V návaznosti na nedávné výročí deseti let služby obrněných vozidel Pandur II CZ ve výzbroji Armády České republiky se v mediálním prostoru objevilo hned několik článků, zaměřených na možné modernizace těchto vozidel. Jedním z nejzajímavějších materiálů jsou články v časopisech ATM (3 a 4/ 2021). Nejvíc prostoru je v těchto článcích věnováno otázce možné výměny stávající, relativně zastaralé věže, resp. zbraňové stanice RCWS-30 (Samson Mk I), kde byly představeny i některé zbraňové stanice, které připadají v úvahu pro možné osazení na KBVP Pandur II CZ. Zřejmě se jedná o nejkomplexnější materiál, jaký se v ČR objevil.

Foto: V návaznosti na nedávné výročí deseti let služby obrněných vozidel Pandur II CZ ve výzbroji Armády České republiky se v mediálním prostoru objevilo hned několik článků, zaměřených na možné modernizace těchto vozidel. (ilustrační foto) | 4.brn / Ministerstvo obrany ČR

Zbraňová stanice RCWS-30/Samson Mk I

Předně lze konstatovat, že zbraňová věž RCWS-30, osazená na českých kolových bojových vozidlech pěchoty KBVP Pandur II CZ, je z dnešního pohledu skutečně zastaralá. Její zásadní nevýhodou je především absence jakékoliv pancéřové ochrany. Možná ještě větší nevýhodou je fakt, že při dobíjení zásobníku je třeba opustit vnitřek vozidla, zatímco u modernějších zbraňových stanic je možné snadné dobíjení zásobníku z vnitřku vozidla.  Především tento prvek působí při prvním pohledu takřka anachronicky, kdy je zřejmá vysoká zranitelnost posádky při výše uvedeném úkonu.

Zde je nutno podotknout, že takovéto pojetí dobíjení včetně absence pancéřové ochrany bylo obvyklé také u dalších zbraňových stanic první generace, kam spadá právě i typ RCWS-30. Pojetí zbraňové stanice RCWS-30 zkrátka odpovídá době svého vzniku, tj. konci devadesátých let minulého století. Je proto nesmyslné ji srovnávat se současnými zbraňovými stanicemi.

Zbraňová stanice RCWS-30 navíc měla a má i celou řadu pozitivních prvků. Klíčovou výhodou zbraňové stanice RCWS-30 byl již samotný použitý kanon Mk.44 Bushmaster II. Ten ve své kategorii patří k nejúspěšnějším a také nejrozšířenějším. Díky němu AČR dokázala aspoň částečně přejít z „východní“ ráže 30x165 mm, použité např. u kanonů 2A42 vozidel BVP-2, na „západní“, výkonnější ráži 30x173 mm. Velkou výhodou zbraňové stanice RCWS-30 je také její nízká hmotnost, činící pouhých 1480 kg. Faktor nízké hmotnosti je přitom v případě relativně lehkých Pandurů mimořádně důležitý, důležitější než např. u mnohem těžších obrněných transportérů Boxer.

Zásadní výhodou zbraňové stanice RCWS-30 byla především její relativně nízká cena. Ta byla tehdy nižší než cena jiných zbraňových stanic, účastnících se tehdejšího tendru AČR na výzbroj pro KBVP Pandur II CZ. Přesto cena jedné věže vyšla na více než 40 milionů korun a výrazně tak přispěla ke zdánlivě vysoké ceně českých Pandurů.

Tato na první pohled vysoká cena moderních zbraňových stanic je však oprávněná. Díky tomu, že zbraňové stanice kromě samotného kanonu obsahují i pozorovací přístroje, zaměřovací přístroje, doplňkovou výzbroj atd., představují tyto skutečnou „pěst“ daného vozidla, a zásadně tak určují jeho bojovou hodnotu. Firma Cockerill, jeden z největších výrobců zbraňových stanic, tak ve svých reklamních materiálech zcela oprávněně tvrdí, že bez zbraňové věže obrněné vozidlo představuje jen pancéřované taxi. Toto tvrzení je sice trochu zjednodušující, přesto je zřejmé, že tato „pěst“ (zbraňová věž se systémem řízení palby) je velmi důležitá. I v případě obrněných transportérů je, stejně jako u jakékoliv moderní techniky, důležitý význam software i hardware. Konflikty posledních let navíc jasně ukázaly na význam palebné síly a nutnost kanonové výzbroje i u kolových vozidel – proto se kolové obrněné transportéry (jako byla např. ruská vozidla řady BTR, u kterých také došlo k posílení výzbroje) proměnily v kolová bojová vozidla pěchoty.

