Jednou z odbornic na virovou problematiku je proděkanka královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany a viroložka profesorka Vanda Boštíková. Prakticky celý svůj profesní život se zabývá touto problematikou. A to nejen v České republice, ale i v USA a v Latinské Americe.

Foto: Proděkanka královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany a viroložka Vanda Boštíková | archiv Vandy Boštíkové

Premiér Babiš zmínil, že se angažoval v uvolnění dvou vojenských odborníků do krizového štábu profesora Prymuly. Svědčí to o tom, že resort obrany se této problematice dlouhodobě věnuje a má i velice kvalifikované specialisty na tuto oblast?

Určitě. Katedra epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, Univerzity obrany v Brně zabezpečuje a provádí výuku obecné a speciální epidemiologie, infekčního lékařství, cestovní a preventivní medicíny, stejně jako výuku vojenské epidemiologie, problematiku ochrany živé síly před biologickým napadením. Mimo jiné zde také připravujeme a realizujeme kurzy k problematice bioterorismu, ochraně živé síly před a po napadení biologickými agens, cestovní medicíny, tropického lékařství, prevence infekčních onemocnění a komplexní přípravy příslušníků Armády ČR do zahraničních misí. Katedra také zajišťuje a provádí odborné stáže a specializační přípravu pracovníků hygienické a epidemiologické služby AČR. V armádě je vedoucím pracovištěm ve specializační přípravě v oboru hygiena a epidemiologie, a lékařská mikrobiologie. Začlenění dvou vedoucích pracovníků katedry epidemiologie do Ústředního krizového štábu je oceněním odborných kvalit našeho pracoviště, které se této problematice dlouhodobě věnuje.

Říká se, že pandemii takového rozsahu nikdo nečekal. Bylo tomu skutečně tak, ani vy jako odborníci jste něco podobného nepředpokládali?

Mnohokrát jsem na sympoziích slyšela, že sice nevíme kdy ani kde, a které biologické agens nám přinesou velký problém, ale že to jednou přijde. Doktor Tom Frieden, bývalý ředitel Středisek pro kontrolu a prevenci nemocí (CDCD, Atlanta, USA), obvykle končil slovy: „Na sto procent víme, že tato situace nastane.“ A nyní jsme se svým způsobem stali účastníky přímého přenosu.

Myslíte si, že tato epidemie posílí pozici vás odborníků, že vám bude v budoucnu více nasloucháno?

V první řadě si myslím, že až se situace vyřeší, uklidní, odezní, dojde na shrnutí a postupné vyhodnocení realizovaných řešení dané situace jak na národních, tak nadnárodních úrovních. Pandemické plány jednotlivých zemí budou jistě předmětem otázek, respektive snahy o zahrnutí zkušeností vyplývajících ze současné pandemie vyvolané virem COVID-19. Nejsme zdaleka na konci tunelu, ale už teď je vidět, jak se zapojují a pomáhají technologie 21. století například při trasování kontaktů. Nicméně už v této chvíli je více než zřejmé, že se v souvislosti s pandemií, jejím počátkem, rozhořením a způsoby likvidace a jejími dopady objevuje obrovské množství dalších otázek, které nezasahují jen do oborů medicínských a biomedicínských, ale i do oborů humanitních a v neposlední řadě do otázek ekonomických a politických. Fakt, že byly zasaženy všechny obydlené kontinenty, bude jistě zohledněn i v razanci budoucích řešení.

Foto: Proděkanka královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany a viroložka Vanda Boštíková | archiv Vandy Boštíkové

Objevily se informace, že za rozšířením COVID-19 by mohl být člověk, je to úmyslně šířená dezinformace, anebo by na tom skutečně mohlo něco být?

Podobné hypotézy se objevují poměrně často; ať už v souvislosti se SARS, COVID-19, nebo masivním rozšířením Eboly v západní Africe před pár lety. Obvykle jsou to úvahy o působení podmíněném člověkem, úniku nebezpečného patogenu nejlépe z vojenských laboratoří některé světové velmoci, spekulace o snaze něco ovládnout a podobně. Svým způsobem nejde o nic nového, z lidské podstaty vyplývá touha po pochopení neznámých jevů. Pokud ovšem v dané chvíli nemáme prostředky, metody, ověřená fakta, velmi často nastupují iracionální spekulace. Ostatně v množství různých legend, bájí pracujících s nadpřirozenými jevy a bytostmi, můžeme podobné procesy velmi dobře vysledovat.

Takže platí, že vir se rozšířil z Číny?

