Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR má dnes na programu 105. schůze projednávání novely, která by měla upravit aktuální zákon č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu, a to na přechodné období do 1. 1. 2026, kdy začne platit již schválený zcela nový zákon. Tuto tzv. mikronovelu zákona o zbraních schválila vláda na svém dubnovém jednání. Novela znovu rozvířila emoce panující kolem nákupu zbraní.

Na dalším nedávném jednání pak vláda schválila tzv. změnový zákon, tedy vládní návrh zákona, kterým se mění některé předpisy v souvislosti s přijetím zákona o zbraních a střelivu a zákona o munici. Tento předpis zapracovává vazby, odkazy a názvosloví nového zákona do ostatních předpisů. Připomeňme, že by návrh měl do současného zákona o zbraních zavést dva body, a to povinné hlášení podezřelých transakcí ze strany obchodníků a oprávnění policie zajistit zbraně na základě informace či stanoviska orgánu veřejné moci. Zároveň připomeňme, že stále nejsou veřejnosti známy závěry vyšetřování prosincového trestného činu vraždy spáchané na FF UK a v Klánovickém lese.

Zmíněná novela bude mít nesporně dopad na obchodníky se zbraněmi, proto jsme oslovili odborníky, kteří se příslušnou agendou zabývají, aby se podělili o své zkušenosti.

Povinné hlášení podezřelých transakcí ze strany obchodníků

Nejprve jsme položili pár otázek týkajících se problematiky hlášení podezřelých transakcí licencovanému obchodníkovi a majiteli obchodu se zbraněmi a střelivem PROARMS CZ Ivo Hofmanovi.

Proč si myslíte, že jsou kolem tématu takové emoce? Na první pohled vypadá celkem smysluplně, aby obchodníci hlásili podezřelé transakce?

Ano, do určité míry mi to smysluplné přijde. Trochu ten smysl postrádám, když si někdo nakupuje například najednou více zbraní kategorie B, na které obdržel od správního orgánu nákupní povolení nebo když si například sportovní střelci kupují větší množství střeliva pro sportovní sezónu za zvýhodněné ceny. Z mého pohledu to může mít určitý smysl například při nákupu většího množství nadlimitních zásobníků s platnou výjimkou. Nicméně, kdo se nad tím trochu zamyslí hlouběji, tak musí uznat, že obejít tento „podezřelý" nákup například jeho rozdělením v čase nebo místě je asi více než jednoduché...

Jak vlastně nyní probíhá běžná transakce se zbraněmi a střelivem? Jak se zákazník prokazuje? 

Zákazník musí předložit platný zbrojní průkaz (ZP) a u některých kategorií zbraní ještě jednorázové nákupní povolení, následně je platnost zbrojního průkazu ověřena při zápisu dané obchodní transakce do policejního Centrálního registru zbraní (CRZ), tedy prakticky online. Zákazník má dále povinnost do 10 pracovních dnů od nabytí zbraně provést její přihlášení na příslušném útvaru policie a předložit zbraň ke kontrole. Tím je zajištěna dvojí kontrola dané transakce.

Jak probíhají takové transakce přes e-shop? Lze vůbec zbraně a střelivo zasílat například poštou?

Ne, to nelze. Lze si pouze střelivo nebo zbraň rezervovat a následně si ji fyzicky s platnými doklady případně povoleními vyzvednout.

Ví obchodník, kolik již vlastní daný zákazník zbraní či střeliva? Vidí ostatní transakce, které provedl zákazník například u jiných obchodníků?

Ne to nevidí, vidí pouze ten svůj daný prodej.

Lze nějak určit, co to je „běžné množství střeliva"? Existují mezi zákazníky nějaké „vzory chování" co se týká například množství nakoupeného střeliva či zbraní, typů a podobně?

Těžko říct, zákazníci si například kupují střelivo ve větším množství i z důvodu zachování stejné šarže střeliva, které mají ověřené například pro sportovní účely. Dále dochází k větším nákupům z důvodu zvýhodněné ceny a podobně. Obecně je naivní si myslet, že může být někdo více či méně nebezpečný s větším nebo menším počtem zbraní. Tato úvaha působí hloupě už ze své podstaty a naštěstí se od ní už dokonce odklánějí i státy na západ či na sever od nás...

