V souvislosti s rostoucí hrozbou eskalace rusko-ukrajinského konfliktu, ve kterém již na obou stranách došlo k mobilizaci záloh, se toto téma stalo velmi aktuálním i pro Českou republiku. Například náčelník Generálního štábu AČR gen. Karel Řehka ohledně tématu mobilizace uvedl: „Válka v Evropě není nemyslitelná a nestihneme se na ni nachystat, pokud se nebudeme připravovat dlouhodobě už v míru. Na systému mobilizace a na obraně se nepodílí pouze armáda, ale celá společnost. Pokud by byla válka mezi NATO a Ruskem například na východním křídle aliance mimo české území, okamžitě by se to České republiky dotklo a pouze profesionální armáda by nestačila. Bude se muset zapojit celá společnost a bude se muset minimálně výběrově mobilizovat, ať už lidé nebo věcné zdroje materiálu". Je rovněž relevantní zmínit, že i ministryně obrany nedlouho po svém nástupu do funkce avizovala potřebu „redefinovat některé strategické dokumenty, včetně mobilizačních plánů“. 

Foto: Pokud by byla válka mezi NATO a Ruskem například na východním křídle aliance mimo české území, okamžitě by se to České republiky dotklo a pouze profesionální armáda by nestačila. Bude se muset zapojit celá společnost a bude se muset minimálně výběrově mobilizovat, ať už lidé nebo věcné zdroje materiálu. (ilustrační foto) | Mjr. Ladislav Kabát

Mobilizace záloh ozbrojených sil doprovázená řadou opatření v „civilní“ sféře je v ČR standardně zajištěna příslušnou legislativou, koncepcemi, plánovacími dokumenty i souvisejícími výdaji státního rozpočtu. Současný mobilizační systém ozbrojených sil i státu je však budován na základě principu „odložené potřeby“, který předpokládá (řádově několikaletou) „varovací dobu“ pro přijetí řady konkrétních mobilizačních opatření. Týká se to i hromadného odvodu záloh ozbrojených sil, který je podle současné legislativy možno zahájit až po vyhlášení stavu ohrožení státu. Aktuální  vládou schválená novela branného zákona zavádějící tzv. „dobrovolné předurčení“ však situaci principiálně neřeší a nadále platí hodnocení stavu, uvedené v platné Koncepci mobilizace ozbrojených sil ČR z roku 2012: „Zásadním nedostatkem je chybějící právní úprava celé škály nezbytných opatření, o kterých by bylo vládou rozhodnuto a která by byla realizována v míru v dostatečném předstihu před případným vyhlášením stavu ohrožení státu. Stávající právní řád neumožňuje včasnou připravenost k výstavbě a doplnění ozbrojených sil ČR (OSČR). Vzhledem k profesionálnímu charakteru OSČR postupně dochází k oslabování principu občanské odpovědnosti za obranu ČR a tvorba zálohy je minimalizována“.

Pokud bude rozhodnuto o výrazném posílení mobilizační připravenosti státu již v „mírové“ době, vyžádá si to v prvé řadě zásadní legislativní úpravy a následnou revizi Koncepce mobilizace ozbrojených sil ČR, Plánu obrany ČR a navazujících mobilizačních a krizových plánů. To vše ale bude s velkou pravděpodobností vyžadovat i značné (dodatečné) finanční náklady, včetně adekvátní doby na realizaci všech nově přijatých opatření.

