Pavel Smutný je český právník a advokát, jeden ze zakladatelů advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný a kulturní mecenáš, který pomáhal organizovat například sbírku na nové varhany ve Svatovítské katedrále. Známé je také jeho působení v Česko-Izraelské smíšené obchodní komory (ČISOK), jejímž prezidentem je nepřetržitě od roku 2009. S ohledem na tuto skutečnost je považován za jednoho z předních českých expertů na česko-izraelské vztahy i na samotný Stát Izrael, a to včetně jeho bezpečnosti. Není bez zajímavosti, že dlouholetým členem komory je i Tomáš Pojar, národní bezpečnostní poradce a bývalý velvyslanec ČR v Izraeli. Pavel Smutný poskytl CZ DEFENCE rozhovor, ve kterém rozebíráme bezpečnostní situaci Izraele i jeho strategické vztahy s ČR.

Foto: JUDr. Pavel Smutný je považován za jednoho z předních českých expertů na česko-izraelské vztahy i na samotný Stát Izrael, a to včetně jeho bezpečnosti. | Jan Mudra

Pavel Smutný a Izrael: Jak ten příběh vlastně začal?

V roce 1996 jsem se účastnil po boku tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra cesty do Izraele. Miroslav intuitivně rozeznal obrovský potenciál, který spolupráce obou zemí má a v podstatě mi dal úkol, abych tehdy, pět let po obnovení diplomatických vztahů ČR a Izraele, založil Česko-izraelskou komoru. Brzy jsem pochopil, že Izrael se může stát vedle Česka mou druhou zemí. A to se také stalo. 

Jak se Izrael proměnil od doby, kdy jste ho poznal?

Zásadně, podobně jako ČR. Obě země mají vlastně podobný příběh. V polovině 90. let začal Izrael sklízet plody své výrazné politické orientace na technologie a systém start-upů. V té době již v zemi fungoval systém hlavního vědce a celá struktura státu byla přizpůsobena podpoře výzkumu, vývoje a nových technologií. 

V této souvislosti je vhodné připomenout, že Izrael nebyl vždycky ekonomickým tygrem, jak ho vnímáme dnes…

Izrael v 90. letech navázal na poměrně bouřlivé období 80. let, kdy trpěl vysokou inflací, nestabilní měnou a země se pocitově i vizuálně nelišila od svých sousedů. Jako jsme my byli v komunistické šedi, od které jsme se postupně odpoutali, tak se Izrael odpoutával od standardu regionu a stal se technologickým a ideovým lídrem.  Dnes je to nepochybně technologická velmoc s primátem v řadě oborů. Několik stovek izraelských firem je kótováno na amerických burzách. My se tam jezdíme učit, v poslední době i dost úspěšně, jak si osvojit kulturu start-upů i určitou odvahu podnikat v sofistikovaných oborech. Pro to mají Češi dobré vlohy.

Do kontextu se hodí dodat i to, že Izrael má potenciál stát se i významnou surovinovou mocností.

Ano. Izrael objevil před několika lety mimořádně bohatá ložiska zemního plynu ve svých výsostných vodách. Na to kupodivu nereaguje výrazným jásotem, spíš má obavy z oslabení technologického a intelektuálního úsilí. Přemýšlejí, jak peníze, které v budoucnu z těžby získají, smysluplně investovat.

Jak se proměnil od 90. let vztah Izraelců k Čechům?

Z vnímání ČR jako postkomunistické země se v Izraeli prosadil názor o vysoké průmyslové vyspělosti ČR a mimořádně přátelského vztahu Čechů k Židům. Izrael si váží naší morální podpory a také nás vnímá jako zemi kultury a vzdělání.

Dají se tvořit i nějaké paralely mezi ČR a Izraelem v politickém vývoji?

Je to zajímavé srovnání. V Izraeli se aktuálně konají velké demonstrace proti nové vládě, která je velmi kontroverzně přijímána. Podobně jako v ČR vidíme, že v Izraeli jsou těsně na polovinu rozdělené výsledky voleb. Z důvodů nejednoznačnosti výsledků se jich tam muselo konat hned několik. Země je na výrazném rozcestí, řeší se, jestli země bude směřovat konzervativním a ostrým směrem nebo liberálně levicovým. Tento spor zachvacuje celý demokratický svět a svým způsobem funguje i u nás.

