Tma, všude těžký sníh a zrychlený dech. Zima prostupuje celé tělo a kyslík pomalu dochází. Zbývá jen málo času. Právě takovéto pocity má člověk zavalený lavinou. Jaké to je, si nedávno vyzkoušeli průzkumáci mezinárodního bojového praporu na Slovensku, kdy v rámci přesunů na sněhu a ledu poprvé zakusili horský terén nízkých Tater.

Foto: Přesun na skialpech v zalesněném terénu | kpt. Zuzana Králová

Průzkumná četa plánuje speciální tělesnou přípravu v horských podmínkách každý rok. „Přestože jsme na zahraniční operaci, nechtěli jsme o tento výcvik přijít. Naopak jsme si řekli, že můžeme využít místní terén a vyzkoušet nové prostředí,“ prozradil velitel průzkumné čety a zároveň řídící výcviku poručík F. M. Rozdíl oproti českým horám je podle něj především v nadmořských výškách, a tím pádem i v náročnosti výstupu. „V Čechách chodíme větší vzdálenosti, od 15 do 30 km, ale v nízkých nadmořských výškách. Včera jsme byli na kopci Chopok, který je třetím nejvyšším vrcholem Nízkých Tater. Ušli jsme asi jen šest kilometrů, ale s převýšením 1000 metrů. S desetikilovými batohy na zádech už je to celkem pěkná dřina,“ přiblížil náročnost výcviku na skialpových lyžích poručík F. M.

Foto: Přesun na skialpech v otevřeném terénu | kpt. Zuzana Králová

Kromě přesunů na lyžích a sněžnicích byla součástí třídenní přípravy také lavinová záchrana. „Pokud se pohybujeme na horách ve volném prostředí, neměli bychom vyrážet bez tzv. svaté trojice – lavinového vyhledávače, sondy a lopaty. Zasype-li člověka lavina, je šance na jeho záchranu do 35 minut,“ upozornil instruktor průzkumné čety desátník J. J. Doplnil, že do 18 minut je 90% pravděpodobnost, že se člověk dostane z laviny živý. Do 35 minut šance klesá na 45 %. „I když zavoláte horskou službu, je její reakční doba okolo 40 minut až hodiny, takže svépomoc je v podstatě zásadní.“ S tím souhlasí i svobodník Č. J. z průzkumné čety, který se kurzu účastnil poprvé. „Když to vezmu z pohledu nasazení, průzkumáci většinou působí sami. Musíme si navzájem být schopni pomoct zvlášť, když každá minuta v tomto případě hraje roli.“

Jak se člověk pod lavinou cítí, si mohl vyzkoušet každý ze 14 účastníků. „Vykopali jsme takový hrobeček, do kterého si postupně průzkumáci zalehávali. Dostali do ruky sondu jako bezpečnostní pojistku a asi na dvě minuty jsme je zasypali sněhem a pořádně udusali,“ popsal tělocvikář bojového uskupení a zároveň instruktor speciální přípravy nadrotmistr P. A. „Tma a pocit, kdy už na vás sníh těžkne, protože ho nad vámi pořádně udusávají… Není to nic příjemného. A to ležíte v naprosto ideální pozici a nejste nijak pomlácení, jako byste ve skutečnosti v lavině byli,“ svěřil se se svými pocity po zahrabu svobodník Č. J.

Foto: Simulace lavinového závalu | kpt. Zuzana Králová

Právě v ten moment pak přichází ke slovu lavinový vyhledavač, který je schopný zachytit vysílaný signál z přijímače až na vzdálenost 70 metrů. „Díky němu jsme schopní lokalizovat místo a hloubku, kde je člověk zasypaný. K dopřesnění polohy pak použijeme lavinovou sondu,“ upřesnil instruktor z Jindřichova Hradce desátník J. J.

Foto: Simulace lavinového závalu | kpt. Zuzana Králová

Jednou z hlavních zásad na horách je lavině předejít. I z toho důvodu zařadili instruktoři do programu výcviku a test stability sněhu. Ten se provádí na celém světě. „Je jich víc druhů a jedním z nich je kompresní test. Do hloubky 1,5 metru se vykope na šířku lopatky blok sněhu a zezadu se odřízne od ostatního sněhu. Pomocí úderů do lopatky na povrch tohoto bloku se pak podle tabulek zjišťuje, jaký stupeň lavinového nebezpečí v dané oblasti je,“ vysvětlil hlavní využití zkoušky stability sněhu tělocvikář bojového praporu nadrotmistr P. A. Pokud je stupeň nebezpečí opravdu vysoký, jednotka se musí vypravit jinou cestou. 

Foto: Test stability sněhové pokrývky | kpt. Zuzana Králová

Přesuny na ledu a sněhu jsou součástí speciální tělesné přípravy a organizují se v horách po celé ČR. Armáda ČR na této problematice spolupracuje s dalšími národy: Slováky, Slovinci, Italy, Němci nebo Švýcary. „Pro nás jde o aktuální téma, protože naše země je z větší části hornatá. Právě proto potřebujeme naučit vojáky, jak mají v tomto prostředí nejen přežít, ale i jak například na vrchol Krkonoš vytáhnout minomety nebo jakým způsobem bránit hranice ve vyšších nadmořských výškách,“ přiblížil důležitost speciálního výcviku nadrotmistr P. A. Zároveň doplnil, že snahou instruktorů je, aby kurz absolvoval každý voják české armády, především pak příslušníci bojových praporů.

Foto: Vyhledávání zavaleného pomocí pípáku | kpt. Zuzana Králová

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR