Státní podnik LOM (Letecké opravny Malešice) Praha zřizovaný Ministerstvem obrany se z těsně černých čísel roku 2018 (zisk 18 milionů) propadl za rok 2019 do ztráty 152,9 milionu korun. Podobně jako u ztrátového VOP CZ, kterému má pomoci "technické zhodnocení" starých tanků T-72, i LOM Praha bude zachraňovat zakázka na modernizaci staré sovětské/ruské techniky - v tomto případě vrtulníky Mi-171Š. Jde přitom o podnik, na který se upínají naděje týkající se referenční zakázky Aero Vodochody pro nový proudový cvičný L-39 NG, který by mělo provozovat Centrum leteckého výcviku v Pardubicích.

 

Foto: Státní podnik LOM (Letecké opravny Malešice) Praha zřizovaný Ministerstvem obrany se z těsně černých čísel roku 2018 (zisk 18 milionů) propadl za rok 2019 do ztráty 152,9 milionu korun. | army.cz

Na situaci stáních podniků LOM Praha a VOP CZ zřizovaných Ministerstvem obrany není pěkný pohled. Jejich kombinovaný výsledek za rok 2018 činil ztrátu 130 milionů, za rok 2019 již 222,4 milionu, tedy zhoršení z roku na rok o více než 70 %. A to nevěstí nic dobrého pro projekt proudových cvičných letounů L-39 NG od společnosti Aero Vodochody, které byly nedávno získal potřebné certifikace a je připraven pro sériovou výrobu.

Vláda je odmítla pro Centrum leteckého výcviku (CLV) koupit již v lednu 2019, tedy v době hospodářského růstu. Nyní při snaze řešit důsledky pandemie koronaviru zaťala do státního rozpočtu sekeru 500 miliard a další významnou chystá pro rok příští - zatím "optimistických" 320 miliard, čemuž věří málokdo. Ministryně financí po boku s ministrem obrany již ohlásila, že do roku 2024 rozpočet na obranu nedosáhne slibovaných 2 % HDP.
Pro Aero Vodochody přichází souběh všech těchto neblahých okolností v tu nejhorší možnou dobu. Jako ostatní firmy působící v leteckém průmyslu se začíná potýkat se ztrátami způsobenými civilnímu letectví prudkým utlumením letecké přepravy. Z důvodu nemožnosti cestovat sešlo, alespoň dočasně, z exportu čtyř L-39 NG do Senegalu. A referenční zakázka pro české Ministerstvo obrany přes LOM Praha a CLV se za současné situace jeví pochybnou.

Důvody vlažného přístupu České republiky k nové generaci proslulého Albatrosu jsou především ekonomického rázu. Tedy nedostatek finančních prostředků a priority modernizačních projektů armády. CLV si přechodně poradilo pronájmem starších L-39C a při pohledu na realitu hospodářského výsledku LOM Praha a obecně rostoucí deficity státních rozpočtů je na místě uznat, že bylo těžko jiné cesty. Otázkou zůstává, kudy dál. Absence zahraniční poptávky pro L-39 NG (hovoří se nekonkrétně o zájmu především afrických zemí, ale konkrétně víme jen o Senegalu) pak může mít kořenů několik. Kromě na prvním místě nejistém využití letounu domácími ozbrojenými silami je na stole také otázka konkurenčních možností.

Foto: Letoun L-39NG | Aero Vodochody, aero.cz

Vstup maďarského spoluvlastníka do Aero Vodochody podpořil ideu využití letounů maďarskými vzdušnými silami a obecně státy V4. Jenže Polsko si nedávno pořídilo cvičné proudové Aermacchi M-346 Master, které létají mj. také v Itálii, Israeli nebo Singapuru, a ač jde o letouny trochu jiné váhové kategorie, lze je pokládat za jednoho z přímých konkurentů českých L-39 NG - na rozdíl od něj jsou však již v provozu osvědčené. Také tyto italské letouny se pyšní digitální avionikou poslední generace, kterou sdílejí s nadzvukovými JAS-39 Gripen, F-22 Raptor nebo Eurofighter Typhoon, a v Polsku slouží k pokročilému výcviku budoucích pilotů F-16 a záhy také nejmodernějších F-35. V Senegalu by měl L-39 NG létat v roli bitevního letounu schopného ničit i vzdušné cíle - a podobně i Leonardo nabízí M-346FA (Fighter Attack), a spekuluje se o tom, že jimi může Polsko výhledově nahradit své obstarožní Su-22. Další světovou konkurencí pro L-39 NG představuje například jihokorejský KAI T-50 Golden Eagle, který létá kromě Jižní Koreje v Indonésii, Iráku, na Filipínách a v Thajsku.

Prázdný M-346 váží 4900 kg a má vzletovou hmotnost až 9500 kg; L-39 NG je s 3200 kg, resp. 5650 kg maximální vzletové hmotnosti výrazně lehčí, ovšem tím současně vzdálenější od bojových proudových strojů. Stejně jako L-39 (nebo L-159) je podzvukový, zatímco Master je transsonický a s rychlostí až 1255 km/h se pohybuje kolem hranice rychlosti zvuku. Korejský T-50 je ještě těžší a nadzvukový, schopný dosáhnout rychlosti 1,5 M. "Férovější" konkurencí L-39 NG je kromě "stařičkého", ale rozšířeného, populárního a stále vyráběného Hawku od BAE Systems italský Alenia Aermacchi M-345, který poprvé vzlétl v roce 2016, a podobně jako L-39 NG prošel certifikací letos. Má podobné parametry jako český stroj, ale může se pochlubit objednávkou pro italské letectvo, které jich objednalo již 18, a jeho startovací pozice je tak s českým strojem nesrovnatelná.

Pozice L-39 NG je silná především díky tomu, že nabízí plynulý přechod ze starších verzí Albatrosu, který je nejpoužívanějším cvičným strojem světa - jak však vidíme nejen u nás, blíží se okamžik, kdy dolétají, a čím déle se povleče finální fáze projektu L-39 NG, tím bude jeho hlavní přednost ztrácet na významu. Starosti, které nyní Ministerstvo obrany s LOM Praha má, s tím úzce souvisejí: kudy dostat státní podnik zpět do černých čísel. Pro české letectvo je L-39 NG po technické stránce logickou volbou, byť se nabízí otázka, jestli by v dnešní době neměla pokročilá letectva dát již přednost těžším a nadzvukovým cvičným letounům, jejichž výkony se více blíží moderním stíhačkám - což je cesta, kterou se vydalo sousední Polsko. Do jaké míry pak bude například zájem o služby CLV vybaveného podzvukovými lehkými letouny mezi zahraničními letectvy, je další otázka, na kterou nezná nikdo odpověď.