Dále je třeba připomenout, že tehdejší akvizici vozidel Pandur II CZ provázely i politické tlaky na co nejnižší cenu. Proto také byl původní počet objednaných vozidel Pandur postupně seškrtán na pouhých 107 ks (původně se plánovalo až 234 ks, ještě v polovině devadesátých let se počítalo s nákupem až 600 ks obrněných transportérů). Samozřejmě si lze položit otázku, zda byl tento důraz na co nejnižší cenu skutečně tou nejlepší cestou. Na druhou stranu lze konstatovat, že tento přístup byl dán celkovým přístupem politické reprezentace k otázkám obrany státu, dlouhodobě nízkými výdaji na obranu, a v neposlední řadě také nástupem globální ekonomické krize. Volba levnější zbraňové stanice pro bojovou verzi Panduru II CZ proto byla logickým krokem. Ostatní srovnatelné stanice, které byly v dané době nabízené, se navíc z hlediska technického pojetí (absence pancéřové ochrany) od zbraňové stanice RCWS-30 příliš nelišily a nepřinesly by tedy žádné zásadní zlepšení. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že volba zbraňové stanice RCWS-30 byla v době nákupu českých vozidel Pandur II CZ dobrým, pragmatickým krokem. I proto by bylo chybné zbraňovou stanici RCWS-30 zcela zavrhovat.

Má smysl nahrazovat zbraňové stanice RCWS-30 novou zbraňovou stanicí?

Pokud si máme zodpovědět tuto otázku, pak je třeba si uvědomit, že obrněná vozidla Pandur II CZ – a to i se svými zbraňovými stanicemi RCWS-30 – slouží v AČR již řadu let, a to úspěšně. Je faktem, že v počátcích své služby se Pandury potýkaly s relativně nízkou bojeschopností. A stejně tak je faktem, že na jejich nižší úrovni bojeschopnosti se podepsaly právě zbraňové stanice RCWS-30, které měly vysokou poruchovost. Dnes však byly tyto chyby odstraněny, a bojeschopnost Pandurů i jejich zbraňových stanic je na nesrovnatelně vyšší úrovni, odpovídající úrovni jiných armád. Dalo by se říci, že vojáci i armádní technici se naučili obrněná vozidla Pandur II CZ a jejich zbraňové stanice RCWS-30 perfektně ovládat i ošetřovat.

Důležité je, že obrněná vozidla Pandur II CZ se reálně osvědčily také v bojových podmínkách, a to při jejich nasazení v Afghánistánu.  Stejně tak se zde velice osvědčily i samotné zbraňové stanice RCWS-30. Vysoce byla oceňována především přesnost a spolehlivost kanonu, ale i velmi dobrý přehled bojiště. V tomto směru případné modernější zbraňové stanice většinou nepřinášejí žádné zásadní zlepšení, což se týká především již zmíněné lepší ochrany. I stávající zbraňové stanice RCWS-30 je navíc možno modernizovat aplikací modernějšího software.

Zásadním problémem samozřejmě zůstává již zmíněná, poněkud nešťastná, koncepce, kdy při dobíjení zásobníku je třeba opustit vnitřek vozidla, což samozřejmě přináší mnohem vyšší pravděpodobnost zranění či usmrcení obsluhy. Otázkou pak je, nakolik je pravděpodobné, že se české Pandury dostanou do situace, že bude třeba měnit zásobník během bojové situace? Nakolik je pravděpodobné, že během jediné bojové operace vystřílí celý zásobník? Zkušenosti z nasazení obrněných transportérů Pandur II CZ v Afghánistánu naznačují, že pro většinu operací stačí menší množství výstřelů. Současné konflikty ukazují, že u bojových vozidel pěchoty, kolových či pásových, je vyžadována spíše schopnost přesné palby než role prostředku palebné podpory (to je úkol pro jiné zbraňové systémy). I proto je u obrněných vozidel dnes kladen takový důraz na software zbraňových stanic, na systémy řízení palby atd.

