Současný, poněkud neutěšený stav českého tankového vojska, tvořeného modernizovanými tanky T-72 M4CZ (z nichž je ovšem provozuschopných pouze menší část) a dále nemodernizovanými tanky T-72 vede k tomu, že v poslední době se čím dál častěji diskutuje o nástupci těchto tanků. Obvykle je zmiňován německý tank Leopard 2, případně korejský tank K-2 Black Panther. Vedle těchto mimořádně vydařených, ale zároveň také drahých tanků se ale AČR nabízí i jiná možnost – akvizice nějakého moderního středního tanku.

Střední tanky

Střední tanky představují kategorii, která je poměrně obtížně těžko definovatelná. Vývoj samotného pojmu střední tank je do značné míry dán historicky, a obráží se v něm zkušenosti druhé světové války, které ukazovaly na potřebu jednoho univerzálního tanku. Cesta k němu byla ovšem různá. Zatímco v západních zemích (USA, Velká Británie atd.) vývoj postupně směřoval k vývoji kategorie, která je obvykle označována jako MBT (main battle tank – hlavní bojový tank), v bývalém Sovětském svazu a sovětském bloku byla situace poněkud jiná. I zde vývoj spěl k jednomu univerzálnímu typu – střednímu tanku. Vždy ale platilo, že východní střední tanky byly výrazně lehčí než západní MBT. Například americký tank M-60 vážil více než 52 tun, zatímco ve stejné době sloužící sovětský střední tank T-55 vážil 36 tun. Nutno ovšem říci, že i u východních středních tanků byl jasně patrný trend nárůstu hmotnosti – a např. tank T-72 vážil již 41 tun.

Stejně tak jsou moderní střední tanky, byť jsou výrazně lehčí než MBT, principiálně odlišné od lehkých tanků, přestože jsou dnes mezi ně poněkud nesprávně řazeny. Oproti nim jsou mnohem těžší, protože zatímco např. klasický lehký tank PT-76 vážil 14 tun, moderní střední tanky váží více než 30 tun (a jsou tak srovnatelné s např. již zmíněným T-55). Moderní střední tanky také disponují těžší a výkonnější výzbrojí tvořenou kanonem 105 či 120 mm, takže se svou palebnou silou téměř vyrovnávají MBT (oproti nimž ale mají výrazně slabší pancéřování). Střední tanky se od lehkých liší i svým určením. Střední tanky tedy představují zcela svébytnou kategorii tankové techniky a jako takové by měly být vnímány.

Střední tanky dnes

Střední tanky se v současnosti do jisté míry dostávají do popředí, je o ně čím dál větší zájem. A dalo by se dokonce hovořit o jakési renesanci středních tanků.

Tento návrat středních tanků je do jisté míry reakcí na celkový vývoj v oblasti tankové techniky, především MBT. Moderní MBT, jako je např. tank M-1 Abrams, Challenger či Merkava jsou totiž velice těžké. Jejich hmotnost běžně přesahuje 60 tun – a v případě aplikace přídavného pancéřování se může vyšplhat i na více než 70 tun! Takto vysoká hmotnost ovšem velice limituje použití těchto tanků, a v některém terénu je vůbec nelze nasadit. Nevýhodou těchto tanků je i omezená schopnost vzdušné přepravy. Zde je navíc třeba podotknout, že tento nárůst hmotnosti se týká i nejmodernějších ruských a čínských tanků. Jde tedy o obecný trend, a nic přitom nenaznačuje, že by se v blízké době konstruktérům podařilo hmotnost MBT zásadněji snížit.

Nevýhodou moderních MBT je navíc i jejich vysoká cena, blížící se částce 10 mil USD za jediný tank. To ovšem komplikuje akvizici MBT i bohatým státům.

