Mezi konferencemi, které proběhly v rámci programu letošního Future Forces Forum, je třeba zdůraznit 2. část konference  "Future Air Force – New Generation Aircraft", jejíž první část proběhla 28. dubna pod záštitou Velitele Vzdušných sil AČR. Konference se skládala ze tří tematických bloků, z nichž dva proběhly na jaře, kdy experti Ministerstva obrany ČR, zástupci Joint Air Power Competence Center, USAFE, švédských vzdušných sil a zástupci obranného průmyslu diskutovali o významu letounů nové generace pro další rozvoj schopností Aliance. 20. října pak v Letňanech proběhl třetí blok zaměřený na výzvy, které budou muset uživatelé letadel 5. generace řešit při výcviku posádek letadel, ale také pozemního personálu. Z přednesených témat vybíráme dva pohledy – švédský a italský – kdy se oba zmíněné pohledy do jisté míry prolínají. Oba také mají souvislost s letouny, o nichž se v rámci přezbrojení letectva AČR hovoří. Jednání se vedou o letounech F-35, kterými disponuje právě Itálie, a jako alternativní možnost (nyní do jisté míry upozaděná) stále zůstává švédský stroj Gripen E.

Foto: Nadzvukový bojový letoun 5. generace F-35 Lightning II | Lockheed Martin

Program podzimní části konference zahrnoval tucet příspěvků, v nichž se experti zabývali současným stavem přípravy pilotů AČR, projektům Evropské obranné agentury, výcviku pilotů v moderním multidoménovém informačním válčení, tzv. Red Air Services, využití virtuální reality při výcviku pilotů letounů 5. generace, atd. Tehdy se svými obsáhlými příspěvky vystoupili švédský plukovník Anders Jönsson a italský podplukovník Giovanni Pasqualucci.

Plukovník Jönsson je od letošního roku velitelem Blekinge flygflottilj, stíhacího pluku F 17 Švédského královského letectva, jednotky, která svou tradici vztahuje k roku 1944, kdy zahajovala činnost jako námořní se specializací na torpédové útoky a pokládání námořních min. První proudové letouny dostala v roce 1954. Jako stíhací působí jednotka od roku 2002, kdy do její výzbroje přišly letouny JAS 39 C/D Gripen. Kromě nich v sestavě pluku působí cvičné letouny Saab 105, a také vrtulníky Super Puma, NH90 a AW109.

Foto: Švédský Gripen E | Saab

Po nastínění prostředí, v němž se švédské letectvo pohybuje, jeho koncepci a možnostech odpovědět na současné hrozby, se plukovník Jönsson zabýval otázkou výcviku pilotů a požadavky, které na ně tento výcvik od začátku klade. Své schopnosti mají rozvíjet v oblasti rozhodování ve velmi komplexním bitevním prostředí, které se vyznačuje situacemi, jako jsou rušené senzory, nedostatečně plynulý tok informací či bojové situace, při nichž piloti čelí početní převaze nepřítele, často za špatných povětrnostních podmínek. Jestliže budou bojovat v situaci s technologicky srovnatelným protivníkem, musejí se ukázat jako takticky "chytřejší". 

Plukovník ve své řeči také zmínil tzv. Auftragstaktik, což je forma vojenské taktiky, při níž je kladen důraz spíše na výsledek mise než na konkrétní metody. Pro úspěch velení zaměřeného na plnění úkolů je zásadní, aby podřízení velitelé zcela rozuměli záměru svých rozkazů, dostávali správné pokyny a byli vycvičeni k samostatnému jednání. Naopak na nadřízené velitele je kladen požadavek, aby svým podřízeným nedávali více rozkazů, než je nezbytně nutné, a aby tyto rozkazy byly přesné, naprosto jasné a velmi stručné. Aby budoucí piloti švédského letectva těmto požadavkům plně vyhověli, jsou od prvního dne cvičeni tak, aby plně rozuměli svým možnostem, přemýšleli o nich a byli schopni je efektivně vyhodnocovat.

Neméně významné jsou také systémové požadavky, tedy schopnost přizpůsobit se měnícímu se strategickému prostředí a taktickým hrozbám, přijímání nových technologií a metod. Významné je také zvýšené využití simulátorů, virtuální a smíšené reality, simulace LVC (Live - tedy zapojení skutečných lidí a skutečných systémů; Virtual - tedy zapojení skutečných lidí ovládajících simulované systémy; Constructive - simulované osoby využívající simulované systémy), jejichž cílem je plynulý přechod na prvoliniové stíhací letouny 5. generace a plné využití schopností, které jejich technologie umožňují. Výcvik švédských vojenských pilotů aktuálně probíhá kombinovaně ve Švédsku (základní výcvik na typu SK 40, tedy vrtulovém letounu Grob G 120TP) na základně Malmen poblíž Linköping. Pokročilý výcvik a tzv. Lead Fighter Training (LIFT) pak probíhá v Itálii na základnách Galatina u města Lecce v Apulii a Decomomannu na Sardinii.

