Armáda České republiky zformulovala specifikace na druhé výběrové řízení na osobní terénní automobily, které by měly ve službě nahradit stávající sovětské vozy UAZ-469 a britské vozy Land Rover Defender. S tímto projektem se však pojí řada kontroverzí, které už ostatně vedly k zastavení prvního výběrového řízení v prosinci 2019. Základní problém ve druhém řízení se týká toho, že armáda poptává pickup s dvojitou kabinou, zatímco původně mělo jít o uzavřený osobní vůz. V kontextu těchto diskusí se tedy nabízí otázka, jaké terénní automobily používají další členské země NATO, případně i jiné velmoci.

Připomeňme, že původní výběrové řízení požadovalo automobil kategorie VM1-G, kterou lze označit za protějšek civilní kategorie M1, což znamená vozy, jež poskytují místa pro dopravu max. osmi osob. Jeden z uchazečů však vznesl dotaz, jestli je možno nabídnout i pickup, resp. vůz se záďovou ložnou plochou. Takové vozidlo by ovšem spadalo do kategorie N1, tzn. mezi nákladní vozy s nejvyšší hmotností 3,5 tuny. Tím vznikl konflikt s českou legislativou, jelikož vozy kategorie M1 dokážou splňovat i specifikace N1, zatímco naopak to neplatí. Navíc došlo ke změně zadání během výběrového řízení, což spolu s dalšími rozpory zřejmě přispělo k jeho zastavení. Nové výběrové řízení výslovně požaduje vůz kategorie N1-G, a to pickup se dvěma řadami sedadel (double cab) a krycí nástavbou na ložné ploše (hard top), ačkoliv celý program stále nese původní název AOT (automobil osobní terénní).

Zajisté nelze popírat, že pickupy mají na trhu své místo a v určitých situacích nabízejí vhodné uplatnění. Zdali v rámci armádních požadavků na lehké taktické vozidlo jde o ideální řešení, je otázkou. Pickup se může zdát jako levný kompromis mezi osobním a nákladním vozem, ale vyznačuje se i slabinami, z nichž některé jsou pro armádní provoz poměrně zásadní. Je třeba zmínit např. relativně omezený (zejména dosti krátký) nákladový prostor, fyzické oddělení nákladní korby od kabiny s cestujícími či obtížné zabezpečení pevné krycí nástavby. Mezi největší slabiny se řadí relativně malý prostor v zadní části kabiny s druhou řadou sedadel, což znamená problém pro sezení a pohyb vojáků, zvláště pokud mají taktickou výstroj. V neposlední řadě lze zmínit rovněž obecně nižší odolnost a bezpečnost pickupů.

Přehled řešení v jiných zemích

V podobné situaci jako Armáda České republiky se samozřejmě nacházely či nacházejí i další ozbrojené síly. Vesměs jde o nutnost nahradit terénní automobily, které vstoupily do výzbroje za studené války, což se dá vyřešit několika různými způsoby. Následuje tedy stručný přehled postupů armád několika zemí NATO i dalších států.

USA: Základním a v podstatě i jediným standardním typem své kategorie v US Army zůstává proslavený HMMWV, který slouží ve zhruba 100 000 exemplářích a pod názvem Hummer se stal bestsellerem i na civilním trhu. Standardní civilní verze se vlastně dá charakterizovat jako „double cab hard top“ a uplatňuje se i ve vojenských službách, ale tam jednoznačně dominuje úplně jiná konfigurace, a to otevřený vůz pro přepravu osob či nákladu (Troop/Cargo Carrier), který nemá dokonce ani pevné boční dveře. Uzavřené a pancéřované HMMWV mají postupně nahradit lehké obrněnce Oshkosh JLTV, základní otevřená verze však má v týlových službách zůstat ještě hodně dlouho.

Foto: Oshkosh JLTV | Oshkosh Defence

Automobily HMMWV sice zařadily do služby i další země NATO, jenže zpravidla jen v menších počtech, zpravidla pro potřeby speciálních sil, jelikož pro jejich běžné požadavky jsou prostě příliš rozměrné a těžké.

