Jednou z výhrad, které vzneslo Ministerstvo obrany vůči minulému vedení státního podniku VTÚ, jsou nedostatečné resp. klesající investice do oblasti výzkumu a vývoje. Jde však přitom o oblast, kterou nelze poměřovat jen výší investic nebo počtem projektů. Velmi důležité jsou také výsledky těchto projektů a jejich aplikovatelnost v praxi. Od června 2018 do listopadu 2021 např. Vojenský technický ústav letectva a protivzdušné obrany zpracovával projekt nazvaný MINI VTOL UAS, jehož výsledkem byly prototypy Vážka A a Vážka B (Vážka B neprošla vojenskými zkouškami). Celkové náklady na tento projekt jsou značné a výsledky pochybné, což vede k zamyšlení, zdali je správné za každou cenu ve státních podnicích vyvíjet vlastní řešení, které může být problematické a zdali by nebylo v některých případech racionálnější pořizovat pro armádu již hotová a osvědčená řešení ze zahraničí.

Foto: Bezpilotní prostředek typu MVTOL Vážka A | Ministerstvo obrany ČR

Cílem projektu experimentálního vývoje s využitím zkušeností v oblasti bezpilotních systémů v České republice bylo vyvinout prototyp bezpilotního systému ve variantě multikoptéra s optoelektronickými senzory a přenosem pořízeného videa v reálném čase. Výsledkem vývoje pak byly prototypy dvou kategorií bezpilotního systému (typ A a B), a to na bázi zvoleného optimálního komerčního řešení. Projekt byl ukončen 15. listopadu 2021 při celkové podpoře ze státního rozpočtu ve výši 42 milionů Kč.

Bezpilotní systém nazvaný Vážka A byl plnohodnotně realizován a testován podle stanovených takticko-technických parametrů, dosažený výsledek byl následně úspěšně ověřen ve vojskových zkouškách a prototyp s dosahem 3 km a vytrvalostí letu do 30 minut byl zaveden do užívání AČR, resp. 533. praporu bezpilotních systémů v Prostějově. Systém Vážka A byl pak nasazen např. letos v srpnu při likvidaci požáru Národního parku České Švýcarsko s úkolem detekovat rozdílné tepelné charakteristiky objektů a určovat potenciální ohniska požárů.

Bezpilotní systém Vážka B ovšem vojenskými zkouškami neprošel. „Byly ověřeny dvě varianty řídicího systému a multikoptéra s optoelektronickými senzory zajišťuje přenos pořízeného videa v reálném čase. Z objektivních příčin však některé technické charakteristiky optimálního plnění nenaznačovaly variabilitu řešení a proto byl prototyp zaveden do užívání v AČR v omezené míře,“ čteme v hodnocení projektu.

„Jediný prototyp Vážka-B po neúspěšných opakovaných vojskových zkouškách byl jako celek materiálně převeden k praporu bezpilotních systému k výcvikové činnosti. Ostatní prostředky byly katalogizovány na náhradní díly pro potřeby AČR. V souladu se smlouvou a jejími schválenými dodatky nebyla uplatněna žádná sankce vůči odštěpnému závodu VTÚLaPVO, potažmo státnímu podniku Vojenský technický ústav, s. p., a to ani sankce za prodlení s plněním,“ odpovědělo pak Ministerstvo obrany na dotaz, který podle zákona o svobodném přístupu k informacím obdrželo od advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák.

Sečteno a podtrženo, ve státním podniku vznikly dva prototypy miniaturních bezpilotních prostředků, z nichž plně do užívání AČR byl zaveden jediný. Cena činí 42 milionů korun; komerční úspěch projektu nelze očekávat, a je jisté, že za podobnou sumu a řádově rychleji by bylo možné pořídit existující zahraniční řešení, které by mohlo potřebám 533. praporu plně vyhovět. V civilním sektoru najdeme drony rámcově lepších parametrů za pořizovací cenu do 80 tisíc korun, vojenská řešení pak nabízejí např. izraelské společnosti (jmenovat můžeme IAI a její WanderB-VTOL, který kombinuje vlastnosti dronu s pevným křídlem a schopnosti multikoptéry), apod.

Závěrem lze říci, že vlastní výzkum a vývoj prostřednictvím státních podniků má pro naši armádu určitě smysl, avšak mělo by se dbát na to, aby byly svěřené finance dobře investovány a s adekvátním výsledkem.

Zdroj: starfos.tacr.cz, Ministerstvo obrany ČR