Jedním z nejzávažnějších rozhodnutí nového vedení ministerstva obrany ČR, ale i české vlády, se stalo odložení akvizice nových bojových vozidel pěchoty. Jde o spíše očekávaný krok, přesto toto rozhodnutí vyvolává celou řadu dalších otázek.

Na první pohled toto rozhodnutí působí poněkud smutně. Vždyť program akvizice nových BVP, která měla nahradit stávající vozidla BVP-2 (BMP-2) sovětské provenience, byl vyhlášen již v r. 2016, tedy před šesti lety. Akvizice BVP je tak jedním z nejdéle trvajících přezbrojovacích programů v historii ČR. Nemluvě o tom, že na zastaralost BVP vojáci upozorňovali již dávno, a program přezbrojení na nová BVP byl jen neustále odkládán z důvodu nedostatku finančních prostředků. Odložení akvizice nových BVP navíc znamená, že vojáci se i nadále budou muset spoléhat na koncepčně a technicky zastaralá, ale v případě AČR i notně opotřebovaná vozidla BVP-2.

Přesto lze toto rozhodnutí o odložení akvizice BVP hodnotit jako krok správným směrem. Získaný čas totiž umožňuje podívat se na ono výběrové řízení trochu jinak. Akvizice nových BVP se navíc stala středem pozornosti nejen samotných vojáků a odborníků, ale vzhledem ke svému ekonomickému rozsahu (53 mld. Kč) se dostala do zájmu i širší veřejnosti. Lze navíc předpokládat, že vzhledem k současné nelehké ekonomické situaci ČR tento zájem bude ještě silnější a akvizice se také zřejmě stane terčem útoků opozice, především SPD. I proto by výběrové řízení mělo být co nejtransparentnější a všechny otázky a případné nesrovnalosti by měly být náležitě zodpovězeny. Především k tomu by onen získaný čas měl být využit. O stavu tendru lecos napovídá i vyjádření ministryně obrany Jany Černochové, kdy na nedávné schůzi Výboru pro obranu označila stav zakázky za žalostný. S cílem odborně analyzovat stav zakázky na nová BVP tak byla 25. února mezi Ministerstvem obrany a advokátní kanceláří HAVEL & PARTNERS s.r.o. podepsána smlouva na právní posouzení veřejné zakázky "Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace - nákup". Jasná právní analýza tendru na nová BVP byla ministryní obrany avizována již v lednu tohoto roku v rámci její návštěvy 7. mechanizované brigády. „Všechny společnosti, které se do výběrového řízení přihlásily, již investovaly nemalé finanční prostředky, řádově desítky až stovky milionů korun, a pokud bychom se na tomto současném pomyslném rozcestí rozhodli špatně, může to Českou republiku stát hodně finančních prostředků na arbitrážích,“ řekla tehdy Černochová. 

Potřeba nových BVP

Tato otázka je možná nejdůležitější. V poslední době se totiž objevují úvahy, že by bylo nejlepší tuto akvizici zcela zrušit, a uspořené prostředky použít jinde, např. na sociální účely. Zkušenosti z konfliktů současnosti však jasně ukázaly, že BVP mají ve výzbroji armád stále své místo. BVP se velice osvědčila a ukázala se jako skutečně univerzální systém, schopný řešit široké spektrum úkolů. BVP tak i přes svou vysokou cenu nabízejí velice dobrý poměr cena/výkon. Proto si BVP pořizují státy prakticky po celém světě. Česká republika navíc není prosta bezpečnostních rizik.

Je nutno poukázat na současnou agresi Ruska proti Ukrajině, a to především pomocí klasické bojové techniky (včetně BVP). Obavy vzbuzuje i dění na území bývalé Jugoslávie, kde opět narůstají spory mezi jednotlivými státy, které přitom již v devadesátých letech vyvolaly občanskou válku. Je tedy třeba, aby státy NATO včetně České republiky disponovaly dostatečně mohutnou odstrašující silou, schopnou zapůsobit na potenciálního protivníka, a odradit ho od případného útoku. Tuto sílu mohou představovat jen armády členských států, ovšem armády náležitě vyzbrojené i těžkou technikou, včetně BVP.

