Nadmíra přihlášek do jednotek domobrany, silná motivace k vojenské službě a všeobecná podpora armádě – to je současné Švédsko. Přestože část osmnáctiletých Švédek a Švédů musí od roku 2017 opět na vojnu povinně, od předloňského vpádu ruských vojsk na Ukrajinu se služba v ozbrojených silách těší zvýšenému zájmu mladých lidí. Odvodní komise každý rok vybírá několik tisíc nejlepších a nejmotivovanějších, z nichž průměrně pětina zůstává v armádě i po skončení vojny.

Ukrajinsko-ruská válka ve Švédsku mnohé změnila. Švédové se mnohem více zajímají o své ozbrojené síly, povinnou vojenskou službu a vstup do jednotek domobrany. „Hlásí se třikrát více lidí, než kolik máme volných pozic,“ uvedl plukovník Dan Rasmussen, kterému je podřízena domobrana na ostrově Gotland. Ten se nachází uprostřed Baltského moře asi 200 kilometrů od ruské Kaliningradské oblasti a symbolizuje změnu švédského přístupu k obraně. Přestože v době studené války představoval nejmilitarizovanější část Švédska (čtyři pluky a pobřežní dělostřelectvo), poslední vojáci území ostrova opustili v roce 2005. Anexe Krymu a konflikt na východní Ukrajině v roce 2014 však Stockholm probudily z „mírového spánku“.

Švédská vláda se rozhodla na Gotland opět umístit vojsko a plukovník Rasmussen dnes velí asi tisícovce mužů a žen (včetně příslušníků domobrany). Do roku 2027 se mají ostrovní vojenské útvary rozrůst na operační skupinu se 4 000 vojáky. Na baltském ostrově mohou již nyní využívat dvacet tanků Leopard 2 a stejný počet bojových vozidel pěchoty CV90. Švédové na Gotlandu navíc budují novou základnu v místě bývalého vojenského výcvikového prostoru nedaleko města Visby. Zcela jistě ji budou rovněž využívat vojáci plnící povinnou vojenskou službu.

Švédsko se podobně jako spousta dalších západních zemí mylně domnívalo, že v Evropě nevypukne v dohledné budoucnosti žádná válka a šetřilo na vlastních ozbrojených silách. Změna ale přišla rychle a Stockholm v posledních letech opakovaně navyšoval svůj obranný rozpočet. Podle německého časopisu Loyal letos dosáhne dvou procent HDP, které požaduje NATO. Armáda je z hlediska počtu vojáků malá, na plný úvazek v ozbrojených silách slouží 18 000 vojáků. V poměru k počtu obyvatel (Švédsko má 10,5 milionu obyvatel) je to méně než české ozbrojené síly (27 000 vojáků na 10,9 milionu obyvatel). Švédská armáda je však mimořádně dobře vybavena moderní technikou: Švédové mají k dispozici 110 hlavních bojových tanků Leopard 2, čtyři moderní ponorky, pět korvet třídy Visby a 96 víceúčelových stíhaček JAS-39C Gripen. Velkou část techniky vyrábí domácí obranná společnost Saab přímo ve Švédsku.

Kromě profesionálních vojáků se švédské ozbrojené síly spoléhají na každoroční odvod 8 000 branců, kteří se osm let po skončení povinné vojenské služby musí pravidelně účastnit cvičení. Tuto zálohu celkem 64 000 bývalých odvedenců lze v případě potřeby rychle povolat do zbraně. Dalších 29 000 Švédů vstoupilo do jednotek domobrany. Švédská armáda proto v součtu disponuje silou o bezmála 120 000 jedincích.

Ke znovuzavedení povinné vojenské služby se Stockholm v roce 2017 rozhodl z důvodu nízkého počtu dobrovolníků. K pozastavení povinné služby došlo v roce 2009, přičemž od roku 2010 do roku 2017 mohly ozbrojené síly každoročně přijmout až 3 500 dobrovolníků. Pouze v jednom roce byla všechna místa obsazena, v průměru se však do armády ročně hlásilo jen 2 200 dobrovolníků. V roce 2017 švédský parlament odsouhlasil obnovení povinné vojenské služby, tentokrát pro muže i ženy.

Odvodní komise (Plikt-och pröveningsverket) vybírají vedle budoucích vojáků i vhodné adepty na službu u policie nebo celní správy. Nikdy proto nepřestaly vykonávat činnost, ani během pozastavení povinné vojenské služby v letech 2010 až 2017. Díky tomu se „Plikt-och pröveningsverket“ mohly od roku 2017 bez nutnosti zaškolení opět věnovat brancům, počet jejich zaměstnanců se ovšem musel zvýšit ze 150 na 350. 