Ohlédnutí do nedávné historie 

Československá lidová armáda (ČSLA) měla velmi propracovaný mobilizační systém. Všichni záložníci byli předurčeni ke konkrétním útvarům, na konkrétní pozice a byli  pravidelně povoláváni ke svým útvarům na cvičení. Naprostá většina útvarů ČSLA měla podle svých tabulek válečných počtů uloženou výzbroj, techniku, materiál a výstroj pro povolané zálohy (tak zvané „nedotknutelné zásoby – NZ). Pro vytvoření mobilizovaného útvaru byli v jejich „mírových“ počtech vojáci z povolání, kteří měli za povinnost starat se o tyto NZ a v případě vyhlášení mobilizace vytvářeli organizační jádro nového útvaru. Část techniky, např. nákladní automobily, byla mobilizována (včetně řidiče) z civilního sektoru, přičemž každý předurčený kus byl armádou pravidelně kontrolován. Prováděla se i cvičení celých mobilizačně vytvářených útvarů a výjimkou nebyly ani tzv. cvičné mobilizace až do stupně vševojskové divize. To pro představu znamenalo přijetí téměř 10 tisíc záložníků, stovek kusů vozidel a jiné techniky z civilního sektoru. Podle tehdy platných norem byly předurčené zálohy a technika z národního hospodářství v případě vyhlášení první vlny mobilizace přijaty do 24 až 48 hodin a po následném cca týdenním stmelovacím cvičení byly schopny operačního nasazení. Na bázi stávající „mírové“ struktury ČSLA tak (v podstatě během týdne) vznikly nové jednotky a útvary, čímž se počet vojáků, výzbroje a techniky v podstatě zdvojnásobil na cca půlmilionovou armádu.

Evidence záloh výcvik byla vedena u okresních vojenských správ, které byly v souvislosti s reformou OSČR zrušeny a jejich agendu v podstatě převzala nově vytvořená Krajská vojenská velitelství. Nedílnou součástí mobilizačního systému byly státní hmotné rezervy a centrální zásoby, ale i příslušné kapacity domácího obranného průmyslu, jejichž uchování pro případ válečného stavu bylo k tomuto účelu smluvně zajištěno. Velmi propracovaný byl rovněž sytém tzv. Civilní obrany, který mimo jiné disponoval celoplošnou sítí teritoriálních skladů materiálu a pomůcek pro ochranu civilního obyvatelstva. 

Spolu s transformací ozbrojených a vznikem AČR byl dosavadní mobilizační systém zásadně redukován, a to včetně množství uložené výzbroje, techniky, materiálu, výstroje a zásob, které byly od jednotlivých válečně rozvinovaných útvarů soustředěny do centrálních skladů AČR. Postupně rovněž došlo k zrušení Civilní obrany a privatizaci naprosté většiny podniků obranného průmyslu. Současný stav je i vzhledem k utajovanému charakteru mobilizačních skutečností značně netransparentní, a to i z hlediska časových norem a možností zmobilizování ozbrojených sil.

Aktuální situace

Jak již bylo zmíněno v úvodu, v rámci reformy OSČR a jejich přechodem na profesionální bázi byl aplikován tzv. princip odložené potřeby, který se promítl do příslušné branné i krizové legislativy. Týká se tedy i tzv. „hospodářských opatření pro krizové stavy“, která jsou nedílnou součástí mobilizace ozbrojených sil -  podle příslušného zákona jsou přijímána až po vyhlášení krizových stavů.

Vzhledem k postupnému zhoršování bezpečnostní situace, zejména v souvislosti s válkou na Ukrajině, se ukázala akutní potřeba princip „odložené potřeby“ přehodnotit. To však již bylo stanoveno v Obranné strategii ČR z roku 2017: “Dříve předpokládané dlouhé varovací doby vedly ke konceptu tzv. odložené potřeby. Vývoj posledních let však ukázal, že ozbrojený konflikt v Evropě může vypuknout náhle, čímž dochází k výraznému zkrácení varovací doby pro přípravu ozbrojených sil k dosažení operačních schopností. Proto bude realizováno postupné budování válečných schopností, včetně pořízení dostatečného množství materiálu a skladových zásob pro úhradu běžných a válečných ztrát, zvyšování připravenosti záloh, smluvního zajištění dodávek a další opatření“. Realizace však značně pokulhává a vzhledem k utajenému charakteru příslušných mobilizačních a krizových plánů (tvořících součást Plánu obrany ČR) nelze posoudit do jaké míry je v současné době ve skladech AČR připravena potřebná výzbroj, technika, munice, ale i zásoby a výstroj všeho druhu, která by byla potřebná alespoň pro částečnou mobilizaci OSČR.

