Nejistotu okolo budoucího armádního rozpočtu a dostatku finančních prostředků by mohly částečně vyřešit zahraniční fondy ERIP a EDF. Jaké má Česká republika možnosti v této oblasti, se pokusím nastínit v následujícím článku.

Foto: Nejistotu okolo budoucího armádního rozpočtu a dostatku finančních prostředků by mohly částečně vyřešit zahraniční fondy ERIP a EDF (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

K tomu, aby Armáda České republiky mohla plnit své úkoly vyplývající ze zákona, byla respektovanou armádou v rámci NATO a zároveň si udržela bojeschopnost, je potřeba modernizace. Ta již několik let probíhá a do roku 2030 by se podle všech koncepcí a plánů měla AČR stát respektovanou a účinnou silou na bojišti 21. století. Na této cestě je však celá řada překážek, mezi které můžeme v poslední době zařadit například pandemii covid-19. Ta, vzhledem k sanaci jejích následků (zejména v ekonomice), zapříčinila nejistotu ohledně budoucího financování modernizace AČR. Ačkoliv se armádě, resp. Ministerstvu obrany vrátilo tolik diskutovaných 10 miliard Kč, není jisté, jak to s financováním armádních nákupů dopadne v příštích letech. Druhou událostí, která v posledních dnech výrazně promlouvá do modernizace armády, je tzv. vrbětický incident. Po šokujícím prohlášení premiéra Andreje Babiše a vicepremiéra (a toho času i ministra zahraničí) Jana Hamáčka se nahlas začalo mluvit o potřebě výrazného urychlení vyřazení techniky sovětské/ruské provenience. Vzhledem ke zmíněné finanční nejistotě má ČR dvě možnosti kde sehnat dodatečné finanční prostředky na nákup moderní techniky. Obě tyto možnosti vyžadují úzkou spolupráci se spojenci v rámci NATO a EU. Česká republika by tak měla zároveň možnost se v jednom případě podílet na vývoji moderních obranných systémů na úrovni EU, v druhém případě by se pak jednalo o možnost přímého nákupu zbraňových systémů z USA. Oba případy by posunuly ČR dopředu. 

První možností je European Defense Fund (EDF). Zde se nejedná o přímé poskytnutí finančních prostředků na nákup techniky. Prostřednictvím EDF zajišťuje EU svou strategickou autonomii na Spojených státech ve formě podpory evropských obranných kapacit. V rámci „evropského rozpočtu“ na roky 2021-2027 bude EDF pracovat s částkou až 13 miliard eur. Členské státy tyto peníze mohou využít na společné evropské obranné projekty. Naše republika má tak příležitost navázat spolupráci na evropské úrovni například v rámci iniciativy PESCO, ve které ČR vede projekt v oblasti pasivních sledovacích systémů a elektronického boje. O pasivní sledovací systémy má zájem i NATO, které před několika lety pořídilo systémy DPET. Dá se tedy předpokládat, že obecný zájem o české pasivní technologie v Evropě je.  Vzhledem k tomu, že se do projektu v PESCO nedávno zapojilo i Estonko, může ČR využít estonské know-how v oblasti bezosádkových pozemních systémů společnosti MilRem Robotics. Připomeňme, že ČR také vyvíjí bezosádkové pozemní vozidlo UGV-Pz. Tímto by mohl být odstartován evropský projekt nového bezosádkového pozemního vozidla. Druhou možností, jak se v rámci EDF zapojit, je například spolupráce při zavádění lehkých cvičných letounů L-39NG a rozšiřování portfolia jejich výzbroje například pomocí integrace střel IRIS-T. Tím by se opět zvýšila konkurenceschopnost letounu, pravděpodobnost nákupu ostatními státy a tím pádem i hodnota letounu. Připomeňme však, že i L-39NG používá některé americké technologie, což by vzhledem ke struktuře zákazníků mohl být pro export tohoto letounu problém. 

V druhém případě lze uvažovat nad přímou spoluprací s USA. Díky americkému programu ERIP (European Recapitalization Incentive Program) mohou evropští spojenci modernizovat své ozbrojené síly, zbavit se většinou zastaralé sovětské/ruské techniky a posílit tak celkovou spolupráci s nejsilnějším členem Aliance. Mezi lety 2016 a 2020 využilo program ERIP osm evropských spojenců. Celková částka vyplacená těmto spojencům ve zmíněném období přesáhla 276 milionů dolarů. Částka se odvíjí od vůle spojeneckého nebo partnerského státu nakoupit americkou techniku a celkové částky, kterou je ochoten spojenecký nebo partnerský stát do nákupu vložit. V neposlední řadě jde také o vůli jednotlivých států nahrazovat většinou již zastaralou sovětskou/ruskou techniku. Jako příklad lze uvést událost, kdy sousední Slovensko obdrželo ve fiskálním roce 2017 částku 30 milionů dolarů na pořízení vrtulníků Black Hawk. Bulharsko zas obdrželo ve fiskálním roce 2018 částku 56 milionů dolarů v rámci akvizice stíhacích letounů F-16. V případě České republiky lze uvažovat například o projektu nahrazení transportních vrtulníků Mi-17 resp. Mi-171Š. V tomto případě se nabízí budoucí spolupráce s USA na pořízení jejich náhrady včetně servisu a modernizací. Je pak otázkou, nakolik by šlo využít programu ERIP při budoucích modernizacích již podepsaných vrtulníků UH-1Y Venom a AH-1Z Viper. V oblasti spolupráce se Spojenými státy je třeba také připomenout strategickou polohu naší republiky – ta může do jisté míry hrát roli například v projektech společných výcvikových a servisních středisek pro americkou techniku zavedenou v evropských ozbrojených silách. Nabízí se tedy otázka, zda je možné zařadit ČR do programu ERIP a jeho prostřednictvím spolufinancovat vznik takovýchto středisek na území ČR.

Je ovšem potřeba také připomenout, že spolupráce se Spojenými státy není jen tak. Američané velmi pozorně sledují, jak konkrétní stát přistupuje ke své obraně a poslední politické tahanice o vrácení 10 miliard korun do rozpočtu ministerstva obrany ČR nejsou rozhodně dobrou vizitkou. Jaké to bude mít následky pro případnou budoucí obrannou spolupráci, ukáže až čas. V rámci přesvědčování spojenců o naší ochotě budovat obranné kapacity lze například zmínit memorandum o společném budování českého letectva či spolupráce při využití pardubického a mošnovského letiště. 

Finanční situace České republiky podle všeho nebude v následujících letech taková, aby bylo možné zahájit a dokončit rozsáhlé vyzbrojovací či modernizační projekty. Vzhledem k tomuto faktu a průmyslovému potenciálu ČR je tak na rozumné uvažovat o společných obranných projektech na úrovni EU. V případě programu ERIP by ČR měla možnost zařadit do výzbroje špičkovou techniku a zároveň prohloubit spojenectví s nejsilnějším členem Aliance. Obě výše uvedené cesty by každopádně České republice měly pomoci v účinném budování spojenectví napříč mezinárodními organizacemi a zároveň by měly podpořit její obranyschopnost.