Velením Mnohonárodního bojového uskupení Slovensko (MN BG SVK), které vzniklo na jaře 2022 jako součást snahy posílit východní křídlo NATO v reakci na agresi Ruska vůči Ukrajině, je pověřena Armáda České republiky. Jedná se již o 3. rotaci, která se chýlí ke svému konci. Současným velitelem MN BG SVK je plukovník Miroslav Vybíhal, kterého jsme požádali o bilanční rozhovor.

V pořadí již 3. rotace v rámci Mnohonárodního bojového uskupení Slovensko (MN BG SVK) je u konce. Liší se nějakým způsobem jednotlivé rotace?

Začal bych obráceně, a to ve smyslu toho, co měly všechny rotace od roku 2022 společného. Tím bylo posílit východní křídlo Severoatlantické aliance v souvislosti s probíhajícím válečným  konfliktem mezi Ukrajinou a Ruskou federací. Pokud jde o to, čím se jednotlivé rotace lišily, pak to bylo ve složení, vybavení a výzbrojí jednotlivých jednotek. Jako příklad uvedu Armádu České republiky, která zde v počátku nasadila kolová obrněná vozidla Pandur a poté pásová obrněná vozidla BVP-2. Podobná situace byla u německé jednotky, která za naší rotace disponovala obrněnými kolovými vozidly Boxer, následně tanky Leopard 2A6 a nyní došlo v rámci rotace této jednotky i ke změně výzbroje na bojové vozidlo pěchoty Puma. Jedná se vůbec o historicky první nasazení tohoto systému v zahraniční operaci. V neposlední řadě bych chtěl podotknout, že každá další rotace má výhodu v tom, že navazuje na práci svých předchůdců. Jinými slovy nezačínáte od nuly. Problémy, se kterými se předchozí rotace potýkaly, jsme měli již vyřešené a měli jsme tak možnost se soustředit na plnohodnotné plnění úkolů a zlepšování jednotlivých procesů.  

Měl jste možnost výběru lidí do svého štábu a bylo to pro vás přínosné?

Stejně jako moji předchůdci v minulosti jsem měl při stavbě kontingentů do zahraničních operací částečně možnost si vybírat vojáky do svého štábu. Výhodou skutečně je, že si můžete vybrat tým podřízených, na které se můžete spolehnout jak po odborné, tak i po lidské stránce. V tomto smyslu jsem si vybíral lidi do svého štábu. Chtěl bych ale dodat, že v reálném válečném konfliktu takovou možnost žádný velitel nemá, protože by byl nasazen v rámci své organické jednotky tak, jak je postavena na válečných počtech a s vědomím, že ne všichni lidé dosahují všech požadovaných morálních a odborných schopností. Neznamená to však, že jsem si vzal ty pomyslně nejlepší lidské zdroje. Při sestavování týmu jsem se pokusil vybrat vycvičené a vyspělé příslušníky štábu 7. mb, ale i z ostatních útvarů a zařízení AČR a stejně tak jsem vybíral i vojáky, kteří doposud neměli možnost se zahraniční operace zúčastnit. Tím jsem chtěl dosáhnout takové proporcionality, aby zkušení předávali své znalosti méně zkušeným. Chci také dodat, že u některých odborností jsem vojáky dostal přidělené a neměl jsem žádnou šanci jejich výběr ovlivnit. 

Takže jste měl skvělý tým?

Úplná dokonalost podřízených lidí neexistuje, ale myslím si, že jsem při výběru volil správně, byť jsem nevěděl zcela přesně, jak řada z nich bude fungovat pod tlakem událostí a složitosti plnění úkolů. Až stresové prostředí totiž ukáže kvality každého jedince nejen na štábu, ale i v rámci celého kontingentu. Práce s lidmi je nejsložitější manažerskou schopností a výsledky celé jednotky závisí na tom, jak velitelé na jednotlivých funkcích dokážou kolektiv stmelit, pozitivně motivovat a v maximální míře využít schopností jednotlivce ve prospěch celku. Na konci našeho působení musím jednoznačně zhodnotit, že jsem měl velké štěstí na vybrané a přidělené lidi, a to nejen v rámci národní části, ale i mezinárodní.

Jak hodnotíte spolupráci se zahraničními veliteli z Německa, Slovinska, USA a Slovenska? Byli to odborníci na svých místech?

Valná část mojí vojenské kariéry je protkána spoluprací s aliančními a koaličními partnery, a to nejen v zahraničních operacích, ale i v rámci mého působení ve strukturách NATO v belgickém Monsu. Zde nemohu nalézt adekvátní slovní vyjádření, prostě profesionální, kolegiální a v některých případech i velmi přátelský přístup všech aliančních partnerů. Jedním z našich společných cílů bylo prohloubit soudržnost a efektivnost NATO. Jakýkoliv úkol jsme plnili vždy pod jednou vlajkou, a to pod vlajkou NATO a vlajkami jednotlivých participujících států. Vystupovali jsme vždy jako jeden tým, a to bez kvalitního personálu prostě nejde. Myslím si, že všechny státy vyslaly odborníky na slovo vzaté a já jsem za celou dobu svého působení nezaznamenal ani náznak pochybností či odmítavý přistup ze strany aliančních partnerů. 

Co konkrétně velení a řízení slovenského bojového uskupení AČR přineslo? Případně byly nějaké zkušenosti z velení slovenského mnohonárodního bojového uskupení přeneseny do naší armády?

