Vojáci Armády České republiky dostanou spolu s nejnovější verzí útočné pušky CZ BREN 2 také nové taktické bodáky MK.I. Nové pušky přicházejí k útvarům od konce roku 2021. Konstruktérem bodáku je major Roman Hippík, který má na svém kontě mj. výsadkářský nůž Charon zavedený u 43. výsadkového praporu v roce 2000, a je v rámci AČR od roku 1994 instruktorem boje zblízka. Zbraň lze využít nejen jako taktický bodák po nasazení na hlaveň útočné pušky, ale také samostatně jako bojový nůž.

Foto: Vojáci Armády České republiky dostanou spolu s nejnovější verzí útočné pušky CZ BREN 2 také nové taktické bodáky MK.I | Ministerstvo obrany ČR

Vojenské technologie zažívají nebývalý rozvoj a mohlo by se zdát, že v době zavádění dronů všemožného určení, pokročilé munice, nebo systémů zásadním způsobem na digitalizovaném bojišti zvyšujícím situační povědomí bojujících, jsou investice do vývoje zbraně koncepčně natolik řekněme tradiční, jakou je bodák, zbytečné. Pomineme-li doby dávno minulé, v nichž měla pěchota na svůj manévr a boj chladnou zbraní díky velmi nízké kadenci a přesnosti palných zbraní nepoměrně více času, bodáky samozřejmě přišly ke slovu i v průběhu 20. století.

Během války v Pacifiku například na Peleliu útočila na bodák americká námořní pěchota proti japonským postavením na důležitém letišti, ale k významnějším akcím tohoto charakteru došlo ještě během války ve Vietnamu. V omezené míře pak bylo zaznamenáno využití bodáků i v modernějších konfliktech, a to až k akcím v rámci tzv. války proti teroru. V roce 2004 provedla bodákový útok britská pěchota v Iráku. A příkladů bychom našli více.

Ač zvyšující se přesnost a účinnost střelných zbraní dále potenciální efektivitu bodáku z hlediska jeho využití na moderním bojišti snižuje, neznamená to, že v individuální rovině taková zbraň ztrácí své opodstatnění. Zejména nalezne-li konstruktér vhodné řešení, které kombinuje roli bodáku a bojového nože. O užitečnosti bojového nože ve výzbroji/výstroji vojáka nikdo nepochybuje; lze-li jej snadno nasadit na hlaveň útočné pušky a získat tím v podstatě dlouhou chladnou zbraň, nadto díky vlastnostem použitého materiálu a promyšlenou konstrukcí zbraň odolnou a při zručném zacházení protivníkovi nebezpečnou, tím lépe. Moderní bodáky, jako americké M9 nebo námořní OKC-3S, přesně tyto dvě role spojují, a dávají tak do ruky vojákovi univerzální zbraň/nástroj, který může využít v pestré paletě situací.

Foto: Zbraň lze využít nejen jako taktický bodák po nasazení na hlaveň útočné pušky, ale také samostatně jako bojový nůž. | Ministerstvo obrany ČR

Ve své základní roli, a to je třeba připustit, jejich význam klesá, přičemž míra ztrát, které způsobily nepříteli, nebyla nijak mimořádně rozhodující ani před sto lety. Různí autoři uvádějí, že nejvýše 2 % ztrát během boje pěchoty za první světové války způsobily bodáky - a jde patrně o spíše přehnaný počet. K podobnému počtu se lze dostat při porovnávání údajů o ztrátách během napoleonských válek, tedy o dalších sto let hlouběji, bez kulometů a těžkého dělostřelectva.

Podobně jako tehdy však bodák oplývá vlastností, která se možná nepromítá přímo do statistiky výsledku střetnutí, ale svůj vliv nepochybně má. Pěchota s nasazeným bodákem, zejména při boji na krátkou vzdálenost a v uzavřených prostorech (CQB), působí agresivně, přičemž pocit agresivity může pomoci přemáhat vlastní strach a dodává sebevědomí. Před sebevědomě působící pěchotou se nepřítel, má-li takovou možnost, raději rozhodne pro ústup. V tom ostatně spočíval hlavní význam nasazených bodáků již během válečných konfliktů vedených s černoprachými předovkami s kadencí dvou nebo tří ran v minutě a diskutabilní přesností již na vzdálenost sta metrů. Ohrozit protivníka útočným manévrem a přimět ho při nejistých vyhlídkách vyklidit pozici spíše než se s ním skutečně v boji muže proti muži střetnout.