Jak se obchodníci zachovají, pokud přijde někdo nakupovat bez patřičných oprávnění? Tedy pokud má zákazník například zbrojní průkaz a nemá nákupní povolení? Nebo pokud nemá zbrojní průkaz vůbec a chce zbraň, která zbrojní průkaz vyžaduje? 

Zde je opravdu třeba rozlišovat to, zda má zákazník ZP a „nedošlo" mu nebo nevěděl, že na konkrétní model zbraně je třeba mít ještě nákupní povolení, nebo se jedná o někoho kdo nemá ZP a konzultuje podmínky jeho získaní a následně koupě zbraně. Nebo se jedná o někoho, kdo se třeba snaží i bez prokázání totožnosti opatřit si střelivo nebo zbraň. V tomto posledním případě už je to červené světlo, které pro nás znamená nestandardní, rizikové jednaní.

Oprávnění policie zajistit zbraně na základě informace či stanoviska orgánu veřejné moci

Ohledně druhého problematického bodu novely, a sice oprávnění policie zajistit zbraně na základě informace či stanoviska orgánu veřejné moci, jsme požádali o rozhovor advokáta a odborníka na legislativu zbraní Mgr. Tomáše Gawrona, který je mimo jiné také zakladatelem projektu zbrojnice.com.

Proč si myslíte, že jsou kolem tématu takové emoce? Na první pohled vypadá celkem smysluplně, aby policie mohla zbraně zajistit, pokud dostane hlášku od orgánu veřejné moci.

V základní koncepční rovině debatu ohledně tohoto ustanovení v podstatě rozhodl student FF UK spácháním masové vraždy. Pozměňovací návrhy k tomuto ustanovení, které čekaly na projednání ve sněmovně, poté spadly pod stůl bez jakékoliv věcné rozpravy. V současnosti nicméně již jde především o legislativně-technický problém. Návrh novely současného zákona byl představen jako zapracování ustanovení nového zákona o zbraních, který bude účinný od roku 2026, do současného zákona o zbraních. Bohužel předložený návrh se s tímto deklarovaným cílem míjí. Rozšiřuje totiž oprávnění policie ve vztahu ke zbraním kategorie D, tedy například vzduchovkám. To je správně v existující legislativě ve vztahu k zadržení zbraně, což je faktický úkon policisty právě zasahujícího na místě, kdy z povahy věci je omyl nepravděpodobný. Avšak zavedení tohoto oprávnění vůči zbraním kategorie D v případě zajištění, tedy rozhodování od stolu, je neakceptovatelné. V jádru jde o jednání na základě udání, přičemž policista rozhodující o zajištění si nemá, jak ověřit, že zbraň, u níž vydává rozhodnutí o zajištění, dotčená osoba má, nebo by mít měla. Zbraně kategorie D jako vzduchovky nejsou nikde registrovány. A pokud je vyzvaný dobrovolně nevydá, musí strpět vstup policie do obydlí. (pozn.: Zbraně kategorie D jsou dle platného zákona volně prodejné od 18 let. Jsou to například: paintballové zbraně, neaktivní torza zbraní, výukové řezy zbraní, vzduchovky). Je absurdní představa, že pokud policie vyšetřuje podezření z vraždy, tak si nedovolí do domu vstoupit bez soudního příkazu. Ale pokud by měla zajišťovat vzduchovku, u níž si nemá, jak ověřit, jestli ji vyzvaný vůbec kdy vlastnil, tak si policie de facto příkaz k domovní prohlídce sama sepíše. Článek 12 Listiny zaručující nedotknutelnost obydlí už kulhá na jednu nohu kvůli kontrolám kotlů, tento návrh mu v případě schválení prostřelí i to druhé koleno.

Co tedy je orgán veřejné moci? Kdo všechno do této definice spadne?

