Kreml využívá otevřený informační prostor k vytváření alternativní reality o ukrajinsko-ruské válce. Na internetové encyklopedii Wikipedia se staly fenoménem editační války, kterou proti sobě vede několik soupeřících a neustále se vyvíjejících narativů. Ruští propagandisté na opakovanou korekci obsahu zareagovaly spuštěním státem kontrolované Ruwiki, z níž budou téměř jistě čerpat dezinformační weby v západních zemích. V České republice proruské portály každý měsíc navštěvují nižší stovky tisíc unikátních návštěvníků. 

V květnu 2001 založená ruskojazyčná Wikipedie patří ke třem nejnavštěvovanějším jazykovým mutacím této encyklopedie na světě. V posledních dvou desetiletích se však zapletla do politických kontroverzí, a to zejména kvůli státem podporovaným dezinformacím Kremlu. Ruští editoři stránek se v souvislosti s ukrajinsko-ruskou válkou opírají o vládní vyjádření a často opakují proruskou propagandu. Zatímco články v angličtině jasně poukazují na nezákonnou povahu ruské anexe Krymu v roce 2014 a okupace Doněcka, ruskojazyčné stránky dříve bagatelizovaly roli ruské armády a vykreslovaly Doněck jako lidovou separatistickou republiku (obsah stránky se několikrát změnil a nyní je v souladu s anglickou verzí).

Další kontroverze vyvolává sestřelení letu MH17 společnosti Malaysia Airlines. Zatímco anglickojazyčná verze uznává, že let sestřelila ruská armáda (mezinárodní konsenzus), ruská Wikipedie jej označuje za „katastrofu“ bez jakéhokoli přisouzení viny. Je zde také mnoho nesrovnalostí se známými historickými postavami, které si Rusko přivlastňuje. Uveďme třeba postavy krále Vladimíra I. Velikého nebo kronikáře Nestora, kteří oba žili v Kyjevě.

Ačkoli Rusko v srpnu 2015 Wikipedii krátce zakázalo, svou informační útočnou kampaň v současnosti posunuje na další úroveň. Začátkem letošního roku spustil Vladimir Medějko, bývalý ředitel Wikimedia Russia, alternativní platformu nazvanou Ruwiki (ru.ruwiki.ru). Nová platforma vznikla jako kopie ruskojazyčné Wikipedie a využila otevřený zdrojový kód encyklopedie. Dnes obsahuje dva miliony článků v ruštině a dalších dvanácti menšinových jazycích, kterými se v Rusku mluví.

Na rozdíl od zavedeného modelu Wikipedie, v němž může každý uživatel s přístupem k internetu vytvářet nebo upravovat články, funguje Ruwiki jiným způsobem. Teoreticky do ní může přispívat kdokoli, obsah ale podléhá kontrole úzkého okruhu blíže neurčených, pravděpodobně vládou posvěcených „odborníků“, kteří mají zabránit „chybám“ a rozhodovat o „složitých tématech“. Není žádným tajemstvím, které otázky Kreml považuje za „složité“. Jeho dezinformační mašinérie neúnavně pracuje na ospravedlnění invaze na Ukrajinu a vehementně popírá válečné zločiny, které tam byly spáchány.

Ruwiki představuje izolovaný digitální ekosystém, který vytváří alternativní realitu. V její verzi se ukrajinský Holodomor, politicky motivovaný hladomor s milióny oběťmi, nikdy nestal. Administrativně-politické dělení Ukrajiny rovněž nezahrnuje Doněckou, Luhanskou, Chersonskou a Záporožskou oblast a samozřejmě ne Krym. Masakr v Buči v roce 2022, při němž ruská armáda umučila a zabila více než 400 Ukrajinců, je vysvětlován jako neověřitelná „provokace“. A platforma samozřejmě propaguje oficiální (mylný) ruský narativ, že NATO „vyprovokovalo“ ruskou invazi na ukrajinské území a že se alianční vojáci jménem Ukrajiny účastní války.

Tyto narativy ruská propaganda usilovně rozšiřuje i v České republice. Proruské internetové stránky, dezinformátoři na sociálních sítích a někteří politici vykreslují rozšiřování NATO jako hrozbu pro ruskou bezpečnost, jež Moskvu donutila zahájit vojenskou akci na Ukrajině. Současnou vládu v Kyjevu navíc démonizují jako „nacistický stát“, čímž ospravedlňují ruskou agresi. Další narativ se zaměřuje na „západní pokrytectví“ a uplatňování „dvojích standardů“, zejména srovnáváním osamostatnění Kosova a anexe Krymu v roce 2014. Také se objevují obvinění Čechů ze „zrady Ruska“, s kterým je pojí „slovanské bratrství“ a „společná historická zkušenost“.

