SpaceX úspěšně vynesla českou průzkumnou družici SATurnin na oběžnou dráhu
Na oběžnou dráhu se v polovině ledna dostal český satelit SATurnin-1, kam ho vynesla nosná raketa Falcon 9 americké společnosti SpaceX. Česká republika takto velkou a technologicky vyspělou družici ve vesmíru dosud neměla. Od letošního roku bude k letům na oběžnou dráhu možné využívat novou francouzskou komerční raketu Ariane 6. Jejím prvním úkolem se stane vynesení francouzské pozorovací družice CSO-3.
14. ledna po osmé hodině večer vynesla americká raketa Falcon-9 technologicky nejvyspělejší českou průzkumnou družici do vesmíru. K jejímu vývoji došlo za významné podpory Ministerstva obrany ČR (MO ČR). „SATurnin-1 dále rozšíří schopnosti Vojenského zpravodajství a jeho Satelitního centra, které je budováno od roku 2018,“ sdělila ministryně obrany Jana Černochová. „Snímky pořízené Satelitním centrem slouží nejen pro účely zajištění obrany a bezpečnosti ČR nebo aliančních partnerů, ale v případě potřeby je využívají i orgány státní správy a krizového řízení.“
Satelit o hmotnosti 20 kg má tělo o rozměrech 32 cm x 22,5 cm x 22,5 cm a po roztažení solárních panelů rozpětí 87 cm. K jeho výbavě patří kamera s vysokým rozlišením určená pro snímkování Země. O zpracování dat na palubě se starají algoritmy umělé inteligence. První návrh družice vznikl v roce 2022 a její kompletaci v září loňského roku následoval říjnový transport do Spojených států. Podle informací MO ČR není SATurnin-1 na rozdíl od jiných družic závislý na zahraničních technologiích. K vývoji klíčových součástek došlo na českém území, jejich integraci realizovala společnost VZLU AEROSPACE v pražských Letňanech.
„V družici SATurnin-1 máme k dispozici unikátní domácí zdroj satelitních dat, jenž bude možné prioritně využívat pro dlouhodobý monitoring zájmových oblastí,“ oznámil ředitel Vojenského zpravodajství generálmajor Petr Bartovský. „Současně nám to do budoucna přinese finanční úspory, protože budeme méně odkázaní na komerční zahraniční poskytovatele satelitních obrazových dat.“
Schopnost pořizovat snímky z vesmíru a díky nim analyzovat dění na Zemi je podle Josefa Kašpara, generálního ředitele VZLU AEROSPACE, v současném světě bezpečnostní i hospodářská nutnost. SATurnin-1 České republice navíc pomůže „naplňovat její zájmy“ a zároveň přispěje „ke znalostnímu, technickému i obchodnímu rozvoji českého kosmického průmyslu“.
Novou průzkumnou družici do vesmíru brzy vyšle rovněž Francie. Na rozdíl od českého satelitu a americké rakety Falcon 9 ji na oběžnou dráhu vynese nově vyvinutá raketa Ariane 6 francouzské společnosti Arianespace. Průzkumná družice CSO-3 (Composante Spatiale Optique) nahradí v rámci evropského projektu MUSIS (Multinational Space-based Imaging System for Surveillance, Reconnaissance and Observation) starší zařízení Helios 2A a Helios 2B.
První dva francouzské satelity CSO-1 a CSO-2 v prosinci 2018 a v prosinci 2020 vynesly do vesmíru z Guyanského kosmického centra ruské rakety Sojuz. I pro třetí družici CSO-3 se někdy v roce 2022 původně počítalo s využitím Sojuzu. Vesmírnou spolupráci s Moskvou ale pozastavila ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022.
„Dne 26. února 2025 ve 13:24 místního času [17:24 středoevropského času] Arianespace vynese pozorovací družici CSO-3… pomocí Ariane 62 [se dvěma nosnými raketami na tuhé palivo], verze rakety Ariane 6,“ uvedly s odkazem na Arianaspace internetové stránky Zone Militaire. „Tímto startem, který bude sloužit francouzským ozbrojeným silám a potřebám několika partnerských zemí, společnost Arianespace zaručí Francii a Evropě autonomní přístup do vesmíru ve prospěch všech našich spoluobčanů,“ řekl David Cavaillolès, výkonný ředitel Arianespace.
