl přemístěn do Lipníku nad Bečvou. 

Pojďme se podrobněji podívat na dnes již neexistující útvary týkající se konkrétně dělostřelectva.

V roce 1994 se vycházelo z reorganizace 3. mechanizované divize, které měla v sestavě v roce 1991 ještě 3. dělostřelecký pluk. Jeho poslední reorganizace přišla 31. prosince 1994 v podobě vzniku 76. dělostřeleckého oddílu v posádce Hranice s výzbrojí tří baterií s 18 ks ShKH-152. Organizační struktura dělostřeleckého oddílu se skládala z velitelství a štábu, I., II. a III. baterie a baterie řízení palby. Pokud se ale podíváme do organizační struktury 4. brigády rychlého nasazení v roce 1994, která měla 46. dělostřelecký oddíl, pak tam ještě existovala baterie náčelníka dělostřelectva, samotná součást velení brigády, což tento prvek 7. mechanizovaná brigáda neměla. Stejně jako neměla raketometné baterie RM-70, které v roce 1997 v rámci transformace dostal 46. dělostřelecký oddíl. 

Byla ještě nějaká další odlišnost v organizační struktuře mezi 4. brigádou rychlého nasazení a 7. mechanizovanou brigádou? 

Nelze zcela přesně srovnávat tyto dvě brigády, protože už z pozice podřízenosti 4. brigády rychlého nasazení Generálnímu štábu, coby jednotka sil rychlé reakce, měla jiné předurčení. Ve své struktuře například neměla žádné výcvikové středisko ani protitankový prapor, jako tomu bylo u klasických mechanizovaných brigád. Tato brigáda byla stavěná jako výsadková, kde největším problémem při jejím vzniku byla otázka leteckých transportů jednotlivých útvarů, protože naše letectvo takovými přepravními kapacitami nedisponovalo. Existovala dokonce úvaha, že by se celá brigáda umístila do Milovic, kde působilo do roku 1991 sovětské velitelství Skupiny středních vojsk. Byla zde železniční vlečka, rozsáhlé ubytovací a skladovací prostory a hlavně letiště, které by bylo využitelné pro transportní letouny. K tomu ale nedošlo. Stejně tak nebyla později realizována úvaha využít podobné prostory v Bechyni. Útvary této brigády tak byly rozmístěny od Žamberku, přes Havlíčkův Brod, Týn nad Vltavou, po Beroun a další místa po celých Čechách. Ostatně, takto byly po celé Moravě rozmístěny i útvary 7. mechanizované brigády, čímž si získala svůj neoficiální název „Moravská brigáda“. 

Rozdílná organizační struktura mezi 4. brigádou rychlého nasazení a 7. mechanizovanou brigádou se týkala také protitankového praporu, kterým oproti 4. brn disponovala právě 7. mb. Jaká byla jeho organizační struktura a výzbroj?

Organizační struktura praporu se skládala z velitelství praporu, štábu, velitelské roty, 1., 2. a 3. protitankové roty, ženijní zatarasovací čety a čety technického a týlového zabezpečení. Prapor vznikl reorganizací 3. protitankového oddílu, který používal nejdříve rozkládací protitankové odpalovací zařízení 9P135M, které odpalovalo řízené protitankové střely Fagot (9M111) a Konkurz (9M113). Po nějaké době došlo k přezbrojení na samohybné obrněné transportéry sovětské výroby 60. let BRDM-2/9P133, které měly výsuvnou plošinu pro šest raket tzv. Maljutek, typové označení 9M14M a 9M14P, a rovněž výnosný pult 9K11.

Každá četa měla čtyři samohybné odpalovací BRDM-2/9P133, se šesti řízenými protitankovými střelami Maljutka a dalších osm až dvanáct kusů těchto střel se ještě vezlo, takže palebný průměr na jedno samohybné odpalovací 9P133 BRDM bylo osmnáct řízených protitankových střel, v rámci čety to pak bylo dvaasedmdesát střel.

