Vyčkávací munice – nedílná součást moderního bojiště
Poměrné zajímavým fenoménem v rámci probíhající války na Ukrajině je nasazení vyčkávací munice, a to oběma stranami. Jedná se o poměrně úspěšný zbraňový systém, který si zaslouží více pozornosti nejen kvůli svým ofenzivním charakteristikám, ale také kvůli nebezpečí, které představuje.
Foto: Poměrné zajímavým fenoménem v rámci probíhající války na Ukrajině je nasazení vyčkávací munice, a to oběma stranami. (ilustrační foto) | UVision
Vyčkávací munice se jako kategorie zbraňových systémů proslavila zejména během druhé války o Náhorní Karabach na podzim roku 2020, kdy byl celý svět svědkem jejího masového nasazení zejména ze strany Ázerbájdžánu proti arménské armádě, která prakticky nebyla schopna si s tímto novým zbraňovým systémem kvůli absenci robustní protivzdušné obrany poradit.
Ukrajinské bojiště je pak dalším místem, kde je vyčkávací munice nasazována (ukrajinskou i ruskou stranou) s poměrně velkými úspěchy. Pokud vyloučíme „vyčkávací munici“ íránského původu Šáhid-136, ruské ozbrojené síly také nasazují prostředek Lancet, které vyrábí koncern Kalašnikov. Dosah této vyčkávací munice je zhruba 40 km. Podle údajů iniciativy Oryx z konce března tohoto roku bylo ruskou vyčkávací municí Lancet celkem zničeno 43 kusů dělostřelecké techniky, 7 kusů odpalovacích zařízení prostředků protivzdušné obrany, 11 radarů, 2 velitelská stanoviště, 11 tanků a 9 blíže nespecifikovaných obrněných vozidel.
Ukrajinské ozbrojené síly pak využívají zejména vyčkávací munici dodanou Spojenými státy, kdy se jedná o typy Phoenix Ghost, Swtichblade 300 a Switchblade 600. V srpnu minulého roku tehdejší poradce ukrajinského prezidenta Oleskij Arestovyč uvedl, že 580 kusů vyčkávací munice dodané ze spojených států již zničilo 350 cílů.
Foto: Switchblade 300 | AeroVironment
Z výše uvedených výsledků je patrné, že jak ruská, tak americká vyčkávací munice dosahuje poměrně významných výsledků. Přestože se nejedná o žádnou „zázračnou zbraň“, která by zvrátila dosavadní konflikt ve prospěch kterékoliv strany (jak se někteří domnívají), její nasazení v masovém měřítku však může významně ovlivnit taktickou situaci a vyčkávací munice tak potvrzuje svoji užitečnost, která se projevila již ve zmíněném konfliktu o Náhorní Karabach. Vyčkávací munice se tak stala nedílnou součástí moderního bojiště.
Vyčkávací munice může protivníka ničit na krátkou i delší vzdálenost a poměr cena/výkon je velmi dobrý. Jak ukazují zkušenosti z obou zmíněných konfliktů, vyčkávací munici lze použít jak k ničení pohyblivých, tak statických objektů.
V rámci budoucího plánování výstavby AČR vyčkávací munice skýtá využití v obou oblastech – ofenzivní i defenzivní. V případě ofenzivních implikací se jedná zejména o fakt, že je třeba vyčkávací munici integrovat do výzbroje jednotek AČR jako ofenzivní nástroj. Vzhledem k nabídce na trhu je možné vybírat z nepřeberného množství vyčkávací munice, kterou lze zařadit do výzbroje jak mechanizovaných tak výsadkových sil. Lze ji také efektivně integrovat do výzbroje jednotlivých vozidel, jako je KBVP Pandur II 8x8 nebo pásová bojová vozidla pěchoty CV90, které by měla v budoucnu obdržet 7. mechanizovaná brigáda.
Možnost, jak např. integrovat vyčkávací munici ekvivalentní americké Switchblade 300 na osmikolovém vozidlu Stryker, ukazuje následující video.
Video: Vozidlo Stryker s integrovanou vyčkávací municí / YouTube
Americká námořní pěchota také experimentuje s osmikolovým obojživelným obrněným transportérem LAV-25 vyzbrojeným kontejnerem pro odpalování izraelské vyčkávací munice, kdy daný kontejner obsahuje až 8 odpalovacích tubusů pro různé verze vyčkávací munice.
Je však třeba být připraven také na fakt, že tímto druhem munice disponuje i protivník, a proto je logické uvažovat o efektivní ochraně vlastních sil proti těmto prostředkům. Vzhledem k výše zmíněnému poměru cena/výkon je krajně nevhodné proti vyčkávací munici nasazovat raketové systémy protivzdušné obrany a plýtvat tak velmi drahé střely kategorie země-vzduch.
Na Ukrajině jsou v posledních týdnech populární prosté sítě, jejichž úkolem je přilétající vyčkávací munici zachytit. Je však otázkou, jaká je účinnost tohoto řešení. Možným efektivním řešením mohou být např. rušící prostředky umístěné na vozidlech. Dalším potenciálně zajímavým řešením mohou být také návnady v podobě nejrůznějších vozidel, které mohou vyčkávací munici zmást. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu pak lze efektivní řešení hledat zejména v hlavňových prostředcích protivzdušné obrany nebo moderních technologiích v podobě mikrovlnných a laserových prostředků.
Stejně jako v případě malých dronů určených pro průzkum, také vyčkávací munice jasně ukazuje, že je nedílnou součástí moderního bojiště, a proto je nutné její současné nasazení brát velmi vážně a zkoumat jej.
