Vojenský technický ústav (VTÚ) v nedávných letech představil munici do podvěsných granátometů, která byla určena k likvidaci dronů. Síť 1,5 x 1,5 metru měla dron paralyzovat a následný pád by pro dron znamenal destrukci, či vyřazení z provozu. Nyní chce VTÚ antidronovou munici nahradit moderní technologií, na které se však bude ještě pracovat několik dalších let.

Foto: Nyní chce VTÚ antidronovou munici nahradit moderní technologií, na které se však bude ještě pracovat několik dalších let. (ilustrační foto) | Shutterstock

„V odštěpném slavičínském závodě jsme vyvinuli vlastní antidronovou munici do podvěsného granátometu. Po vystřelení se rozpadne do sítě a je schopna zachytit rotorový dron,“ popsal ČRo v roce 2018 ředitel VTÚ Jiří Protiva a dodal, že jde o vojenské řešení, které není vhodné pro bytovou zástavbu nebo jinou obydlenou oblast. Tuto informaci, včetně ukázky rozpadlé střely bylo možné na facebookových stránkách VTÚ vidět již rok předtím. Vezmeme-li v úvahu možnosti zaměřování podvěsného granátometu, dostřel, ale také rychlost pohybujícího se dronu (komerční drony běžně dosahují rychlosti kolem 60 km/h), můžeme o reálném účinku zcela vážně pochybovat. I pokud by šlo o dron, který se nebude pohybovat a bude pouze „viset“ ve vzduchu v relativně malé výšce, je smysl této munice diskutabilní, tím více jsou diskutabilní výdaje na vývoj dané munice. 

Nyní se chýlíme ke konci roku 2020 a VTÚ nedávno přišel s dalším prohlášením. „Jedním z hlavních trendů, na který se chce VTÚ zaměřit, je využití laserových technologií ve vojenství. Spolupracovat při tom chceme s Akademií věd ČR a jejími odbornými ústavy. Společným záměrem je vývoj tzv. laserového děla, které by sloužilo k zneškodňování dronů laserovým paprskem. Projekt chce využít speciální laserovou technologii, kterou Akademie věd jako jediná na světě vyvinula,“ uvádí Protiva. V prohlášení se dále uvádí: "Můžeme patřit ke špičce ve světě," což dává tušit velké naděje v rámci vývoje a celkové spolupráce státního podniku s Akademií věd. Dokončení projektu se však odhaduje v řádu několika let a pokud se na konci roku 2020 hovoří o několikaletém vývoji v tak dynamické oblasti, je výše uvedené tvrzení dosti sebevědomé.

I když nám dosud nejsou známé přesné parametry a jedinečnosti českého systému, můžeme se podívat na celkový vývoj laserových systémů ve světě. Čína například informovala o úspěšném vývoji laserového systému, který dokáže ničit cíle na vzdálenost dvou kilometrů (a očekává se ještě podstatně delší dosah), již v roce 2014.

Amerika pochopitelně nezůstala pozadu a již v roce 2016 byl ve vývoji a částečném operačním nasazení použit systém MEHEL 2.0 (Mobile High-Energy Laser) na obrněném kolovém vozidle Stryker s možností instalace i na další, podstatně menší, platformy jako jsou kupříkladu terénní buggy. „Armáda už má k dispozici také laser o výkonu 10 kW a ve fiskálním roce 2018 začne testovat laser pětinásobně silnější. Do roku 2022 by armáda mohla vyzkoušet laser o výkonu 100 kW. Ten by pak mohl být součástí systému protiraketové obrany, uvedl v roce 2017 šéf amerického vesmírného velitelství a protiraketové obrany James Dickinson. Vývoj USA jde tedy v tomto směru stále kupředu a představuje stále efektivnější systémy.

Izrael také není pozadu a např. již v roce 2018 bylo oznámeno, že izraelský antidronový systém MHR (Multi-Mission Hemispheric Radars) od společnosti RADA Electronic Industries (tento systém je součástí Rafael Advanced Defense Systems Drone Dome) by měla přijmout i britská armáda. Drone Dome je pak schopen za pomoci výkonného radaru identifikovat a následně deaktivovat UAS (Unmanned aircraft system - bezpilotní systém) v rámci dvousekundového zaměření 5kW laseru s dosahem až 2 kilometrů .

Otázkou tedy zůstává, do jaké míry bude česká laserová technologie, která  se ve spolupráci VTÚ a Akademie věd České republiky bude vyvíjet ještě několik let, oproti světové konkurenci nakonec unikátní a efektivní a kolik se celkově proinvestuje.