Členství v mezinárodních organizacích přináší České republice výhody, ale i povinnosti, ke kterým se zavázala při podepisování členských smluv. Těchto povinností se týká i humanitární účast členských států při světových krizích. Organizace spojených národů si pro takové situace, kdy hrozí nebezpečí obyvatelům jejích členských států, implementovala do společné politiky princip Responsibility to Protect (R2P), jehož hlavním cílem je zabránění zločinům páchaných na civilním obyvatelstvu, a to především genocidám, etnickým čistkám válečným zločinům, či zločinům proti lidskosti.

Foto: Členství v mezinárodních organizacích přináší České republice výhody, ale i povinnosti, ke kterým se zavázala při podepisování členských smluv. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

V případě, že je preventivní operace s cílem zabránění vypuknutí těchto zločinů neúspěšná, R2P zavazuje členské státy také k aktivní, nenásilné a adekvátní reakci na danou situaci. R2P také představuje jeden z hlavních politických a mezinárodně uznávaných dokumentů, který obsahuje podmínky, za kterých je možné a ospravedlnitelné zahájení intervence cizími státy na území jiného, suverénního státu. Principy R2P byly využity OSN hlavně při zahájení humanitárních (vojenských) intervencí v Africe a na Blízkém Východě. (Ne)Aplikování R2P je v některých případech předmětem debaty o oprávněnosti a legitimity principů R2P.

I když základy R2P byly formulovány již v roce 2001, tento závazek vzešel v platnost v rámci Světového summitu OSN až v roce 2005, na kterém se na ratifikování R2P shodly všechny členské státy prostřednictvím zveřejnění Závěrečného dokumentu Světového summitu OSN (UN World Summit Outcome Document). Jedním z důvodů, proč byla zásada R2P implementována do společné politiky OSN, je rostoucí počet případů, kdy je nutná humanitární mírová intervence na území jiného členského státu s cílem ochránit životy civilistů. Zavedení R2P je také reakcí OSN na neschopnost mezinárodního společenství adekvátně reagovat na zločiny páchané ve Rwandě a bývalé Jugoslávii v 90. letech 20. století. R2P uvádí, že každý stát má povinnost chránit své obyvatelstvo, a to zejména před genocidou, válečnými zločiny, zločiny proti lidskosti a etnickými čistkami a mezinárodní politické společenství má povinnost členským státům pomáhat při plnění této povinnosti státu vůči civilními obyvatelstvu. V případě zjevného selhání státu při plnění této povinnosti jsou členské země zavázány přijmout kolektivní opatření v souladu s Chartou OSN v rámci ochrany civilního obyvatelstva postiženého státu.

V případech, kdy humanitární intervence nestačí pro zklidnění situace a zabránění tomu, aby trpělo civilní obyvatelstvo, následuje zahájení vojenské intervence, která má podpořit již aktivní humanitární operaci. Podle principu R2P je vojenská humanitární intervence ospravedlnitelná a legitimní pouze v případě vážného nebezpečí pro životy civilistů, které již existuje a je prokazatelné, nebo toto nebezpečí bezprostředně hrozí, což je doloženo relevantními důkazy o jeho možném zrealizování. Podle R2P mezi závažné hrozby pro životy civilního obyvatelstva spadají rozsáhlé ztráty na životech, jak prokázaných, tak i předpokládaných; činy se záměrem genocidy obyvatelstva, které jsou výsledkem jednání daného státu, ve kterém hrozí nebo již existuje nebezpečí pro životy civilistů. Dále mezi závažné hrozby spadají rozsáhlé „etnické čistky“, které jsou uskutečňovány zabíjením, násilným vyháněním či odsunem, terorem nebo znásilňováním. Principy R2P také zohledňují jednání postiženého státu vůči těmto násilným činům a jeho schopnost na ně adekvátně odpovědět a zabránit dalšímu vypuknutí nebezpečí pro civilní obyvatelstvo. V případech, kdy postižený stát jedná úmyslně s cílem páchat zločiny na svém vlastním obyvatelstvu, nebo kdy stát zanedbá zahájení včasné a adekvátní reakce na danou situaci, nebo když stát není schopný reagovat na dané nebezpečí a ochránit své obyvatelstvo v rámci svého území, z důvodu totálního selhání státního aparátu či z jiného důvodu, je pak ospravedlnitelné a oprávněné, že OSN zahájí humanitární vojenskou intervenci, která má nahradit roli státu a jeden z jeho nejdůležitějších úkolů, který spočívá v ochraně civilního obyvatelstva.

Mezi tyto důvody, které jsou dle R2P relevantní k zahájení humanitární intervence, která se může vyvinout i v intervenci vojenskou, nespadají situace, kdy jsou sice porušovány lidská práva, ale ve kterých nedochází k přímému zabíjení civilního obyvatelstva nebo k etnickým čistkám (např. systematická rasová diskriminace). Dále pak mezi výjimku spadají situace, kdy obyvatelstvo iniciuje transformaci politické moci a státního zřízení z totalitního typu na demokratický a v případě, kdy stát použije své vojenské síly k ochraně a následné záchraně vlastních občanů na území cizího státu.

Zdroj: International Commision on Intervention and State Sovereignty, 2001, „The Responsibility to Protect“, Global Centre for the Responsibility to Protect, „What is R2P?“