Pokud se podíváme na jiné modernizační programy, pak tyto bývají většinou méně ambiciózní. Obvykle se týkají spíše jen dílčích prvků, a nikoliv systému jako takového. Často se zaměřují jen na software. Radikální modernizace jsou sice technicky možné, mnohdy však bývají finančně nákladné. Je faktem, že např. americká armáda plánuje modernizovat své obrněné transportéry Stryker novou zbraňovou stanicí Protector MTC-30. Zde však jde o náhradu původních velkorážních kulometů z důvodu potřeby navýšení palebné síly. Oproti tomu se jen zřídka setkáme s programy, ve kterých by došlo k náhradě zbraňové stanice s kanónovou výzbrojí jinou zbraňovou stanici (pokud nepočítáme náhrady klasických osádkových věží zbraňovými stanicemi z důvodu úspory hmotnosti a prostoru).

Do hry navíc vstupuje i faktor finanční. Jak již bylo zmíněno, moderní zbraňové stanice, jako jsou např. zmíněné zbraňové stanice Protector MTC-30, jsou výkonnější a nabízejí jak pancéřovou ochranu, tak i možnost dobíjení zbraně z prostoru vozidla. Zároveň jsou však výrazně dražší, mnohem dražší než věže RCWS-30. Pokud by se tedy šlo cestou modernizace všech českých KBVP Pandur II CZ a náhrady všech zbraňových stanic RCWS-30, pak by to znamenalo náklady ve výši několika miliard (nelze počítat jen samotnou cenu věží, je potřeba počítat i cenu provedených prací atd.). Bylo by přitom nesmyslné z úsporných důvodů zmodernizovat, resp. osadit novou zbraňovou stanicí, jen část českých Pandurů, např. jen jeden prapor, a provozovat tak dva typy zbraňové stanice současně na jednom typu vozidla. Takovéto řešení by bylo především z hlediska logistického velice náročné a drahé. Je faktem, že některé armády k takovému kroku sáhly a provozují několik zbraňových stanic současně. Příkladem může být např. připravovaný španělský nákup kolových obrněných vozidel Piranha 5, které budou osazeny hned dvěma typy zbraňových stanic používajících automatický kanon. Takovéto řešení jsou ale vhodné spíše pro větší armády, provozující velké počty dané obrněné techniky. V případě české armády, která má k dispozici jen relativně malé množství obrněných vozidel Pandur II CZ, by toto řešení nebylo příliš vhodné.

V případě české armády je třeba navíc připočíst i fakt, že AČR by pro stávající zbraňové stanice RCWS-30, sňaté při případné modernizaci Pandurů, neměla žádné využití. V zahraničí je přitom běžné, že starší zbraňové stanice, získané v rámci modernizací, jsou následně osazovány na nějaká jiná, méně výkonná vozidla. AČR ale vozidly, která by připadala v úvahu pro osazení zbraňovými stanicemi RCWS-30 sňatými z obrněných transportérů Pandur, nedisponuje. Jedinými vozidly, která z hlediska technického připadají v úvahu pro osazení zbraňovou věží RCWS -30, jsou v AČR skutečně jen Pandury. Armádě by tak zůstaly zbraňové věže RCWS-30 (které přitom mají ještě dostatečnou technickou životnost a mohou sloužit řadu let) ve skladech.

Modernizace by měla být také úměrná celkové ceně Pandurů. Resort obrany se v současnosti potýká s nedostatkem finančních prostředků, které navíc potřebuje na jiné akviziční programy (akvizice pásových BVP, nákup nových tanků atd.), proto by se mělo v rámci případné modernizace Pandurů k danému faktu přihlížet.

Má tedy smysl české obrněné transportéry Pandur modernizovat? Bezesporu ano. Takovéto modernizační programy jsou zcela obvyklé a umožňují zachovat bojeschopnost dané techniky v plné výši. Nestačí se spokojit pouze s generálními opravami a je tedy třeba přistoupit k celkové modernizaci. Bylo by např. velmi vhodné nakoupit nové protitankové střely, resp. nové verze protitankových střel Spike-LR s vyšším dostřelem. Takovýto modernizační krok by výrazně navýšil bojové schopnosti Pandurů – a to bez nějakého zásahu do konstrukce zbraňové stanice.