Podle všech dostupných informací ano. Čína patří k zemím s největším počtem obyvatel. Ti navíc mnohdy žijí v těsném kontaktu s domácím zvířectvem. Čínská stravovací kultura bohužel tradičně vychází z přesvědčení, že domácí živá porážka zvířat podmiňuje vyšší obsah výživných látek v mase. Zemi obývá velké množství netopýrů, kteří jsou oblíbenou pochoutkou. Vloni vyšla studie upozorňující na fakt, že na venkově existují lokality, kde žijí kolonie netopýrů s patogenním virovým potenciálem, nebezpečným člověku, a to v doletových vzdálenostech od vesnic, farem, měst.

Jakým způsobem mohlo dojít k přenosu viru na člověka?

Těch možností je více. Nejrizikovější je asi konzumace netopýřího masa. Další prokázaná cesta přenosu je netopýřím trusem. Obrovským problémem jsou tradiční čínská tržiště, kde jsou zvířata, pro nás mnohdy velmi exotická, vystavena v klecích, těsně vedle sebe, ale i na sobě. A pokud máte v takovém prostředí infikované zvíře v kleci, navíc množství lidí pohybující se v blízkosti plus virus přenášený vzduchem, tak asi nemusím dále pokračovat. V současnosti jsme přímými účastníky přenosu z člověka na člověka. Jedná se, jak už jsem naznačila, o kapénkovou infekci, přenášenou vzduchem. Kapénky se uvolňují z dýchacích cest při kašli, kýchání, ale i během pouhého vydechování.

Proč stojí opakovaně za šířením virové epidemie právě netopýři?

Z mnoha důvodů, vyplývajících z jejich způsobu života, druhové rozmanitosti, šíře jejich výskytu, přizpůsobení se letu atd. Coby jediný zástupce létajících savců je netopýr v tropických oblastech takřka ideálním rezervoárem virů, ale i dalších biologických agens. Nahrává mu mimo jiné i délka jeho života (některé druhy se dožívají až 40 let) a v podstatě nulový seznam predátorů.

Když ale mají v sobě tak bohatý rezervoár virů, jak to, že jim to nevadí, že nevymírají?

Nic skutečně nenasvědčuje tomu, že by tato zvířata byla oslabená, měla méně energie, létala pomaleji nebo na kratší vzdálenosti. Víme, že netopýři vykazují skutečně unikátní imunologické a biologické vlastnosti. Naše poznatky z této oblasti jsou stále dosti omezené, nicméně i v souvislosti s dosud největší epidemií Eboly v západní Africe (2014-2015) se tento výzkum stal předmětem soustředěnějšího zájmu. Předpokládá se, že zmiňovanou epidemii spustilo poranění domorodého chlapce ve vesnici v Guinei. Dítě si hrálo s infikovaným kaloněm a k přenosu velmi pravděpodobně došlo kousnutím či škrábnutím zvířetem. Epidemie Eboly pak zasáhla více než třicet tisíc osob, z nichž třetina onemocnění podlehla. Kaloň, stejně jako netopýr patří mezi letouny.

Zmiňují se i další důvody, proč viry netopýry neomezují. Diskutuje se vliv jejich letových schopností v souvislosti s neobvykle zvýšenou rychlostí metabolismu. Oproti klidovému období až 16x. Zároveň se v průběhu letu zvyšuje i tělesná teplota zvířete, ta se pohybuje v závislosti na druhu netopýra mezi 38 °C až 41 °C. Netopýři tak létají v jakési permanentní horečce. Ta podobně jako naše horečka funguje coby obranný mechanismus proti patogenům, vysoké teploty je zabíjejí. V důsledku těchto dějů se pravděpodobně zamezí masivnímu množení virů. Netopýři tak nevykazují žádné známky nákazy, ale patogen se z nich může šířit do jiných hostitelů.

Přenosy virů ze zvířat na lidi asi nejsou ničím novým pod sluncem…

To určitě ne. K tomu docházelo v minulosti a bude docházet i v budoucnosti. Příkladem jsou například hantavirová onemocnění (přenašečem jsou hlodavci), máme tu ony tak nebezpečné virové hemoragické horečky, kam patří již zmíněná Ebola. A je tu celá velká skupina virových onemocnění přenášených komáry, které označujeme jako tropické invazivní druhy. Ty nám pomalu ale jistě osidlují i evropský kontinent. Vzpomeňme si například na nedávné zprávy z tisku a palcové titulky o Zika viru. Obdobně „děsil“ svého času svět West Nile virus a kdo z nás výrazněji cestuje do exotičtějších krajin, tak má pravděpodobně zkušenost s očkováním proti žluté zimnici. Ale nemusíme se ani příliš vzdalovat z domova, léto v české přírodě představuje riziko klíšťové encefalitidy případně onemocnění Lymeskou boreliózou.