Akvizice BVP tak není jen nějakým naším závazkem vůči NATO, jak je často argumentováno. Akvizice BVP je především výrazem naší ochoty bránit náš stát, Českou republiku. Je tedy i výrazem vlastenectví. Nová BVP proto AČR, ale i samotná Česká republika skutečně potřebuje. Otázkou je, jaká BVP mají být pořízena, a jak mají být nakoupena. 

Kandidáti na nové BVP

Klíčovým prvkem je samozřejmě vybrání toho nejlepšího BVP, resp. té nejlepší nabídky (což nemusí být totéž). Situace však není jednoduchá. Z původní, poněkud širší nabídky výrobců BVP dnes v hledáčku Ministerstva obrany zůstala tři BVP – CV90, ASCOD 2 a Lynx (doporučujeme zhlédnout rozhovor se zástupci všech tří soutěžících stran v rámci tendru na nová BVP pro AČR včetně virtuální 360° prohlídky interiéru všech BVP). Ačkoliv se tato BVP zdají být na první pohled velice podobná, ve skutečnosti jsou mezi nimi zásadní rozdíly, které vyplývají ze samotné koncepce, ale i technické tradice dané firmy, resp. státu. Každé BVP má tak své výhody i nevýhody.

BVP CV90 je ze zmíněných tří typů se svou hmotností 37 tun nejlehčí. Přesto disponuje dostatečnou pancéřovou ochranou, a to až úrovně Level 5 podle normy STANAG 4569. CV90 se vyznačuje i poněkud menšími rozměry. Přesto nabízí dostatečný vnitřní prostor, do kterého se vejde posádka v počtu 3+8 osob, čímž splňuje požadavky AČR. Výrobce nabízí i možnost osazení věží s kanonem 30 mm, jak je požadováno v českém tendru.

Velkou výhodou BVP CV90 je jeho velké rozšíření – i to ukazuje na kvalitu tohoto typu. Z evropských států tímto vozidlem disponuje Švédsko, Norsko, Finsko, Estonsko, Švýcarsko. Tento faktor je důležitější, než se může na první pohled zdát. Díky němu jsou mnohem lépe dostupné náhradní díly, jejich hromadná výroba také pozitivně působí na jejich cenu. Vzhledem k nižší hmotnosti bude mít BVP CV90 i levnější provoz.

Foto: Bojové vozidlo pěchoty CV90 MkIV | Jan Juřica / CZ Defence

Vozidlu CV90 je někdy vyčítáno, že je ze zmíněných BVP nejstarší, že jde o konstrukci třicet let starou, a tedy i zastaralou. Je však potřeba brát v potaz, že dnešní BVP CV90 MkIV (které je nabízeno AČR), je technicky zcela jiné než původní BVP CV90, které provozuje švédská armáda. Je výrazně větší, těžší, a nabízí zcela jiné schopnosti. Je to podobné jako např. u amerického letounu F-16, jehož nejmodernější verze F-16 Block 70/72 nabízejí nesrovnatelně lepší schopnosti než původní verze F-16 Block 20/25. Obecně lze konstatovat, že argument věku u moderní techniky do jisté míry neplatí, a mnohem důležitější je technická koncepce. Koncepčně si jsou ale všechna tři BVP podobná (stejně jako i další současná BVP). 

BVP Lynx KF41, vyráběné společností Rheinmetall, představuje ze zmíněných tří BVP nejmladší typ. Dalo by se říci, že jde o zcela nové vozidlo, které i díky tomu splňuje všechny požadavky na moderní BVP. Lynx má velmi dobře, až nadstandardně vyřešený vnitřní prostor, z posuzovaných BVP asi největší. Vozidlo má samozřejmě schopnost nést kanon 30 mm, na vysoké úrovni je i pancéřová ochrana. Díky tomu ovšem má BVP Lynx z posuzovaných typů nejvyšší hmotnost, která může činit až 50 tun.