Stejně tak je ale oživení zájmu o střední tanky i určitou reakcí na nedostatky lehkých tanků. Ty totiž vzhledem ke své slabé výzbroji (obvykle kanon 76-85 mm) a nízké úrovni pancéřové ochrany přestávají vyhovovat požadavkům moderního boje, a proto se nové konstrukce lehkých tanků téměř nevyskytují. Střední tanky se proto jeví jako jakýsi technický kompromis, který je pro řadu armád vyhovující.

Z těchto důvodů v poslední době vzniklo hned několik technicky zajímavých středních tanků. Jedním z nejmodernějších středních tanků je tank MMWT, který je výsledkem společného projektu turecké firmy FNSS a indonéské firmy Pindad.

Tank MMWT plně odpovídá představě středního tanku. Jeho hmotnost činí 32 t, tedy zhruba jako u druhoválečného T-34. I přes poměrně nízkou hmotnost se tank MMWT vyznačuje slušnou pancéřovou ochranou, která má po aplikaci přídavného pancéřování dosahovat až úrovně Level 5 podle normy STANAG  4569 (což odpovídá ochraně BVP účastnících se českého tendru).

Foto: Jeden z nejmodernějších středních tanků Modern Medium Weight Tank (MMWT) | Wikimedia Commons

Výzbroj tanku MMWT tvoří kanon Cockerill HP ráže 105 mm – tedy stejné ráže, jakou disponovaly starší západní MBT. Určitou nevýhodou je ovšem poměrně malá zásoba munice, pouze 16 ks. Naopak výhodou tanku MMWT je vysoká úroveň technického zpracování a aplikace moderních západních technologií.

Vývoj tanku MMWT je již téměř dokončen, a v současné době tento tank prochází zkouškami, které byly zatím úspěšné. Tank MMWT proto bude zaveden do výzbroje indonéské armády (není známo, že by o zavedení tohoto tanku uvažovala i turecká armáda, ale ani to nelze vyloučit). Již dnes ale o tank MMWT projevily zájem i další státy. Vše tedy naznačuje tomu, že tank MMWT má před sebou světlou budoucnost. A dalo by se dokonce říci, že tank MMWT představuje jakousi pionýrskou konstrukci, která ukázala cestu dalším, obdobně koncipovaným středním tankům.

Dalším moderním středním tankem je čínský tank VT-5. Cesta k tanku VT-5 byla do jisté míry podobná jako cesta k tanku MMWT. Čínská armáda, působící i v složitém terénu, pociťovala potřebu tanku, který by byl lehčí než její standardní tanky Type 96 či Type 98. Ostatně, i proto čínská armáda dodnes provozuje starší typy lehkých tanků, jakými jsou např. velmi rozšířené lehké tanky Type 62 (zmenšenina tanku T-54 o hmotnosti cca 20 tun). Je ale příznačné, že Čína odstoupila od těchto velmi lehkých konstrukcí – a přešla ke konstrukci mnohem těžších tanků středních.

Již před časem proto Čína představila tank VT-5 (označovaný také ZTQ-15). Tank VT-5 představuje vcelku klasickou konstrukci, a můžeme u něj pozorovat rysy příznačné pro moderní čínské tanky. Oproti těmto tankům se ale VT-5 liší svou hmotností, která se v závislosti na úrovni pancéřové ochrany pohybuje mezi 32-35 tunami. Je tedy prakticky shodná jako hmotnost tanku MMWT.  Velmi podobná je i výzbroj, tvořená 105 mm kanonem, odvozeným od legendárního kanonu L7.

Foto: Čínský tank VT-5 | Wikimedia Commons

Také u tanku VT-5 lze předpokládat značné rozšíření. Tank VT-5 již ve velkém množství zavedla samotná čínská armáda – a tyto tanky jsou zde vysoce hodnoceny. Tank VT-5 si navíc již objednala armáda Bangladéše. A lze předpokládat, že o tanky VT-5 budou mít zájem i další rozvojové země, orientující se na spolupráci s Čínou.