Přesto ale jednadvacáté století nezačalo z tohoto pohledu příliš šťastně. COVID-19 není prvním virem, který přišel z Číny, před pár lety tady byl SARS a MERS. Znamená to, že jsme se ocitli na počátku historicky nové epochy šíření epidemií v globalizovaném světě?

Vždycky musí být naplněny určité podmínky, které umožní epidemické/pandemické šíření daného biologického agens a tím pádem příslušné infekční choroby v populaci. Myslím si, že po současné zkušenosti bude lidstvo jako takové alespoň po určitou dobu mnohem obezřetnější než dosud. A možná změní v některých zemích i svůj značně bezstarostný náhled na takové „triviální“ onemocnění jako je z většinového pohledu veřejnosti chřipka. V této souvislosti je o to více zarážející, že proti ní máme vakcínu, kterou ne vždy využíváme. Tedy takový preventivní nástroj, po kterém tak všichni voláme nyní v souvislosti s COVID-19.

Velký podíl na současné situaci má mimo jiné rozrůstající se civilizace, výstavba obřích měst, která zabírají stále větší prostor. Jen mezi lety 1990 až 2014 se zvýšil počet megaměst, tj. aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 10 milionů obyvatel, trojnásobně. Mimo jiné i postupující urbanizací se „prokousáváme“ hlouběji a hlouběji do pralesů, odkud jako bychom „vytahovali“ tyto viry ven k nám. Lidé se stále více přibližují k divokým zvířatům, se kterými v minulosti příliš do kontaktu nepřišli. Dobýváním divoké přírody se objevují nové rezervoáry virů. Netopýři, obdobně jako jejich větší příbuzní kaloni, dříve nedotčení civilizací, jsou toho příkladem. Dnes už víme, že jsou rezervoáry nejen řady virů s vysoce patogenním účinkem pro člověka. V Africe mohou šířit jak virus Ebola, tak virus Marburg, v Asii zase koronaviry. Některé části západní Afriky nebo oblasti Konga jsou velmi bohaté na uhlí a další minerální nerosty. Soustavnou těžbou těchto surovin často povrchovou skrývkou dochází k postupnému a zároveň soustavnému ničení tropických pralesů o takové rozloze, že to má za následek ovlivnění klimatických podmínek v dané oblasti. Mění se průměrná roční teplota, počty dnů srážek, prudkost a intenzita dešťů. To všechno virům a jejich šíření pravděpodobně také nahrává.

Někteří lidé varovali před příliš rychlou, těžce zvladatelnou globalizaci. Cestování na dovolenou tisíce kilometrů se pro miliony lidí stalo naprosto běžnou záležitostí. Myslíte si, že současná pandemie tento proces přibrzdí, že se na tom přece jen něco změní?

Pochybuji, osobně si myslím, že se vše postupně vrátí více méně do výchozí situace před touto pandemií. A to z hlediska běžného života, na který se ptáte. Dovolím si, možná na první pohled ne rovnocenné srovnání. Dlouhodobě jsem pracovala ve Spojených státech a byla jsem tam i v den teroristického na newyorská dvojčata a další cíle. Počáteční šok znamenal naprostý útlum, převážně letecké dopravy, cestování, nejen soukromého, ale i pracovního. Po určitou dobu se veškeré pracovní aktivity, semináře, symposia konaly výhradně formou videokonferencí nebo telekonferencí. Vynořilo se velké množství úvah, rozhovorů, článků o tom, jak tento útok ovlivní každodenní život Američanů. Nějaký čas tomu tak skutečně bylo, ale v současnosti už skoro žádné ozvěny té doby vidět dle mého názoru nejsou.

Lidé nakažení koronavirem mají různých průběh nemoci. Existují jedinci, kteří to vůbec nezaregistrují, pro jiné to má naopak fatální důsledky. Tuší již vědci, čím to může být způsobené?

Záleží na věku, celkové kondici organizmu a dost možná i na pohlaví. Již první publikovaná data z počátku epidemie na čínském území odkazovala na vyšší riziko ve skupině mužů nad šedesát let potýkajících se s problémy diabetu, kardiologickými nebo pulmonálními komplikacemi, vysokým tlakem, narušenou imunitou, alergiemi, astmatem a s obezitou, obzvlášť pak tou morbidní. Čím delší doba uplyne a bude k dispozici více dat, tím jasnější odpovědi na všechny tyto otázky budeme mít.