Na webu Ministerstva obrany a Armády České republiky se o novém bodáku MK.I dočteme následující: Taktický bodák MK.I vyrábí společnost Mikov, autor na něm spolupracoval s Českou zbrojovkou Uherský Brod. „Vývoj trval dva roky. Během té doby se upravil tvar čepele, záštity, patice a ergonomie rukojeti, která je podobná noži Falco 102. průzkumného praporu,“ vysvětluje mjr. Hippík, který se při jeho tvorbě inspiroval útočným nožem UTON vz. 75 například v tom, že i u MK.I lze pilku a pilník zasunout do patice bodáku. „Nyní ovšem příslušenství zapadá do čelistí shodně, jako zajištění bodáku na hlavni útočné pušky,“ popisuje odlišnost Roman Hippík.

Taktický bodák MK.I pasuje na BREN 2 vyjma typu s 11palcovou hlavní. Nůž při testování prošel řadou náročných zkoušek: obstát musel při sekání, páčení, lámání, při vysoké zátěži na rukojeti i násilném zacházení jak v taktických rukavicích, tak při silném znečištění. Nové je rovněž pouzdro, kde kůži a textilii UTONu nahradil moderní kydex. Vyjímání z pouzdra je nehlučné, bodák drží i ve vodorovné poloze a lze jej umístit na taktickou vestu pomocí MOLLE vazby.

Novou zbraň si při natáčení videa pro TV Army vyzkoušel také svobodník Lukáš Poláček ze 71. mechanizovaného praporu Hranice a jeho první dojmy byly více než pozitivní: „Byl jsem překvapený, že nový bodák je menší a lehčí než předchozí typ u BREN 1, a tím pádem se dá snadněji používat jako běžný nůž. Velkou výhodou je možnost připnutí na taktickou vestu. Ve všech předváděných situacích se s ním pracovalo perfektně.“

Nasazeným bodákem lze vést přímé body, sestupné i vzestupné diagonální seky, a po sejmutí z hlavně jej lze použít jako běžný bojový nůž, který lze vést seky, řezy a body i údery paticí. Záštita bodáku je konstruována tak, aby sváděla zbraň nepřítele jak při nasazení na ústí hlavně, tak samostatně kryla ruku vojáka, a to i při obráceném úchopu. Kromě toho lze záštitu využít při vytahování pilky a pilníku.

Foto: Mjr. Roman Hippík je autorsky podepsán pod desítkami návrhů útočných nožů a dýk, které pomáhají příslušníkům ozbrojených sborů při plnění jejich úkolů. | Ministerstvo obrany ČR

Konstruktérovi bodáku MK.I, majorovi Hippíkovi, jsme položili pár otázek:

Je běžné, že bodák bývá používán jako nůž? Dříve platilo, že je nebroušený.

Ano máte pravdu, existovaly bodáky, které měly různé typy čepelí. V průběhu vývoje této zbraně se jejich tvar vždy přizpůsoboval taktice. Jedny z prvních bodáků dokonce při nasazení na zbraň plnily i funkci kopí proti jízdě a po jejich sejmutí se staly šavlí v boji muže proti muži. Svou dnešní podobu začaly dostávat až na bojištích první světové války, a to především díky zákopům. Bojující strany, zejména úderné jednotky, potřebovaly zbraň, kterou budou moci použít i jako útočný nůž. Z dobových materiálů jsou známy situace, kdy převážně německé úderné jednotky byly vyzbrojeny pouze pistolemi, granáty a upravenými bodáky nožového typu. Po zavedení útočných nožů a dýk se však délka čepelí bodáku opět prodloužila v rozmezí od 25 do 45 cm.