Jak se řešila protivzdušná obrana útvarů vševojskové brigády?

Tu zabezpečoval u každé brigády protiletadlový oddíl, v případě 7. mechanizované brigády to byl 7. protiletadlový oddíl, který byl vytvořen v posádce Bzenec 31. prosince 1994 s plánovanou výzbrojí 16 ks 30mm PLdvK vz. 53/59, 48 ks Strela-2M, 1 ks P-15, 1 ks P-19. Později v roce 1997 byl útvar přezbrojen na mobilní protiletadlové raketové komplety Strela-10M. Ve své posádce setrval až do 1. července 1997, kdy byl redislokován do posádky Hranice. V rámci historického hodnocení nasazení útvarů 7. mechanizované brigády do přímé obrany České republiky, a to bezprostředně na jejím území, se zapojil jenom popisovaný 7. protiletadlový oddíl. Stalo se tomu po sérii koordinovaných teroristických útoků, které se uskutečnily 11. září 2001 ve Spojených státech amerických. S ohledem na možné útoky na strategické objekty v Evropě, jakým byly například jaderné elektrárny, bylo rozhodnuto zabezpečit elektrárny Temelín a Dukovany proti možnému podobnému teroristickému útoku. Úkolem byla pověřena Armáda České republiky, která k zajištění jaderných elektráren vyčlenila dostupné prostředky, mezi kterými byla i četa ze 7. protiletadlového oddílu, tehdy ještě vševojskové 7. mechanizované brigády, která střežila jadernou elektrárnu Dukovany. Pokud jde o 4. brigádu rychlého nasazení, tak ta protiletadlový oddíl ve své organizační struktuře neměla. 

Jaká byla úloha zdravotnického oddílu v sestavě mechanizované brigády? Jednalo se o podobnou zdravotní péči o vojáky, jakou dnes vykonávají posádkové ošetřovny či praporní obvaziště?

Právě že vůbec. Zdravotnický oddíl byl pouze rámcový. Organizační struktura se skládala z velitele oddílu, kterému podléhalo radiační družstvo, chirurgické oddělení, anesteziologicko-resuscitační skupina, skupina dočasné hospitalizace, družstvo speciální očisty, přijímací a třídící skupina, náčelník farmacie a zdravotní techniky, epidemiolog a odsunová četa. Tabulky byly postaveny na 7. zdravotnický oddíl, a to jak v „A“, tak v „B“ sestavě. Byl připraven materiál potřebný pro rozvinutí polního obvaziště zdravotnického oddílu na příjem raněných při nějaké činnosti, což v polních podmínkách znamenalo asi pro 300 lidí. Personální obsazení tohoto oddílu v případě mobilizace počítalo s povoláváním lidí z civilní a vojenské nemocnice.

V Bzenci, kde byl umístěn 7. protiletadlový oddíl, byla i 7. rota chemické ochrany. Byla také rámcová, jako tomu bylo v případě 7. zdravotnického oddílu?  

Z hlediska své vnitřní organizační struktury byla rota chemické ochrany tvořena velitelstvím roty, četou podpory, četou radiačního a chemického průzkumu, četou dekontaminace a zadýmovací četou o celkové velikosti do 100 osob. Takže se jednalo o zcela funkční jednotku na podporu brigády. 

Taková vševojsková brigáda se jistě neobešla bez odpovídajícího logistického zabezpečení a podpory, protože jak se říká „vojáci vyhrávají bitvy, logistika války“. Jak to bylo řešeno? 

