55. výročí srpnové okupace Československa v roce 1968 připomíná včera zahájená výtvarná výstava Jiřího Sozanského, kterou uspořádal Vojenský historický ústav společně se společností SYMPOSION. Slavnostní vernisáže se zúčastnila ministryně obrany Jana Černochová, ministr zahraničních věcí Jan Lipavský, ministr kultury Martin Baxa a 1. místopředsedkyně poslanecké sněmovny Věra Kovářová. Armádu reprezentoval náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Karel Řehka, 1. zástupce NGŠ generálporučík Miroslav Hlaváč a velitel 4. brigády rychlého nasazení „Obrany národa“ brigádní generál Jan Štěpánek.

Foto: 55. výročí srpnové okupace Československa v roce 1968 připomíná včera zahájená výtvarná výstava Jiřího Sozanského, kterou uspořádal Vojenský historický ústav společně se společností SYMPOSION. | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Součástí této expozice je také památník STO TŘICET SEDM věnovaný obětem okupace v období mezi 21. srpnem a 31. prosincem 1968. Pro tuto příležitost také zkomponoval skladatel a kytarista Michal Pavlíček originální skladbu s tématem invaze 1968. Právě události z roku 1968 byly zmiňovány jako paralela k napadení Ukrajiny dne 24. února 2022. Ministryně obrany Jana Černochová ve svém projevu mimo jiné uvedla, že je velice důležité, aby se na události v roce 1968 nikdy nezapomnělo: „Není to totiž tak dávná historie. Před rokem a půl Evropa zažila podobné probuzení, kdy ruský agresor se stejně vylhaným odůvodněním napadl sousední zemi.“

Na otázku, jaké můžeme mezi invazemi z roku 1968 a 2022 najít paralely a jaké rozdíly, odpověděl pro CZ DEFENCE historik VHÚ Praha a spoluautor výstavy PhDr. Prokop Tomek Ph.D. následující: Intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a vojenský vpád Ruské federace na území Ukrajiny mají řadu podobných rysů.

Především to je ten základní, a tím je důvod obou vojenských akcí. Důvodem bylo zajištění vnějších hranic velmoci, v roce 1968 SSSR a v roce 2022 Ruské federace. Velmoc potřebuje mezi svými vlastními hranicemi a případným protivníkem mít nárazníkový stát, který kontroluje. Další podobností je samotný průběh, a tím je v obou případech předcházející vojenské cvičení, které umožňuje zdůvodnit pohyby vojsk a různé technické přípravy. V obou případech bylo zjevně záměrem rychlé obsazení centra státu a politická výměna stávajících reprezentací napadených států za interventovi nakloněné a spolupracující reprezentace. Podobná je i okolnost, že v obou případech se rychlou vojenskou akcí tohoto politického záměru nepodařilo dosáhnout. V případě Ukrajiny pro rozhodný vojenský odpor, takže k převratu nedošlo vůbec, a v případě Československa pro rozhodný politický odpor obyvatelstva, takže se nastolení spolupracující reprezentace podařilo interventovi zahájit v dubnu 1969, tedy po osmi měsících. Podobné je v obou akcích i masivní nasazení vojenské techniky, jejíž druhy a dokonce někdy i typy jsou přes padesátiletý odstup prakticky totožné. V principu lze najít paralely obou případů i v propagandistickém soupeření a v šíření dezinformací, byť technické prostředky jsou zcela jiné.

Foto: Ministryně obrany Jana Černochová ve svém projevu mimo jiné uvedla, že je velice důležité, aby se na události v roce 1968 nikdy nezapomnělo: „Není to totiž tak dávná historie. Před rokem a půl Evropa zažila podobné probuzení, kdy ruský agresor se stejně vylhaným odůvodněním napadl sousední zemi.“ | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Je tu ale i řada rozdílů. Rozdíl je především v tom, že v roce 1968 došlo jen k pasivnímu odporu, zatímco v roce 2022 k ozbrojenému boji proti napadení. Důvodem je zejména skutečnost, že ČSSR byla spojencem Sovětského svazu, zatímco Ukrajina měla s Ruskou federací napjaté vztahy, až nepřátelství. Z přátelství a spojenectví vyplývala v roce 1968 i schizofrenní situace československé reprezentace, která se nedokázala otevřeně bránit spojeneckému napadení. Navíc ČSSR nepodnikala žádná předchozí opatření proti takovému druhu napadení, nebyla na takovou eventualitu vůbec připravena, neměla příslušnou vojenskou doktrínu a byla vojensky provázána a podřízena SSSR. Československo také nemělo žádné spojenecké a přátelské vztahy se Západem, takže mu nikdo nemohl ze světa přijít na pomoc. Situace Ukrajiny byla i v této otázce zcela jiná. Rozdílem je naopak nasazení moderních technologií, které samozřejmě v roce 1968 nebyly známy, a také rozdíly v počtech nasazených vojsk. To je ale dáno tím, že v roce 1990 se stavy vojáků a vojenské techniky výrazně zmenšily, a to v celé Evropě.

Foto: 55. výročí srpnové okupace Československa v roce 1968 připomíná včera zahájená výtvarná výstava Jiřího Sozanského, kterou uspořádal Vojenský historický ústav společně se společností SYMPOSION. | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Rozdílem by mohla být i skutečnost, že v roce 1968 se vojenské intervence do ČSSR účastnilo pět států, zatímco v roce 2022 na Ukrajinu zaútočil jen jeden stát s určitou pomocí dalšího. Ovšem v roce 1968 byla vojenská pomoc Maďarska, Polska, Bulharska a Německé demokratické republiky ve srovnání se SSSR jen symbolická, plány a velení celé akce byly výhradně v rukou sovětských maršálů. Označení za akci Varšavské smlouvy bylo jen politické krytí, byť komunistické reprezentace zmíněných zemí s akcí souhlasily a podporovaly ji. V obou případech jde tedy ve skutečnosti o akci jednoho státu. Ten ale nejde zcela jednoduše ztotožnit, protože SSSR byl mnohonárodnostní stát, kde Rusové tvořili sice podstatnou část, ale přece jen část obyvatelstva i reprezentace.