Vzdušné bezpilotní prostředky, známé jako UAV nebo prostě drony, se staly nepostradatelným nástrojem moderního bojiště. Jejich role se neustále rozšiřuje, od průzkumu a sledování až po přesné údery a nasazení vyčkávací munice. Je důležité neopomenout ani pozemní či námořní drony, které již nyní nebo v blízké budoucnosti výrazně ovlivní situaci na bojišti. V následujícím textu se však zaměříme pouze na vzdušné bezpilotní prostředky.

Rozdělení bezpilotních prostředků podle určení

Bezpilotní prostředky lze rozdělit podle jejich hlavního určení na tři základní kategorie: průzkumné, bojové a tzv. sebevražedné drony, známé také jako vyčkávací munice. Průzkumné drony slouží k dlouhodobému sledování terénu a získávání zpravodajských informací. Tyto systémy jsou vybaveny pokročilými kamerami a senzory, které umožňují detailní analýzu prostředí a pohybu nepřítele. Jejich nasazení poskytuje velitelským strukturám přesné informace potřebné pro plánování operací.

Bojové drony, jako například MQ-9 Reaper, jsou navrženy jako nosiče zbraňových systémů a munice. Mohou provádět přímé útoky na strategické cíle, čímž minimalizují riziko pro lidské životy na straně operátorů. Jsou schopny nést různé typy zbraní, včetně řízených střel a bomb, a díky své přesnosti mají významný dopad na průběh bojových operací.

Třetí kategorií jsou sebevražedné drony, resp. kamikadze drony, které kombinují schopnost průzkumu s destrukční funkcí. Tyto prostředky, označované také jako vyčkávací munice, mohou po dlouhou dobu monitorovat cíl a v případě potřeby provést přesný útok. Mezi takové UAV můžeme počítat například íránský sebevražedný dron Šáhid-136. 

Rozdělení podle přenosu řídících signálů

Bezpilotní prostředky se také liší podle způsobu přenosu řídících signálů. Nejčastěji používané jsou bezdrátové systémy, které využívají satelitní komunikaci nebo radiové frekvence. Zmíněné technologie umožňují operátorům ovládat dron na velké vzdálenosti a nabízejí vysokou flexibilitu při plánování misí. Nevýhodou bezdrátových systémů je jejich zranitelnost vůči elektronickému rušení a kybernetickým útokům, což může nepříznivě ovlivnit průběh operace.

Možnou alternativou je řízení po kabelu, který využívá optické nebo jiné kabely. Takto řízené bezpilotní prostředky představují variantu s vyšší mírou odolnosti vůči protiopatřením nepřítele. Drony jsou méně náchylné k rušení a mohou být nasazeny v prostředí s vysokými požadavky na ochranu dat. Jejich použití je však omezeno na specifické situace, například při průzkumu uvnitř budov. Volba mezi bezdrátovými a drátovými systémy pak závisí na povaze konkrétního úkolu a specifických požadavcích daného bojiště.

Rozdělení podle velikosti

Bezpilotní letecké prostředky (UAV) se liší nejen svým účelem a schopnostmi, ale také velikostí a hmotností, což zásadně ovlivňuje jejich operační nasazení. Rozdělení UAV do jednotlivých kategorií je klíčové pro pochopení jejich využití.

Kategorie Nano a Mikro UAV jsou nejmenšími bezpilotními prostředky, jejichž hmotnost obvykle nepřekračuje 2 kg. Vyznačují se kompaktním designem a vysokou mobilitou. Jsou ideální pro operace v omezených prostorech (tedy i uvnitř budov), například v městských oblastech, nebo v situacích, kdy je vyžadována diskrétnost. Vzhledem k jejich malé velikosti jsou tyto drony velmi snadno přenosné a mohou být rychle nasazeny na různých misích. Jsou často využívány pro průzkum či speciální operace, kde je kladen důraz na vysokou mobilitu a flexibilitu.

Mini, resp. Small UAV (SUAV) jsou větší než předchozí drony, přičemž jejich hmotnost se pohybuje mezi 2 a 25 kg. Tento typ bezpilotního prostředku je určen pro taktické operace a zajištění dlouhodobého průzkumu na nižší úrovni velení. Mini/Small UAV mají oproti předchozím dvěma kategoriím lepší nosnost a delší výdrž, což umožňuje nasazení pokročilejších senzorů pro zajištění kvalitních zpravodajských informací a monitorování širších oblastí. Mezi tuto kategorii bychom mohli zařadit například typy RQ-11 Raven a Skylark I.

Taktické UAV jsou již středně velké drony s hmotností obvykle mezi 25 a 150 kg. Mají delší dolet a jsou navrženy pro operace na operační úrovni. Příkladem taktického UAV je například RQ-7 Shadow.

Drony v kategorii MALE (Medium Altitude Long Endurance) jsou UAV pro střední výšky, obvykle mezi třemi a devíti kilometry. Jsou navrženy pro dlouhodobější operace, pro které disponují výdrží 24 až 48 hod. Jejich hmotnost se pohybuje mezi 150 a 1 000 kg. Příkladem tohoto typu dronu je MQ-9 Reaper, Bayraktar TB2, Kronštadt Orion.

HALE (High Altitude Long Endurance) UAV, tedy drony pro vysoké výšky s dlouhou výdrží jsou největšími a nejvýkonnějšími bezpilotními prostředky, jejichž operační výšky se pohybují nad 18 000 metrů. HALE drony mají hmotnost obvykle nad 1 000 kg a jsou ideální pro operace strategického charakteru. Příkladem HALE UAV je RQ-4 Global Hawk.