Podle stávajícího branného zákona lze provádět odvody záloh až za stavu ohrožení státu, což však neumožňuje vést s potřebným předstihem nezbytnou dokumentaci, a důsledkem je chybějící přehled o cca 1,6 mil. obranyschopné populace.  Nelze rovněž s dostatečným předstihem zajistit přípravu na včasné mobilizační rozvinování ozbrojených sil, ani dostatečnou přípravu vojáků v záloze. Doba potřebná na realizaci všech takovýchto opatření je přitom odhadována až na 1 rok. Tento problém však aktuální vládní návrh novely branného zákona, spočívající v zavedení institutu tzv. „dobrovolného předurčení“, dostatečně neřeší.  Není ani předmětem programového prohlášení současné vlády, které se zabývá pouze problematikou aktivní zálohy.

Jako účinné řešení bylo ve vládou schválené Koncepci mobilizace OSČR z roku 2012  navrhováno zavedení tzv. mimořádných opatření, která by vyhlásila vláda při zhoršování bezpečnostní s předstihem bez podmínky předchozího vyhlášení stavu ohrožení státu. Návrh na přijetí příslušné legislativní novely je však dosud bez realizace.

Prvním krokem v případě potřeby posílení AČR je podle branného zákona tzv. „výběrové doplnění ozbrojených sil“, které může nařídit ministerstvo obrany po vyhlášení stavu ohrožení státu. Mobilizaci ozbrojených sil nařizuje prezident republiky na návrh vlády až za válečného stavu a může být částečná nebo všeobecná.

Pokud by výběrové doplnění ozbrojených sil nebylo dostačující, lze (až po vyhlášení válečného stavu) provést částečnou mobilizaci (první vlnu), která by odhadem mohla představovat zhruba zdvojnásobení  současné AČR. Ta by, včetně aktivní zálohy v počtu cca 4000 lidí, dosáhla počtu cca 60 tisíc vojáků a vojákyň.  K tomu by bylo zapotřebí mobilizovat odhadem až cca 30 tisíc záloh. Podle dostupných podkladů se však počty vycvičených záloh pro první vlnu mobilizace trvale snižují a již v roce 2015 nedosahovaly ani 10 tisíc. Potřeba dodatečného výcviku povolaných záloh by dobu pohotovosti mobilizovaných jednotek a útvarů výrazně prodloužila. Pokud bychom uvažovali o dalších mobilizačních „vlnách“, tak by se z hlediska obranyschopné populace mohla týkat  cca 1,6 milionu a v případě všeobecné mobilizace až cca 6 milionů mužů a žen do věku 60 let. Jejich odvod, vyzbrojení, výcvik i veškeré vybavení by však bylo mnohem větším problémem z hlediska potřebné doby realizace i dodatečných nároků na státní rozpočet.

Významným posílením mobilizačních schopností AČR v „mírové době“ je aktivní záloha.  V jednotlivých krajích vznikly krajské pěší roty, které jsou určeny zejména k pomoci při živelných pohromách a ochraně objektů důležitých pro obranu státu v rizikových situacích, např. při aktuální silné hrozbě teroristického útoku. Kromě toho jsou postupně zakládány specializované útvary aktivní zálohy u jednotlivých druhů vojsk (tanková rota, ženijní rota, útvar speciálních sil atd.). Významným přínosem aktivní zálohy je i legislativní novelou umožněná  účast v operačním nasazení AČR v zahraničí. Současný počet vojáků v aktivní záloze činí cca 4 tisíce a dosažení vytyčených 10 tisíc, včetně příslušné výzbroje, výstroje a materiálu je ambiciózním, ale velmi racionálním cílem.

Nedílnou součástí plánování obrany státu je příprava občanů k obraně státu (POKOS). Systematická a diferencovaná příprava občanů k obraně státu je jedním z předpokladů vytvoření potřebných schopností k zajišťování obrany jednotlivců i celé společnosti. Pro realizaci POKOS byla v roce 2019 schválena „Koncepce přípravy občanů k obraně státu 2019-2024“, která evidentně vyžaduje aktualizaci.