Do toho se v Izraeli promítá i konkrétní kauza nezávislosti a postavení soudců. Je třeba pro férovost říct, že zdaleka není tak jednoznačná, jak se předkládá. Pozice soudce je v židovském náboženství i státním systému zcela výjimečná. Ve Starém zákoně je soudce jmenován před knězem, na což se pokusili izraelští soudci navázat. Vytvořili abnormální situaci, kdy se nejvyšší soud chce stát politickým arbitrem, což je stejný exces jako potlačování nezávislosti justice. Spor není jednobarevný.

Nedávno jste získal jako první Čech ocenění Jerusalem Award, kterou udílí město Jeruzalém spolu se Světovou sionistickou organizací. Proč právě vy?

Byl jsem tím překvapen a poctěn. Izraelci cenami šetří a rezervovali je historicky pro zachránce Židů před Holocaustem. V některých zemích je udělení této ceny pro jejího nositele i riskantní věc. Jsem hrdý, že jsem první Čech, který ji dostal. Je to potvrzení, že činnosti a snahy komory jsou prospěšné, v čemž máme závazek pokračovat. Česko-izraelská smíšená obchodní komora je opravdu dlouhodobě vyhodnocována jako nejlepší bilaterální obchodní komora na světě. Máme vynikající výsledky. Inspirujeme se americkou organizací IPAC, která má v USA masovou členskou základnu a je oficiální proizraelskou lobby. Nejsme jen byznysově a průmyslově zaměření. Zaměřujeme se na celkový koncept vztahů s Izraelem a těžíme z toho, že nálada české společnosti vůči Izraeli je převážně pozitivní. Zostřování bezpečnostních témat v současné době znamená, že se dává spíše za pravdu Izraeli v otázkách, jako je obrana vlastní bezpečnosti a identity. To tvoří pevnou základnu pro další rozvoj výjimečných česko-izraelských vztahů, které mají praktický a hodnotitelný význam pro ČR. 

Foto: Pavel Smutný s izraelským prezidentem Jicchakem Herzogem | ČISOK

Jaké je hlavní poslání ČISOK?

Na prvním místě je to podpora obchodních vztahů mezi ČR a Izraelem. Je to velmi komplexní kapitola, protože se netýká klasického vyhledávání obchodních příležitostí (to probíhá jinak), ale vytváření moderní platformy komunikace a spolupráce.

Kdo umí obchodovat v Izraeli, umí obchodovat na celém světě. Izrael je těžký trh. Židé jsou tvrdí, ale féroví partneři, každý obchod musí mít smysl, podmínky musí být výhodné a standardně připravené. Ne vždy jsou české firmy schopné těmto kritériím dostát. Je spousta příležitostí se zlepšovat, máme ještě mnoho nesplněných úloh.

Obchodní bilance je standardně přebytková pro ČR, vyvážíme do Izraele víc, než z něj dovážíme, ale velkou roli v tom hrají škodovky. Věříme, že se může rozvinout účast českých firem na infrastrukturních a ekologických projektech, které řeší sucho a zásobování vodou ve třetích zemích.

Takže do politiky nezasahujete?

Je tu i dimenze politicko-společenská. Komora je zastřešující organizací pro různé aktivity v oblasti promotion Izraele. Zmíním třeba projekt Cemach, jehož prostřednictvím se snažíme mladé generaci představit moderní Izrael. V některých zásadních věcech se vyslovujeme k vybraným politickým otázkám, třeba bojkotu zboží z palestinských území nebo přesunu našeho zastupitelského úřadu z Tel Avivu do Jeruzaléma. To je velmi důležitá věc a současná vláda je jí nakloněná.

Co věda a výzkum?

To je velmi podstatná část naší činnosti. Členy komory jsou firmy s high-tech potenciálem a přidanou hodnotou, je to elitní klub, ve kterém jsou elitní vědci i vědecké instituce. V komoře se koncentruje několik výjimečných českých osobností z oblasti medicíny, IT či ochrany životního prostředí.  Pořádáme odborné mise do Izraele v oblasti medicíny, kybernetické bezpečnosti, zemědělství či ekologie a účastní se jich opravdu významné kapacity z ČR. Zmíním i podporu kulturních aktivit. Letos po 11. udělujeme Cenu Arnošta Lustiga, která získala status české morální ceny.