Foto: Bojové vozidlo pěchoty Lynx KF41 | Jan Juřica / CZ Defence

Vozidlo Lynx bylo po určitou dobu outsiderem českého tendru, a to právě pro jeho novost, kdy původně nebylo ve výzbroji žádného státu, a právě ČR měla být prvním zákazníkem, což se AČR jevilo jako nevyhovující. Tento stav se však v posledních letech zásadně změnil, když si BVP Lynx pořídilo Maďarsko. Geografická blízkost tohoto uživatele pak může být zajímavá i pro AČR, kdy se nabízí možnost sdílet logistiku, opravárenské zařízení atd. To vše by mohlo výrazně přispět k snížení nákladů na provoz BVP.

BVP ASCOD 2, vyráběné dnes společností GDELS, představuje poněkud jiný typ BVP, jinou konstrukční filozofii. ASCOD 2 se vyznačuje celkovou robustností a technickou odolností, do značné míry pramenící z tradice původní rakousko-španělské konstrukce ASCOD.  

Také BVP ASCOD 2 ve své verzi ASCOD 42 splňuje požadavky AČR. BVP ASCOD 42 má schopnost nést věž s kanonem 30 mm, má i dostatečný vnitřní prostor. BVP ASCOD 42 má také potřebnou odolnost na úrovni Level 5 normy STANAG 4569. Toho bylo dosaženo díky určitému zvětšení původního BVP ASCOD, ale také zvýšení hmotnosti, která dosahuje 42 tun. BVP ASCOD 42 se tak zásadně liší od původního BVP ASCOD, které bylo zařazeno do výzbroje rakouské a španělské armády.

Foto: Bojové vozidlo pěchoty ASCOD 42 | Jan Juřica / CZ Defence

Reputace typu ASCOD poněkud utrpěla, když se objevily zprávy o potížích britského vozidla Ajax, které sice nepředstavuje BVP, ovšem po technické stránce bylo odvozeno právě od BVP ASCOD 2. Při zkouškách vozidla Ajax se totiž projevily problémy s nižší průchodivostí terénem, nižší stoupavostí atd. Vojáci si stěžovali i na hlučnost vozidla. Je otázkou, zda tyto problémy se týkají pouze vozidla Ajax, anebo se týkají i vozidla ASCOD 42, od kterého byl typ Ajax odvozen (ASCOD 42 dosud nebyl zaveden do výzbroje žádné armády). Je totiž možné, že tyto problémy mají původ právě v onom zvětšení rozměrů a hmotnosti vozidla ASCOD (vozidla ASCOD španělské a rakouské armády tento problém nemají). Také zkušenosti z jiných typů obrněných vozidel ukazují, že zvýšení rozměrů a hmotnosti je sice možné, avšak někdy může způsobit technické problémy (týká se to nejen BVP, ale třeba i tanků). Otázku, zda by vozidlo ASCOD trpělo stejnými neduhy jako vozidlo Ajax, pak mohou plně zodpovědět pouze patřičné technické, resp. vojskové zkoušky.

Zde je třeba upozornit na jeden závažný fakt, který je někdy poněkud opomíjen. BVP, účastnící se českého tendru, prošla zatím jen poměrně omezenými zkouškami, které realizoval Vojenský technický ústav (VTÚ), patřící do struktury Ministerstva obrany. Zkoušky se zaměřovaly jen na některé parametry, navíc výrobci neměli povinnost dodat vozidla v konfiguraci, v jaké chtějí vozidla nabízet v konečné fázi. V zahraničí je přitom běžné, že obdobné zkoušky bývají mnohem komplexnější. Bývají také rozsáhlejší a důkladnější, někdy trvají třeba i dva roky! A obvykle jsou zaměřeny na skutečně komplexní posouzení daných vozidel. Je proto škoda, že obdobně intenzivní zkoušky neproběhly i při české akvizici BVP – zvlášť když uvážíme strategický význam akvizice BVP, ale i její ekonomický rozsah.

