Nedávno se ve výcvikovém prostoru Läsna v Estonsku konaly mezinárodní testy autonomních vozidel. Tato akce byla pořádána estonskou vojenskou akademií v rámci projektu iMUGS, který si klade za cíl vyvinout standardizovanou bezosádkovou platformu. Zkoušek se zúčastnili i členové Katedry vojenské robotiky Univerzity obrany spolu s kolegy z Fakulty elektrotechnické ČVUT a LPP, kteří se prezentovali s vozidlem TAROS V4 4×4 od společnosti VOP CZ. Cílem zkoušek bylo ověřit a porovnat schopnosti vozidel v úloze autonomního průjezdu terénem na základě bodů zadaných GPS souřadnicemi.

Foto: Zkoušek se zúčastnili i členové Katedry vojenské robotiky Univerzity obrany spolu s kolegy z Fakulty elektrotechnické ČVUT a LPP, kteří se prezentovali s vozidlem TAROS V4 4×4 od společnosti VOP CZ. | UNOB

Samotné testy, kterým předcházely dva dny připrav přímo na místě, byly rozloženy do dvou dnů a každý den na týmy čekaly tři scénáře. Před začátkem každého z nich dostaly týmy zadání a pouze 30 minut na přípravu a průzkum trati. První den byly scénáře koncipovány po zpevněných plochách, lesních cestách a otevřených loukách. Druhý den se scénáře přesunuly převážně do lesních porostů. Na plnění každého scénáře dohlíželi zkušební komisaři, kteří posuzovali míru autonomie, použité metody, senzory a schopnosti vozidla. Oba dva dny byla na místě přítomna také početná delegace návštěvníků složená ze zástupců armád, univerzit, výzkumných ústavů a odborné veřejnosti.

Ve srovnání se zástupci dalších 10 týmů, včetně etablovaných společností jako Rheinmetall, Milrem Robotics, Nexter Robotics a dalších společností náš tým obstál. Již nyní probíhá příprava na další kolo zkoušek, které je plánováno na příští rok. Celá akce jasně ukázala, že autonomní vozidla v budoucnosti armády mají své místo a díky takovýmto mezinárodním zkouškám a spolupráci mezi různými zeměmi a institucemi může vývoj postupovat kupředu.

Tempo implementace robotiky (a umělé inteligence) do armád NATO bylo do nedávna velmi konzervativní, nicméně zhoršení bezpečnostní situace ve světě si vynutilo jeho výraznou akceleraci. NATO se v teoretické rovině začalo zabývat fenoménem nasazení autonomních vojenských robotů v roce 2013 a o pět let později přijalo zásadní změny v nastavení hlavního úsilí (tzv. „lines of effort") orientovaného na autonomii, robotiku, umělou inteligenci a další oblasti související s tzv. EDTs (Emmerging Disruptive Technologies). Ukazuje se, že dosažení požadované vojenské převahy na bojišti 21. století nebude bez pokročilých autonomních robotů možné, zejména z důvodu extrémně rychlého reakčního intervalu, který nelze kompenzovat ani vysokými počty jejich pomyslných biologických protějšků. V současnosti je více než zřejmé, že masivní rozvoj a nasazení inteligentních robotů představuje revoluci v transformaci naší společnosti na novou kulturně-technologickou úroveň a je to jediná cesta vedoucí k dlouhodobému přežití člověka na zemi a ve vesmíru.

Foto: Čtvrtá generace pozemního robotického prostředku TAROS V4 4×4 | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Foto: Dálkové ovládání autonomního robotického vozidla TAROS V4 | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Pokud se podíváme na vojenské využití robotiky, její hlavní podstata obecně spočívá v převzetí rizikových nebo časově kritických úkolů v celé šíři operačně-taktického spektra činností. Ačkoliv se vývoj pokročilé automatizace ve vojenství donedávna orientoval převážně na průzkumné, servisní/EOD prostředky, logistické systémy, případně reakčně kritické procesy cílového navedení střel nebo zbraňových systémů, tak se tento trend obrací ve prospěch bojových a víceúčelových systémů s vysokou mírou autonomie. Současný vývoj v oblasti umělé inteligence a mechanické konstrukce robotických komponent ukazuje na obrovský potenciál schopností strojů, jenž jako by byl vystřižen ze stránek románů vědecko-fantastické literatury. K dosažení současného stavu významně pomohly (před dvěma dekádami) konflikty na Středním východě, které odstartovaly nebývalý rozmach automatizace a robotizace komplexních operačních procesů, doprovázené masivním nasazením bezpilotních prostředků, kde tyto systémy prokázaly v širokém spektru aplikací svoji jednoznačnou výhodu oproti konvenčnímu letectvu. S tím, že výrazný pokrok v oblasti vojenských technologií umožňuje i malým ale technologicky vyspělým státům prosazovat jejich zájmy na úkor těch velkých ale nepřipravených a velmi efektivně kompenzovat kvantitu kvalitou. Autonomní systémy představují revoluci ve vojenství, která změní povahu a způsob vedení bojové činnosti, včetně prudkého nárůstu jeho dynamiky. Historická revoluce ve vojenství je „přede dveřmi" a ti, kdo s ní nedokáží držet krok, zaplatí vysokou cenu.

Zdroj: UNOB