Lidstvo napříč světem evidentně nebylo připravené na příchod epidemie takovéhoto rozsahu, neděsí vás představa, že by některé druhy virů mohli zneužít například teroristé?

Vrátím se ke svému pracovnímu pobytu ve Spojených státech. Takřka okamžitě po již zmíněném útoku se vynořily obavy z možného následného bioteroristickém napadení. V hledáčku byl virus pravých neštovic. Atlantské CDC tehdy bralo tuto eventualitu velmi vážně. Všichni zaměstnanci povinně vyplnili dotazník, jehož otázky zjišťovaly, kdo z nás má jakou zkušenost s laboratorními technikami, které by v případě potřeby bylo nutné v takovém případě zavést. Pro danou situaci byl vypracovaný logistický plán, každý znal svůj úkol a úlohu. Nebezpečí se nepotvrdilo, ale už jen fakt, že jsme na něj byli připraveni, byl odpovědí proti obavám, stresu a strachu z možné situace.

Nemělo by se lidstvo, potažmo Česká republika a její armáda z epidemie poučit a vytvořit dostatečnou zásobu ochranných prostředků vůči šíření virů?

Zcela jistě bude potřeba vyhodnotit situaci a zaměřit se po odeznění pandemie na tento problém. To, že to problém je a velký, současnost jednoznačně potvrdila. A nejde jen o samotný nedostatek ochranných pomůcek, zároveň je potřeba, aby lidé věděli, jak tyto pomůcky správně používat. A tohle není o „papírovém“ školení či odklikání e-testu, ale o zažité rutině, kterou je nutné důsledně obnovovat. Opět se vrátím ke svému pracovnímu pobytu v USA. Těmito školeními jsme procházeli opakovaně, každých šest měsíců. A nebyla to příjemná záležitost. Prvních přibližně dvacet minut bylo vždy věnováno rozboru, velmi podrobnému a barvitému incidentů z celého světa. Věřte mi, že doprovodný fotografický materiál byl natolik naturalistický, že naše pozornost v průběhu opakovaného drilu jak si správně mýt ruce, nasazovat a sundat rukavice, pracovat s ústenkou, štítem, atd. nebyla rozhodně ledabylá. Ona šestiměsíční lhůta je také výsledkem vyhodnocení a rozborů studií, které prokázaly, že lidská pozornost v tomto období přivykne, otupí a je třeba nového impulzu pro obnovu koncentrace.

Určité diskuse se vedly ohledně účinnosti filtrů vůči koronaviru COVID 19. Jak na tom v tomto směru byly ochranné masky našich vojáků, daly se použít?

S využitím filtrů proti částicím P3R jsou obecně použitelné proti infekci virem SARS-CoV-2. Ochranné masky OM 90 při použití vhodných filtrů chrání i proti virům. V praxi je však ve většině situací - pomineme-li specializované zdravotnické týmy - racionálnější využití doporučovaných ochranných pomůcek – respirátor, ochranné brýle, rukavice.

Neměli by tedy být do budoucna vybaveny univerzálními, případně výměnnými filtry?

Ochranné masky ve výbavě jednotek Armáy ČR disponují výměnnými filtry. Využívají se protiplynové filtry, filtry proti částicím a kombinované filtry. Vybavení se uzpůsobuje k místu nasazení.

Kdo je Vanda Boštíková

• 1988-1992 samostatný vědecký pracovník, oddělení experimentální imunotoxikologie, Ústav experimentální medicíny, ČSAV, Praha
• 1992-1994 samostatný vědecký pracovník, oddělení experimentální virologie, Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha
• 1994-1996 Postdoctoral Fellowship, Department of Preventive Medicine, University of Iowa College of Medicine, Iowa City, IA, USA
• 2000- 2004 Research Investigator, Department of Pathology and Laboratory, School of Medicine, Emory University School of Medicine, Atlanta, GA, USA
• 2004 - 2009 civilní pracovník, mikrobiolog, Národní laboratoř pro výzkum varicella zoster viru CDC, Atlanta, GA, USA
• Od roku 2009 akademický pracovník, Fakulta vojenského zdravotnictví, katedra epidemiologie Hradec Králové, Univerzita obrany Brno.V současnosti proděkanka pro vnější vztahy a marketing