V současné době se v souladu s vládním programovým prohlášením aktualizují základní koncepční a strategické dokumenty, podle nichž se budou v následujících létech vyvíjet naše ozbrojené síly, ale i obranné schopnosti státu. Počínaje rokem 2024 dojde v důsledku dramatického zhoršení bezpečnostní situace ke „skokovému navýšení obranných výdajů ČR na úroveň 2 % HDP. To bude oproti letošnímu rozpočtu rezortu obrany představovat navíc cca 40 mld. Kč v situaci, kdy se státní rozpočet dostal do mimořádně obtížné situace. Bude proto nezbytné zajistit optimální využití navýšených obranných výdajů a současně i jejich transparentní zdůvodnění a obhájení na politické scéně i před naší veřejností.

Foto: V současné době se v souladu s vládním programovým prohlášením aktualizují základní koncepční a strategické dokumenty, podle nichž se budou v následujících létech vyvíjet naše ozbrojené síly, ale i obranné schopnosti státu. (ilustrační foto) | mjr. Ladislav Kabát

Aktualizace koncepčních a strategických dokumentů probíhá na pozadí války na Ukrajině a poznatky z tohoto konfliktu jsou nepochybně konkrétním zdrojem námětů. Zde je potřebné zdůraznit, že obrana země se primárně koncipuje na nejpravděpodobnější scénáře potenciálního ohrožení. Tím nejzávažnějším je v souladu s aktualizovaným strategickým konceptem NATO (doufejme pouze fiktivní) scénář válečného konfliktu s Ruskem. Nanejvýš varovné je, že vývoj situace může k tomu scénáři dospět. Případný konflikt nelze přesně předvídat, avšak podle různých komentářů a analýz lze uvažovat o tom, že by období nejbližších dvou let mohlo být kritické a přes prozatím oboustranně nepřijatelné podmínky k ukončení konfliktu lze stále doufat, že jeho eskalace nepovede ke globální jaderné apokalypse.

V této souvislosti zmiňme fakt, že v důsledku opožděného průběhu hlavních akvizičních projektů se výraznější modernizaci AČR do dvou let nepodaří realizovat a k zásadnímu posílení schopností pozemních sil a protivzdušné obrany tak dojde nejdříve v roce 2026.  Jedná se zejména o pořízení nových bojových vozidel pěchoty, samohybných houfnic Caesar a systémů protivzdušné obrany SPYDER. Další strategické akviziční procesy, jako je nákup nových tanků či nadzvukových letounů by pak v případě, že vše půjde podle plánu, měly být Armádě ČR dodány kolem roku 2030. 

Co se týká budoucích strategických akvizic, je v současné době jednou z nejsledovanějších případné pořízení letounů F-35, kdy celkové náklady budou činit minimálně 100 mld. Kč. Pokud vezmeme v úvahu  také komplexní nákladovou kalkulaci zahrnující i tzv. náklady životního cyklu, celková hodnota akvizice bude ještě vyšší. Podle veřejně dostupných údajů by náklady na pořízení letounů F-35 měly být vyšší, než souhrn všech dosud aktuálně plánovaných hlavních akvizic do modernizace ostatních druhů vojsk AČR a vznikají tak dohady týkající se případného dopadu na ostatní modernizační programy AČR i další potřeby obranyschopnosti státu. Vzhledem k finanční náročnosti případné akvizice letounů F-35, která již nyní vzbuzuje nemalou pozornost odborné i laické veřejnosti, by si měla být Armáda ČR naprosto jistá, co se specifikace budoucí operační role a příslušných schopností našeho nadzvukového letectva týče a měla by být připravena tento nákup před veřejností jednoznačně obhájit. Obhajoba resp. zdůvodnění nákupů se však týká i ostatních v současné době probíhajících (např. pásová BVP) či budoucích strategických projektů (tanky, prostředky PVO apod.).

Pro plánovače na MO je v současné situaci mimořádně náročné a odpovědné co nejefektivněji využít onen „skokový“ cca 40 miliardový nárůst úrovně obranných výdajů v jednotlivých rocích, počínaje rokem 2024. K tomu bude zřejmě využita i možnost tzv. zálohových plateb na základě uzavřených akvizičních kontraktů, například na houfnice Caesar. Bude rovněž příležitost řešit tzv. „vnitřní dluh“ rezortu MO, například doplněním potřebných zásob munice a realizací dalších dosud odkládaných potřeb, jejichž financování nebude komplikováno časově náročným výběrovým řízením.

Aktualizované koncepční a strategické dokumenty budou formulovat směry budoucího rozvoje ozbrojených sil i obranného systému ČR, a to ve více než desetiletém horizontu. Jejich význam a odpovědnost za jejich optimalizaci umocňuje nejen výrazný nárůst úrovně obranných výdajů, ale i mimořádně vyhrocený vývoj bezpečnostní situace. Zpracování těchto dokumentů proto vyžaduje adekvátní analytickou přípravu i potřebnou míru odborného a politického konsensu. Zmíněné koncepty však dosud nebyly dostatečně diskutovány ani na parlamentní půdě a zejména z odborné veřejnosti tak zaznívá řada kritických komentářů. Například, kromě velmi diskutované akvizice letounů F-35, je poukazováno na nedostatečnou úroveň schopností pozemní protivzdušné obrany proti balistickým střelám i dronům, absenci raketometného dělostřelectva, ale i na velmi omezené mobilizační schopnosti našich ozbrojených sil. Velmi aktuální je i neopominutelná podmínka maximálního využití produkce a schopností domácího obranného průmyslu, včetně zásady jeho 40% participace na zahraničních akvizicích. Její naléhavost umocňuje i naše současná ekonomická situace. 