Foto: HMMWV | Wikimedia Commons

Velká Británie: Jistě nepřekvapí, že britská armáda jako standardní typ pořád používá zřejmě nejslavnější britský automobil všech dob, a sice Land Rover Defender, který slouží v přibližně 12 000 kusech. Jedná se o vojenské provedení, které nese jméno Wolf a vyznačuje se částečně zesílenou konstrukcí a dalšími změnami. Britská armáda provozuje téměř stovku verzí, ovšem v řadové službě dominuje otevřené provedení, které nemá pevnou střechu a běžně se vybavuje plátěnou střechou. Druhou nejpočetnější verzí je plně uzavřený vůz se třemi nebo pěti dveřmi. Stojí za zmínku, že ačkoli Defender dodnes patří mezi nejrozšířenější vojenské vozy na světě, jeho dražší vojenské provedení Wolf se exportovalo relativně omezeně, protože drtivé většině uživatelů postačují militarizované civilní Defendery.

Foto: Land Rover Defender Wolf | Wikimedia Commons

Německo: Mezi hlavní konkurenty typu Land Rover Defender v období studené války se řadil německý terénní automobil Mercedes-Benz řady G (Gelände). Právě on tak pořád představuje také hlavní typ taktického vozu v soudobé německé armádě, která zakoupila cca 12 000 kusů. Určité nedorozumění může někdy způsobovat skutečnost, že vojenská úprava „géčka“ dostala v Bundeswehru označení shodné s armádní podobou britského Defenderu, a sice Wolf. Stejně jako v případě britského typu platí, že zdaleka nejvíce bývá vidět otevřená konfigurace (běžně doplňovaná i plachtou) a uzavřená podoba. Mercedes-Benz řady G představuje také komerčně velmi úspěšný typ, který se exportoval do řady zemí a nyní získává další zakázky i díky tomu, že se původní britský Defender přestal sériově vyrábět.

Foto: Mercedes-Benz 250 GD Wolf | Wikimedia Commons

Francie: K největším uživatelům typu Mercedes-Benz řady G patří francouzská armáda, která zavedla 13 500 vozů, které licenčně postavila automobilka Peugeot pod označením P4. Tento vůz je oproti původnímu německému vzoru daleko častěji vidět i v podobě, jež postrádá boční dveře. Už několik let probíhá postupné vyřazování vozidel Peugeot P4, jichž dnes zbývá něco přes 2000 kusů. Jako urgentní náhrada byly koupeny tři různé typy. Zavedlo se tedy 550 vozů Land Rover Defender (zejména v uzavřené verzi) a 500 vozidel MassTech T4, jak se jmenuje licenční kopie uzavřené pětidveřové verze auta Toyota Land Cruiser.

Foto: MassTech T4 | Wikimedia Commons

Pro týlový provoz slouží tisícovka pickupů Ford Ranger, ovšem definitivní náhradou za Peugeot P4 se stane 4000 vozů Acmat VT4, což je vojenská verze typu Ford Everest, pětidveřového uzavřeného vozu na šasi Ford Ranger. Lze dodat, že některé zdroje mylně uvádějí, že armáda Francie zavedla také vůz Acmat ALTV, což je vojenská modifikace pickupu Nissan Navara, ale ve skutečnosti se tento vůz vyrábí pouze pro export pro země třetího světa.

Kanada: V kanadské armádě se dlouho používal terénní vůz Volkswagen Iltis, který licenčně vyráběla tamní firma Bombardier. Jako jeho náhrada byly vybrány dva různé typy vozů, které mají zastávat dvě výrazně odlišné kategorie rolí. Na bojišti má operovat zhruba tisícovka vozů Mercedes-Benz řady G v různých konfiguracích (převážně otevřené a plně uzavřené), zatímco týlové služby zajišťuje přibližně stejný počet pickupů Chevrolet Silverado.