Kdy jste si poprvé uvědomil, jak silnou roli hraje v Izraeli armáda a příslušnost k ní?

To je věc, kterou člověk absolutně nemůže přehlédnout. To, že Izrael je v permanentním stavu ohrožení, přináší řadu negativ, ale musím říci, je to můj osobní názor, že přináší i některé pozitiva: jasnou hodnotovou orientaci celého národa a ohromnou prestiž izraelské armády, o kterou musí svou každodenní činností bojovat. S tím je spojená vojenská základní služba pro muže i ženy, která zahrnuje nejen výcvik, ale i bojové nasazení a reálné nebezpečí. Ostatně řada mých izraelských přátel má zranění z bojových operací. Význam armády je vidět i v civilním životě: kdo úspěšně udělá kariéru v armádě, je pokládán za univerzálního vysokého manažera. S vojenskými osobnostmi se setkávám v řízení řady soukromých korporací a institucí. Kádry z armády mají otevřené dveře do celé ekonomiky. Jsou to často velmi kompetentní a impozantní lidé.

Jak se činnosti ČISOK dotýká téma obrany a bezpečnosti?

Viceprezidentem ČISOK je Tomáš Pojar, náš bývalý velvyslanec v Izraeli a klíčová postava české bezpečnostní politiky. Pak je tady skupina členů českého obranného průmyslu a musím také říci, že ČISOK sdružuje také sympatizanty s Izraelem, kteří armádní složku reprezentují. 

Izrael čelí externím hrozbám, ale i interním hrozbám. Pojďme začít izraelsko-palestinským konfliktem. Vidíte na obzoru nějaké řešení?

Moje odhady jsou skeptické a řešení vidím v horizontu mnoha desetiletí. Do nenávisti Palestinců vůči Izraelcům bylo mnoho investováno, a to výchovou od dětství. Řešení vidím jinde: Izrael se pokusí pokračováním ekonomického i technologického růstu dostat se do fakticky dominantní pozice z hlediska pomoci svým arabským sousedům, ať už u otázky vody, zemědělství či dokonce dodávek plynu. Nechci říci, že si Izrael bude mír kupovat, ale má čím dál víc, co za něj nabídnout. 

Dá se výsledek této strategie již v praxi vidět?

To se ukazuje třeba na dohodách se SAE a citelném obratu části muslimského světa v posledních letech. Od vysoce postavených Izraelců jsem dávno slyšel, že se Izrael nezaměří na vyjednávání s Palestinci, ale na klíčové mocnosti regionu, které jsou schopny palestinský problém nejen rozdmýchat, ale i uhasit, a to na rozdíl od EU, která toho schopná není. Rostoucí autorita a obratná zahraniční politika Izraele oslabuje akutní nepřátelství s výjimkou Íránu, ale ani ten již nedeklaruje zničení Izraele jako hlavní prioritu. Je tam tendence ke zlepšování a dopadne i na palestinský problém. V perspektivě deseti let poklesne jeho význam.

Není jednostranné poukazovat na nenávist Palestinců k Izraelcům bez zmínění, jak to je na druhé straně?

V Izraeli nejsou protipalestinské nálady, to chci zdůraznit, není tam opětovaná nenávist. Arabové jsou izraelskými občany, jsou tam skvělé palestinské restaurace a existují předpoklady kulturního sbližování. Mladé Izraelce ta situace trápí a hledají cestu k palestinským Arabům. Není to zdaleka tak beznadějné, jak to vypadá optikou médií.

Jak velkou hrozbu reálně představuje hnutí Hamás ovládající pásmo Gazy? 

Nepředpokládám další eskalaci a Izraelci dokázali na každou hrozbu Hamásu najít odpovídající odpověď. V reakci na postupný odchod Mahmuda Abbáse vidíme na palestinské politické scéně určité interregnum. Hamás je jako politicko-vojenská organizace nebezpečný, dává páteř a politické zaštítění teroristickým útokům, ale nepřinese nic nového.