Za takovéto situace je zřejmé, že odložení uzavření kontraktu na nová BVP je správným krokem. V získaném čase by totiž mohly být plně realizovány např. právě patřičné srovnávací zkoušky. Vzhledem k tomu, že tyto zkoušky již částečně proběhly, nemuselo by to být časově příliš náročné. Lze odhadovat, že by bylo možné tyto zkoušky realizovat během roku 2022, a na závěr tohoto roku by konečně mohlo dojít k definitivnímu výběru vítězného BVP.

Cena nových BVP

Cenový faktor je samozřejmě velice důležitý. Vždyť právě cena kontraktu na nová BVP je nejčastěji diskutována. A je to pochopitelné, vždyť jde o nejdražší vojenský program v novodobé historii ČR. Oněch cca 53 miliard korun prostě dráždí. Bylo tomu tak již od samého vyhlášení tendru na nová BVP. A dnes, v době rozpočtových obtíží, jsou tato volání ještě silnější.

Čím dál častěji se také objevují pochyby, zda vůbec bude oněch plánovaných 53 mld. Kč na pořízení 210 nových BVP stačit. Vždyť ona částka byla definována již v letech 2018/19, kdy podle původních plánů mělo dojít k uzavření kontraktu. Od té doby se však situace zcela změnila, především došlo k nárůstu inflace, která se jistě promítne i do kontraktu na nová BVP. Došlo i k navýšení různých vstupů, cen energií atd. Významným problémem je i nedostatek některých klíčových komponentů včetně čipů atd. Navíc poté, co Ministerstvo obrany ohlásilo, že nikdo z uchazečů nesplnil všechny požadavky a nelze tak jejich nabídky hodnotit, uchazeči tak již nejsou vázáni původními cenami, které požadovali a budou v budoucnu pravděpodobně požadovat cenu vyšší. 

Vše výše uvedené se tak projeví v rámci kontraktu na BVP zvýšením jejich ceny. I v případě této akvizice totiž platí elementární ekonomické zákonitosti. Pokud rostou ceny vstupů a komponentů, roste i cena finálního produktu. Bylo by tak naivní se domnívat, že toto navýšení cen budou výrobci kompenzovat snížením svého zisku.

Pokud by se v rámci původně stanovené ceny 53 mld. Kč uvažovalo o pořízení nižšího počtu BVP, logicky by se snížila i bojeschopnosti AČR. Je tedy třeba důkladně prozkoumat podmínky dodávek BVP, ale i jejich příslušenství, a zaměřit se i na zdánlivé detaily.

Závěr

Vše tak hovoří ve prospěch odložení kontraktu na nová BVP. Během takto získaného času by mělo dojít k novému přezkoumání kontraktu, jeho finančních, technických, ale i obchodních parametrů. Časové odložení by mělo být skutečně promyšlené, a mělo by mít nějaký jasný časový rámec, svůj harmonogram. Ve výsledku si pak vedení resortu obrany zvolí, jakou cestu si v rámci pořízení nových BVP zvolí (pokračování v tendru podle stávajícího zadání, zrušení tendru a vypsání nové soutěže, akvizice formou mezivládní dohody či přímým oslovením výrobce).

Každopádně je zřejmé, že nová BVP, u kterých dosud ani nebyl dokončen výběr vhodného typu, nemohou řešit stávající složitou bezpečnostní situaci (válka na Ukrajině). V jistém pohledu je pro AČR skutečně již pět minut po dvanácté, jelikož i kdyby se tendr na nová BVP neodložil, vozidla by byla k dispozici cca za pět let, což je vzhledem k současné situaci pozdě. Ve světle posledních událostí na Ukrajině je zřejmé, že pro ČR, resp. AČR je nyní v této krizi prioritní co nejrychlejší vyzbrojení, k čemuž by měl dopomoci náš obranný a bezpečnostní průmysl (výstroj, zbraně, další vozidla Pandur CZ II, TITUS apod.). Navíc zahraniční zbrojovky nyní pravděpodobně začnou primárně vyzbrojovat své domácí armády, takže se nakonec celá situace ohledně nových BVP pro AČR může značně opozdit.