Kremelské operace v informačním prostoru vedou k fragmentaci globálního internetu na menší, odlišné a nesouvisející prostory. Cílená vládní politika vede k omezování svobody projevu a přístupu k určitým webovým stránkám či službám. Tato opatření často přijímají autoritářské režimy pod záminkou informační suverenity, která zajišťuje autonomii státu a kontrolu nad jeho komunikační a výpočetní infrastrukturou. Vedle Ruska patří k známým cenzorům internetu Čína (skrze Great Firewall), Írán (v rámci National Internet Project) nebo Turecko (změny tiskového zákona). 

Ruský zákon o „suverénním internetu“ z roku 2019 dává Kremlu pravomoc izolovat ruský internet od ostatních zemí. Zákon vyžaduje, aby ruští poskytovatelé internetových služeb předali státu mnoho svých pravomocí, včetně možnosti přímo cenzurovat nežádoucí obsah a bránit uživatelům v přístupu k alternativním způsobům zobrazení zakázaných webových stránek. Taková koncentrace moci v rukou státu s sebou nese bezprecedentní možnost sledovat domácí obyvatelstvo. Od roku 2019 má ruská zpravodajská služba FSB (Feděralnaja služba bezopasnosti) přímý přístup k jakýmkoli zprávám přenášeným prostřednictvím ruských platforem sociálních médií nebo uloženým na ruských serverech. 

Národní informační bubliny podkopávají myšlenku jednotného a globálního internetu. Vytvářejí izolované kapsy obsahu, který lze snadno cenzurovat a odříznout od mezinárodně produkovaného obsahu. Taková štěpení degradují svobodu projevu a přispívají k nepřátelské propagandě na platformách, která podobná omezení zavádějí. Ruský TikTok v roce 2022 zablokoval veškerý neruský obsah pro ruské uživatele, ale účty spojené s Putinovou vládou na TikToku pokračují v globálním šíření protizápadních dezinformací. Příspěvky jsou pomocí překladů šířeny do mnoha světových jazyků. 

Ruwiki se bude téměř jistě pohybovat po stejné cestě a plná kontrola nad fakty ze strany Kremlu ji umožní vykládat historii a světové dění podle politického zadání. Citace z ruské encyklopedie velmi pravděpodobně nalezneme na českých proruských webech, které mapují Čeští elfové (cesti-elfove.cz). Mezi nejnavštěvovanější (měsíčně vyšší stovky tisíc návštěv a nižší stovky tisíc unikátních uživatelů) patří Aeronet (aeronet.news), Protiproud (protiproud.info), Pravý prostor (pravyprostor.net), Nová republika (novarepublika.cz) a také projekt 42Tčen (42tcen.com).

Ruské narativy nejen z Ruwiki přebírají i vrcholoví či řadoví politici z řad KSČM a SPD. Mnoho následovatelů má například Kateřina Konečná, předsedkyně komunistů, v dezinformačních skupinách též často nalezneme příspěvky jejího spolustraníka Jana Klána. Proruskou propagandu systematicky sdílí na sociálních sítích i poslankyně SPD Karla Maříková. Z dalších stran můžeme uvést Trikoloru (Petr Štěpánek) nebo Českou suverenitu sociální demokracii (expremiér Jiří Paroubek) jako hlásné trouby moskevských dezinformací. 

Výsledky nepřátelských informačních operací je možné sledovat v posunech ve veřejném mínění. Průzkum společnosti CVVM z letošního dubna zjistil, že s vládní podporou Ukrajiny souhlasí více než dvě pětiny Čechů (43 %). Nadpoloviční většina (54 %) s ní na druhé straně nesouhlasí. Mezi voliči ANO, SPD a KSČM průzkum zaznamenal zvýšenou míru negativních odpovědí. Podle květnového průzkumu Severoatlantické aliance vykazují Češi pátou (po Řecku, Maďarsku, Severní Makedonii a Bulharsku) nejnižší míru souhlasu s další podporou Ukrajině. S pokračováním rozhodně souhlasí 22 % obyvatel, spíše souhlasí 24 %, spíše nesouhlasí 24 % a rozhodně nesouhlasí 24 %. K největším zastáncům podpory naopak patří skandinávské státy, Albánie, Portugalsko, Litva a Spojené království.

Ruská propaganda je komplexní jev. Bez pochopení jejích metod a narativů nelze účinně potírat její vliv a chránit demokratické hodnoty. Česká vláda a nezávislá média mohou v tomto boji pomoci zvyšováním povědomí o nepřátelské taktice v informačním prostoru a podporovat kritické myšlení. Také spolupráce s mezinárodními partnery na boji proti šíření ruské propagandy se zdá být nezbytná a účinná, například koordinovaným uvalením sankcí proti jednotlivcům a subjektům šířícím dezinformace. Nakonec může ruku k dílu přiložit každý a ověřovat si fakta z více zdrojů, které mu pomohou odhalit nepravdivé a zavádějící informace z dílny kremelských ideologů.

Zdroj: Přehled české dezinformační scény (výroční zpráva 2023), Foreign Policy, CVVM, NATO,