Jak si v této oblasti vede AČR?

Armáda České republiky v současnosti disponuje specializovanou jednotkou pro využití UAV. Zmíněným útvarem je 533. prapor bezpilotních systémů, který funguje v rámci 53. pluku průzkumu a elektronického boje. V současnosti AČR vlastní pouze průzkumné UAV typu RQ-11 Raven, RQ-20 Puma, RQ-12 A Wasp, ScanEagle či Skylark I. Tyto UAV poskytují jednotkám v terénu klíčové informace o pohybu nepřítele a situaci na bojišti.

Armádě ČR dále do již stávajícího portfolia mini dronů přibudou další stovky dronů kategorie Mini VTOL Military (ve čtyřech variantách) a v procesu je také pořízení nejnovější verze bezpilotních prostředků PUMA 3AE a PUMA LE prostřednictvím agentury NSPA (NATO Support and Procurement Agency). Pro potřeby jednotek Pozemních sil AČR se pak připravují akvizice dvou souprav bezpilotních průzkumných prostředků SMALL UAS s kolmým startem (VTOL) s pevným křídlem s pohyblivými plochami. Pro úplnost zmiňme i nedávný nákup tří bezpilotních vrtulníků Skyspotter od společnosti Modelárna Liaz.

Pokud se zaměříme na větší typy bezpilotních prostředků, naše armáda měla být původně posílena 3 izraelskými drony typu Heron 1, který se řadí do kategorie MALE. Tato již skoro hotová akvizice však byla předloni náhle zrušena s tím, že Armáda ČR místo toho zakoupí přes dvě stovky menších dronů, které budou určené pro více jednotek za účelem sledování a průzkumu. Armáda tuto změnu zdůvodnila vyhodnocením zkušeností z moderních bojišť, jako je např. to ukrajinské. Náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Karel Řehka na schůzi výboru pro obranu konané koncem minulého roku v této souvislosti prohlásil: „V současné době tohle (drony střední kategorie, pozn. redakce) v plánech nemáme, a to z jednoho prostého důvodu, protože ani v akvizičním, ani ve střednědobém plánu na toto nemáme finanční prostředky. Pro nás je v současné době priorita zajištění bojeschopnosti těch prvků, které máme alokované v NATO modelu sil v kolektivní obraně a zajištění plnění cílů výstavby aliančních schopností.“ Avšak dodal, že „je to trend do budoucna. Určitě ty bezpilotní systémy vyšší kategorie budeme muset pořizovat“. 

Zkušenosti z ukrajinského bojiště

Válka na Ukrajině jasně ukázala, jak zásadní roli hrají bezpilotní prostředky v moderních konfliktech. Obě strany konfliktu – Ukrajina i Rusko – nasadily drony v různých typech operací, od průzkumu až po přímé údery na nepřátelskou infrastrukturu. Klíčovým faktorem jejich úspěchu je schopnost poskytovat rychlé a přesné informace o situaci na bojišti, což umožňuje efektivní rozhodování a koordinaci jednotek.

Na ukrajinském bojišti se na obou stranách mimořádně osvědčily také komerčně dostupné drony, které byly upraveny pro vojenské účely. Jedná se o levné a snadno dostupné prostředky, sloužící k průzkumu, navádění dělostřelecké palby a dokonce i k přímým útokům pomocí improvizovaných výbušnin. Na začátku války Ukrajina ve velké míře využívala turecké drony Bayraktar TB2, které se staly ukázkou efektivity těchto finančně dostupných prostředků v boji s nedostatečně rozvinutou PVO, kdy tehdy ničily ruské systémy protivzdušné obrany, tanky či logistické uzly.

Naopak Rusko na začátku války v oblasti UAV značně tápalo, a to do takové míry, že z jistého úhlu pohledu zaostávalo za Ukrajinou. Do boje byly nasazeny systémy, jako je Orlan-10, které se zaměřují na průzkum. Rusko rovněž ve velkém využívá íránské drony Šáhid-136 a jejich domácí kopie, které fungují jako levná alternativa střel s plochou dráhou letu při útocích na Ukrajinskou strategickou infrastrukturu, což mělo devastující dopad na ukrajinskou ekonomiku a morálku.

Efektivita dronů ve válce na Ukrajině spočívá v jejich schopnosti přizpůsobit se dynamickým podmínkám bojiště. Díky jejich nízkým nákladům a snadné dostupnosti mohou být také nasazovány ve velkém množství, což zajišťuje neustálý tlak na nepřítele. Konflikt na Ukrajině však odhalil i jejich zranitelnosti, například vůči elektronickému rušení, což se nejvíce projevuje v současných bojích v Kurské oblasti, kde se ve velkém využívají (zejména na ruské straně) drony řízené po kabelu. 

Existuje ještě jeden aspekt, který by měl být brán v případě UAV v úvahu. Na obou stranách ukrajinského konfliktu se rozmohla praktika garážové manufakturní výroby velmi levných kamikadze dronů, vyráběných z jednotlivých specializovaných komponentů. V budoucích konfliktech tak bude mít výraznou výhodu na bojišti ten, kdo si zajistí přísun velkého množství levných dronů z dovozu, nebo domácí „velkovýrobu“. V obou případech je však zajištění těchto kapacit značně problematické, a to i v době míru.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Defense News, Militarnyi, The Guardian