Foto: Chevrolet Silverado | Wikimedia Commons

Je ale nutno dodat, že jde o americký pickup, jehož obrovské rozměry znamenají, že značná část výše zmíněných slabin pickupů u něj de facto neexistuje. Ještě lze doplnit, že kanadská armáda provozuje také asi 2800 vozidel Iveco VM90T, což je automobil s nosností kolem jedné tuny, jenž se nachází kdesi mezi lehkým terénním a malým užitkovým vozem.

Jižní křídlo: Italská armáda vlastní cca 2700 vozů Land Rover Defender převážně v otevřené podobě a kromě nich již zmíněné větší automobily Iveco VM90T, ale hlavním typem se stává lehce obrněné vozidlo Iveco LMV, v italské armádě zvané též VTLM Lince. Poněkud zvláštní případ v Evropě představuje armáda Španělska, v níž ještě dosluhují vozy Santana Anibal, což je licenční verze automobilu Land Rover, ovšem dominantním typem je vůz URO VAMTAC, jenž svými rozměry a výkony patří do téže kategorie jako HMMWV. V Portugalsku dosluhují lehká terénní auta domácí značky UMM a jako náhrada se zavedla směs vozů Mercedes-Benz G, Land Rover Defender, Toyota Land Cruiser, Toyota Hilux a Mitsubishi L200, což již samo o sobě naznačuje určení pro široké spektrum zadání.

Foto: Santana Anibal | Wikimedia Commons

Skandinávie: Armáda Švédska provozuje terénní automobily Ptgb 5, což je lokální název pro Mercedes-Benz řady G. Tento typ používají coby svůj standardní lehký taktický automobil též ozbrojené síly Finska (kde však v pomocných rolích slouží také menší počty automobilů Land Rover Defender a pickupů Toyota Hilux), Dánska a Norska. Zajímavý případ ale reprezentuje posledně uvedená země, kde padlo rozhodnutí o náhradě vozů Mercedes-Benz řady G, kterou mají být militarizované pickupy Volkswagen Amarok. Vyrábějí se v Nizozemí, kde se dodnes také používají automobily Mercedes-Benz řady G. V nizozemské armádě by je měly částečně nahradit lehké obrněnce Iveco MTV a částečně pickupy Volkswagen Amarok, kdežto Norsko zvolilo pouze Amaroky.

Foto: Volkswagen Amarok | Wikimedia Commons

To však v Norsku čelí rostoucí kritice, která směřuje hlavně na menší terénní pohyblivost pickupů ve srovnání s „géčky“ a také na fakt, na který se hodně poukazuje v Česku, a to na malý prostor pro vystrojené vojáky.

Polsko: Velkou pozornost si získalo rozhodnutí Polska, jež se nedávno rozhodlo pro zavedení militarizovaných pickupů Nissan Navara, které mají nahradit silně nevyhovující domácí vozy Honker.

Foto: Honker | Wikimedia Commons

Je dokonce možné, že polské rozhodnutí inspirovalo i českou armádu, avšak je nutno uvést též několik dalších faktů. Za prvé, pickupy Nissan Navara jsou pořizovány výslovně pro týlovou službu, tedy zejména dopravu osob a nákladu mezi základnami po silnicích, a nikoliv pro službu na bojišti, kde polská armáda užívá terénní vozy Mercedes-Benz řady G. Za druhé, pro Polsko jde o již několikátý pokus o náhradu vozidel Honker (ty předchozí byly opakovaně neúspěšné), takže se ocitlo pod značným časovým tlakem a muselo hledět i na finance, a proto si prostě vybralo nejrychlejší a nejlevnější nabídku. Rozhodně nelze tvrdit, že jde o definitivní řešení otázky lehkých terénních vozů v polské armádě.

