Tendr na dodavatele e-shopu pro prodej dálničních známek, jak se zdá, byl jen nepatrnou částí celého řetězce funkcionality vedoucí k finálnímu přehledu o posádce vozu. Je takovýto monitoring etický a k čemu potřebují bezpečnostní složky státu vědět, kdo ve voze cestuje, s kým a kam? To jsou otázky, které si klade nejeden občan České republiky.

Foto: Tendr na dodavatele e-shopu pro prodej dálničních známek, jak se zdá, byl jen nepatrnou částí celého řetězce funkcionality vedoucí k finálnímu přehledu o posádce vozu. (ilustrační foto) | Shutterstock

Na začátku je zapotřebí si uvědomit, že lidé mají často zcela milnou představu o tom, jak je chráněno jejich soukromí a domnívají se, že je absolutně nedotknutelné. Realita je však jiná. Například při každé bezhotovostní platbě kartou jsou ukládány informace, díky kterým lze dosledovat pohyb jejího držitele. O monitoringu pohybu přes mobilní telefony se nemusíme dlouhodáhle bavit. Řada z nás dokonce informace o své poloze poskytuje veřejně a dobrovolně. V případě telefonů s operačním systémem Android se ukládá takzvaná časová osa, podobně tomu je také na zařízeních se systémem iOS. Jak se zdá, i v plánu nového systému dálničních známek, se mělo vyhodnocovat více informací, než jen přítomnost oné známky, resp. zaplacení dálničního poplatku.

Foto: O monitoringu pohybu přes mobilní telefony se nemusíme dlouhodáhle bavit. (ilustrační foto) | piqsels.com

Portál Seznam.cz nedávno přinesl svědectví vysoce zainteresovaného odborníka, který popsal, jak měl technicky systém fungovat. Prvořadým úkolem totiž nebylo zachycovat u monitorovaných vozů registrační značky, ukládat je do evidence a následně je porovnávat s platbou, jak deklarovala Bezpečnostní informační služba. Cílem bylo mnohem širší využití kamerového systému, tedy nejen pro kontrolu přítomnosti známky, která potvrzuje platbu dálničního poplatku. V praxi měl systém kamer vyfotit v dostatečné kvalitě celkem tři fotografie. První by opravdu snímala SPZ za účelem kontroly zaplacení dálničního poplatku. Další dvě fotografie by pak byly přehledové, snímky by tedy zachycovaly kabinu vozu včetně celé posádky (minimálně tak řidiče a spolujezdce).

Systém by pak pořizoval fotografie monitorovaného vozu v každém úseku kamerového systému, kudy by projížděl s tím, že by se každý snímek měl uchovávat minimálně 24 hodin pro potřeby bezpečnostních složek. Ze snímků by bylo patrné, kdo je řidič, kdo spolujezdec, včetně celkové přehledové situace co se ve voze děje.

Foto: Systém by pak pořizoval fotografie monitorovaného vozu v každém úseku kamerového systému, kudy by projížděl s tím, že by se každý snímek měl uchovávat minimálně 24 hodin pro potřeby bezpečnostních složek. | Shutterstock

Někdo by mohl namítnout, že jde o narušování soukromí a prachsprosté šmírování, nicméně je třeba si uvědomit jednu zásadní věc. To, že naše země patří k nejbezpečnějším zemím světa, není jen tak. Bezpečnostní monitoring je totiž velmi efektivním nástrojem, jak řešit prevenci i následky různých porušení zákona. V zahraničí je tento monitoring již běžnou praxí. Naše kroky tedy nebudou vždy zcela utajené. Zdali je to dobře, musí zvážit každý sám s ohledem na efektivitu bezpečnostních složek a na naše vlastní bezpečí.