Pro AČR je velení a řízení mnohonárodního bojového uskupení značným přínosem ve smyslu zkušeností a schopností plánovat, organizovat, řídit a kontrolovat jednotky v rámci aliančních operací. Pro naši armádu velikostně menší, nežli mají větší státy NATO se jedná o nelehký úkol. Celý proces nezačíná v prostoru nasazení, ale dlouho před a zahrnuje celou škálu procesů a úkolů na různých stupních velení a řízení. Jednou z velkých zkušeností je plánování a realizace hodnocení bojové připravenosti dle metodiky CREVAL (Combat Readiness Evaluation). Toto hodnocení je odpovědností vedoucího národa a zahrnuje prověření všech hlavních schopností bojové skupiny. Tým odborníků ze všech přispívajících národů musí disponovat příslušným mezinárodním NATO kurzem pro CREVAL a prověřuje naši jednotku do posledního detailu. Domnívám se, že úkony spojené s takovým hodnocením jsou výrazným přínosem do budoucnosti pro naši armádu. Zkušenost takového rozsahu bychom bez pozice vedoucího národa nebyli schopni získat. Těch zkušenosti je samozřejmě víc. Jednou z takových je i společné působení s jednotkami participujících států, společný každodenní výcvik spojený s výměnou zkušeností, taktických postupů apod. Tyto zkušenosti 
se samozřejmě promítají a promítnou do výcviku našich jednotek na území ČR. V neposlední řadě je to pro AČR a pro celou ČR prestiž u našich partnerů.

Lišil se nějak způsob velení jednotlivých rotací v závislosti na tom, jaké jednotky v MN BG SVK působily?

Troufám si říct, že se velení nějak zásadně nelišilo. Struktura a schopnosti jednotlivých kontingentů se sice průběžně měnily, ale z pohledu velení a řízení to nemělo žádný výrazný vliv.  

Jak hodnotíte celkovou sladěnost vojáků všech zúčastněných států v rámci 3. rotace?  Na čem je případně podle vás potřeba více zapracovat?

Na tuto otázku lze pohlížet ze dvou úrovní – národní a mezinárodní. Z té první stránky národní bych chtěl podotknout, že AČR věnuje značnou pozornost systematické přípravě a kontrole jednotek před vlastním nasazením do jakékoliv zahraniční operace. Výjimkou tak nebyl ani tento náš příspěvek do mezinárodního bojového uskupení zde na Slovensku.

U části mezinárodní je systém přípravy a vlastní kvality nasazených jednotek různorodý, nikoliv však kvalitativně horší. Jinými slovy jsme se setkaly s různou úrovní a na začátku jsem musel věnovat značné úsilí sjednotit a odladit některé schopnosti tak, abychom uspěli v rámci certifikačního cvičení. Z mého pohledu je nutné některé procesy nastavit s koaličními partnery již před vlastním nasazením. Na druhou stranu je pravda, že vytíženost armádních jednotek bez ohledu na národnost je značná a časová dotace na kvalitní přípravu tudíž logicky nedostatečná. V konečném důsledku je proces integrace a společný výcvik nastaven tak, že bojová skupina je schopna být nasazena a splnit stanovené úkoly. 

V dalších rotacích budou velet Španělé. Budete jim za AČR velení MN BG SVK předávat s nějakým konkrétním doporučením či radou?

Následujícímu 4. ÚU AČR, které bude po nás v lednu 2024 přebírat plnění úkolu, bude ještě velet Armáda České republiky, a Španělé převezmou velení Mnohonárodního bojového uskupení Slovensko až v létě příštího roku. Prakticky zde již ale budou od ledna a postupně se budou seznamovat s místním prostředím a úkoly, které zde budou muset plnit. Každý velitel se vždy s předstihem seznamuje s úkoly, které před ním stojí, a to platí ve všech armádách světa. Španělé již teď vyvíjejí enormní zájem o naše poznatky a zkušenosti. Celý proces předání je formalizován v doktrínách NATO a již teď se zpracovává detailní transformační plán. V neposlední řadě je nutné podotknout, že AČR předáním odpovědnosti vedoucího národa svojí účastí nekončí a na území Slovenska ponechá jak jednotky, tak část velení. 

Pozměnil byste něco do budoucna na dosavadním modelu MN BG SVK s cílem toto uskupení ještě více zefektivnit?

V současné chvíli je asi předčasné hodnotit efektivitu stávající struktury. Avšak z mého pohledu hodnotím, že současná struktura splňuje parametry k naplnění daných úkolů. Samozřejmě, že je vždy prostor pro zlepšení a problémů, zejména v oblasti logistiky a interoperability, je celá řada. V neposlední řadě je nutné si uvědomit, že systém a procesy se neustále vyvíjejí a čas a úsilí je jediným lékem ke zlepšení a odstranění stávajících nedostatků.

Jak byste zhodnotil celé 3. ÚU AČR? 

Já osobně hodnotím naše úkolové uskupení jako výrazný úspěch tvrdé práce na všech úrovních. Podařilo se nám zplánovat a provést sérii cvičení, které bychom z kapacitních a časových důvodů nebyli schopni na území ČR provést. Všechna tato cvičení posouvala schopnosti bojového uskupení do dnešní podoby, tedy do podoby, kdy je bojové uskupení schopno nasazení a splnit úkoly nejen odstrašení ale i reálného bojového nasazení. Jsem plně přesvědčen, že všechny úspěchy, zkušenosti a nabyté vědomosti plně využijeme v budoucnosti jak na území ČR, tak kdekoliv, kde bude potřeba naše pomoc.