Írán a potenciál jaderné hrozby: Straší Izrael před touto hrozbou moc nebo naopak málo?

Jaderná hrozba byla v určitou dobu hodně exaltovaná a intenzivní, dnes ale Írán řeší významné vnitřní problémy a je zapleten do rusko-ukrajinského konfliktu. Bude muset brát více ohledů a chovat se vůči Izraeli pozorněji.

Pojďme ke vnitřním problémům Izraele.

Ty jsou značné. Izrael jsou miniaturní Spojené státy, melting pot, do kterého přichází Židé z celého světa, z Maroka, Indie, Evropy, USA, jižní Ameriky, bohužel i z východní Evropy či Ruska, které nejsou pro Židy bezpečné. To nese řadu problémů. I když je v Izraeli sjednocujícím prvkem hebrejština, náboženství a etnicita, nemůže to samo o sobě zabezpečit jednotu. Vzrůstá napětí mezi ortodoxní komunitou, která populačně roste, a liberální společností. To je jeden z problémů této vlády, která zahrnuje i ortodoxní Židy neuznávají izraelský stát. Demokracie má problém takové tlaky zvládnout. 

Už jste zmínil, že EU situaci v Izraeli příliš nepomáhá…

Hraběcí rady, zejména z Evropy, jsou na hranici směšnosti. Pokrytecká politika některých evropských států vůči Izraeli je stále silněji ovlivněna arabskými minoritami v těchto zemích. Já bych byl rád, aby ČR našla vlastní cestu. Pokud svážeme náš pozitivní vztah vůči Izraeli s postupem EU, nedočkáme se ničeho.

Jaké významné představitele IDF jste potkal a jaký dojem ve vás zanechali?

Poznal jsem Mošeho Jalona, bývalého náčelníka generálního štábu a ministra obrany. Jalon je impozantní osobnost velmi oddaná míru, ale zároveň velmi skeptický. Převzal jsem řadu jeho názorů. Další osobností stejného formátu je Dan Meridor, bývalý místopředseda vlády pro bezpečnost a bezpečnostní služby. Na řadu výrazných izraelských generálů ve výslužbě narážím v Tevě či jiných firmách, kde pracují v managementu. Ten vojenský esprit de corps je jednoznačné plus pro Izrael.

Máme si v Česku osvojit izraelský přístup k bezpečnosti?

Jak ukázal covid i jiné hrozby, musíme se dostat do pozice určité autonomie jako země i jako jednotlivci a rodiny, třeba v případě krátkodobého black-outu či intenzivního sucha. Izrael nás učí důmyslného přístupu. Podzemní parkoviště supermarketu v Haife sloužilo při ostřelování z Gazy jako kryt a dokonce škola pro děti. To je příklad pružné reakce a praktičnosti, kterou máme s Izraelci společnou. Bezpečnost je třeba brát v souvislostech: patří do ní nejen armáda, policie a hasiči, ale i zdravotnictví, životní prostředí, úroveň politiky i kultury. Je třeba brát věci v souvislostech, řešení jednotlivostí je k ničemu.

ČISOK se výrazně angažuje v přenosu technologií v oblasti vody. Má to výsledky?

Myslím, že ČISOK velmi napomohl popularizaci Izraele jako inspirace, jak řešit problémy s vodou. Izrael byl u vodních technologií světovou jedničkou a mám pocit, že jsme se od nich hodně naučili a že se k nim blížíme. 

V souvislosti s bezpečnostní situací v Evropě je určitá diskuse o obnovení povinné vojenské služby. Myslíte si, že by mohla mít v případě svého obnovení v ČR mít podobné pozitivní efekty jako v Izraeli? 

Já jsem v této otázce rozpolcený. Moje generace zažila povinnou základní vojenskou službu naplno a nebyla to úplně dobrá věc. Její zrušení má pozitiva i zřetelná negativa. Všichni cítíme, že je potřeba umět bránit svoji zemi. Pokud by povinná vojna fungovala jinak než v minulosti, pokud by dala mladým lidem zdravé vlastenectví, dovednosti a rozšířila jim kvalifikaci, tak si myslím, že by ji většina veřejnosti přijala. Ale tím v žádném případě nechci evokovat válečné hrozby. Nejsem zastáncem prohlášení, že ČR je ve válce, a podporovat alarmistickou politiku. S tímto ohněm bychom si neměli hrát.