Při přechodu z divizního systému na brigádní byla pro nově vzniklou 7. mechanizovanou brigádu provedena reorganizace 3. praporu oprav techniky a 3. praporu materiálního zabezpečení na 7. prapor zabezpečení, který byl umístěn v Kroměříži. Prvky praporu byly tvořeny velitelstvím a pak velitelskou rotou, která zabezpečovala velitelství i štáb. Dále byly v organizační struktuře dvě zásobovací roty; 1. zásobovací rota, která byla na plných počtech, 2. zásobovací rota, která byla rámcová, vybavena byla pouze speciální technikou. Jinak se předpokládalo doplnění technikou z civilního sektoru a osobami ze zálohy. Další součástí praporu byla rota oprav výzbroje a techniky, kde byly soustředěny jednotlivé specializované opravny, které prováděly opravy výzbroje a techniky brigády. Rota se skládala z opravny pásové, kolové a speciální techniky, opravny výzbroje a vyprošťovací čety. Dále ve struktuře byla rota logistiky, která zabezpečovala celý prapor z pohledu jeho vnitřní struktury. Dále měl prapor v organizační struktuře dvě specializovaná pracoviště, a sice středisko metrologie a odborného technického dozoru, které mělo působnost i mimo brigádu a působilo tedy teritoriálně, a také Stanici technické kontroly, která se začala nově budovat a byla dokončena v polovině 90. let. Tato stanice technické kontroly, jejíž součástí byla i stanice měření emisí, měla také působnost mimo 7. mechanizovanou brigádu v rámci teritoria. Dále měl prapor i složky, které vytvářely mobilizačně další prvky technického a materiálního zabezpečení. Pro tyto prvky měl prapor předurčenou speciální techniku a výzbroj, která byla uložena v tzv. NZ – nedotknutelných zásobách. Útvar tuto techniku udržoval, ukládal a konzervoval. Ve své struktuře měl jednotku, která tuto činnost prováděla a také působila ve prospěch útvarů brigády. 

Kroměříž byla v minulosti vždy spojená s armádou, takže jaké další útvary po reorganizaci 3. mechanizované divize v roce 1994 se tam v sestavě 7. mechanizované brigády nacházely?

Kromě již zmíněného velitelství, praporu zabezpečení a zdravotnického oddílu zde měla brigáda ještě spojovací a průzkumný prapor. Historie již neexistujícího 7. spojovacího praporu se začala psát 31. prosince 1950, kdy byl zřízen 13. spojovací prapor v Kroměříži s krycím číslem VÚ 6186. Dnem 9. května 1955 byl přečíslován na 3. spojovací prapor a pojmenován „Karpatský“. V místě dislokace, při zachování označení a krycího čísla pak tento prapor vydržel až do 31. prosince 1994, kdy byl reorganizován na 7. spojovací prapor s ponecháním krycího čísla, ale již bez historického pojmenování. Organizační struktura praporu se skládala z velitelství a štábu, dále rádiové roty, roty zvláštního armádního spojení, čety technického zabezpečení a čety týlového zabezpečení.

Pokud jde o průzkumný prapor, jeho počátky v archivních dokumentech můžeme vystopovat od 31. prosince 1950, kdy byla v Uherském Hradišti zřízena 13. průzkumná rota. Krátce nato byla reorganizována na 13. průzkumný prapor. Další změna pro tento útvar přišla 9. května 1955, kdy byl přečíslován na 3. průzkumný prapor a pojmenován na „Povážský“. V listopadu 1955 byl redislokován do posádky Hodonín, přičemž 1. září 1961 byl reorganizován na 3. průzkumnou rotu a redislokován zpět do posádky Uherské Hradiště. Za pět let, 1. září 1966, pak došlo k reorganizaci na 3. průzkumný prapor a byl redislokován do posádky Kroměříž. K poslední reorganizaci došlo 31. prosince 1994, kdy se útvar změnil na 7. průzkumný prapor. Organizační struktura praporu se skládala z velitelství a štábu se spojovací četou, dále z 1. a 2. průzkumné roty, roty technického průzkumu a roty zabezpečení. Jako jeden z mála praporů 7. mechanizované brigády měl tento útvar čest v podobě propůjčení historického názvu „Jana Žižky z Trocnova“. 

Základem mechanizované brigády v roce 1995 byly dva mechanizované prapory. Jakou prošly tyto útvary změnou a co mají společného s dnešními mechanizovanými prapory?