Zbytek střední a východní Evropy: V armádě Slovenska pořád slouží automobily UAZ-469, vedle nichž se užívají nižší počty různých dalších vozů, mj. Mercedes-Benz G, Suzuki Jimny, Nissan Navara či Nissan Pathfinder, ovšem rozhodnutí o definitivní náhradě sovětských vozů dosud nepadlo. Také Maďarsko stále provozuje vozidla UAZ-469, pořídilo si ovšem také přes 220 vozů Mercedes-Benz G a nedávno objednalo i 550 uzavřených automobilů Suzuki Vitara, které se v Maďarsku i vyrábějí. V Rumunsku slouží pestrá směs terénních vozidel (včetně amerických HMMWV či britských Defenderů) a nově se kupují domácí automobily Dacia Duster. V Bulharsku pořád slouží staré sovětské UAZy, již se však nakupují nové automobily Mercedes-Benz G v uzavřené podobě a jejich celkový počet má dosáhnout několika tisícovek. Pro tento typ se rozhodlo i Chorvatsko, kde se navíc užívají automobily Toyota Land Cruiser.

Rusko: Armáda Ruské federace dosud používá vůz UAZ-469, případně jeho modernizovanou variantu UAZ Hunter. Hlavním typem taktického terénního automobilu se však stal podstatně větší GAZ Tigr, který se dá popsat jako odolnější obdoba amerického HMMWV.

Foto: UAZ Hunter | Wikimedia Commons

Kromě toho se v Rusku vyrobilo několik stovek vozů KAMAZ Rys, jak se nazývá licenční verze italského lehkého obrněnce Iveco LMV. Jak Tigr, tak Rys se však pro řadu účelů ukazují jako zbytečně velké a drahé, a proto se začaly pořizovat též militarizované verze uzavřeného terénního vozu UAZ Patriot a jeho valníkové verze UAZ Pikap. Je však třeba zdůraznit, že posledně uvedený typ se nepoužívá primárně jako nákladní, nýbrž spíše jako lehký bojový prostředek, resp. jako nosič zbraní, protože ruská armáda se inspirovala zkušenostmi z expedičního nasazení v Sýrii, kde se vyzbrojené pickupy obecně velmi osvědčily.

Čína: V čínské armádě se dlouho používal terénní vůz Beijing BJ212, který se později dočkal modernizace na provedení BJ2020. Také to ale již z větší části opustilo běžnou službu, jelikož čínská armáda se rozhodla inspirovat americkým vzorem a coby své standardní lehké taktické vozidlo přijala do služby automobil DongFeng EQ2050 Mengshi, což je kopie HMMWV.

Foto: DongFeng Mengshi EQ2050 | Wikimedia Commons

Na čínské poměry je však dosti nezvyklé, že jde o kopii licenční, resp. zcela legální. Na bázi jeho konstrukce pak vznikla druhá a třetí generace vozů Mengshi, které již původní americký vzor připomínají jen vzdáleně, avšak v každém případě se zdá, že i čínská armáda následně dospěla k závěru, že vozidlo o rozměrech HMMWV je pro některé role příliš velké. Zařadila proto do služby i menší a jednodušší terénní vůz Beijing BJ2022 v otevřené a uzavřené podobě a navíc vozidlo BJ80, což je nelicenční klon vozu Mercedes-Benz G. Připomeňme, že tato konstrukce poté posloužila jako základ českého vozidla SVOS S80.

Japonsko: Ačkoliv nepochybně nejúspěšnějším vojenským vozem japonské výroby je Toyota Land Cruiser, určitým paradoxem zůstává, že samotné Japonské sebeobranné síly toto vozidlo do výzbroje nikdy nezařadily. V současnosti užívají dva standardizované typy terénních vozů, z nichž první pochází od společnosti Toyota, nazývá se Kohkidosha a svým vzhledem nemálo připomíná americký HMMWV.

Foto: Toyota Kohkidosha | Wikimedia Commons

Vznikl jako jeho ekvivalent a vlastně také konkurence, ale na civilním trhu kvůli poměrně vysoké ceně neuspěl. Nejvíce se dnes uplatňuje vojenská podoba, jež představuje protějšek amerického HMMWV Troop/Cargo Carrier, tedy zcela otevřený vůz bez střechy a dveří. Druhým standardním japonským vojenským terénním vozem je typ, který se nazývá Mitsubishi Kogata a vychází z typu Pajero.

