Epidemie koronaviru má různé aspekty. Hospodářské už se projevují. Nicméně jsou zde nepřehlédnutelné aspekty vojenské a bezpečnostní. Nemá smysl rozebírat a omílat, kdo odpovídá za epidemii, která přišla ze zahraničí a může se změnit v pandemii, pokud ji podceníme. Celých třicet let byla oblast přípravy obyvatelstva na krizové situace a civilní obrany, či ochrany zanedbávána, přestože odborníci na tento problém opakovaně poukazovali. Integrovaný záchranný systém má svoje limity, především z hlediska kapacit, což se projevilo v době povodní, stejně jako v době ohrožení takzvanou ptačí chřipkou. Naopak, došlo k rušení záchranářských útvarů AČR a dokonce ke snaze o likvidaci unikátního armádního specializovaného pracoviště biologické ochrany v Těchoníně.

Foto: Centrum biologické ochrany v Těchoníně | Mapy.cz

Aktuálně můžeme konstatovat, že epidemie u nás spíše začíná a nedosáhla vrcholu, takže je třeba se zbavit nemístného optimismu a z něj vyplývající nezodpovědnosti, případně hazardérství každého jednotlivého občana. Stále nejsou k dispozici jednoznačné informace o koronaviru a jeho působení. Trvá nedostatek zdravotnického materiálu a účinných léků. Ve srovnání s chřipkou se koronavirus jeví jako infekčnější a má těžší průběh, přičemž si vyžaduje poměrně dlouhé léčení a rekonvalescenci. Pravděpodobně nelze u některých případů vyloučit dlouhodobé následky. Šíření infekce napomáhají i někteří nezodpovědní občané, kteří se na sociálních sítích dokonce chlubí tím, že přijeli z Itálie přes Polsko, aby se vyhnuli karanténě, a předvádějí se tím, že bezpečnostní opatření nedodržují. 

Zároveň nelze přehlédnout, že epidemie začíná dopadat na soukromou sféru, živnostníky počínaje a velkými továrnami konče, kde dochází ke snižování platů a v případě delšího trvání karantén hrozí, že dojde ke krachům firem, růstu nezaměstnanosti a skupování českých firem cizinci. Největší propad lze očekávat ve službách, což jen potvrzuje názor, že na nich nelze stavět životaschopnou a odolnou ekonomiku. Do soukromé sféry patří rovněž většina obranného průmyslu. Ekonomické problémy, a to nejen domácí, ale globální, jsou prakticky jisté. Zatím pouze není jasný rozsah. Nicméně, můžeme bez velké nadsázky mluvit o krizi, která se může spojit s dopady již počínající hospodářské krize v EU. Především došlo v rámci EU evidentně k zásadnímu podcenění ohrožení a místy byly zvoleny doslova rizikové, avanturistické přístupy k prevenci a řešení zdravotní krize. Přes dílčí omezení pohybu se mohou nakažení lidé a infikovaný materiál z Německa a Itálie dostat přes naše hranice do vnitrozemí.

Nelze přehlédnout vývoj epidemie koronaviru, která může přerůst v pandemii v některých zemích Asie a Afriky. Řada tamních států má dlouhodobě zaostalé zdravotnictví, přestože mají značné příjmy z exportu surovin a všemožné zahraniční pomoci, především z EU a v posledních letech rovněž z Číny. Mnoho afrických a islámských států nereguluje populaci, která narůstá o 100 % za dvacet, až třicet let, bez ohledu na války a nemoci. Zároveň věnují nesmyslné částky na zbrojení. Současná situace je nejasná, protože mnohde se netestuje vůbec a neexistují jakákoli preventivní a bezpečnostní opatření. Epidemie může proto v některých zemích Afriky a Asie doslova explodovat. Zde nelze přehlédnout, že vlády mnoha zemí řeší svoje problémy tím, že posílají nepohodlné občany do Evropy, aby se o ně Evropané postarali na svoje náklady a riziko. V případě pandemie může dojít k úprku milionů Afričanů ke břehům středozemního moře se snahou dostat se do Evropy. Podle nedávno schváleného migračního kompaktu OSN, mají na migraci nárok. 

Foto: Nelze přehlédnout vývoj epidemie koronaviru, která může přerůst v pandemii v některých zemích Asie a Afriky. Řada tamních států má dlouhodobě zaostalé zdravotnictví, přestože mají značné příjmy z exportu surovin a všemožné zahraniční pomoci, především z EU a v posledních letech rovněž z Číny. | čínský internet

Foto: Současná situace je nejasná, protože mnohde se netestuje vůbec a neexistují jakákoli preventivní a bezpečnostní opatření. Epidemie může proto v některých zemích Afriky a Asie doslova explodovat.