Velice zajímavý je vývoj středních tanků v USA. Předem je nutno podotknout, že armáda USA se orientuje především na těžké MBT. Vedle těchto tanků ale vždy provozovala i tanky lehké, vhodné pro nasazení v různých zahraničních misích atd. Jednalo se zejména o typ M-551 Sheridan, sloužící až do počátku devadesátých let. Při hledání náhrady za tento tank armáda USA ale hledala obdobný lehký tank, jehož hmotnost by nepřekročila dvacet tun, což je limit daný nosností letounu C-130.

Jedním z prvních výsledků této snahy se stal tank Stingray, zkonstruovaný na počátku devadesátých let. Tento tank se vyznačoval silnou výzbrojí tvořenou 105 mm kanonem, a splňoval i limit hmotnosti 20 tu. Daní za to ovšem byla nízká úroveň pancéřové ochrany. Z toho důvodu americká armáda tanky Stingray odmítla. Obdobně skončil i další pokusy, lehký tank M8 AGS a lehký tank vzniklý v rámci projektu FCS. Tyto konstrukce jasně ukázaly, že nelze sestrojit tank o hmotnosti 20 tun, který by disponoval odpovídající výzbrojí (kanon alespoň 105 mm) a potřebnou pancéřovou ochranou.

Je pozoruhodné, že americká armáda ve své snaze o získání tanku lehčího než tanky M1 Abrams nadále pokračuje. Pozornost se ovšem přenesla od lehkých tanků k těžším, lépe pancéřovaným vozidlům, schopným působit jako vozidla přímé palebné podpory pěchotních divizí – tedy de facto střednímu tanku. Výsledkem se stal projekt MPF. Zůčastnila se ho firma Bae Systems se svým typem ELT (zmodernizovaný M8 AGS) o hmotnosti max. 23,6 tun a společnost GDLS se svým tankem Griffin o hmotnosti 28 tun, využívajícím podvozek vozidla ASCOD, resp. jeho britské verze Ajax.

Je příznačné, že oba tyto typy překračovaly limit 20 tun. Přesto byly odmítnuty. Modifikován byl i projekt MPF jako takový, kdy byla vyžadována vyšší úroveň pancéřové ochrany, a to i za cenu dalšího zvýšení hmotnosti – zmiňován je limit 32 tun. Na to reagovala společnost GDLS představením (byť neoficiálním) svého nového typu Griffin II.

Střední tank Griffin II se od svého předchůdce velmi liší. Jeho hmotnost má činit až 38 tun, a tedy překračuje limit 32 tun. I to ukazuje na širokou aplikaci přídavného pancéřování. Výrazné změny zasáhly podvozek, který je již jen vzdáleně podobný typu ASCOD. Zajímavá je výzbroj tanku Griffin II, tvořená kanonem 105 mm, de facto upraveným kanonem M68A2, použitým na vozidlech M1128 MGS, tedy jedné z verzí obrněného transportéru Stryker. Právě ráže 105 mm je přitom preferována i ze strany US Army.

Foto: Důležité je i to, že projekt MPF (na snímku General Dynamics Land Systems Mobile Protected Firepower) získal vyšší prioritu a potřebné financování – a první tanky by měly být k dispozici již v roce 2026. I to ukazuje na velký význam těchto tanků pro armádu USA. | US Army

Důležité je i to, že projekt MPF získal vyšší prioritu a potřebné financování – a první tanky by měly být k dispozici již v roce 2026. I to ukazuje na velký význam těchto tanků pro armádu USA.

Vedle těchto středních tanků existují i zdánlivě podobná vozidla palebné podpory, vzniklá na bázi BVP – typy CV-90 105/120 a ASCOD 105/120, vyzbrojené kanony 105 či 120 mm. Velkou nevýhodou těchto typů je ale nevhodně vyřešený vnitřní prostor, původně určený k zcela odlišnému účelu. Je ostatně příznačné, že oba tyto typy byly obchodně neúspěšné. Oproti tomu typy MMWT či VT-5, od počátku konstruované jako tank, jsou evidentně mnohem lepší.