Austrálie: Australská armáda dlouho patřila mezi významné odběratele britských automobilů Land Rover Defender, kterých zavedla přes 5000 kusů. Australskou specialitou se stala verze, která se vyznačovala šesti koly a výrazně větší dopravní kapacitou. Defendery se v Austrálii i licenčně vyráběly a staly se známými pod polooficiálním jménem Perentie, které se někdy (ne ovšem zcela přesně) používá zejména pro onu šestikolovou modifikaci. Australské Defendery se každopádně provozují především v otevřené verzi, kterou lze doplnit plachtou, popř. v plně uzavřené konfiguraci. Zakončení sériové výroby automobilů Defender ve Velké Británii však postavilo Australany před nutnost tento typ nahradit a jejich volba následně padla na německý Mercedes-Benz řady G. Objednávka na více než 2200 kusů zahrnuje i šestikolové podoby, jež byly vytvořeny přímo dle australských specifikací.

Izrael: Jestliže v rámci NATO se americké automobily HMMWV uplatnily vesměs omezeně, dobře si naopak vedou v regionu Blízkého a Středního východu, protože je zařadila do služby řada prozápadních arabských zemí a okolo 2000 kusů zakoupil také Izrael. Ale také ten zjistil, že pro jeho požadavky není veliký HMMWV úplně ideální, takže zakoupil i automobily Land Rover Defender a začal hledat menší lehké taktické vozidlo. Tím se stal automobil Storm, jak se jmenuje izraelská licenční verze platformy Jeep Wrangler. Následně vznikla verze Storm II a v současnosti se dodává Storm III, který vychází z amerického typu Jeep J8, což je v zásadě vojenská verze třetí generace Wrangleru. Provozuje se i v několika zemích Latinské Ameriky a je i standardním vozem armády Tchaj-wanu. Nejběžnější je uzavřená pětidveřová karosérie, avšak dodávají se rovněž různá otevřená provedení.

Foto: AIL Storm III | Wikimedia Commons

Shrnutí současné situace

Pomineme-li specifickou kategorii „velkých“ vozů, kam patří především americký HMMWV (a také některé jeho obdoby jako URO VAMTAC), pak je zcela zřejmé, že ve výzbroji armád vyspělých zemí jednoznačně dominují „tvrdé“ terénní automobily jako Land Rover Defender či Mercedes-Benz řady G, pozice postupně získává i Toyota Land Cruiser a některé další typy (jako Ford Everest nebo Jeep J8). Pokud jde o konfigurace, resp. karosérie, pak naprosto jasně převažují automobily buď úplně otevřené (zpravidla s možností doplnit plachtu), nebo naopak zcela uzavřené. Pickupy sice samozřejmě existují, jenže početně představují pouze marginální záležitost. Většina armád tedy onen zdánlivý „levný kompromis“ nepreferuje a převáží osoby i náklady v automobilech otevřených nebo uzavřených.

V některých zemích se projevuje také trend nakupovat militarizované verze civilních pickupů, a to buď jako doplněk oněch „tvrdých“ terénních vozů, nebo dokonce jako jejich náhradu. To se týká např. Kanady, Francie, Polska či Norska, ale prakticky ani jedna z nich se nedá použít jako argument pro podobný krok v Armádě ČR. Kanada totiž zakoupila obří americký pickup, jehož parametry dramaticky převyšují české požadavky. Francouzská armáda zavedla pickupy Ford Ranger jako urgentní „nouzovou“ náhradu a pouze pro týlové služby, kdežto v bojových podmínkách budou sloužit uzavřené vozy Acmat VT4, resp. Ford Everest. Také polský nákup pickupů Nissan Navara směřuje k týlovému zabezpečení. V případě Norska, které se rozhodlo pro typ Volkswagen Amarok v konfiguraci „double cab hard top“ (tzn. přesně v takové, jakou obsahují specifikace AOT), pak zní silná kritika s podobnými argumenty jako v Česku.