Česko řeší s Izraelem významné vyzbrojovací projekty, vezměme je jeden po druhém: Izrael dodává radary MADR, Systém PVO Spyder a vede se jednání o dronech HERON. Jak se do vyjednávání těchto projektů zapojil ČISOK a jak je hodnotíte?

Pokud jsme požádáni, tak se do toho zapojujeme v rovině všeobecné podpory, nijak nezasahujeme do obchodů samotných. Obecně mám radost, pokud ČR kupuje ty nejlepší obranné technologie, a to jsou bezesporu ty izraelské. Ale je tu ještě jedna výhoda: To, co kupujeme z Izraele, nepodléhá žádnému politickému tlaku. Kupujeme od nich proto, že produkt je skvělý. 

Foto: Česká armáda do roku 2026 obdrží čtyři baterie protiletadlového raketového systému SPYDER | Rafael

Izrael, to je i kosmický průmysl, který izraelské armádě dodal průzkumné družice. Neměla by takový kosmický systém mít i ČR a proč ne právě ve spolupráci s Izraelem?

Jako prezident ČISOK říkám, že pokud bychom měli vojenskou průzkumnou družici, tak rozhodně ve spolupráci s Izraelem. Máme v tomto oboru tradici, jsou u nás lidé, kteří družice umějí. Izraelské úspěchy v této oblasti jsou spektakulární. Spojení české a izraelské technologie by bylo senzační.

Jste rovněž mecenáš a velký podporovatel české kultury. Založil jste Bohemian Heritage Fund, který pomáhá s jejím financováním. Tak pojďme tento rozhovor, který se věnuje hlavně bezpečnosti, uzavřít otázkou: Máme se v kultuře učit my od Izraele nebo oni od nás?  

Dovolte mi především říci, že entertainment nemůže nahradit kulturu. Nemůžeme dlouhodobě žít bez kulturních podnětů. Česká kulturní politika je úplně jiná než izraelská. Máme obrovskou a trvalou kulturní nabídku. To si uvědomíte, když přijedete do ciziny a nejbližší divadlo, balet či opera jsou tisíce kilometrů daleko. V Izraeli je díky pestrosti zemí, odkud přišli jeho obyvatelé, kultur moře. Ale systém podpory kultury, který máme v ČR, je něco, co bychom mohli Izraeli částečně předat.

JUDr. Pavel Smutný

Pavel Smutný je jedním ze tří zakladatelů advokátní kanceláře CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ,  která se řadí mezi největší kanceláře u nás. Od roku 2009 Je presidentem Česko-izraelské smíšené obchodní komory, která podporuje vzájemnou obchodní výměnu obou zemí a rozvíjí vědeckovýzkumné projekty. V roce 2011 založil Cenu Arnošta Lustiga, kterou uděluje Komora za prokázání hodnot Odvaha a Statečnost, Lidskost a Spravedlnost. Mezi její laureáty např. patří současný náčelník generálního štábu Karel Řehka. Pavel Smutný je také předním českým mecenášem a presidentem nadačního fondu BOHEMIAN HERITAGE FUND, který podporuje českou kulturu a umělce.

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a absolvoval studijní stáž na pařížské Sorbonně. V minulosti rovněž působil jako expert v programu OECD – Nové demokracie. Ve své dlouholeté advokátní praxi se zaměřuje na mezinárodní investiční vztahy a obchodní právo.

Pavel Smutný je nositelem Medaile za zásluhy I. stupně, zejména za podporu vztahů mezi Českou republikou a Státem Izrael, v roce 2017 obdržel insignie rytíře francouzského Řádu umění a literatury, ocenění za trvalou podporu a šíření francouzské kultury a ochrany národního kulturního dědictví a památek. V roce 2023 obdržel prestižní Jerusalem Award, kterou uděluje Mezinárodní sionistická organizace a město Jeruzalém za dlouhodobou podporu Státu Izrael.

Zdroj: CZ DEFENCE