Pokud pomineme redislokace a přečíslování mechanizovaných praporů v průběhu prvních deseti let existence mechanizované brigády, pak toho společného mnoho nezůstalo. Dnešní mechanizované prapory mají mimo velitelství, štábu, velitelské roty, roty logistiky, obvaziště vždy tři mechanizované roty na BVP-2 a minometnou baterii. V roce 1994 byla organizační struktura včetně velitelství, štábů, velitelské roty, roty zabezpečení, minometné roty, ale existovaly také dvě mechanizované roty na BVP-1, dvě tankové roty s tanky T-54 a jedna protitanková rota. Změna organizační struktury mechanizovaných praporů proběhla v roce 2004 a od roku 2005 existuje 73. tankový prapor o třech tankových rotách a jednou rotou BVP-2. 

V průběhu roku 2004 všechny existující mechanizované brigády, včetně 4. brigády rychlého nasazení, přestaly být vševojskové. Je tomu tak?

Je potřeba dodat, že na konci roku 2004 z původních osmi brigád zůstaly armádě pouze dvě, a to 4. brigáda rychlého nasazení a 7. mechanizované brigáda, každá pouze už jen o třech praporech. V průběhu roku 1997 zanikla 1., 3., 5., 6. a 8. mechanizovaná brigáda, přičemž každá byla na úplně jiném stupni naplněnosti a dosažených schopností. V roce 2004 pak zanikla i 2. mechanizovaná brigáda. Pokud jde o 7. mechanizovanou brigádu, tak v roce 1999 byl v její sestavě zrušen bez náhrady protitankový prapor, následně v roce 2003 proběhlo zrušení dělostřeleckého a protiletadlového oddílu, průzkumného, spojovacího a ženijního praporu a zdravotnického oddílu. Posledním ze rušených útvarů se v roce 2004 stal prapor zabezpečení, v té době označen jako prapor logistiky. Pokud jde o rotu chemické ochrany, tak ta byla v roce 1997 vtělena pod ženijní prapor s ním byla také v roce 2003 zrušena. 

Jak na tom byly nově vzniklé brigády v roce 1994 po personální a odborné stránce?

V roce 1994 v České republice stále existovala základní vojenská služba, takže s naplněností na základních funkcích zásadní problém nebyl. Problémem byla spíše nechuť k vojenské službě a omezování výdajů na obranu. Od 1. ledna 2005 pak byla naše armáda již zcela profesionální, tedy bez vojáků základní služby a v té době již bez vševojskových brigád.

Co se týče odborné stránky, tak první tři velitelé mechanizovaných brigád, jednalo se o 1., 5. a 7. mechanizovanou brigádu, byli absolventi Vojenské akademie Generálního štábu ozbrojených sil SSSR, K. J. Vorošilova, která byla ze strany Severoatlantické aliance vysoce uznávanou vojenskou školou. Velitelem jednoho mechanizovaného praporu byl absolvent Vojenské akademie M. V. Frunze, u ženijního praporu pak absolvent Vojenské akademie ženijního vojska V. V. Kujbyševa v Moskvě a u protitankového praporu absolvent Vojenské dělostřelecké akademie v Leningradě. Jak šel čas, přicházeli absolventi vojenských škol v USA nebo Německu. 

Když to shrnete, domníváte se, že vševojskové brigády měly svůj význam a smysl?

Nepřísluší mi na tuto otázku odpovídat, protože k takovému vyjádření nejsem kompetentní a směřoval bych ji na některého z bývalých velitelů brigád, kteří měli tu možnost vševojskové brigádě velet. Mohu vycházet pouze z historických hodnocení některých velitelů brigád a podřízených praporů, které by však dnes nezahrnovaly poznatky a zkušenosti z let 2004 až po současnost. Proto bych zůstal čistě  jen u historického ohlédnutí za existencí vševojskových brigád.