Protivzdušná a protiraketová obrana je jedním z klíčových prvků dnešního bojiště. Potvrzuje to jak válka na Ukrajině, tak izraelsko-palestinský konflikt, kvůli kterému Spojené státy přesunují do regionu další prostředky tohoto druhu. Nejen v této souvislosti, ale také kvůli možnému ozbrojenému konfliktu s Čínou pak USA hrozí kritický nedostatek amerických schopností PVO v Evropě.

V roce 2017 vydalo Center for New American Security studii, která se zabývá možným čínským preventivním úderem proti americkým základnám v Japonsku a s tím související účinností americké protivzdušné a protiraketové obrany těchto základen. Studie pomocí dvou rozdílných metod simulace raketových úderů nakonec prokázala, že tehdejší protiraketová a protivzdušná obrana amerických základen v Japonsku je nedostatečná, kdy by dokonce v některých případech na území základen prošly všechny nepřátelské střely. Na tomto místě je nutné dodat, že studie v rámci obrany započítávala také prostředky japonské protivzdušné a protiraketové obrany.

Studie ukázala, že by většina lodí nacházejících se v přístavech byla poškozena. Dále by byly zaznamenány škody na velitelských a logistických centrech a v důsledku poškození letištních ploch by bylo zničeno více než 200 amerických letounů všech kategorií. Autoři studie následně provedli simulaci přidání dvou lodí vybavených systémy protiraketové obrany, pěti samostatných baterií THAAD a blíže nespecifikovaný počet systémů Patriot PAC-3, kdy byly tyto systémy PVO umístěny na základny Sasebo a Iwakuni. Navíc byla v rámci druhé simulace upravena taktika nasazení systémů Patriot tak, aby tento systém proti každé nepřátelské střele odpaloval pouze jednu vlastní střelu vlastní (nikoliv dvě, jak tomu bylo v původní simulaci). Výsledky této simulace ukázaly, že při doplnění zmíněných systémů by došlo k výrazně nižšímu poškození na všech základnách kromě základny Kadena na Okinawě. Celkově bylo v rámci simulace nepřátelského raketového úderu počítáno se 720 čínskými balistickými střelami a střelami s plochou dráhou letu.

Ačkoliv se jedná o studii starou již šest let, její hlavní poselství je stále aktuální. Na své aktuálnosti navíc nabývá i v souvislosti s izraelsko-palestinským konfliktem a jeho možným rozšířením do dalších států Blízkého východu. Právě v souvislosti se zmíněným konfliktem americké ozbrojené síly vyslaly do oblasti dva prapory systému Patriot. Americké ozbrojené síly celkově disponují 17 prapory tohoto systému (jeden prapor sestává ze 3-5 baterií, kdy každá baterie může disponovat až 8 odpalovacími zařízeními), dva z nich jsou však určeny k výcviku, a tudíž nejsou dostupné. Minimálně čtyři prapory jsou pak nasazeny v Evropě a Asii. K tomu je třeba připočíst již zmíněné dva prapory nedávno nasazené na Blízkém východě. K dalšímu možnému nasazení na území USA či jinde je tedy nakonec připraveno pouze 9 praporů systému Patriot. Podobná situace nastává se systémem THAAD. Jednu baterii tohoto systému se Spojené státy rozhodly nasadit na Blízkém východě, jedna baterie je nasazena v Jižní Koreji a další na ostrově Guam. Celkově Spojené státy disponují sedmi bateriemi THAAD.

V kontextu výše zmíněné studie, jejíž výsledky doporučují doplnění systému THAAD v Japonsku tak, aby vzniklo pět plnohodnotných baterií, je jasné, že v případě ozbrojeného konfliktu mezi Čínou a Spojenými státy nebudou k dispozici baterie THAAD pro případné posílení protiraketové obrany NATO v Evropě. Vzhledem k počtu praporů systému Patriot a (v kontextu výše zmíněné studie) případné potřebě jejich přemístění do Japonska nebo jiných asijských států lze, stejně jako v případě systému THAAD předpokládat, že americké systémy Patriot budou pro nasazení v Evropě dostupné pouze ve velmi omezené míře, s přihlédnutím k potřebě rozmístění baterií tohoto systému na americkém území v případě konfliktu s Čínou.

Snížená dostupnost systémů PVO se netýká pouze odpalovacích zařízení nebo radarů, ale zejména samotných střel. Pokud vezmeme v úvahu zmíněných 720 čínských střel a podle metodologie výše zmíněné studie 2 střely protivzdušné a protiraketové obrany proti každé čínské střele, vychází výsledný počet na 1440 střel potřebných k obraně určeného území. Data, která by ukazovala, kolika takovými střelami disponují Spojené státy v Japonsku, nejsou veřejná, neznáme ani přesnou výrobní kapacitu výrobce těchto střel, avšak je otázkou, do jaké míry by Spojené státy mohly v případě potřeby zásobovat evropské státy střelami protivzdušné a protiraketové obrany, pokud by samy čelily konfliktu s Čínou. Vzhledem k prioritizaci Číny, jako možné budoucí hrozby pro USA, však nelze předpokládat, že by šlo o významné dodávky. 

Členské státy NATO by se tak měly zabývat nejen otázkou protivzdušné a protiraketové obrany z hlediska nasazení konkrétních moderních efektivních systémů, ale také v souvislosti s co největším rozsahem jejich možného nasazení. Na Ukrajině jsme svědky extenzivního nasazení těchto prostředků a v Západním Pacifiku tomu nebude jinak, proto se nelze donekonečna spoléhat v rámci kolektivní obrany NATO prioritně na Spojené státy a jejich obranný průmysl a je třeba, aby každý člen Aliance začal co nejdříve budovat svou vlastní robustní PVO, která pak navíc prospěje evropské kolektivní ochraně v rámci vybudování pozemního integrovaného evropského systému protivzdušné obrany European Sky Shield Initiative (ESSI).

Zdroj: CNAS, The Drive