„Svojí tvorbou se snažím nedávat oku diváka nic zadarmo a přiznám se, že mě baví trochu svým dílem i provokovat,“ říká akademický malíř Pavel Holý z Vojenského historického ústavu Praha (VHÚ). Pokud se podíváte na jeho obrazy, musíte mu dát za pravdu. Jeho díla vás totiž donutí kromě zraku zapojit i mozek, a vy si říkáte, to není možné. Je to tam nebo není. Po detailním pohledu zjistíte, že to tak je. Vytváření iluzí je jeho doménou. Možná i kvůli této jeho charakteristické tvorbě ho před lety oslovili zástupci Vzdušných sil AČR a díky jeho návrhům se česká vojenská flotila pyšní atraktivním zbarvením českých vojenských letounů. 

Foto: Nové vrtulníky pro AČR Venom a Viper dostanou kamufláž z dílny VHÚ | VHÚ Praha / CC BY-NC-ND

V minulosti se akademický malíř Pavel Holý podílel například na projektu velmi elegantního a efektního zbarvení letounů vládní letky A319CJ, CL601 Challenger nebo L-410UVP-E v šedostříbrném nátěru s metalickým efektem, které provozuje 24. základna dopravního letectva v pražských Kbelích. Z jeho dílny pochází i návrh speciální kamufláže letounu L-159 Alca, připomínající letoun Spitfire Mk. Vb generálmajora Františka Peřiny, na kterém spolupracoval také major Marek Pažúr z 21. základny taktického letectva v Čáslavi. Nyní se podepíše i pod konečnou podobu nových vrtulníků Armády České republiky.

Cílem je oklamat nepřítele

Nově pořizované vrtulníky v podobě osmi víceúčelových strojů UH-1Y Venom a čtyř bitevních AH-1Z Viper, které obdrží Armáda ČR, mají zbarvení, které se pro naše podmínky nehodí. Proto bylo nutné vytvořit pro ně vhodnou kamufláž. Zástupci armády už šli proto najisto do dílny Vojenského historického ústavu Praha. „Když jsem dostal nabídku, abych vytvořil návrh na nové atraktivní kamuflážní schéma pro české vojenské vrtulníky, přiznám se, že to byla úžasná výzva, spojená s velkou odpovědností. Není to o tom, že si můžete počmárat letoun, jak se vám líbí, protože u vojenských bitevníků platí nějaká pravidla. Hlavním cílem je nejen oklamat nepřítele, ale v  podstatě udělat letoun neviditelným, a tím pádem bezpečným pro posádku,“ vzpomíná Pavel Holý.

Foto: Hlavním cílem je nejen oklamat nepřítele, ale v  podstatě udělat letoun neviditelným, a tím pádem bezpečným pro posádku. | VHÚ Praha / CC BY-NC-ND

Jeho definitivnímu návrhu předcházel půlrok pilné práce, kdy detailně studoval kamufláže vrtulníků ostatních armád světa. „Musíme vycházet z  toho, že největší hrozba pro vrtulníky se většinou nachází na zemi, nikoliv ve vzduchu. Hrozba ze vzduchu, což je stíhací letoun, pozoruje vrtulník radarem, a v tomto případě je zcela nepodstatné, jakou má vrtulník barvu. Ať má jakoukoliv barvu, nestane se nikdy zcela neviditelným. Pokud ale dodržíte určitá pravidla, použijete lomené nebo tlumené barvy, v našem případě barvy, které mají šedo-hnědo, ale třeba i jemně fialový nádech, na okraje siluety stroje dáte světlé barvy a tmavší doprostřed, silueta z větší vzdálenosti začne splývat s pozadím a bude působit méně kontrastně. I kamuflážní schémata procházejí vývojem. Pokud letectvo používá vícebarevnou kamufláž, v posledních letech směřuje vývoj k maximálnímu rozbití siluety stroje. Jednotlivá kamuflážní pole mají velmi rozdílnou velikost a je zde výrazná snaha o potlačení jakékoliv pravidelnosti,“ vysvětluje Holý. 

Tři odstíny šedé a jeden zelené 

Americké vrtulníky Venom a  Viper obdrží klasickou NATO Standard kamufláž pro středoevropské podmínky. „Jsou to tři odstíny šedé a jeden odstín zelené. Barvy odpovídají předpisu Vzdušných sil AČR a tyto odstíny jsou už aplikované na vrtulnících W-3A Sokol, Mi-17/171 nebo letounech Casa C-295M a  L-410UVP-E20M. V  barvách se tedy moc experimentovat nedalo. Co však bude oproti našim dosavadním vrtulníkům Mi-24 a Mi-17 jiné, to je tvar kamuflážních polí. Ale i tak to nebylo jen bílé plátno pro volnou tvorbu a  kromě toho, že bude bitevník pěkně vypadat, se musí myslet i na bezpečnost a ochranu celé posádky,“ pokračuje akademický malíř. „Kryt reduktoru a  ocasní část jsou u  vrtulníků Venom i Viper stejné. Proto mají na těchto místech identickou i kamufláž. To, co mají rozdílné, je střední a  přední část trupu. Světlé barvy je proto nutné aplikovat na koncích siluety, a to proto, aby za letu lépe splývala s okolní světlou oblohou,“ vysvětluje Holý. Když vznikal konečný návrh, musel Pavel Holý myslet i  na mnoho detailů, které pro diváka nejsou na první pohled patrné. „Specifická věc na vrtulnících UH-1 všech verzí jsou boční dveře. Kamuflážní pole u posuvných dveří a  zadní části trupu vrtulníku UH-1Y Venom musí splynout po otevření dveří v jedno pole.

Foto: Specifická věc na vrtulnících UH-1 všech verzí jsou boční dveře. Kamuflážní pole u posuvných dveří a zadní části trupu vrtulníku UH-1Y Venom musí splynout po otevření dveří v jedno pole. | VHÚ Praha / CC BY-NC-ND

Bitevník totiž může být ve vzduchu i s otevřenými dveřmi a pokud by kamuflážní pole na sebe i  v  tomto případě nenavazovaly, tento detail by mohl posádce ztížit plnění úkolu. Světlé barvy pak nejsou použity v okolí oken, která jsou při pohledu zvenku velmi tmavá a vznikl by tak příliš velký kontrast,“ říká Pavel Holý, když se zpětně dívá na schválený kamuflážní návrh, který již schválil Odbor dohledu nad vojenským letectvím (ODVL SDK MO). 

Iluze Pavla baví

Nové vrtulníky s kamufláží z dílny Vojenského historického ústavu Praha budou mít svou domovskou základnu v Náměšti nad Oslavou u 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec- -Vícenice. „Přiznám se, že mám úžasný pocit. Ta práce byla hodně náročná, ale dostala se mi pod kůži a moc mě bavila. Kdo to má, že by mu malířská plátna brázdila nebem mezi mraky. Na svých obrazech se snažím diváka přesvědčit, že je tam něco, co tam ve skutečnosti není. Tady jsem musel postup obrátit – snažíme se přesvědčit nepřítele, že tam není něco, co tam ve skutečnosti je,“ usmívá se autor schváleného návrhu.