Všechna plánovaná modernizační opatření představují příslušné nákladové požadavky, které se zpravidla promítnou do delšího časového úseku. Klíčovým dokumentem proto bude dlouhodobý plán obranných výdajů, který po jednotlivých létech transparentně vyjádří potřebu i plán financování hlavních rozvojových programů a ostatních výdajů a jejich pokrytí v rámci předpokládaného vývoje rozpočtových možností. V rámci vystoupení některých představitelů rezortu obrany zaznělo, že se však zákonem stanovená úroveň obranných výdajů odpovídající 2 % HDP může v delším časovém horizontu jevit jako nedostačující. Nejenom proto je nezbytné zavést důslednou „prioritizaci“ krytí jednotlivých rozpočtových potřeb. Obvykle se priority člení do 3 úrovní, což umožňuje transparentní rozhodování o míře jejich pokrytí k dosažení optimálního využití disponibilních obranných výdajů. V současné praxi plánování a rozpočtování rezortu MO však takovýto systém zřejmě zaveden není.

Mezi prvořadé priority rezortu obrany by určitě měla patřit realizace akceptovaných aliančních cílů rozvoje schopností sil, tzv. Capability Targets (CT), definovaných a aktualizovaných v rámci čtyřletého cyklu aliančního obranného plánování. Tyto cíle jsou však vedeny v neveřejném režimu a lze se tak pouze domnívat, že jedním z nejdůležitějších je např. přezbrojení a dosažení plné operační schopnosti 7. mechanizované brigády. To se však vzhledem k opožděnému procesu akvizice bojových vozidel pěchoty nepodaří splnit ani do roku konce roku 2026.

Pokud hovoříme o prioritách posilování obranyschopnosti země, nezastupitelnou roli sehrává i připravenost teritoria, obyvatelstva, domácího obranného průmyslu, vojenské vědy a výzkumu a souhrnu tzv. „hospodářských opatření pro krizové stavy“ – v duchu příslušného krizového zákona. Po nedávném schválení vládního návrhu zákona „o financování obrany státu“ se v této souvislosti naskýtá možnost velmi racionálního využití obranných výdajů spadajících do rozpočtových kapitol jiných rezortů – viz ustanovení: „Ministerstvo obrany požadavek podle odstavce 2 posoudí a dojde-li k závěru, že se jedná o výdaj stanovený v § 2 odst. 1 písm. b) a že v daném čase a podle stanovených priorit odpovídá cílům v oblasti zajišťování obrany státu, zahrne jej do výdajů na obranu státu“. Současné priority obrany stanovuje Směrnice ministryně obrany na roky 2023-2030 s výhledem do roku 2035. Ta má však neveřejný charakter, nicméně lze očekávat, že i tento dokument bude předmětem probíhající aktualizace.

Ministerstvo obrany má vzhledem k současné bezpečnostní i ekonomické situaci státu mimořádnou odpovědnost při aktualizaci základních dokumentů pro směřování dalšího rozvoje obranyschopnosti země a optimalizaci využití příslušných zdrojů. V této situaci je vhodné připomenout si citát někdejšího ministra obrany USA McNamary: “You cannot make decisions simply by asking yourself whether something might be nice to have. You have to make a judgment on how much is enough.” Dilema „kolik a na co bude stačit“ je trvale platnou výzvou k uvědomění si odpovědnosti nejen za obranu země, ale i za efektivnost výdajů státního rozpočtu. Vzhledem k závažnosti a dlouhodobému dopadu koncepčních a strategických rozhodnutí je tak velmi žádoucí zajistit jejich dostatečnou komunikaci a poskytnout při jejich přípravě adekvátní prostor nejen pro odbornou veřejnou debatu, ale zejména pro dosažení potřebného politického konsensu.

Ing. Oldřich Hoďánek

Po absolvování Vojenské akademie v Brně (1972) sloužil jako voják z povolání v řadě funkcí v oblasti technického zabezpečení vojsk až po zástupce velitele tankové divize pro výzbroj. Od roku 1993 pracoval na MO ČR, kde se podílel na rozvoji systému obranného plánování a zpracování rezortních koncepčních, plánovacích a hodnotících dokumentů. Absolvoval postgraduální kurz řízení logistiky na US Army Logistic Management College a mezinárodní kurz managementu obranných zdrojů na US Naval Postgraduate School. Služební kariéru ukončil v roce 2009 jako člen Stálé delegace MO při NATO v Bruselu odchodem do starobního důchodu. Do současné doby aktivně působí v rámci bezpečnostní komunity ČR.