Europoslanci se navíc usnesli, včetně mnoha našich, že nelze z migrace vyloučit ani osoby podílející se na zločinech a nositele nakažlivých chorob. Z uvedeného hlediska naprosto selhala bezpečnostní prevence, přičemž je třeba počítat s možností masové migrace a učinit opatření k jejímu zabránění. Současná EU evidentně není schopna si zajistit vlastními silami ani lékařský materiál pro vlastní zdravotnictví a občany. Kdeco se dováží z Číny. Generál de Gaulle definoval už v padesátých letech minulého století jako základní faktory bezpečnosti státu nezávislost energetickou, potravinovou a ve výrobě výzbroje. Na základě aktuálních zkušeností můžeme přidat nezávislost z hlediska zdravotnického materiálu. Epidemii koronaviru můžeme hodnotit, s určitou nadsázkou, jako generální zkoušku na jadernou válku z hlediska zdravotních dopadů. Evropská unie ve zkoušce zcela propadla, přičemž nejlepší známky v té mizérii dosud získávají Česká republika a Slovenská republika.

Eskalace zdravotního problému v Itálii je nepřehlédnutelná, stejně jako fakt, že tato velká evropská země se stala obětí neregulované, částečně ilegální rozsáhlé migrace z Asie a Afriky. Epidemie začíná propukat mezi migranty v Turecku. Dochází tak k přímému ohrožení Evropy na hranici Řecka, kde můžeme mluvit nejen o nějaké hybridní válce, ale o regulérním válečném stavu ve formě turecké ozbrojené agrese. Nelze přehlédnout, že zhruba polovina migrantů na řecké hranici pochází z Afghánistánu a Pákistánu, které mají obtížně kontrolovatelnou hranici s Čínou. V případě propuknutí rozsáhlé epidemie v Evropě, není evropské zdravotnictví schopno zajistit zdravotní péči ani pro vlastní občany, o pandemii nemluvě. Dokladem je vývoj v Itálii a Španělsku. Zároveň se v takovém případě projeví problém oblastí obývaných migranty, především muslimy z Afriky a Asie, které jsou v případě Francie, Německa a Švédska částečně mimo kontrolu státu. Právě takzvané no-go zóny se mohou stát centry a ohnisky nejen epidemie, ale rovněž agrese, která využije snížení stavů policistů o nakažené koronavirem. 

Foto: Právě takzvané no-go zóny se mohou stát centry a ohnisky nejen epidemie, ale rovněž agrese, která využije snížení stavů policistů o nakažené koronavirem. (ilustrační foto) | Shutterstock

Ani v případě naší republiky nelze vyloučit řadu problémů, počínaje onemocněním přetížených zdravotníků, dále energetiků a rovněž řidičů, zajišťujících dopravu potravin ze zahraničí, na níž jsme extrémně závislí. Rovněž nelze vyloučit růst kriminality, přestože hlavní migrační vlně jsme se prozatím dokázali ubránit. Nicméně pokud by došlo k pandemii v Africe, můžeme očekávat explozivní růst migračního tlaku na Evropu. Bude třeba bránit hranice před pandemií. Pokud to nezvládne, nebo z ideologických důvodů nezodpovědně odmítne vedení EU, tedy každý stát za sebe. Epidemie bude mít v případě delšího trvání, což předpokládá většina odborníků, rovněž vliv na ozbrojené složky.

Především policisté v takzvaném výkonu, kteří hlídkují na ulicích, a řeší kriminalitu, se mohou díky častému kontaktu s jinými lidmi rychleji nakazit. Podle oficiálních informací je jich v karanténě přes 700. V podstatě za ně neexistuje plnohodnotná náhrada. Kvalitním se policista stává až po několika letech služby. Občanské aktivity na téma vytvoření občanských záloh k udržení pořádku se znalostí místního terénu a pod vedením policie, se z hlediska ministra vnitra míjejí účinkem, pokud nejsou přímo kriminalizovány. Jako krajně nerozumné se jeví rovněž snahy o odzbrojování držitelů legálních zbraní. Návrh na vytvoření Aktivní zálohy Policie ČR, který podali poradci hnutí Trikolora už v létě minulého roku, pravděpodobně dodnes nikoho nezajímal. V USA mají dlouhodobé, velmi dobré zkušenosti s Národní gardou, která existovala i v meziválečné ČSR, můžeme si připomenout aktivní zapojení občanů do bezpečnosti státu ve Švýcarsku, nebo Izraeli. Obdobnou ozbrojenou formaci vytvořilo v posledních letech i Rusko. Pár tisíc příslušníku AZ AČR, kteří podléhají AČR, nikoli policii a postrádají policejní výcvik, problém policie nevyřeší, stejně jako dobrovolní hasiči, kteří tvoří jakousi první místní organizovanou zálohu, avšak bez výcviku a vybavení. 