Další zkracování čepelí nastalo na bojištích druhé světové války. Od té doby se tak většina armád začala přeorientovávat na kratší a víceúčelové bodáky, se kterými bylo možno řezat, páčit, stříhat dráty a vést údery s paticí podobně jako u kladívka. To však nebylo samozřejmostí u všech armád. Důkazem pravého opaku je náš bodák k samopalu vzor 58. Jeho konstrukce byla uzpůsobena taktice při použití velkých bojových formací. Předpokládalo se, že jeho délka bude postačující na vykrytí výpadů zbraní nepřítele a k následnému vedení bodů. Tvar hrotité, ale nenaostřené čepele bodáku zaručoval, že před samotnou penetrací tkáně dojde k její deformací a zranění tak bude více devastující. Další vývoj však ukázal, že voják spíše potřebuje bodák takové konstrukce, který mu poslouží i jako běžný nůž.

Mnohé zahraniční bodáky umí s adaptérem na pouzdře stříhat i plot. Byla takováto úvaha při návrhu taktického bodáku MK.I?

O této variantě jsem při řešení konstrukce vůbec neuvažoval. Mechanismus by jednak zvýšil hmotnost bodáku a také by celý projekt prodražil. Podle Ing. Martina Šandy ze Zbrojovky Uherský Brod, který mi zakázku zadal, se mělo jednat o jednoduchou konstrukci, která bude vyhovovat potřebám současného bojiště. Doslova to měl být bodák – nůž, který se stane kamarádem každého vojáka. Schopnost stříhat drát jsem nahradil uchycením nářadí (pilníku a pilky) v zámku patice. Tím se daleko víc zvýšila užitná hodnota zbraně.

Foto: Jednotlivé fáze vývoje (prototypy) bodáku MK.I | Ministerstvo obrany ČR

Má na dnešním moderním bojišti (drony a další moderní technologie) bodák stále své uplatnění?

Za mě mají a budou mít bodáky své místo na bojišti ještě dlouhou dobu. Jejich použití je v poslední době samozřejmě ojedinělé. Byla by však chyba zbavovat vojáka zbraně, která se dá použít v případech, kdy dojde na boj muže proti muži, nebo když dojde munice.

Území, kde se bojovalo, je pod kontrolou ve chvíli, kdy na něm stojí noha vojáka, a ne když na něm přistane dron. Nejsem v žádném případě žádný zpátečník. Využití moderních technologií včetně nejmodernějších senzorů a dronů na soudobém bojišti, je hlavní pracovní náplní našeho úseku u Vojenské akademie ve Vyškově, kde zastávám funkci náčelníka tohoto úseku. Kdo se však komplexně zajímá o taktiku pozemních jednotek ve světě, potvrdí vám, že důkazů o tom, že éra bodáků neskončila je stále dost. V britské armádě se dokonce v současnosti stává výcvik v boji s bodákem jednou ze součástí psychologické přípravy vojáka na boj. To že někteří tvrdí, že bodákům odzvonilo, je důsledek absence většího konfliktu a neuvědomění si samotné podstaty hlavních druhů bojové činnosti armád. Asymetrická bojiště, které jsme měli možnost v posledních dvaceti letech poznat, nebyly bohužel konvenčním bojištěm, na které musíme být také připraveni. Proto moji odpověď zakončím citátem, „Si vis pacem, para bellum – Chceš- li mír, připrav se na válku.

Video: Nový taktický bodák MK.I | YouTube

Dá se říct, že bodák MK.I je náhradou nože UTON?

Při vývoji nového bodáku bylo zadání dodat k nové útočné pušce funkční bodák. Útočný nůž vz.75, neboli UTON jak jej mnozí nazývají, není standardní výzbrojí každého vojáka. I v současnosti je určen pro průzkumníky, výsadkáře a piloty. Takže jej používá jen malá část armády. Ostatní vojáci jsou odkázání jen na bodáky nebo nože, které si pořídí sami. Vyplnit tuto mezeru byl další záměr tohoto projektu. Jak už jsem uvedl, nový bodák, ač je součástí soupravy útočné pušky, by se měl stát běžnou výzbrojní součástkou. Voják by s ním měl plnit veškeré pracovní činnosti, pro které byl zkonstruován. Pokud zůstane ležet ve skladech, bude jen sílit povědomí, že bodáky jsou přežitek.