Fenomén vyčkávací munice nebo laicky řečeno „sebevražedných dronů“ se v posledních konfliktech začíná objevovat čím dál častěji. Mediálně nejznámějším případem je konflikt o oblast Náhorního Karabachu, nicméně k nasazení vyčkávací munice došlo i v Sýrii a například americká námořní pěchota připravuje vlastní projekty v této oblasti. Je tedy jasné, že vyčkávací munice si najde cestu i do AČR. Možnou inspirací může České republice být Ukrajina. 

Foto: Ukrajinská vyčkávací munice se skládá z jednoduchého těla – trubky, do které je vložena hlavice z RPG-7. Součástí jsou i křídla a volitelně lze nainstalovat také kameru pro přesnější navedení na cíl. | Ministerstvo obrany Ukrajiny / CC BY-NC-ND

Vyčkávací munice nebo laicky řečeno „sebevražedný dron“. Dva zřejmě nejskloňovanější výrazy v souvislosti s posledním konfliktem o oblast Náhorního Karabachu. Ačkoliv se již dnes objevují střízlivé analýzy tohoto konfliktu, není radno vyčkávací munici jako takovou podceňovat. Vzhledem k tomu, že u tohoto druhu zbraní je vysoký proliferační potenciál, je pravděpodobné, že se dříve nebo později tento druh zbraní dostane i k nestátním aktérům a různým teroristickým organizacím. Proto je třeba vzít v úvahu nejen vyčkávací munici jako takovou, ale také obranu proti ní. Vraťme se však k důležitosti vyčkávací munice jako takové. Právě její použití proti aktérům postrádajícím integrovanou protivzdušnou obranu skládající se z pokročilých senzorů a odpalovacích zařízení doplněných o systémy elektronického boje se může jevit jako ideální. 

Vzhledem k tomu, že pro AČR je tento druh zbraně ve své podstatě nový, může se naše armáda při seznamování se s vyčkávací municí inspirovat ukrajinským případem. Na internetu lze nalézt fotografii této jednoduché ukrajinské vyčkávací munice. Ta se skládá z odpalovací kolejnice podobné kolejnici používané u průzkumných dronů. Samotná vyčkávací munice se skládá z jednoduchého těla – trubky, do které je vložena hlavice z RPG-7. Součástí jsou i křídla a volitelně lze nainstalovat také kameru pro přesnější navedení na cíl. Vzhledem ke kondici, v jaké se z hlediska pokročilých technologií ukrajinský zbrojní průmysl nachází, se jedná o levnou variantu vyčkávací munice. Díky absenci zpráv o jejím nasazení v konfliktech však lze o její účinnosti jen spekulovat. 

Výše uvedená levná varianta vyčkávací munice by vzhledem ke kondici českého státního rozpočtu mohla být řešením pro AČR z několika důvodů. Prvním z nich je fakt, že AČR počítá s brzkým vyřazením letitých RPG-7. V tu chvíli bude k dispozici velké množství cvičných i ostrých hlavic, které nelze využít u nástupců RPG-7. Místo jejich prodeje se tak nabízí podobné využití hlavic jako v ukrajinském případě.

Zkrátka nepřijde ani český obranný průmysl. Pro ten je projekt levné vyčkávací munice příležitostí k dalšímu rozvoji. Na tomto projektu lze také ověřit schopnosti českého obranného průmyslu z pohledu výroby bezpilotních prostředků, což celému průmyslu může pomoci v následujících letech, kdy AČR plánuje akvizici bezpilotních prostředků. Také zahraniční dodavatelé uvidí, že české společnosti z oblasti obranného průmyslu jsou schopné se podílet na vývoji a výrobě dronů. Co se týče možných hlavic, nemusí AČR zůstat pouze u RPG-7. Již dříve se tehdejší ředitel Vojenského technického ústavu, Mgr. Jiří Protiva, vyjádřil, že VTÚ je schopen dodávat termobarické hlavice pro vyčkávací munici. 

Proč vlastně záleží na ukrajinském případu? 

AČR může ve spolupráci s obranným průmyslem získat levnou variantu vyčkávací munice, se kterou se tímto může seznámit a cvičit s ní, dokud nedojde k akvizici pokročilých variant vyčkávací munice, jako jsou například izraelský Orbiter a Hero-120 nebo americký Switchblade 600. Vojáci se tak mohou seznámit s účinky vyčkávací munice, mohou nacvičovat obranu proti vyčkávací munici a vytvořit metodiku, která jim ulehčí zavedení zmíněných pokročilejších typů.

Foto: V průběhu války o oblast Náhorního Karabachu došlo k nasazení tzv. vyčkávající munice, která je známá spíše pod označením sebevražedný nebo kamikaze dron. (ilustrační foto) | AeroVironment / CC BY-NC-ND

Vzhledem k tomu, že se jedná o nový typ zbraně, je třeba, aby si vojáci zvykli na fakt, že se na bojišti konfliktů nízké i vysoké intenzity může vyčkávací munice vyskytnout a měli by také tento typ zbraně umět ovládat. Právě vyčkávací munice může být vhodným nástrojem do konfliktů jako je ten v Mali, kde může podle posledních zpráv dojít k navýšení české účasti pomocí letounu CASA a dronů ScanEagle. Vzhledem k tomu, že vyčkávací munici lze odpalovat z nákladních vozidel, kolejnic podobným těm pro průzkumné drony nebo jednoduše ze země, jedná se o levnou, avšak velmi účinnou zbraň, pomocí které AČR může v konfliktech částečně nahradit těžké zbraně jako jsou dělostřelectvo nebo bitevní vrtulníky.

Vyčkávací munice bude mít v armádách čím dál větší místo. Proto nemá smysl strkat hlavu do písku, ale spíše tomuto trendu jít naproti, a to s vlastními, byť technologicky méně pokročilými, řešeními, které nám ale mohou v počátcích pomoci. Akvizice pokročilých typů vyčkávací munice by tak v budoucnu neměla být složitá, jelikož AČR vypracuje metodiku jejich nasazení apod. Zároveň si vojáci zvyknou na přítomnost vyčkávací munice na bojišti a budou vědět, jak se proti ní bránit. V konečném důsledku dojde k rozšíření schopností sil v rámci AČR, což ovlivní možnosti operačního nasazení českých vojáků v konfliktech vysoké i nízké intenzity.

Zdroj: defence24.pl