Orgánů veřejné moci je nepřeberné množství. Do této definice spadá například kdejaká školní jídelna. To je ale v podstatě jedno, protože orgánem veřejné moci je také policie. Ustanovení je koncipováno tak, že důvodem zajištění je "informace orgánu veřejné moci". Tou informací tedy může být jakékoliv udání adresované policii, protože ve chvíli doručení policii se již stává informací orgánu veřejné moci. Zatímco doposud to bylo vázáno k jasně vymezeným důvodům a okruhům, toto je v podstatě "ustanovení na všechno". Za zmínku stojí, že původně toto ustanovení prosazovala do zákona BIS s důvodem, že je potřeba mít možnost reagovat na možnou radikalizaci, kterou nepokrývají jiné důvody zajištění zbraně a současně nejsou dány předpoklady pro postup běžnými cestami trestního práva. Což dává smysl. Výsledkem je ale bohužel znění, které se svým duchem vrací před rok 1989.

Obdobné opatření bylo schváleno do nového zákona o zbraních, který začne platit v roce 2026. Čím se podle vás liší? A umožní případné odlišnosti rozdílný výklad?

Kromě změny týkající se vzduchovek a jiných zbraní kategorie D/NO další odlišnost představuje výslovná úprava následujících kroků policie v zákoně účinném od 2026. To v navržené novele absentuje. Věc řešící policista i držitel jsou v návrhu ponecháni v právním limbu ohledně toho, co a jak má následovat po zajištění zbraně.

Má v sobě dané ustanovení nějaké opravné prostředky? Jak bude moci postupovat občan, pokud bude „nahlášen" nedopatřením či záměrně lživě?

Pokud se ptáte na budoucí Pavlíky Morozovy, tak jakožto advokát se specializací v nutné obraně a rozvodovém právu si dovolím prohlásit, že na lžisvědky je české právo krátké. Bohužel málokterý je tak hloupý, aby jak říkáte "nahlášení" provedl vyloženě sebeinkriminujícím způsobem. Co do postupu samotného dotčeného držitele: § 57 odst. 8 zákona o zbraních stanoví, že zajištění trvá, dokud trvají důvody zajištění. V podstatě to je kafkovské ustanovení, protože bude na vás, abyste prokázal, že nepředstavujete vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek nebo bezpečnost. Myslím, že o tři roky později by o tom průměrný občan s kvalitním právním zastoupením mohl mít šanci přesvědčit senát Nejvyššího správního soudu. Že by se v samotném správním řízení našel úředník s dostatkem odvahy, aby překonal dříve v rozhodnutí vynesený opačný závěr jiného úředníka, to by mne opravdu překvapilo.

Mohla by tato dvě ustanovení zabránit případnému opakování událostí, které se staly v prosinci 2023 na FF UK a v Klánovickém lese?

Z dosud známých informací plyne, že nešlo o náhlé hnutí mysli, ale jako ve většině případů známých ze zahraničí o dlouhodobé a podrobné plánování. Pokud by v tomto směru existovaly relevantní informace dříve, pak s nimi již v současnosti dokáže pracovat nynější úprava běžnými postupy trestního práva. Což je také preferovaná možnost, protože možnému pachateli znemožní provedení útoku jiným prostředkem. Vzpomeňme na Bohumín 2020 nebo francouzskou Nice v roce 2016. Nebo například vzpomeňme na slovenského džihádistu v Praze v roce 2019 a jeho byt plný chemikálií. Pokud jde o to ustanovení týkající se podezřelých nákupů, tak zde jsem sám zvědav, co zveřejní policie po uzavření vyšetřování. Zatím se všichni snaží pouze odhadovat, v jakém směru měl být ten člověk vlastně podezřelý. Chápu, že pro nezbraňovou veřejnost je "divný" samotný počet zbraní. Jenže ono je to přesně naopak: pro spáchání útoku nepotřeboval osm zbraní a tisíce nábojů. Jakkoliv to neodpovídá obecné intuici, tak dosud známé informace o jeho nákupech před útokem nevedou k závěru o přípravě trestného činu, jako spíše k závěru ukazujícímu na zájem o technickou a sportovní stránku zbraní. Nicméně v obecné rovině, bez návaznosti na tuto konkrétní tragédii, chápu, proč je toto ustanovení navrhováno, a vadí mi spíše jeho neurčitost.