Jak už bylo uvedeno, rezort MO má zpracovánu koncepci mobilizace a příslušné plány, které jsou součástí Plánu obrany ČR. Vzhledem k utajovanému charakteru však není známo v jakých variantách a normách se mobilizace OSČR plánuje, ani do jaké míry jsou tyto plány kryty materiálně, resp. finančně. Závažnost tohoto problému však dokládá závěr analýzy stavu, uvedený v aktuálně platné Koncepci mobilizace ozbrojených sil ČR : „Schopnost státu k nasazení sil a prostředků OSČR v maximálním rozsahu bude dosažena až po jejich doplnění a mobilizaci (Plán obrany ČR) a následné přípravě (vojenský výcvik), což vyžaduje dobu řádu let“. Proto, jak ostatně deklarovala paní ministryně obrany, bude nezbytné koncepci mobilizace a všechny plány co nejrychleji revidovat a ze všech hledisek zreálnit. 

Závěr

Problematika mobilizačního rozvinutí OSČR se vzhledem k vyhrocené mezinárodně bezpečnostní situaci stala velmi aktuálním tématem. Přes řadu dílčích úprav branného zákona se však dosud nepodařilo prosadit jeho zásadní novelu, která by umožnila provádění odvodů záloh a dalších přípravných opatření již v „mírové“ situaci, tedy nikoliv až za stavu ohrožení státu, jak stanoví jeho současné znění. Obdobně se to týká i tzv. hospodářských opatření pro krizové stavy, resp. tzv. hospodářské mobilizace. Velmi výmluvné je srovnání s obdobím před profesionalizací OSČR, kdy tehdejší ČSLA byla schopna zdvojnásobit v 1. vlně mobilizace svoji velikost za cca 1 týden, zatímco u AČR se hovoří řádově o rocích.

Včasnost zmobilizování je podmíněna nejen dostatečně připravenou evidencí, dostupností a vycvičeností záloh, ale i dostatkem skladované nebo dodatečně pořízené (po vypuknutí v krizové situace) výzbroje, výstroje a materiálu k jejich vybavení. To vše řeší příslušné mobilizační a krizové plány, jejichž reálnost je z hlediska aktuálních požadavků problematická.

Je proto velmi aktuální požadavek na provedení jejich revize, jejímž výsledkem by měla být specifikace dodatečně potřebných opatření, ale i příslušných nákladů, jejichž výše bude odvislá od stanovených norem zmobilizování. A nebylo by velkým překvapením, kdyby se jejich výše počítala v miliardách Kč. Z výše uvedené analýzy současného stavu plyne i potřeba vypracování nezbytných návrhů novel příslušných branných a krizových zákonů.¨

Na samotný závěr je třeba zdůraznit, že vzhledem k  politické citlivosti problematiky mobilizace i předpokládané nákladovosti dodatečně přijatých opatření bude v prvé řadě nezbytné dosáhnout potřebného politického a vojensko-strategického konsensu. Namístě je rovněž poznámka, že s přihlédnutím k vývoji války na Ukrajině, kde hrozí eskalace do fáze globálního jaderného konfliktu, by ani nejvčasnější a nejrozsáhlejší mobilizace OSČR (která může být podle stávající legislativy vyhlašovaná až ve válečném stavu) nezabránila jejím katastrofálním dopadům. Proto je prvotní odpovědností politiků na obou stranách konfliktu takovému vývoji zabránit.

Ing. Oldřich Hoďánek

Po absolvování Vojenské akademie v Brně (1972) sloužil jako voják z povolání v řadě funkcí v oblasti technického zabezpečení vojsk až po zástupce velitele tankové divize pro výzbroj. Od roku 1993 pracoval na MO ČR, kde se podílel na rozvoji systému obranného plánování a zpracování rezortních koncepčních, plánovacích a hodnotících dokumentů. Absolvoval postgraduální kurz řízení logistiky na US Army Logistic Management College a mezinárodní kurz managementu obranných zdrojů na US Naval Postgraduate School. Služební kariéru ukončil v roce 2009 jako člen Stálé delegace MO při NATO v Bruselu odchodem do starobního důchodu. Do současné doby aktivně působí v rámci bezpečnostní komunity ČR.

Zdroj: Koncepce mobilizace ozbrojených sil ČR, Ministerstvo obrany ČR