Na úspěšný premiérový let Ariane 6 loni v červenci naváže pět dalších letošních letů. První z nich (26. února) bude zároveň prvním komerčním letem. Původně k němu mělo dojít na konci minulého roku, nicméně se objevilo několik technických nedostatků. „Samozřejmě jsme objevili některé anomálie a věci, které je třeba opravit. To vedlo k odkladu druhého letu na únor,“ vysvětlil začátkem ledna Toni Tolker-Nielsen, ředitel ESA (European Space Agency) pro vesmírnou dopravu. Šest startů plánovaných na letošní rok se tak snížilo na pět. V roce 2025 navíc odstartuje první Ariane 64 (se čtyřmi nosnými raketami na tuhé palivo) a na oběžnou dráhu vynese první várku satelitů Kuiper společnosti Amazon. Ta si pro systém Kuiper rezervovala celkově 18 startů Ariane 6.
V průběhu 17. Evropské konference o vesmíru, jež se konala 28. ledna v Bruselu, se společnosti Arianespace podařilo uzavřít další tři dohody s evropskými institucemi. Zaprvé, následující komerční let Ariane 6 letos v srpnu na oběžnou dráhu vynese meteorologickou družici Metop-SG-A1. Ta je součástí programu „EUMETSAT Polar System - Second Generation“ pro poskytování údajů o počasí a klimatu, včetně dat o teplotě, srážkách, mracích, větru, mořském ledu, vlhkosti půdy nebo sopečném prachu. Metop-SG-A1 ponese též užitečné zatížení Sentinel-5, spektrometrický systém s vysokým rozlišením, který pracuje v ultrafialovém až krátkovlnném infračerveném pásmu. Sentinel-5 tvoří součást programu Copernicus a slouží ke sledování oxidu dusičitého, ozonu, oxidu siřičitého, metanu a dalších stopových plynů v atmosféře.
Zadruhé, raketa Ariane 62 vynese ve druhé polovině roku do vesmíru družici Sentinel-1D programu Copernicus pro pozorování Země. Sentinel-1D zahrnuje radarový systém a může poskytovat snímky povrchu pevniny a oceánů bez ohledu na počasí a denní světlo. Slouží k různým účelům, například k lokalizaci ropných skvrn na moři, pozorování hurikánů a včasnému odhalení pohybů na Zemi. Vypuštění družice Sentinel-1D bylo původně plánováno na září pomocí rakety Vega C, důvody změny na Ariane 6 nejsou veřejně známé.
Evropská komise a Agentura Evropské unie pro Kosmický program zatřetí podepsaly smlouvu na využití Ariane 6 pro první dvojici družic (označovaných jako L17) druhé generace systému Galileo. Již v dubnu 2024 se objevily zprávy o plánovaném vynesení satelitů v roce 2026. Do té doby ovšem francouzské rakety na oběžnou dráhu dopraví ještě tři páry družic první generace (s označením L14, L15 a L16).
Evropské ambice ve vesmíru nicméně sahají mnohem dále, Ariane 6 má v budoucnu sloužit i k letům na Měsíc. Francouzsko-italské konsorcium vedené italskou společností Thales Alenia Space nyní pracuje na prvním evropském lunárním modulu Argonaut. K dalším zúčastněným firmám patří OHB System AG v Německu, Thales Alenia Space ve Francii a Thales Alenia Space ve Spojeném království. Na návrh, vývoj a dodávku jeho letového a přistávacího systému (LDE - Lunar Descent Element) konsorcium získalo od ESA 862 milionů eur. Argonaut bude moci na povrch Měsíce vykládat náklad pro astronauty v blízkosti místa přistání, vozítko, lunární teleskop nebo dokonce modulární elektrárnu. Lze jej však použít i pro samostatné vědecké mise. Argonaut je údajně velmi robustní a dokáže přežít v drsných podmínkách na Měsíci po dobu pěti let. Podle ESA dojde k dokončení LDE v roce 2030, přičemž první mise s názvem ArgoNET se plánuje na rok 2031.
„Argonaut umožní Evropě významně přispět k mezinárodní spolupráci a zároveň připravit půdu pro udržitelnou přítomnost člověka na Měsíci. Evropa je na cestě na Měsíc a připravila půdu pro evropskou autonomii v oblasti průzkumu,“ domnívá se Daniel Neuenschwander, ředitel ESA pro pilotované a bezpilotní lety.
Česká republika stejně jako ostatní evropské země rozvíjí svůj ambiciózní vesmírný program. Díky družici SATurnin-1 může nezávisle monitorovat zájmové oblasti a zároveň sbírat zkušenosti s aktivitami na oběžné dráze. Český kosmický průmysl se díky nim bude moci zapojit do evropských vesmírných programů, které se například připravují na let na Měsíc. Ryze evropské schopnosti navíc přispívají k prohlubování strategické autonomie, jež snižuje závislost Evropy na vnějších mocnostech.