Každopádně lze ale konstatovat, že v současnosti existují tři na sobě nezávislé projekty středních tanků, vyznačujících se velmi podobnými vlastnostmi – kanonem 105 mm a hmotností pohybující se mezi 32-38 tun. A vzhledem k tomu, že dva z těchto tanků byly zkonstruovány ve světových velmocích (USA, Čína) se značným vlivem na státy další, je zřejmé, že střední tanky mají před sebou značnou budoucnost. Velké rozšíření čeká všechny tři zmíněné typy, a je pravděpodobné, že vzniknou i další, podobné typy. Střední tanky se totiž zjevně mohou stát nejen náhradou za starší, již nevyhovující lehké tanky, ale mohou být i alternativou pro státy, které si nemohou dovolit pořízení těžkých a drahých MBT.

A co Česká republika?

Je proto otázkou, zda by střední tank nebyl vhodnou alternativou i pro Českou republiku, resp. AČR. Pořízení nového středního tanku by mohlo být vhodnou odpovědí na současný stav českého tankového vojska, spoléhajícího se na modernizované T-72M4CZ s problematickou bojeschopností. Tyto tanky sice procházejí v současnosti revitalizací, je ale zřejmé, že tento stav není ideální. Lze přitom pochybovat, zda se tento stav podaří v brzké době změnit akvizicí moderního západního tanku. Je proto otázkou, zda má smysl udržovat dál T-72 a snít o nějakém moderním MBT – anebo si pořídit nějaký střední tank. I střední tank by byl samozřejmě drahý. Přesto bude pořizovací cena současných středních tanků nižší než cena MBT. Střední tanky se oproti MBT navíc vyznačují i výrazně nižší spotřebou paliva a celkově nižšími provozními náklady, což jejich ekonomickou výhodnost dál umocňuje.

Střední tanky, svou hmotností zhruba odpovídající stávajícím T-72, by pro AČR byly výhodné i z hlediska čistě technického. Na první pohled může působit poněkud zvláštně, že by AČR používala tanky, jejichž hmotnost by byla zhruba na úrovni hmotnosti plánovaných BVP. To ale není žádnou zvláštností, naopak z vývoje obrněné techniky ve světě je zřejmé, že hmotnost tanků a BVP se čím dál víc sbližují.

Velkou výhodou toho, že by AČR používala střední tanky a podobně těžká BVP, by navíc bylo to, že pro oba základní typy by postačovala stejná mostní, vyprošťovací a ženijní technika. To by ovšem přineslo zjednodušení logistiky a tím i další úsporu prostředků. Výhodou je i to, že relativně lehké střední tanky by oproti MBT měly nižší nároky na dopravní infrastrukturu.

Určitou nevýhodou středního tanku oproti stávajícím T-72 by ovšem byla nižší úroveň pancéřové ochrany. Vzhledem k použití moderních materiálů při jen o něco nižší hmotnosti ale tento rozdíl nemusí být až tak velký. Může být navíc kompenzován použitím prvků aktivní ochrany.

Významné je i to, že v podobě amerického typu MPF se přímo nabízí vhodný kandidát na střední tank pro AČR. Zatímco čínský typ VT-5 je politicky neprůchozí a i turecko-indonéský typ MMWT představuje politicky poněkud komplikovanou konstrukci, dodávky amerického typu MPF by byly naprosto bezproblémové. Naopak, šlo by o další výraz naší euroatlantické spolupráce s USA. Tanky MPF navíc představují pokročilý projekt, a jejich výroba a tedy i případný export se přibližně shoduje s dobou, do které by mohly sloužit stávající T-72 . Střední tanky tak představují jakousi alternativu, která by mohla schopnosti AČR zásadně umocnit – a to právě včas.