Odvody technicky začínají vyplněním dotazníku, což zákon vyžaduje od všech osmnáctiletých Švédek a Švédů. Na základě odpovědí v dotazníku odvodní komise vyberou ty nejzdravější, nejsilnější a ty s nejlepším prospěchem. Při výběru hraje roli také motivace – chtějí mladí lidé vůbec sloužit? Pozvánku k odvodní komisi nakonec každoročně obdrží přibližně 33 000 osob (30 %) z každého ročníku osmnáctiletých (průměrně 110 000 jedinců). Jak uvedl švédský branný úřad, povinnosti vyplnit a odevzdat dotazník se vyhýbá okolo 3 % osmnáctiletých, kterým hrozí pokuta a zápis do trestního rejstříku. Totéž platí, pokud se někdo nedostaví k odvodu. Každý, kdo je vybrán k vojenské službě, ale nechce sloužit, potřebuje k odpuštění povinnosti dobré důvody. Ty mohou existovat: Svědkové Jehovovi například z náboženských důvodů sloužit nemusí, musí ale předložit potvrzení o členství v církvi. 

Pozoruhodná je rovněž genderová statistika. Jen menšinu branců ve Švédsku tvoří ženy, časopis Loyal uvádí s odkazem na švédský branný úřad průměrně 17 %, a to z několika důvodů. Zaprvé, ženy tíhnou k vojenské službě méně než muži: nízkých 30 % dotázaných žen uvedlo, že mají k povinné vojenské službě kladný vztah. U mladých mužů toto číslo dosahuje 70 %. „Kromě toho mladé ženy častěji trpí duševními chorobami nebo stresem, a proto je méně pravděpodobné, že budou pozvány k odvodu,“ vysvětlil Per Andersen Helseth, pracovník švédské odvodní komise. 

U odvodu musí mladé ženy a mladí muži nejprve projít testem kognitivních schopností na počítači. Mají 80 minut na doplnění číselných řad, vysvětlení pojmů nebo zasazení částí textů do smysluplných souvislostí. Výsledek lepší než pět (známky se pohybují od jedné = nejhorší do deseti = nejlepší) adepty kvalifikuje na velitelské pozice. V další fázi dochází k testování fyzické zdatnosti, například jízdou na bicyklovém ergometru. Odpor se zvyšuje, dokud účastníci nedosáhnou svého limitu. Totéž platí pro vzpírání, kdy se na stroji testuje, jakou sílu má kandidát v rukou a nohou. Poté následuje zdravotní prohlídka včetně vyšetření sluchu a zraku. Nakonec si musí uchazeči promluvit s psychologem a poskytnout informace o svém duševním zdraví a stabilitě.

Vybraných 8 000 jedinců, tedy asi 7 % každého ročníku osmnáctiletých, obsadí jednu z 250 různých pozic určených v armádě pro brance. „Pro každého chceme v ozbrojených silách najít to správné místo,“ řekl Per Andersen Helseth. Doba služby trvá v závislosti na pozici a úrovni odpovědnosti devět až patnáct měsíců. Platí pravidlo, že čím větší odpovědnost, tím delší služba. 

Povinná vojenská služba je ve Švédsku u širokých vrstev obyvatelstva oblíbená ze tří důvodů. Švédové zaprvé velmi dobře informují o nadcházejícím řízení předem, a to nejen samotné uchazeče, ale i jejich rodiče. Za druhé, odvodní komise si dává velmi záležet na vhodném nasazení branců podle jejich schopností a kvalifikace. Třetím a hlavním důvodem je skutečnost, že švédské ozbrojené síly se obecně těší velké úctě obyvatelstva a služba společnosti je vnímána velmi pozitivně.

Zavedení povinné vojenské služby ve Švédsku nicméně nevedlo ke zvýšení zájmu o pozice vojáků z povolání, spíše naopak. Švédským úřadům se sice podařilo prostřednictvím dotazníků a následných odvodů vyfiltrovat ty nejvhodnější (= nejzdravější, nejzdatnější, nejinteligentnější a nejmotivovanější), avšak jen 20 % branců se po skončení povinné vojenské služby zavazuje k dalšímu působení v armádě. U dobrovolníků tomu v letech 2010–2017 bylo jinak. V době pozastavení povinné vojenské služby pokračovalo na plný úvazek do armády v průměru 60 % (dobrovolných) branců.

„Mnozí z těch, kteří byli vyhodnoceni jako nejvhodnější, a proto byli vybráni pro vojenskou službu, měli do budoucna jiné plány,“ domnívá se Jonas Hárd af Segerstad, švédský vojenský atašé v Berlíně. „Období povinné vojenské služby považují jen za krátkou etapu dobrodružství a sebepoznání, ale poté chtějí dělat něco jiného, například začít studovat na vysoké škole.“

V evropském kontextu lze švédský model vojenské služby označit za příklad vhodný následování. Výběr branců Švédové zdokonalili na velmi vysokou úroveň, díky čemuž se k ozbrojeným silám každý rok dostane 8 000 nejlepších a nejmotivovanějších jedinců. Země jako Německo si od Švédska vypůjčují koncept povinných dotazníků pro osmnáctileté, další se pak od něj mohou učit, jak v očích obyvatel zatraktivnit službu veřejnosti a pěstovat úctu vůči ozbrojeným silám. Ani Stockholmu se ovšem dosud nepodařilo najít recept, jak armádě zajistit stálý přísun kvalitních kandidátů na volné pozice vojáků z povolání.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, reservistenverband.de, reservistenverband.de