Foto: Grob G 120TP | Grob

V souvislosti s probíhajícím přechodem švédského letectva na typ Gripen E pak plk. Jönsson zmínil především fakt, že nejde o zásadní změnu postupů a výcvik pilotů a pozemního personálu je tak v principu stále stejný, kdy využívá stejné logistiky provozu, a přináší minimální operační rizika. Jönsson explicitně uvedl, že v současné bezpečnostní situaci švédské letectvo nechce provádět zásadní změny, ale chce se spíše soustředit na postupnou modernizaci, přičemž letouny verzí C/D budou v následujícím desetiletí sloužit společně s novými Gripeny E. 

Plukovníka Jönssena pak u řečnického pultu vystřídal podplukovník Giovanni Pasqualucci, který představil vývoj a výzvy, před nimiž stojí italské letectvo, představil Mezinárodní leteckou výcvikovou školu (IFTS) a nové výcvikové a logistické koncepty a iniciativu "Multi Domain Training Lab". 

Mezinárodní leteckou výcvikovou školu IFTS (International Flight Training School) v Itálii založila, spravuje a provozuje společnost Leonardo CAE Advanced Jet Training Srl (společný podnik společností Leonardo a CAE). IFTS se v současné době nachází na letecké základně Galatina (jižně od města Lecce), kde zajišťuje komplexní výcvik stíhačů jak pro italské letectvo tak pro zahraniční zákazníky. Současně se buduje nové zařízení výcvikového střediska na letecké základně Decimomannu na Sardinii, kam se IFTS letos stěhuje. IFTS poskytuje komplexní program výcviku budoucích stíhacích pilotů ve fázi IV, který vychází z osnov italského letectva. Program zahrnuje výcvik v učebně, na simulátoru a v ostrém provozu s využitím pokročilého proudového cvičného letounu Leonardo M-346, a pozemních výcvikových systémů vyvinutých společnostmi CAE a Leonardo.

Program zahrnuje kvalifikaci pro letoun M-346 a přípravu Air-to-Air, Air-to-Ground, výcvik nouzových situací, a volitelné prvky jako pokročilý výcvik Air-to-Air, létání s nočním viděním, doplňování paliva za letu a Air-to-Ground na střelnici. Každý z těchto prvků se řídí učebními osnovami italského letectva, přičemž každá možnost je hodnocena. Partnerské země si pak vybírají jednotlivé moduly podle operačních požadavků a rozpočtových profilů. Kompletní kurz LIFT využívá vyváženého poměru hodin výcviku na simulátorech vůči hodinám ostrého létání, které se vzájemně doplňují.

Foto: Proudový cvičný letoun Leonardo M-346 | Adrian Pingstone

Obecným cílem IFTS je příprava pilotů letounů nové generace, a to s významnou úsporou času i finančních prostředků. V plánu je také do budoucna rozšířit služby školy na předchozí fáze pilotního výcviku. Koncept výcviku pracuje s výcvikem na počítačích, výcvikem na simulátorech, plném simulátoru misí, a konečně v tzv. Embedded Tactical Training System, tedy vestavěném taktickém výcvikovém systému s využitím možností a schopností letounu M-346 a jeho technologií.

Moderní pojetí výcviku pilotů se neomezuje pouze na letadla, ale zahrnuje i celou řadu pozemních výcvikových a výukových systémů (GBTLS). Srdcem výcvikového systému je již zmíněný proudový letoun M-346 optimalizovaný pro pokročilý výcvik vojenských pilotů, který nabízí širokou škálu výcvikových možností a slouží u vzdušných sil Itálie, Singapuru, Izraele a Polska. Škola aktuálně provozuje 22 letounů M-346, disponuje dvěma plnými simulátory misí a celkem cca 40 jejích instruktorů (z různých zemí) provádí více než 70 kurzů ročně, při nichž je nalétáno 8000 letových hodin.

Jak je z výše uvedeného vidět, možnosti a zkušenosti švédského a italského letectva s výcvikem pilotů jsou nepochybně inspirativní i v českém prostředí. Česká republika má díky CLV (Centrum leteckého výcviku) v Pardubicích, které si zachovává schopnost cvičit vlastní piloty, rovněž kapacitu, kterou nabízí budoucím pilotům zahraničních vzdušných sil, a to s využitím moderních simulačních technologií. V souvislosti s plánovaným přezbrojením vzdušných sil na proudové letouny 5. generace jsou tak zkušenosti ze zemí, kde byl tento proces již zahájen, velice důležité.