Foto: Především policisté v takzvaném výkonu, kteří hlídkují na ulicích, a řeší kriminalitu, se mohou díky častému kontaktu s jinými lidmi rychleji nakazit. (ilustrační snímek)  | archiv autora

V případě armády může onemocnění vojáků ovlivnit bezpečnost státu, i když klasické vojenské napadení naší republiky je aktuálně a v blízké budoucnosti vysoce nepravděpodobné. Vzhledem k tomu, že policie nedokáže svými silami zajistit ochranu, případně obranu hranic s Rakouskem a Německem, odkud lze očekávat ohrožení především ve formě masové ilegální migrace, zbývá to na armádě. Nicméně ani armáda není imunní vůči infekci a každý zaměstnanec resortu obrany se nehodí pro strážní službu v terénu. Těžko můžeme vyhnat do lesa na hlídku například piloty, nebo zdravotníky z nemocnic. Stejně tak nejsou imunní příslušníci nepočetné aktivní zálohy. Prakticky lze počítat v ideálním případě s osmi až devíti tisíci vojáky na pokrytí zhruba 1000 km hranice. To je devět vojáků na kilometr, jenže v případě dlouhodobého nasazení jsou třeba tři až čtyři směny, logistika zajišťující ubytování a stravování, velení úseků, centrální velení a zásahové mobilní jednotky. V takovém případě vychází sotva dva vojáci na kilometr, mnohdy nepřehledného terénu. Z hlediska praxe, potvrzené bojovým nasazením je třeba, aby byly hlídky minimálně dvojčlenné, ať už jsou statické, nebo pohyblivé. A to mluvíme o necelé polovině délky našich hranic. Na stole je proto opět povolávání třicet let necvičených záložáků ve věku od padesáti let výš, pro něž není výstroj, ani výzbroj, nebo odmítaných občanských dobrovolníků. Od EU pomoc čekat nemůžeme. Tam mnozí politici a občané ještě ani nepochopili závažnost situace.

Foto: V případě akvizic výzbroje i dalšího materiálu je třeba odložit nákladné nákupy, na nichž nemá rozsáhlý podíl, a to reálně, nikoli papírově, domácí obranný i jiný průmysl, minimálně 40 %. (ilustrační foto) | army.cz

Hospodářské dopady zdravotní, případně i jiné krize v oblasti průmyslu a služeb se logicky projeví na poklesu příjmů státu a zároveň rostoucími výdaji. To se odrazí na programech přezbrojování a modernizace armády. Požadavek na dodržení 2 % z HDP na zbrojení patří do říše snů, pokud se nechceme dále výrazně zadlužovat v zahraničí a vytvářet vážné společenské a politické problémy. Bude třeba udělat inventuru kapacit domácího zdravotnického průmyslu a služeb. Dále je na místě zhodnocení možností obranného průmyslu, který je schopen dodávat celé polní nemocnice, včetně vybavení, ale rovněž například přepravní prostředky, typu nákladních automobilů Tatra. K tomu zveřejníme informaci prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Do budoucna je třeba snížit extrémní závislost státu na dovozech potravin a léků ze zahraničí, což znamená dlouhodobé značné investice, ale rovněž snížení odlivu peněz do zahraničí, smysluplnou práci pro naše občany a daně z jejich platů do naší státní pokladny.

V případě akvizic výzbroje i dalšího materiálu je třeba odložit nákladné nákupy, na nichž nemá rozsáhlý podíl, a to reálně, nikoli papírově, domácí obranný i jiný průmysl, minimálně 40 %. V praxi by to znamenalo odložit, pokud je to ještě možné, především nákup vrtulníků UH-1Y a AH-1Z a transportních letounů CASA, které se nakupují hotové, bez podílu domácího průmyslu. Udržet lze naopak akvizice zajišťované domácím průmyslem, jako jsou polní stejnokroje, boty pro vojáky, ruční zbraně CZUB, některé typy spojovacího a optoelektronického materiálu, pasivní systémy, nákladní automobily Tatra, obrněná vozidla TITUS, chemické, proviantní a zdravotnické vybavení a domácí logistiku a služby. V případě dlouhodobých dopadů krize je lze rozložit na delší dobu. Reálné je rovněž dokončení akvizice radarů a bojových vozidel pěchoty, kde je smluvní podíl domácího obranného průmyslu 40 %. Je třeba se zaměřit na možnosti modernizace zavedené výzbroje, jak to dělají vojensky silné a technologicky vyspělé státy, jako USA, Rusko, Německo, Británie, nebo Izrael. Naopak je třeba odložit na neurčito akvizice tanků, které nevyrábíme a samohybného dělostřelectva, pokud nepůjde o typy vyráběné domácím průmyslem, ve spolupráci se Slovenskem. V situaci, kdy bude třeba každá koruna, nelze preferovat zájmy zahraničních výrobců, jejich zaměstnanců a cizích ministerstev financí. Naopak je třeba zodpovědně podpořit domácí výrobce, zajistit práci pro jejich zaměstnance a daně z jejich příjmů do státní pokladny.